20.6.2016
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 222/9
Kasační opravný prostředek podaný dne 19. února 2016 Ludwig-Bölkow-Systemtechnik GmbH proti rozsudku Tribunálu (čtvrtého senátu) vydanému dne 2. května 2016 ve věci T-53/14, Ludwig-Bölkow-Systemtechnik v. Komise
(Věc C-250/16 P)
(2016/C 222/11)
Jednací jazyk: němčina
Účastnice řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Ludwig-Bölkow-Systemtechnik GmbH (zástupce: M. Núñez Müller, advokát)
Další účastnice řízení: Evropská komise
Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek navrhuje:
—
zrušit bod 3 výroku napadeného rozsudku, podle něhož byla žaloba ve věci T-53/14 ve zbývající části zamítnuta, jakož i příslušné rozhodnutí o náhradě nákladů řízení v bodě 4,
—
pozměnit bod 2 výroku napadeného rozsudku, podle něhož se částky, které má zaplatit společnost Ludwig-Bölkow-Systemtechnik GmbH z důvodu paušální náhrady škody, snižují na částku odpovídající 10 % záloh, které měly být zaplaceny, v tom smyslu, že společnost Ludwig-Bölkow-Systemtechnik GmbH nedluží žádné částky z titulu paušální náhrady škody,
—
uložit Evropské komisi jak náhradu nákladů řízení o kasačním opravném prostředku, tak i – doplňkově k bodu 4 napadeného rozsudku – nákladů prvostupňového řízení ve věci T-53/14.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Kasačním opravným prostředkem není napadán bod 1 výroku rozsudku Tribunálu ve věci T-53/14, v němž Tribunál určil, že již není na místě rozhodovat o druhé a třetí části návrhových žádání žaloby. Stejně tak není kasačním opravným prostředkem napadán bod 2 výroku Tribunálu ve věci T-53/14 v rozsahu, v němž Tribunál snížil dlužné částky náhrady škody na 10 % záloh, které měly být zaplaceny v rámci projektů HyWays, HyApproval a HarmonHy; naopak je napadán bod 2 výroku rozsudku pouze v rozsahu, v němž Tribunál nesnížil částky dlužné z titulu náhrady škody na nulu, jak bylo navrhováno v žalobě. Bod 3 výroku rozsudku je napadán v rozsahu, v němž Tribunál tímto bodem zamítl první a (zčásti i) čtvrtý žalobní důvod. Bod 4 výroku rozsudku je napadán v rozsahu, v němž musí úspěch opravného prostředku vést k jinému rozhodnutí o nákladech a v němž Tribunál v rozporu s žalobním návrhem neuložil Komisi náhradu nákladů připadajících na návrhy žalobkyně, o kterých není důvodné rozhodovat.
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka) zastává stanovisko, že napadený rozsudek porušuje povinnost uvést odůvodnění podle článku 36 a čl. 53 odst. 1 statutu Soudního dvora, zásadu dobré víry, zákaz zkreslování důkazů, jakož i použitelné belgické právo.
Napadený rozsudek porušuje povinnost uvést odůvodnění, neboť Tribunál nesprávně a bez obsahového odůvodnění vychází z toho, že metoda výpočtu hodinové sazby pro nahraditelné náklady použitá navrhovatelkou vede k tomu, že se Komise podílí na úhradě celkových nákladů nesouvisejících s projektem.
Napadený rozsudek porušuje dále obecnou právní zásadu dobré víry, neboť nejasnost všeobecných podmínek obdržených ve sporných smlouvách měla být namísto toho, aby bylo riziko použití přenášeno na navrhovatelku, vykládána k tíži Komise a ve prospěch navrhovatelky.
Napadený rozsudek porušuje i zákaz zkreslování důkazů neboť posouzení skutkového stavu předneseného v prvním stupni navrhovatelkou je zjevně nesprávné.
Napadený rozsudek dále porušuje závazné normy použitelného belgického práva a zásadu účinné právní ochrany, neboť neprávem vychází z „jednoznačného“ výkladu všeobecných podmínek a vylučuje tak použití belgického práva.
Konečně napadený rozsudek porušuje i povinnost odůvodnění a použitelné právo, neboť s ohledem na povinnost zaplatit paušální náhradu škody sice uznává, že článek II.30 všeobecných podmínek porušuje závazné belgické právo, avšak nedovozuje z toho nepoužitelnost článku II.30 všeobecných podmínek, ale provádí protiprávní snížení, které zachovává jeho platnost.