STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
HENRIKA SAUGMANDSGAARDA ØE
přednesené dne 21. února 2018 ( 1 )
Věc C‑667/16
M. N. J. P. W. Nooren, dědic M. N. F. M. Noorena,
J. M. F. D. C. Nooren, dědic M. N. F. M. Noorena
proti
Staatssecretaris van Economische Zaken
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná College van Beroep voor het bedrijfsleven (odvolací soud pro správní spory v hospodářské oblasti, Nizozemsko)]
„Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Společná zemědělská politika – Přímé platby – Nařízení (ES) č. 73/2009 – Články 23 a 24 – Nařízení (ES) č. 1122/2009 – Články 70 až 72 – Nedodržení pravidel podmíněnosti – Snížení nebo vyloučení – Sčítání snížení“
I. Úvod
1.
College van Beroep voor het Bedrijfsleven (odvolací soud pro správní spory v hospodářské oblasti, Nizozemsko) předložil Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce ohledně výkladu článků 70 až 72 nařízení (ES) č. 1122/2009 ( 2 ).
2.
Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi dědici chovatele skotu a staatssecretaris van Economische Zaken (státní tajemník pro hospodářství, Nizozemsko) ve věci snížení pomoci přiznané v rámci režimu přímých podpor pro zemědělce založeného nařízením (ES) č. 73/2009 ( 3 ) z důvodu nedodržení pravidel podmíněnosti upravujících dobré životní podmínky zvířat.
3.
Podstatou předběžných otázek předkládajícího soudu je, zda v takové situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, kdy bylo zjištěno více případů porušení ze stejné oblasti, umožňují články 70 až 72 nařízení č. 1122/2009 sčítat snížení uplatněné v případech opakovaných a neopakovaných porušení z nedbalosti a snížení uplatněná v případech úmyslného porušení.
4.
V tomto stanovisku uvádím důvody, proč je podle mého názoru třeba na tuto otázku odpovědět kladně, a dále vysvětluji, že v takové situaci články 70 až 72 nařízení č. 1122/2009 ve spojení s články 23 a 24 nařízení č. 73/2009 nejen umožňují, ale přímo ukládají povinnost sčítat taková snížení.
II. Unijní právo
A. Nařízení č. 73/2009
5.
Kapitola 4 hlavy II nařízení č. 73/2009, nadepsaná „Integrovaný administrativní a kontrolní systém“, zahrnuje článek 23, nadepsaný „Snížení nebo vyloučení z plateb v případě nedodržení pravidel podmíněnosti“, který v odstavci 1 stanoví:
„Pokud nejsou povinné požadavky na hospodaření nebo požadavky týkající se dobrého zemědělského a environmentálního stavu kdykoli v průběhu daného kalendářního roku (dále jen „daný kalendářní rok“) dodrženy a důvodem je jednání nebo opomenutí přičitatelné zemědělci, který předložil žádost o podporu v daném kalendářním roce, je po použití článků 7, 10 a 11 celková výše přímých plateb, které byly nebo mají být dotyčnému zemědělci poskytnuty, snížena nebo vyloučena v souladu s prováděcími pravidly stanovenými v článku 24“.
6.
Článek 24 zahrnutý v téže kapitole nařízení č. 73/2009 a nadepsaný „Prováděcí pravidla týkající se snížení a vyloučení v případě nedodržení pravidel podmíněnosti“, stanoví:
„1. Prováděcí pravidla týkající se snížení a vyloučení podle článku 23 se stanoví postupem podle čl. 141 odst. 2. V této souvislosti je třeba vzít v úvahu závažnost, rozsah, trvalost a opakování zjištěného nedodržení, jakož i kritéria stanovená v odstavcích 2, 3 a 4 tohoto článku.
2. V případě nedbalosti procento snížení nepřesahuje 5 % a v případě opakovaného nedodržení 15 %.
[…]
3. V případě úmyslného nedodržení požadavků není procento snížení v zásadě nižší než 20 % a může vést až k úplnému vyloučení z jednoho nebo více režimů podpory a vztahovat se na jeden nebo více kalendářních roků.
4. V žádném případě není celková výše snížení a vyloučení za jeden kalendářní rok větší než celková částka podle čl. 23 odst. 1.“
7.
Nařízení č. 73/2009 bylo zrušeno a nahrazeno nařízením (EU) č. 1307/2013 ( 4 ) s účinností ode dne 1. ledna 2015 ( 5 ). Na skutkové okolnosti věci v původním řízení, které se týkají roku 2011 ( 6 ), je však nařízení č. 73/2009 dále použitelné ratione temporis.
B. Nařízení č. 1122/2009
8.
Kapitola III hlavy IV části II nařízení č. 1122/2009, nadepsaná „Zjištění týkající se podmíněnost“, zahrnuje článek 70, nadepsaný „Obecné zásady a definice“, který v odstavci 6 stanoví:
„Pokud byl zjištěn více než jeden případ porušení různých aktů nebo norem ze stejné oblasti podmíněnosti, tyto případy se pro účely stanovení snížení podle čl. 71 odst. 1 a čl. 72 odst. 1 považují za jediné porušení.“
9.
Článek 71, který je zahrnut do téže kapitoly nařízení č. 1122/2009 a je nadepsaný „Uplatnění snížení v případě nedbalosti“, stanoví:
„1. Aniž je dotčen článek 77, pokud ke zjištěnému porušení došlo z nedbalosti zemědělce, použije se snížení. Toto snížení zpravidla činí 3 % celkové částky podle čl. 70 odst. 8.
Platební agentura však může na základě hodnocení poskytnutého příslušným kontrolním orgánem v hodnotící části zprávy o kontrole v souladu s čl. 54 odst. 1 písm. c) rozhodnout buď o snížení tohoto procentního podílu na 1 %, nebo o jeho zvýšení na 5 % celkové částky anebo, v případech uvedených v čl. 54 odst. 1 písm. c) druhém pododstavci, žádné snížení vůbec neuložit.
[…]
5. Aniž jsou dotčeny případy úmyslného porušení podle článku 72, pokud byla zjištěna opakovaná porušení, procentní podíl stanovený pro opakované porušení podle odstavce 1 tohoto článku se při prvním případu opakování porušení vynásobí koeficientem tři. Za tímto účelem v případě, že procentní podíl byl stanoven v souladu s čl. 70 odst. 6, stanoví platební agentura procentní podíl, který by byl použit na opakované porušení dotyčného požadavku nebo normy.
