29.3.2016
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 111/15
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Augstākā tiesa (Lotyšsko) dne 27. ledna 2016 – Valsts ieņēmumu dienests v. SIA „Veloserviss“
(Věc C-47/16)
(2016/C 111/18)
Jednací jazyk: lotyšština
Předkládající soud
Augstākā tiesa
Účastníci původního řízení
Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatel): Valsts ieņēmumu dienests
Žalobkyně: SIA „Veloserviss“
Předběžné otázky
1)
Musí být povinnost dovozce jednat v dobré víře, která je uvedena v čl. 220 odst. 2 písm. b) nařízení Rady č. 2913/92 (1) ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, konkretizována v tom smyslu, že
a)
zahrnuje povinnost dovozce ověřit okolnosti, za kterých bylo vydáno osvědčení „A“, které obdržel vývozce (osvědčení o dílech, které tvoří zboží, role vývozce při výrobě zboží atd.)?
b)
dovozce nejednal v dobré víře z toho pouhého důvodu, že v dobré víře nejednal vývozce (například když vývozce nesdělí celním orgánům země vývozu skutečný původ nákladů, hodnotu dílů, které tvoří zboží, atd.)?
c)
povinnost jednat v dobré víře nebyla splněna z toho pouhého důvodu, že vývozce poskytl celním orgánům země vývozu nesprávnou informaci, a to i tehdy, když se samotné celní orgány při vydání osvědčení dopustily chyb?
2)
Může být povinnost dovozce jednat v dobré víře, která je uvedena v čl. 220 odst. 2 písm. b) nařízení Rady č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, dostatečně prokázána prostřednictvím obecného popisu situace, který je uveden v oznámení OLAF, a prostřednictvím závěrů OLAF, nebo jsou vnitrostátní celní orgány přesto povinny opatřit dodatečné důkazy o jednání vývozce?
(1) Úř. věst. L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/04, s. 307.
Full & Egal Universal Law Academy