29.8.2016
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 314/14
Žaloba podaná dne 8. července 2016 – Evropská komise v. Spolková republika Německo
(Věc C-380/16)
(2016/C 314/20)
Jednací jazyk: němčina
Účastnice řízení
Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: M. Owsiany-Hornung a M. Wasmeier, zmocněnci)
Žalovaná: Spolková republika Německo
Návrhová žádání žalobkyně
Žalobkyně navrhuje, aby Soudní dvůr:
—
rozhodl, že Spolková republika Německo tím, že vylučuje cestovní služby poskytované osobám povinným k dani pro jejich podnik ze zvláštního režimu pro cestovní kanceláře a že umožnila cestovním kancelářím, pokud je uvedená zvláštní úprava na ně použitelná, určit vyměřovací základ daně paušální pro skupiny plnění a pro každé zdanitelné období, nesplnila podle čl. 258 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie své povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 73, jakož i z článků 306 až 310 směrnice o společném systému daně z přidané hodnoty (směrnice 2006/112/ES);
—
uložil Spolkové republice Německo náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Žalobkyně tvrdí, že úprava platná v Německu pro výpočet daně z přidané hodnoty pro cestovní služby není v souladu se směrnicí Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty (1). Tato směrnice v článcích 306 až 310 uvádí zvláštní úpravu, podle níž cestovní služby cestovní kanceláře poskytnuté klientům představují jednotné plnění. Německé právo se od této úpravy nepřípustným způsobem odchyluje.
Zaprvé není přípustné, aby osoby povinné k dani, které využívají cestovní služby pro svůj podnik, byly vyloučeny z použití zvláštního režimu. Již ve svém rozsudku ze dne 26. září 2013 ve věci C-189/11 (2), Komise v. Španělsko, Soudní dvůr určil, že zvláštní úprava se nepoužije pouze na plnění pro soukromé konečné spotřebitele, ale i na služby poskytované podnikatelům, který je osobou povinnou k dani. Členské státy nemají možnost omezit ji pouze na prvně uvedené.
Zadruhé způsob výpočtu podle německého práva o dani z přidané hodnoty není slučitelný se směrnicí 2006/112. Podle jejích článků 73 a 306 až 310 se musí vyměřovací základ daně určit zvlášť pro každou cestu. Naopak německé právo povoluje paušální výpočet marže pro „skupiny plnění“ resp. všechny cesty v určitém časovém období. Soudní dvůr ve výše uvedeném rozsudku také určil, že takové paušalizování neodpovídá společnému systému daně z přidané hodnoty.
(1) Úř. věst. L 347, s. 1
(2) ECLI:EU:C:2013:587