V případě dalších opakování se násobící koeficient tři použije pokaždé na výsledek snížení stanovený pro předchozí opakované porušení. Maximální snížení však nepřekročí 15 % celkové výše podle čl. 70 odst. 8.
V případě dosažení maximálního procentního podílu ve výši 15 % sdělí platební agentura dotčenému zemědělci, že pokud bude totéž porušení zjištěno znovu, bude považováno za úmyslné ve smyslu článku 72. Jestliže poté dojde ke zjištění dalšího porušení, použije se procentní podíl snížení, které se stanoví tak, že se výsledek předchozího násobení před případným omezením na 15 % podle poslední věty druhého pododstavce vynásobí koeficientem tři.
6. V případě zjištění opakovaného porušení spolu s dalším porušením nebo dalším opakovaným porušením se výsledné procentní podíly snížení sčítají. Aniž je dotčen odstavec 5 třetí pododstavec, maximální snížení však nepřekročí 15 % celkové výše podle čl. 70 odst. 8.“
10.
Článek 72, nadepsaný „Uplatnění snížení a vyloučení v případech úmyslného porušení“, který je zahrnut v téže hlavě nařízení č. 1122/2009, v odstavci 1 stanoví:
„Aniž je dotčen článek 77, pokud se zjištěného porušení dopustil zemědělec úmyslně, použije se na celkovou částku uvedenou v čl. 70 odst. 8 snížení, které činí zpravidla 20 % této celkové částky.
Platební agentura však může na základě hodnocení poskytnutého příslušným kontrolním orgánem v hodnotící části zprávy o kontrole v souladu s čl. 54 odst. 1 písm. c) rozhodnout o snížení tohoto procentního podílu na nejméně 15 %, nebo případně o jeho zvýšení až na 100 % celkové částky.“
11.
Nařízení č. 1122/2009 bylo zrušeno a nahrazeno nařízením v přenesené pravomoci (EU) č. 640/2014 ( 7 ) s účinností od 1. ledna 2015 ( 8 ). Na skutkové okolnosti věci v původním řízení, jež se týkají roku 2011, je však nařízení č. 1122/2009 ( 9 ) dále použitelné ratione temporis.
III. Spor v původním řízení, předběžné otázky a řízení u Soudního dvora
12.
V průběhu roku 2011 zjistila Algemene Inspectiedienst (státní zemědělská inspekce, Nizozemsko) v deseti případech, že M. N. F. M. Nooren (dále jen „M. Nooren“), chovatel mléčného a masného skotu, nesplnil více pravidel podmíněnosti týkajících se dobrých životních podmínek zvířat ( 10 ). Na základě těchto zjištění byla M. Noorenovi snížena celková výše přímých plateb na rok 2011 ( 11 ).
13.
Rozhodnutím ze dne 18. září 2014 stanovil státní tajemník pro hospodářství, že se použije snížení ve výši 55 % ( 12 ). Předmětné snížení sestávalo ze snížení ve výši 15 % z důvodu více případů opakovaných a neopakovaných porušení z nedbalosti a ze snížení ve výši 40 % z důvodu více případů úmyslného porušení. Pokud se jedná o snížení ve výši 40 %, dospěl státní tajemník pro hospodářství k závěru, že vzhledem k přitěžujícím okolnostem je na místě vynásobit snížení ve výši 20 %, obvykle použitelné v případech úmyslného porušení pravidel, koeficientem dvě ( 13 ).
14.
Dědici M. Noorena, M. N. J. P. W. Nooren a J. M. F. D. C. Nooren, podali žalobu ke College van Beroep voor het bedrijfsleven (odvolací soud pro správní spory v hospodářské oblasti), a to zejména proti rozhodnutí státního tajemníka pro hospodářství ze dne 18. září 2014 ( 14 ).
15.
K odůvodnění své žaloby dědici M. Noorena zejména namítají, že s ohledem na čl. 70 odst. 6 nařízení č. 1122/2009 je třeba zjištěné případy porušení považovat za jediné porušení. V projednávané věci se podle jejich názoru jedná výhradně o opakované porušení ze stejné oblasti podmíněnosti. Nelze tudíž podle nich uplatnit sčítání procentních podílů snížení v rámci čl. 71 odst. 6 citovaného nařízení. Snížení tedy podle jejich názoru nesmí přesáhnout 15 %.
16.
Předkládající soud má za to, že státní tajemník pro hospodářství správně stanovil snížení ve výši 15 % za případy opakovaného a neopakovaného porušení z nedbalosti a snížení ve výši 40 % za případy úmyslného porušení. Předkládající soud si však není jistý, zda podle článků 70 až 72 nařízení č. 1122/2009 lze uvedená snížení sčítat v takové situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení.
17.
V této souvislosti má předkládající soud za to, že výklad uplatněný státním tajemníkem pro hospodářství, podle něhož je takové sčítání přípustné, spočívá v tom, že namísto obecného pravidla obsaženého v čl. 70 odst. 6 nařízení č. 1122/2009 (více případů porušení ze stejné oblasti podmíněnosti se pro účely stanovení příslušného snížení považuje za jediné porušení) se použije zvláštní pravidlo obsažené v čl. 71 odst. 6 nařízení č. 1122/2009 (v případě zjištění opakovaného porušení spolu s dalším porušením nebo dalším opakovaným porušením se výsledné procentní podíly snížení sčítají). Kromě toho má předkládající soud za to, že státní tajemník pro hospodářství takovým výkladem zřejmě pomíjí skutečnost, že čl. 71 odst. 6 nařízení č. 1122/2009 není použitelný, pokud se jedná o úmyslné nedodržení určitého pravidla podmíněnosti jako takového. Pravidla výpočtu v případě úmyslného porušení jsou upravena článkem 72 nařízení č. 1122/2009. Toto ustanovení však neobsahuje žádné pravidlo pro případ souběžného zjištění případů opakovaného a neopakovaného porušení z nedbalosti a případů úmyslného porušení. Uvedená ustanovení neumožňují jednoznačně určit, zda lze dotčená snížení sčítat, a případně jakým způsobem, ani zda státní tajemník pro hospodářství správně stanovil celkové snížení ve výši 55 %.
