18.4.2016
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 136/20
Kasační opravný prostředek podaný dne 19. února 2016 Polskou republikou proti rozsudku Tribunálu (osmého senátu) vydanému dne 3. prosince 2015 ve věci T-367/13, Polská republika v. Evropská komise
(Věc C-105/16 P)
(2016/C 136/26)
Jednací jazyk: polština
Účastnice řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Polská republika (zástupce: B. Majczyna)
Další účastnice řízení: Evropská komise
Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek
—
zrušit rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 3. prosince 2015, Polsko v. Komise, T-367/13, v rozsahu, v němž Tribunál odmítl první výtku, která se týká povinnosti použít minimálně 50 % finanční podpory na restrukturalizační opatření a je obsažena v prvním žalobním důvodu v rámci žaloby na neplatnost prováděcího rozhodnutí Komise 2013/214/EU ze dne 2. května 2013, kterým se z financování Evropskou unií vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci záruční sekce Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF), v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) (oznámeno pod číslem C(2013) 2436) (1);
—
rozhodnout o neplatnosti prováděcího rozhodnutí Komise 2013/214/EU ze dne 2. května 2013, kterým se z financování Evropskou unií vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci záruční sekce Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF), v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV), a to v rozsahu, v němž Komise v tomto rozhodnutí uplatňuje na výdaje vykázané Polskou republikou na podporu pro částečně soběstačná zemědělská hospodářství opravu extrapolací ve výši 11 %, tj. opravy ve výši 4 583 950,92 eur a 39 583 726,30 eur;
—
uložit Komisi náhradu nákladů řízení v obou stupních.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Polská republika se domáhá zrušení rozsudku Tribunálu ze dne 3. prosince 2015 Polsko v. Komise, T-367/13, v rozsahu, v němž Tribunál zamítl první výtku, která se týká povinnosti použít minimálně 50 % finanční podpory na restrukturalizační opatření a je obsažena v prvním žalobním důvodu v rámci žaloby na neplatnost prováděcího rozhodnutí Komise 2013/214/EU ze dne 2. května 2013, kterým se z financování Evropskou unií vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci záruční sekce Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF), v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) (oznámeno pod číslem C(2013) 2436) (Úř. věst. L 123, 2013, s. 11). Zrušení výše uvedeného rozhodnutí se domáhá rovněž v rozsahu, v němž Komise v tomto rozhodnutí uplatňuje na výdaje vykázané Polskou republikou na podporu pro částečně soběstačná zemědělská hospodářství opravu extrapolací ve výši 11 %, tj. opravy ve výši 4 583 950,92 eur a 39 583 726,30 eur. Polská republika se konečně domáhá toho, aby byla Komisi uložena náhrada nákladů řízení v obou stupních.
Tribunál v napadeném rozsudku zamítl žalobu podanou Polskou republikou na zrušení rozhodnutí Evropské komise, podle kterého se na výdaje vykázané Polskou republikou na podporu pro částečně soběstačná zemědělská hospodářství použijí finanční opravy ve výši 8 292 783,94 eur a 71 610 559,39 eur.
Podle tvrzení Komise Polská republika v pěti případech porušila své povinnosti, které se týkají použití prostředků na podporu pro částečně soběstačná zemědělská hospodářství, přičemž konkrétně porušila povinnost zakotvenou v článku 33b nařízení č. 1257/1999 (2), podle které musí zemědělci vyčlenit minimálně 50 % finanční podpory na restrukturalizační opatření. Komise kvůli tomuto porušení použila opravu extrapolací ve výši 11 % z výdajů na podporu pro částečně soběstačná zemědělská hospodářství, která odpovídala příslušnému podílu ze sta vybraných případů, které ověřovala a u nichž nebyla splněna povinnost vyčlenit polovinu finanční podpory na restrukturalizaci.
Polská republika v této souvislosti argumentuje, že Tribunál nesprávně uplatnil článek 33b nařízení č. 1257/1999, neboť měl za to, že toto ustanovení ukládá ve vztahu k částečně soběstačným zemědělským hospodářstvím podmínku, aby minimálně 50 % podpory bylo vyhrazeno na restrukturalizační opatření, ačkoli, jak tvrdí Polská republika, takový požadavek nemá žádnou oporu v ustanoveních unijního práva.
Vzhledem k tomu, že se přiklonil k tomuto nesprávnému výkladu uvedeného ustanovení, měl Tribunál v napadeném rozhodnutí za to, že Komise dospěla ke správnému závěru o tom, že Polská republika může schválit pouze takové původní žádosti, v nichž se zemědělci, kteří byli příjemci výše uvedeného podpory, zavázali vyčlenit minimálně 50 % z dotčené podpory na restrukturalizační opatření.
Nedostatek, který spočívá v porušení požadavku, který zemědělcům ukládá, aby vyhradili minimálně 50 % podpory na restrukturalizační opatření, byl základem k uložení opravy extrapolací ve výši 11 % výdajů na podporu pro částečně soběstačná zemědělská hospodářství.
Podle tvrzení Polské republiky nemá požadavek ukládající zemědělcům vyčlenit minimálně 50 % z prostředků podpory na restrukturalizační opatření oporu v unijním právu. Žádné z ustanovení unijního práva, která podle příslušných okolností stanovují podmínky pro udělování podpory pro částečně soběstačná zemědělská hospodářství, nestanovuje podmínku, podle které by muselo být vyčleněno minimálně 50 % uvedené podpory na restrukturalizační opatření. V článku 33b nařízení č. 1257/1999 taková podmínka není stanovena. Komise takový požadavek nestanovila ani v nařízení č. 141/2004 (3), kterým se stanoví prováděcí pravidla, pokud jde o zvláštní opatření pro rozvoj venkova vymezená v kapitole IXa nařízení č. 1257/1999.
Polské orgány proto podle Polské republiky neporušily svou kontrolní povinnost stran výše uvedených podmínek pro udělování podpory v rámci opatření „podpory pro částečně soběstačná zemědělská hospodářství“. Použití finanční opravy kvůli tomuto nedostatku tudíž není opodstatněné. Tribunál proto neprávem zamítl žalobu směřující na neplatnost prováděcího rozhodnutí 2013/214/EU v rozsahu, v němž Komise v tomto rozhodnutí uplatnila na výdaje vykázané Polskou republikou na podporu pro částečně soběstačná zemědělská hospodářství opravu extrapolací ve výši 11 %.
(1) Úř. věst. L 123, 2013, s. 11.
(2) Nařízení Rady (ES) č. 1257/1999 ze dne 17. května 1999 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF) a o změně a zrušení některých nařízení (Úř. věst. L 160, 1999, s. 80; Zvl. vyd. 03/25, s. 391).
(3) Nařízení Komise (ES) č. 141/2004 ze dne 28. ledna 2004, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1257/1999, pokud jde o přechodná opatření pro rozvoj venkova pro Českou republiku, Estonsko, Kypr, Lotyšsko, Litvu, Maďarsko, Maltu, Polsko, Slovinsko a Slovensko (Úř. věst. L 24, 2004, s. 25; Zvl. vyd. 03/42, s. 243).
Full & Egal Universal Law Academy