11.7.2016
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 251/11
Kasační opravný prostředek podaný dne 25. dubna 2016 Antem Šumeljem a dalšími proti rozsudku Tribunálu (druhého senátu) vydanému dne 26. února 2016 ve spojených věcech T-546/13, T-108/14 a T-109/14, Ante Šumelj a další v. Evropská komise
(Věc C-239/16 P)
(2016/C 251/14)
Jednací jazyk: chorvatština
Účastníci řízení
Účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek: Ante Šumelj, Dubravka Bašljan, Đurđica Crnčević, Miroslav Lovreković, Drago Burazer, Nikolina Nežić, Blaženka Bošnjak, Bosiljka Grbašić, Tea Tončić, Milica Bjelić, Marijana Kruhoberec, Davor Škugor, Ivan Gerometa, Kristina Samardžić, Sandra Cindrić, Sunčica Gložinić, Tomislav Polić, Vlatka Pižeta (zástupce: M. Krnek, odvjetnik)
Další účastnice řízení: Evropská komise
Návrhová žádání účastníků řízení podávajících kasační opravný prostředek
Účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelé) navrhují, aby Soudní dvůr:
—
vyhověl návrhovým žádáním v žalobě a kasačním opravném prostředku;
—
uložil další účastnici řízení náhradu nákladů řízení navrhovatelů v řízení v prvním stupni a v řízení o kasačním opravném prostředku.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
V návaznosti na analýzu rozsudku Tribunálu uvádějí navrhovatelé různé právní důvody:
1.
Navrhovatelé mají za to, že Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení v jejich neprospěch, když neurčil, že Komise nesplnila povinnost monitorovat uplatňování Smlouvy o přistoupení Chorvatské republiky k Evropské unii v části týkající se vytvoření povolání soudního exekutora v právním řádu Chorvatské republiky v souladu s článkem 36 aktu o přistoupení, který výslovně stanoví, že „Komise podrobně monitoruje všechny závazky přijaté Chorvatskem během přístupových jednání, včetně závazků, jež musí být splněny přede dnem přistoupení nebo ke dni přistoupení.“ Monitorování Komisí bylo zaměřeno zejména na závazky přijaté Chorvatskem v oblasti soudnictví a základních práv (příloha VII).
2.
Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 57 rozsudku konstatoval (v rozporu s tím, co bylo uvedeno v bodě 52), že ze žádného ze závazků uvedených v příloze VII aktu o přistoupení, na které se odvolávají žalobci, nevyplývá povinnost Chorvatské republiky vytvořit povolání soudního exekutora, tedy ani povinnost Komise podniknout na tomto základě kroky upravené v článku 36 aktu o přistoupení, aby zabránila zrušení zákona o soudních exekutorech.
Jednání mezi Chorvatskou republikou a Evropskou unií byla zdlouhavá, a na rozdíl od jiných kapitol byla kapitola 23 poslední a nejobtížnější a, v souladu s osvědčenými postupy Evropské unie, se zabývala politickými kritérii, která podmiňovala přistoupení Chorvatské republiky k Evropské unii. Jednání byla uzavřena dne 30. června 2011 poté, co chorvatská vláda předložila předsednictví Evropské unie dne 12. května 2011 zprávu o plnění povinností stanovených v kapitole 23. V této zprávě Chorvatská republika přijala 10 konkrétních závazků v souvislosti se Smlouvou o přistoupení (článek 36 aktu o přistoupení) a zavázala se je splnit. Závazek č. 1 a závazek č. 3, na jejichž ustanovení (související se zavedením soudních exekutorů) odkazují navrhovatelé v řízení, zavazují výslovně Chorvatskou republiku k zavedení soudních exekutorů.
3.
Tribunál se dále dopustil nesprávného právního posouzení (v rozporu s právní jistotou), když v bodech 47 až 51 napadeného rozsudku uvedl, že závazek č. 1 se netýká určité strategie soudní reformy a akčního plánu, které platily v době mezi ukončením jednání a zrušením zákonů, které upravovaly povolání soudního exekutora. Navrhovatelé tvrdí, že odkazovat na jinou strategii soudní reformy, kterou Komise uváděla následně ve svých aktech, a nikoliv na strategii soudní reformy z roku 2011 a akční plán z roku 2011, které zavazovaly Chorvatskou republiku k vytvoření funkce soudního vykonavatele, by znamenalo vytvořit nebezpečný precedent odporující uvážlivému právnímu výkladu.
4.
Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení rovněž tím, že v bodě 55 napadeného rozsudku konstatoval, že navrhovatelé neuvedli žádné konkrétní porušení práva, s výjimkou porušení zásady ochrany legitimního očekávání, jelikož navrhovatelé uváděli jako porušení práva diskriminaci, porušení práva na práci a porušení zásady právní jistoty v rámci celého řízení. Je prostě neuvěřitelné, že Tribunál v napadeném rozsudku zcela ignoroval zásadu právní jistoty (nijak ji nezmiňuje), z níž podle ustálené judikatury vychází zásada ochrany legitimního očekávání.
5.
Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že článek 13 Smlouvy o Evropské unii je v tomto řízení irelevantní. Nicméně to, že řízení bylo protiprávní, neznamená pouze to, že byla porušena ustanovení pozitivního práva Evropské unie, to znamená psané právo, ale lze předpokládat i porušení obecných právních zásad (zásada jistoty) a porušení článku 13 SEU. Evropská unie má institucionální rámec, jehož cílem je podporovat její hodnoty, sledovat její cíle, sloužit jejím zájmům, zájmům jejích občanů a zájmům členských států, jakož i zajišťovat soudržnost, účinnost a kontinuitu jejích politik a činností. Obecné právní zásady jsou součástí právního řádu Evropské unie.
6.
Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když nekonstatoval, v souladu s článkem 17 Smlouvy o Evropské unii, že navrhovatelé byli jmenováni, to znamená určeni vykonávat funkci soudních exekutorů v době, kdy byla kapitola 23 uzavřena, to znamená, když byla schválena reforma soudnictví, jejíž součástí jsou soudní exekutoři. Jakmile totiž přístupová jednání mezi Chorvatskou republikou a Evropskou unií byla ukončena, zejména přijetím konkrétních opatření, a vzhledem k článku 26 Vídeňské úmluvy, měli navrhovatelé právní jistotu, že budou vykonávat zvolené povolání.
7.
Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když nekonstatoval, vzhledem ke kogentním ustanovením článku 36 Aktu o přistoupení, že Komise musí dohlížet na jeho uplatňování a přijmout veškerá nezbytná opatření k tomu, aby Chorvatská republika splnila své závazky. Vzhledem k tomu, že Komise nejednala v souladu s článkem 17 Smlouvy o Evropské unii, došlo k porušení tohoto článku, kterým jsou navrhovatelé nepříznivě dotčeni.
8.
Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když neměl za to, že Smlouva o přistoupení Chorvatské republiky k Evropské unii je výsledkem jednání a jako taková stanoví povinnosti a vyvolává právní účinky na základě právních předpisů a právního řádu Evropské unie. V projednávaném případě Smlouva o přistoupení zaručuje navrhovatelům právo na práci a na vytvoření nové profese, pro kterou byli vybráni. Podle ustanovení Smlouvy navrhovatelé důvodně očekávali, že zahájí výkon činností, pro něž byli jmenováni, neboť předtím splnili všechny stanovené požadavky (složili zkoušky, opustili předchozí práci a zařídili si kanceláře) v souladu s právem.