18.
S ohledem na výše uvedené se College van Beroep voor het Bedrijfsleven (odvolací soud pro správní spory v hospodářské oblasti) rozhodl přerušit řízení a položit Soudními dvoru následující otázky:
„1.
Stanovil unijní normotvůrce v článcích 70, 71 a 72 [nařízení č. 1122/2009], že – jako je tomu v projednávané věci, kdy se jedná o více případů porušení ze stejné oblasti podmíněnosti – je možné sčítat snížení podpory uložená z důvodu opakovaných a neopakovaných porušení z nedbalosti a snížení uložená z důvodu úmyslného porušení?
2.
V případě kladné odpovědi, jaké ustanovení je právním základem pro takové sčítání a jakým pravidlem se řídí příslušný výpočet?
3.
V případě záporné odpovědi, existuje v unijním právu pro takové sčítání jiný právní základ?“
19.
Písemná vyjádření podaly nizozemská vláda a Evropská komise. Obě byly zastoupeny na jednání konaném dne 7. listopadu 2017.
IV. Analýza
A. Úvodní poznámky
20.
Podstatou první a druhé předběžné otázky předkládajícího soudu, jež by měl podle mého návrhu Soudní dvůr posuzovat společně, je, zda v takové situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, kdy bylo zjištěno více případů porušení ze stejné oblasti podmíněnosti, umožňují články 70 až 72 nařízení č. 1122/2009 sčítat snížení uplatnitelná v případech opakovaných a neopakovaných porušení z nedbalosti a snížení a vyloučení uplatnitelná v případech úmyslného porušení pravidel podmíněnosti. Pokud by byla odpověď záporná, je předmětem třetí předběžné otázky předkládacího soudu, zda existuje v unijním právu jiný právní základ, který umožňuje takové sčítání.
21.
Před tím, než přikročím ke zkoumání těchto otázek, považuji za vhodné stručně popsat hlavní rysy režimu snížení a vyloučení v případě nedodržení pravidel podmíněnosti stanoveného v nařízení č. 73/2009 a nařízení č. 1122/2009 (oddíl B).
22.
Následně se budu zabývat předběžnými otázkami. V této souvislosti uvedu důvody, proč je podle mého názoru na místě vykládat články 70 až 72 nařízení č. 1122/2009 ve spojení s články 23 a 24 nařízení č. 73/2009 v tom smyslu, že v takové situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, je třeba sečíst snížení uplatnitelná pro opakovaná a neopakovaná porušení z nedbalosti a snížení a vyloučení uplatnitelná pro případy úmyslného porušení (oddíl C).
B. K hlavním rysům režimu snížení a vyloučení v případě nedodržení pravidel podmíněnosti zakotveného v nařízení č. 73/2009 a nařízení č. 1122/2009
23.
V kontextu systému „podmíněnosti“, jenž tvoří nedílnou součást podpory poskytované Unií prostřednictvím přímých plateb, podléhají zemědělci, kteří nedodrží určité povinné požadavky (tzv. „pravidla podmíněnosti“) snížení přímé podpory nebo jsou z ní vyloučeni ( 15 ). Tento režim snížení a vyloučení má za cíl pobídnout zemědělce, aby dodržovali platné unijní předpisy z různých oblastí podmíněnosti, za účelem začlenit do společné zemědělské politiky (SZP) normy upravující zejména dobré životní podmínky zvířat ( 16 ).
24.
Článek 23 odst. 1 první pododstavec nařízení č. 73/2009 stanoví snížení celkové výše přímých plateb, které byly nebo mají být poskytnuty zemědělci, který předložil žádost o podporu, pokud nejsou dodrženy povinné požadavky na hospodaření nebo požadavky týkající se dobrého zemědělského a environmentálního stavu kdykoli v průběhu daného kalendářního roku, ve kterém byla žádost o podporu předložena ( 17 ). Snížení a vyloučení se použijí v souladu s postupy zakotvenými v článku 24 uvedeného nařízení a v článcích 70 až 72 nařízení č. 1122/2009, které stanoví prováděcí pravidla týkající se snížení a vyloučení ( 18 ).
25.
Článek 24 nařízení č. 73/2009 a články 70 až 72 nařízení č. 1122/2009 stanoví rozdílné sankce za nedbalostní porušení a za úmyslné nedodržení požadavků ( 19 ). Podle uvedených ustanovení podléhají totiž tyto dva druhy porušení zcela odlišným sankcím.
26.
Zaprvé, pokud se jedná o snížení použitelné v případě (neopakovaného) porušení z nedbalosti, stanoví čl. 24 odst. 2 nařízení č. 73/2009 maximální hranici snížení ve výši 5 %. Článek 71 odst. 1 nařízení č. 1122/2009 uvádí, že procentní podíl snížení použitelný v případě nedbalostního jednání zpravidla činí 3 %, avšak může být snížen na 1 %, nebo zvýšen na 5 % celkové částky ( 20 ).
27.
Pokud se jedná konkrétně o opakované porušení z nedbalosti, stanoví čl. 24 odst. 2 nařízení č. 73/2009 maximální hranici snížení ve výši 15 %. Pro takový případ stanoví čl. 71 odst. 5 nařízení č. 1122/2009 obecně platné pravidlo výpočtu, jehož podstatou je, že se procentní podíl stanovený pro opakované porušení podle čl. 71 odst. 1 citovaného nařízení při prvním případu opakování porušení vynásobí koeficientem tři. V případě dalších opakování se násobící koeficient tři použije pokaždé na výsledek snížení stanovený pro předchozí opakované porušení, dokud není dosaženo maximální hranice 15 % ( 21 ).
28.
Zadruhé, pokud jde o snížení použitelná v případech úmyslného nedodržení pravidel, čl. 24 odst. 3 nařízení č. 73/2009 stanoví, že procento snížení není v zásadě nižší než 20 % a může vést až k úplnému vyloučení z jednoho nebo více režimů podpory (tj. snížení o 100 %) a vztahovat se na jeden nebo více kalendářních roků. Článek 72 odst. 1 nařízení č. 1122/2009 uvádí, že procentní podíl snížení činí 15 % až 100 %, přičemž je zpravidla stanoven na 20 % ( 22 ).
