12.9.2016
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 335/28
Kasační opravný prostředek podaný dne 12. února 2016 Kenzo Tsujimoto proti rozsudku Tribunálu (prvního senátu) vydanému dne 2. prosince 2015 ve věci T-522/13, Kenzo Tsujimoto v. Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví
(Věc C-86/16 P)
(2016/C 335/37)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Kenzo Tsujimoto (zástupci: Wenninger-Lenz, M. Ring, advokátky, W. von der Osten-Sacken, advokát)
Další účastník řízení: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví, Kenzo
Návrhová žádání
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek navrhuje, aby Soudní dvůr:
—
zrušil rozsudek Tribunálu (prvního senátu) ze dne 2 prosince 2015 ve věci T-522/13;
—
vydal konečné rozhodnutí o sporu ve věci samé;
—
uložil EUIPO a společnosti Kenzo S.A. náhradu nákladů řízení, včetně nákladů řízení před odvolacím senátem.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
1.
Porušení čl. 76 odst. 2 nařízení o ochranné známce Evropského společenství
Obě námitky podané společností KENZO S.A. jsou založeny na čl. 8 odst. 5 nařízení o ochranné známce Společenství (dále jen „nařízení“) (1). V obou případech vzal odvolací senát na vědomí důkazy podporující tvrzení o dobrém jménu, které namítající uplatnil u námitkového oddělení za účelem stanovení skutečného užívání ochranné známky. Je nepochybné, že dotčené doklady byly předloženy po vypršení lhůty pro podávání důkazů o existenci, platnosti a rozsahu ochrany staršího práva podle pravidla 19 odst. 1 nařízení. Z pravidla 19 odst. 1 a 2 a pravidla 20 odst. 1 nařízení vyplývá, že námitka na základě čl. 8 odst. 5 musí být zamítnuta, pokud namítající neprokáže v průběhu lhůty, kterou mu Úřad stanoví, dobré jméno starší ochranné známky. Tribunál nicméně dospívá k závěru, že odvolací senát měl posuzovací pravomoc o tom, zda by měly být dotčené důkazy vzaty v úvahu na podporu tvrzení o dobrém jménu, že odvolací senát rozpoznal a vykonal posuzovací pravomoc a poskytl řádné důvody pro vzetí takových důkazů v úvahu. Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek je naopak toho názoru, že rozhodnutí Tribunálu přiznávající odvolacímu senátu posuzovací pravomoc je stiženo nesprávným právním posouzením a vede k nesprávnému použití pravidla 19 odst. 1 a 2 a pravidla 20 odst. 1 nařízení.
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek si je vědoma toho, že další účastníci řízení tvrdí, že přípustnost uvážení dokladů předložených na podporu skutečného užívání na podporu tvrzení o dobrém jménu se neřídí pravidlem 20 odst. 1 nařízení, ale pravidlem 50 odst. 1 třetím pododstavcem nařízení č. 2868/95 (2), jakožto zvláštním procesním pravidlem před odvolacím senátem.
I kdyby byla posuzovací pravomoc odvolacího senátu vykládána v souladu s pravidlem 50 odst. 1 třetím pododstavcem nařízení, byla posuzovací pravomoc odvolacím senátem vykonána nesprávně a Tribunál nesprávně použil článek 76 odst. 2 tím, že uznal uvážení odvolacího senátu o neoddělitelném spojení důkazu o užívání a důkazu o dobrém jménu za řádný výkon jeho posuzovací pravomoci. Odvolací senát vlastně ani nestanovil rozsah své posuzovací pravomoci, např. stanovením toho, zda musí být posuzovací pravomoc v projednávaném případě vykonávána restriktivním způsobem či nikoliv. Kdyby odvolací senát vykonal svoji posuzovací pravomoc správně, uznal by, že posuzovací pravomoc musí být v souladu s rozsudkem Rintisch (Věc C-120/12 P, Bernhard Rintisch v. OHIM) vykonána restriktivním způsobem. Za těchto okolností by bylo jediným správným způsobem, jak vykonat posuzovací pravomoc, nevzetí v úvahu dokladů na podporu tvrzení o dobrém jménu. Tribunál přehlédl skutečnost, že odvolací senát nedokázal správně stanovit rozsah své posuzovací pravomoci a v takovém rozsahu svoji posuzovací pravomoc použil, čímž porušil čl. 76 odst. 2 nařízení.
2.
Porušení článku 8 odst. 5 nařízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek tvrdí, že Tribunál neporovnal ochranné známky „KENZO“ a „KENZO ESTATE“ jako celek a tím porušil čl. 8 odst. 5 nařízení. Kromě toho účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek tvrdí, že tvrzení o dobrém jménu bylo potvrzeno Tribunálem na základě dokladů, které neměly být vzaty v úvahu v případě řádného použití práva a řádného výkonu posuzovací pravomoci odvolacím senátem. Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek dále tvrdí, že Tribunál neučinil nezbytné celkové posouzení, když dospěl k závěru, že u napadené ochranné známky existuje možnost nebezpečí asociace se starší ochrannou známkou a že by napadená ochranná známka neprávem těžila z dobrého jména starší ochranné známky. Konečně účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek tvrdí, že odvolací senát a Tribunál pochybily, když dospěly k závěru, že účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek nedoložila „řádný důvod“ ve smyslu čl. 8 odst. 5 nařízení.
(1) Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství, Úř. věst. L 78, s. 1
(2) Nařízení Komise (ES) č. 2868 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 40/94 o ochranné známce Společenství, Úř. věst. L 303, s. 1