29.
Konečně čl. 24 odst. 4 nařízení č. 73/2009 stanoví maximální hranici, kdy v žádném případě nesmí být celková výše snížení a vyloučení za jeden kalendářní rok větší než celková výše přímých plateb, které byly nebo mají být poskytnuty.
30.
Z výše uvedeného vyplývá, že snížení a vyloučení, jež mají být použita v případě nedodržení pravidel podmíněnosti, se řídí články 23 a 24 nařízení č. 73/2009 a články 70 až 72 nařízení č. 1122/2009, přičemž prvně uvedená ustanovení stanoví obecné zásady a obecná kritéria, kdežto posledně uvedená ustanovení stanoví podrobnější pravidla. S ohledem na výše uvedené mám podobně jako nizozemská vláda za to, že otázky položené předkládajícím soudem lze zodpovědět jen tehdy, budou-li brány v potaz nejen články 70 až 72 nařízení č. 1122/2009, ale rovněž články 23 a 24 nařízení č. 73/2009 ( 23 ).
C. K první a druhé předběžné otázce
31.
Nejprve je třeba připomenout, že v projednávané věci má předkládající soud za to, že státní tajemník pro hospodářství správně stanovil snížení ve výši 15 % za případy opakovaného a neopakovaného porušení z nedbalosti a snížení ve výši 40 % za případy úmyslného porušení ( 24 ).
32.
Podstatou první a druhé předběžné otázky předkládajícího soudu, jimiž by se měl podle mého názoru Soudní dvůr zabývat společně, je, zda lze uvedená snížení ve výši 15 % a 40 % sečíst, takže se vůči dotčenému zemědělci uplatní snížení v celkové výši 55 %.
33.
Obdobně jako nizozemská vláda a Komise mám za to, že na tuto otázku je třeba odpovědět kladně. Domnívám se totiž, že články 70 až 72 nařízení č. 1122/2009 ve spojení s články 23 a 24 nařízení č. 73/2009 je třeba vykládat v tom smyslu, že v takové situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, kdy bylo zjištěno více případů porušení ze stejné oblasti podmíněnosti, je na místě sečíst snížení uplatnitelná pro opakovaná a neopakovaná porušení z nedbalosti a snížení a vyloučení uplatnitelná v případech úmyslného porušení.
34.
V tomto ohledu vycházím z následujících úvah.
35.
Zaprvé, jak jsem již uvedl v tomto stanovisku výše, čl. 23 odst. 1 nařízení č. 73/2009 stanoví snížení celkové výše přímých plateb, které byly nebo mají být poskytnuty, pokud nebyla splněna pravidla podmíněnosti. V této souvislosti rozlišuje článek 24 nařízení č. 73/2009 a články 70 až 72 nařízení č. 1122/2009 mezi případy nedodržení požadavků z nedbalosti a případy úmyslného nedodržení požadavků, přičemž za uvedené dva druhy porušení stanoví podstatně odlišné sankce ( 25 ).
36.
Podle mého názoru z výše uvedeného vyplývá, že v situaci, kdy byly zjištěny jak případy nedbalostního porušení, tak případy úmyslného porušení, je třeba zvlášť určit snížení, jež mají být uplatněna v případech nedbalostního porušení (stanovená podle čl. 24 odst. 2 nařízení č. 73/2009 a článku 71 nařízení č. 1122/2009), a snížení a vyloučení, jež mají být uplatněna v případech úmyslného porušení (stanovená podle čl. 24 odst. 3 nařízení č. 73/2009 a článku 72 nařízení č. 1122/2009). Pouze takový přístup umožňuje dodržet postup stanovený pro jednotlivé systémy sankcí, zejména pokud jde o procentní podíly snížení a horní hranice platné pro tyto dva druhy přestupků ( 26 ).
37.
Následně je třeba takto zjištěná snížení a vyloučení sečíst, a to až do dosažení maximálního procentního podílu ve výši 100 % stanoveného v čl. 24 odst. 4 nařízení č. 73/2009. Povinnost provést takový součet tvoří dle mého názoru nedílnou součást režimu snížení a vyloučení, který je stanoven v článcích 23 a 24 nařízení č. 73/2009 a článcích 70 až 72 nařízení č. 1122/2009. Uvedená ustanovení by totiž pozbyla svého účinku, pokud by byla snížení stanovená pro případy porušení z nedbalosti svým způsobem „pohlcena“ sníženími stanovenými pro případy úmyslného porušení (či naopak). Kromě toho je třeba dospět k závěru, že v případě neexistence takového sčítání by maximální hranice stanovená v čl. 24 odst. 4 nařízení č. 73/2009 postrádala jakýkoli význam ( 27 ). Mám za to, že jsem tím odpověděl i na dotaz ohledně právního základu takového sčítání, který položil předkládající soud v rámci své druhé předběžné otázky ( 28 ).
38.
Zadruhé je třeba uvést, že v nařízení č. 73/2009 ani v nařízení č. 1122/2009 není obsaženo žádné ustanovení, které umožňuje odchýlit se od této zásady sčítání v takové situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, kdy bylo zjištěno více případů porušení ve stejné oblasti, z nichž některá představují opakovaná a neopakovaná porušení z nedbalosti a jiná případy úmyslného porušení. Zejména pravidla stanovená v čl. 70 odst. 6 a v čl. 71 odst. 6 nařízení č. 1122/2009, o něž se opírají dědici M. Noorena ( 29 ), neodůvodňují odchylku od zásady sčítání snížení stanovených pro případy nedbalostního porušení a snížení a vyloučení stanovených pro případy úmyslného porušení.
39.
Zaprvé, pokud jde o čl. 70 odst. 6 nařízení č. 1122/2009, zmíněné ustanovení stanoví, že pokud byl zjištěn více než jeden případ porušení různých aktů nebo norem ze stejné oblasti podmíněnosti, tyto případy se pro účely stanovení snížení podle čl. 71 odst. 1 a čl. 72 odst. 1 uvedeného nařízení považují za jediné porušení ( 30 ).
40.
Domnívám se, že toto ustanovení upravuje „spojování“ jednotlivých porušení pro účely stanovení příslušných sankcí za případy nedbalostního porušení v souladu s čl. 71 odst. 1 nařízení č. 1122/2009 na straně jedné a za případy úmyslného porušení povinností v souladu s čl. 72 odst. 1 citovaného nařízení na straně druhé. Jinak řečeno, z uvedeného ustanovení podle mého názoru vyplývá, že pro účely stanovení příslušných sankcí se všechny případy nedbalostního porušení považují za jediné nedbalostní porušení a všechny případy úmyslného porušení se považují za jediné úmyslné porušení ( 31 ).
41.
Naopak ze znění čl. 70 odst. 6 citovaného nařízení nelze podle mého názoru dovodit, že má být stanovena jediná sankce za všechny zjištěné případy porušení bez ohledu na jejich povahu, jak zřejmě tvrdí dědici M. Noorena ( 32 ). Takový výklad by kromě toho nebyl v souladu s rozlišováním mezi sankcemi ukládanými za případy nedodržení pravidel z nedbalosti a sankcemi ukládanými za úmyslné nedodržení pravidel, jak je uvedeno v článku 24 nařízení č. 73/2009 a článcích 70 až 72 nařízení č. 1122/2009. V této souvislosti připomínám, že podle ustálené judikatury Soudního dvora musí být prováděcí nařízení pokud možno vykládáno v souladu se základním nařízením ( 33 ).
42.
Kromě toho je třeba uvést, že čl. 70 odst. 6 nařízení č. 1122/2009 se nepoužije v případě opakovaného porušení z nedbalosti. Text tohoto ustanovení totiž odkazuje pouze na čl. 71 odst. 1, který se týká snížení použitelných v případě neopakovaného porušení z nedbalosti, a na čl. 72 odst. 1, jenž upravuje snížení použitelná v případě úmyslného porušení. Naproti tomu uvedené ustanovení neobsahuje žádný odkaz na čl. 71 odst. 5 téhož nařízení, který se týká případů opakovaného porušení z nedbalosti. Z uvedeného vyplývá, že v takové situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, se čl. 70 odst. 6 nařízení č. 1122/2009 nepoužije na opakované porušení z nedbalosti. Snížení, které se má uplatnit za taková porušení, je tedy v každém případě třeba stanovit samostatně.
43.
Zadruhé, pokud jde o čl. 71 odst. 6 nařízení č. 1122/2009, je třeba zmínit, že uvedený článek 71, jak vyplývá z jeho názvu, se vztahuje pouze na případy nedbalosti, a že jeho odstavec 6 se týká pouze konkrétní situace, kdy bylo zjištěno opakované porušení spolu s dalším porušením nebo dalším opakovaným porušením. Z toho vyplývá, že uvedené ustanovení se nepoužije na případy úmyslného porušení a že v takové situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, tedy nemá vliv na výpočet snížení a vyloučení, jež mají být uplatněna v zjištěných případech úmyslného porušení.
44.
Z výše uvedeného vyplývá, že čl. 70 odst. 6, čl. 71 odst. 6 nařízení č. 1122/2009 ani kombinované použití těchto dvou ustanovení nemohou odůvodnit stanovení jediné sankce s horní hranicí ve výši 15 % v takové situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, jak tvrdí dědici M. Noorena ( 34 ).
45.
Takový výklad by byl kromě toho nelogický. V jeho důsledku by se totiž v situaci, kdy bylo zjištěno více případů porušení z nedbalosti a více případů úmyslného porušení, uplatnilo nižší snížení než v případě jediného případu úmyslného porušení, kdy se podle čl. 72 odst. 1 nařízení č. 1122/2009 uplatní procentní snížení zpravidla ve výši 20 %. Takový výsledek by byl mimoto v rozporu s cílem, který sleduje režim snížení a vyloučení stanovený v článcích 23 a 24 nařízení č. 73/2009 a článcích 70 až 72 nařízení č. 1122/2009, jímž je přimět zemědělce, aby dodržovali platné unijní předpisy upravující jednotlivé oblasti podmíněnosti ( 35 ).
46.
V takové situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, vede použití článků 23 a 24 nařízení č. 73/2009 a článků 70 až 72 nařízení č. 1122/2009 podle mého názoru k uložení následujících snížení a vyloučení.
47.
V prvním kroku je třeba, v souladu s čl. 70 odst. 6 nařízení č. 1122/2009, spojit veškeré případy neopakovaného porušení z nedbalosti a veškeré případy úmyslného porušení a stanovit příslušné snížení či vyloučení pro každou z těchto dvou skupin zvlášť v souladu s čl. 71 odst. 1 (za případy neopakovaného porušení z nedbalosti) a čl. 72 odst. 1 (za případy úmyslného porušení) uvedeného nařízení. Ve druhém kroku je třeba stanovit snížení uplatnitelná v případech opakovaného porušení z nedbalosti podle čl. 71 odst. 5 nařízení č. 1122/2009. Ve třetím kroku je třeba podle čl. 71 odst. 6 uvedeného nařízení sečíst procentní podíly snížení stanovené pro případy neopakovaného porušení z nedbalosti a procentní podíly snížení stanovené pro případy opakovaného porušení z nedbalosti, a to do maximální hranice 15 % stanovené v tomto ustanovení. Nakonec je třeba sečíst tak stanovená snížení pro případy neopakovaného a opakovaného porušení z nedbalosti a snížení (případně vyloučení) stanovená pro případy úmyslného porušení. Podle čl. 24 odst. 4 nařízení č. 73/2009 však nesmí být celková výše snížení a vyloučení za jeden kalendářní rok větší než 100 % celkové výše přímých plateb, které byly nebo mají být poskytnuty. Je na předkládajícím soudu, aby ověřil, zda byl výše uvedený postup v projednávané věci dodržen, když bylo stanoveno snížení ve výši 55 %.
48.
Na závěr považuji za vhodné uvést několik poznámek k odpovědi na předběžné otázky, kterou navrhla Komise. Komise navrhuje odpovědět na uvedené otázky obecně v tom smyslu, že články 70 až 72 nařízení č. 1122/2009 nebrání příslušným vnitrostátním orgánům, aby v situaci, kdy došlo k souběhu jednoho nebo více případů úmyslných porušení ve smyslu čl. 72 odst. 1 uvedeného nařízení, vzaly v úvahu existenci dalších případů opakovaného či neopakovaného porušení z nedbalosti a uložily, v mezích stanovených v tomto ustanovení, jediné souhrnné snížení, jehož celkový procentní podíl bude zohledňovat existenci takových dalších případů opakovaného či neopakovaného porušení z nedbalosti.
49.
Jinak řečeno, Komise má za to, že jelikož čl. 72 odst. 1 nařízení č. 1122/2009 stanoví snížení v případech úmyslného porušení až do výše 100 %, mohou příslušné vnitrostátní orgány v takové situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, kdy byly zjištěny jak případy opakovaného a neopakovaného porušení z nedbalosti, tak případy úmyslného porušení, stanovit na základě uvedeného ustanovení souhrnné snížení, které bude zohledňovat nejen případy úmyslného porušení, ale rovněž případy porušení z nedbalosti.
50.
S postupem navrhovaným Komisí nesouhlasím, a to z následujících důvodů.
51.
Zaprvé by takový postup podle mého názoru neodpovídal znění čl. 72 odst. 1 nařízení č. 1122/2009, podle něhož se toto ustanovení vztahuje pouze na případy úmyslného porušení. Kromě toho by takový postup nerespektoval rozlišení mezi sníženími uplatnitelným pro případy porušení z nedbalosti, a sníženími a vyloučeními uplatnitelnými pro případy úmyslného porušení jak je upraveno v článku 24 nařízení č. 73/2009 a článcích 70 až 72 nařízení č. 1122/2009 ( 36 ).
52.
Zadruhé se domnívám, že postup navrhovaný Komisí by byl problematický z hlediska právní jistoty zúčastněných stran, jelikož by ponechával příliš velký prostor pro uvážení vnitrostátních orgánů, pokud jde o stanovení „souhrnného snížení“, které má být uplatněno v takové situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení. Pokud by měl být totiž takový postup přijat, bylo by pro zúčastněné strany prakticky nemožné předvídat sankce, které jim budou v takové situaci uloženy ( 37 ). V této souvislosti je třeba mít na paměti skutečnost, že články 70 až 72 nařízení č. 1122/2009 stanoví prováděcí pravidla týkající se snížení a vyloučení použitelná v případech nedodržení pravidel podmíněnosti ( 38 ). Postup navrhovaný Komisí by vedl k tomu, že by tato pravidla byla v takové situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, zbytečná, jelikož by je „pohltilo“ pravidlo stanovené v čl. 72 odst. 1 nařízení č. 1122/2009.
53.
Závěrem navrhuji, aby Soudní dvůr rozhodl, že články 70 až 72 nařízení č. 1122/2009 ve spojení s články 23 a 24 nařízení č. 73/2009 je třeba vykládat v tom smyslu, že v takové situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, kdy bylo zjištěno více případů porušení ze stejné oblasti podmíněnosti, je třeba sečíst snížení uplatnitelná pro opakovaná a neopakovaná porušení z nedbalosti, jejichž výše se stanoví podle čl. 24 odst. 2 nařízení č. 73/2009 a článku 71 nařízení č. 1122/2009, a snížení uplatnitelná v případech úmyslného porušení, jejichž výše se stanoví podle čl. 24 odst. 3 nařízení č. 73/2009 a čl. 72 odst. 1 nařízení č. 1122/2009. Podle čl. 24 odst. 4 nařízení č. 73/2009 však nesmí být celková výše snížení a vyloučení za jeden kalendářní rok větší než 100 % celkové výše přímých plateb, které byly nebo mají být poskytnuty.
54.
Vzhledem k mnou navrhované odpovědi není třeba odpovídat na třetí předběžnou otázku.
V. Závěry
55.
S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžné otázky položené College van Beroep voor het bedrijfsleven (odvolací soud pro správní spory v hospodářské oblasti, Nizozemsko) takto:
„Články 70 až 72 nařízení Komise (ES) č. 1122/2009 ze dne 30. listopadu 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 73/2009, pokud jde o podmíněnost, modulaci a integrovaný administrativní a kontrolní systém v rámci režimů přímých podpor pro zemědělce stanovených v uvedeném nařízení, a k nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, pokud jde podmíněnost v rámci režimu přímé podpory pro odvětví vína, ve spojení s články 23 a 24 nařízení Rady (ES) č. 73/2009 ze dne 19. ledna 2009, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (ES) č. 1290/2005, (ES) č. 247/2006, (ES) č. 378/2007 a zrušuje nařízení (ES) č. 1782/2003, je třeba vykládat v tom smyslu, že v takové situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, kdy bylo zjištěno více případů porušení ze stejné oblasti podmíněnosti, je třeba sečíst snížení uplatnitelná pro případy opakovaných a neopakovaných porušení z nedbalosti a snížení uplatnitelná pro případy úmyslného porušení. Podle čl. 24 odst. 4 nařízení č. 73/2009 však nesmí být celková výše snížení a vyloučení za jeden kalendářní rok větší než 100 % celkové výše přímých plateb, které byly nebo mají být poskytnuty.“
( 1 ) – Původní jazyk: francouzština.
( 2 ) – Nařízení Komise ze dne 30. listopadu 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 73/2009, pokud jde o podmíněnost, modulaci a integrovaný administrativní a kontrolní systém v rámci režimů přímých podpor pro zemědělce stanovených v uvedeném nařízení, a k nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, pokud jde podmíněnost v rámci režimu přímé podpory pro odvětví vína (Úř. věst. 2009, L 316, s. 65).
( 3 ) – Nařízení Rady ze dne 19. ledna 2009, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (ES) č. 1290/2005, (ES) č. 247/2006, (ES) č. 378/2007 a zrušuje nařízení (ES) č. 1782/2003 (Úř. věst. 2009, L 30, s. 16).
( 4 ) – Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví pravidla pro přímé platby zemědělcům v režimech podpory v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zrušují nařízení Rady (ES) č. 637/2008 a nařízení Rady (ES) č. 73/2009 (Úř. věst. 2013, L 347, s. 608). Je třeba zmínit, že pravidla podmíněnosti se napříště řídí nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013 ze dne 17. prosince 2013 o financování, řízení a sledování společné zemědělské politiky a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 352/78, (ES) č. 165/94, (ES) č. 2799/98, (ES) č. 814/2000, (ES) č. 1200/2005 a (ES) č. 485/2008 (Úř. věst. 2013, L 347, s. 549).
( 5 ) – Viz čl. 72 odst. 2 a článek 74 nařízení č. 1307/2013.
( 6 ) – Viz bod 12 tohoto stanoviska.
( 7 ) – Nařízení Komise v přenesené pravomoci ze dne 11. března 2014, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013, pokud jde o integrovaný administrativní a kontrolní systém a o podmínky pro zamítnutí nebo odnětí plateb a správní sankce uplatňované na přímé platby, podporu na rozvoj venkova a podmíněnost (Úř. věst. 2014, L 181, s. 48).
( 8 ) – Viz článek 43 nařízení Komise v přenesené pravomoci č. 640/2014.
( 9 ) – Viz bod 12 tohoto stanoviska.
( 10 ) – Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že zjištěná porušení se týkala zejména povinnosti poskytovat náležitou péči telatům, dodávat telatům dostatečné množství čerstvé vody, zajistit ochranu zvířat chovaných venku proti nepříznivým meteorologickým podmínkám, predátorům a rizikům pro zdraví, dodávat zvířatům dostatečné množství náležité a zdravé potravy, dodržovat minimální rozměry oddělených kójí pro telata, izolovat nemocná či zraněná zvířata v náležitých prostorách a okamžitě náležitým způsobem léčit zvířata, jež se zdají být nemocná či zraněná, případně si vyžádat stanovisko veterinárního lékaře.
( 11 ) – Pokud se jedná o pojem „přímá platba“, viz čl. 2 písm. d) nařízení č. 73/2009.
( 12 ) – Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že snížení bylo původně stanoveno ve výši 15 %. Následně bylo přepočteno a jeho výše změněna poprvé na 65 %, podruhé na 100 %, a nakonec, rozhodnutím ze dne 18. září 2014, na 55 %.
( 13 ) – V této souvislosti z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že bylo zjištěno, že mnoho zvířat zbytečně trpělo a bylo zraněných, přičemž některá musela být z důvodu zjištěných porušení utracena. Dále z uvedeného rozhodnutí vyplývá, že podle státního tajemníka pro hospodářství se jednalo o „soustavný a dlouhodobý přístup“ dotčeného zemědělce.
( 14 ) – Kromě rozhodnutí ze dne 18. září 2014 směřovala žaloba podaná dědici M. Noorena zejména proti rozhodnutí státního tajemníka pro hospodářství ze dne 23. září 2014, kterým posledně uvedený přepočetl výši podpory přiznané na rok 2011 s ohledem na snížení stanovené rozhodnutím ze dne 18. září 2014.
( 15 ) – V tomto smyslu viz bod 3 odůvodnění nařízení č. 73/2009.
( 16 ) – Pokud se jedná o nařízení Rady (ES) č. 1782/2003 ze dne 29. září 2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (EHS) č. 2019/93, (ES) č. 1452/2001, (ES) č. 1453/2001, (ES) č. 1454/2001, (ES) č. 1868/94, (ES) č. 1251/1999, (ES) č. 1254/1999, (ES) č. 1673/2000, (EHS) č. 2358/71 a (ES) č. 2529/2001(Úř. věst. 2003, L 270, s. 1) a nařízení Komise (ES) č. 796/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro podmíněnost, odlišení a integrovaný administrativní a kontrolní systém podle nařízení Rady (ES) č. 1782/2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce (Úř. věst. 2004, L 141, s. 18), jež byla nahrazena nařízením č. 73/2009 a nařízením č. 1122/2009,viz rozsudky ze dne 11. března 2008, Jager (C‑420/06, EU:C:2008:152, bod 71), a ze dne 27. února 2014, van der Ham a van der Ham-Reijersen van Buuren (C‑396/12, EU:C:2014:98, bod 52). Kromě toho, pokud jde o nařízení č. 73/2009, v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. prosince 2012, Maatschap L. A. en D. A. B. Langestraat en P. Langestraat-Troost (C‑11/12, EU:C:2012:808, body 35 a 40).
( 17 ) – Viz rozsudek ze dne 13. prosince 2012, Maatschap L. A. en D. A. B. Langestraat en P. Langestraat-Troost (C‑11/12, EU:C:2012:808, bod 22). Dále viz čl. 4 odst. 1 nařízení č. 73/2009, na základě kterého zemědělec, který dostává přímé platby, musí splňovat povinné požadavky na hospodaření uvedené v příloze II citovaného nařízení, jakož i požadavky týkající se dobrého zemědělského a environmentálního stavu podle článku 6 citovaného nařízení. Podle článku 5 téhož nařízení jsou povinné požadavky na hospodaření stanoveny právními předpisy Společenství, zejména v oblasti dobrých životních podmínek zvířat.
( 18 ) – Podle čl. 24 odst. 1 nařízení č. 73/2009 se prováděcí pravidla týkající se snížení a vyloučení podle článku 24 stanoví postupem podle čl. 141 odst. 2 nařízení č. 73/2009. V této souvislosti je třeba vzít v úvahu závažnost, rozsah, trvalost a opakování zjištěného nedodržení, jakož i kritéria stanovená v odstavcích 2 až 4 uvedeného článku 24. Zmíněný čl. 141 odst. 2 odkazuje na články 4 a 7 rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (Úř. věst. 1999, L 184, s. 23).
( 19 ) – Chtěl bych upozornit, že zatímco v článcích 23 a 24 nařízení č. 73/2009 je používán pojem „nedodržení“, v článcích 70 až 72 nařízení č. 1122/2009 je použit pojem „porušení“. Článek 24 odst. 3 nařízení č. 73/2009 kromě toho zmiňuje případ „úmyslného (délibéré) nedodržení pravidel“, článek 72 nařízení č. 1122/2009 používá pojem „úmyslné (intentionnelle) porušení“. Tyto jazykové rozdíly nicméně podle mého názoru neznamenají, že používané pojmy mají odlišný význam.
( 20 ) – Podle čl. 71 odst. 1 druhého pododstavce nařízení č. 1122/2009 může platební agentura v případech uvedených v čl. 54 odst. 1 písm. c) druhém pododstavci žádné snížení vůbec neuložit.
( 21 ) – Citovaný čl. 71 odst. 5 třetí pododstavec kromě toho uvádí, že v případě dosažení maximálního procentního podílu ve výši 15 % sdělí platební agentura dotčenému zemědělci, že pokud bude totéž porušení zjištěno znovu, bude považováno za úmyslné ve smyslu článku 72 nařízení č. 1122/2009. Pokud se jedná o pojem „opakované porušení“, viz čl. 47 odst. 1 nařízení č. 1122/2009
( 22 ) – Pokud se jedná o výraz „úmyslné porušení“ ve smyslu čl. 67 odst. 1 nařízení č. 796/2004 (který odpovídá čl. 72 odst. 1 nařízení č. 1122/2009), viz rozsudek ze dne 27. února 2014, van der Ham et van der Ham-Reijersen van Buuren (C‑396/12, EU:C:2014:98, body 27 až 37).
( 23 ) – V souladu s judikaturou Soudního dvora platí, že i když po formální stránce předkládající soud omezil své otázky na výklad konkrétních ustanovení unijního práva, taková skutečnost nebrání Soudnímu dvoru, aby předkládajícímu soudu poskytl všechny prvky výkladu práva Unie, které mohou být užitečné pro rozhodnutí ve věci, která mu byla předložena, bez ohledu na to, zda je tento soud ve svých otázkách zmínil. V tomto ohledu přísluší Soudnímu dvoru, aby ze všech poznatků předložených vnitrostátním soudem, zejména pak z odůvodnění předkládacího rozhodnutí, vytěžil ty prvky uvedeného práva, které je s přihlédnutím k předmětu sporu třeba vyložit. Viz rozsudek ze dne 19. října 2017, Otero Ramos (C‑531/15, EU:C:2017:789, bod 40).
( 24 ) – Viz bod 16 tohoto stanoviska.
( 25 ) – Viz body 24 až 28 tohoto stanoviska.
( 26 ) – Viz body 26 až 28 tohoto stanoviska.
( 27 ) – Pokud se jedná o čl. 24 odst. 4 nařízení č. 73/2009, rovněž viz bod 29 tohoto stanoviska.
( 28 ) – Viz bod 18 tohoto stanoviska.
( 29 ) – Viz bod 15 tohoto stanoviska. Pro úplnost dodávám, že čl. 71 odst. 4 nařízení č. 1122/2009 není v situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, relevantní. Jak totiž uvádí předkládající soud, citované ustanovení se vztahuje pouze na situaci, kdy bylo zjištěno více případů porušení z různých oblastí podmíněnosti, což v projednávané věci neplatí.
( 30 ) – Nařízení č. 796/2004, jež bylo předchůdcem nařízení č. 1122/2009, obsahovalo ustanovení prakticky totožné s ustanovením čl. 70 odst. 6 nařízení č. 1122/2009, jež se však vztahovalo pouze na snížení použitelná v případě porušení z nedbalosti (čl. 66 odst. 2 nařízení č. 796/2004). Není zřejmé, proč bylo uvedené ustanovení nahrazeno v nařízení č. 1122/2009 ustanovením nadepsaným „Obecné zásady a definice“ (čl. 70 odst. 6 citovaného nařízení), čímž byl rozsah jeho působnosti rozšířen i na případy úmyslného porušení.
( 31 ) – V tomto smyslu viz bod 4 odůvodnění nařízení Komise (ES) č. 2184/2005 ze dne 23. prosince 2005, kterým se mění nařízení (ES) č. 796/2004 a (ES) č. 1973/2004, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1782/2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce (Úř. věst. 2005, L 347, s. 61), v němž se uvádí, že „v souladu s čl. 66 odst. 2 nařízení (ES) č. 796/2004 [jenž odpovídá čl. 70 odst. 6 nařízení č. 1122/2009] se porušení různých aktů nebo norem ze stejné oblasti podmíněnosti ve smyslu čl. 2 odst. 31 uvedeného nařízení pro účely stanovení příslušných sankcí považuje za jediné porušení“ (kurzivou zvýraznil autor stanoviska).
( 32 ) – Viz bod 15 tohoto stanoviska.
( 33 ) – Viz rozsudek ze dne 14. května 2009, Internationaal Verhuis- en Transportbedrijf Jan de Lely (C‑161/08, EU:C:2009:308, bod 38 a citovaná judikatura). Takový výklad by mimoto vyvolal otázku, podle jakého pravidla má být taková „jediná sankce“ uložena (podle čl. 71 odst. 1, nebo podle čl. 72 odst. 1 nařízení č. 1122/2009). Vzhledem k tomu, že citované nařízení zmíněnou otázku nijak neřeší, jsem přesvědčen, že úmyslem unijního normotvůrce nebylo stanovit, že má být stanovena jediná sankce v situaci, kdy byly zjištěny jak případy porušení z nedbalosti, tak případy úmyslného porušení.
( 34 ) – Viz bod 15 tohoto stanoviska.
( 35 ) – Viz bod 23 tohoto stanoviska. Připomínám, že podle čl. 24 odst. 1 nařízení č. 73/2009 je při stanovení prováděcích pravidel týkajících se snížení a vyloučení třeba vzít v úvahu zejména závažnost, rozsah, trvalost a opakování zjištěného nedodržení. Viz poznámku pod čarou 18 tohoto stanoviska. Dále viz bod 75 odůvodnění nařízení č. 1122/2009, který odkazuje na zásadu přiměřenosti.
( 36 ) – Pokud se jedná o uvedené rozlišení, viz body 25 až 28 a 35 až 37 tohoto stanoviska.
( 37 ) – Podle judikatury Soudního dvora zásada právní jistoty vyžaduje zejména, aby právní úprava byla jasná a přesná a její účinky byly předvídatelné, zejména pokud může vyvolat nepříznivé důsledky pro jednotlivce. Zejména viz rozsudek ze dne 18. prosince 2008, Altun (C‑337/07, EU:C:2008:744, bod 60).
( 38 ) – Viz čl. 24 odst. 1 nařízení č. 73/2009. Rovněž viz bod 24 a poznámku pod čarou 18 tohoto stanoviska.