9.1.2017
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 6/24
Kasační opravný prostředek podaný dne 13. září 2016 Bundesverband Souvenir – Geschenke – Ehrenpreise e.V. proti rozsudku Tribunálu (třetího senátu) vydanému dne 5. července 2016 ve věci T-167/15, Bundesverband Souvenir – Geschenke – Ehrenpreise e.V. v. Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví
(Věc C-488/16 P)
(2017/C 006/32)
Jednací jazyk: němčina
Účastníci řízení
Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Bundesverband Souvenir – Geschenke – Ehrenpreise e.V. (zástupce: B. Bittner, Rechtsanwalt)
Další účastníci řízení: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví a Freistaat Bayern
Návrhová žádání účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek
Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatel“) navrhuje, aby Soudní dvůr:
—
zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 5. července 2016 vydaný ve věci T-167/15,
—
zrušil ochrannou známku Evropské unie č. 010 144 392, „NEUSCHWANSTEIN“,
—
uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Podle navrhovatele byl napadený rozsudek vydán v rozporu s čl. 7 odst. 1 písm. c), čl. 7 odst. 1 písm. b) a čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 (1), a to z následujících důvodů:
1.
Tribunál nepřihlédl k tomu, že označení „Neuschwanstein“ je označením zeměpisného původu. V bodě 27 rozsudku uvedl – což je samo o sobě ve vzájemném rozporu –, že i když má zámek Neuschwanstein „lokalizovatelnou polohu“, nemůže být považován za „zeměpisnou oblast“, jelikož primární funkcí tohoto místa je uchování kulturního bohatství a nikoliv výroba suvenýrů nebo nabídka služeb či jejich uvádění na trh. „Primární funkce“ zeměpisné oblasti je přitom zcela irelevantní z pohledu absolutního důvodu pro zamítnutí zápisu založeného na označení původu. Zámek Neuschwanstein je jasně a s konečnou platností lokalizovatelný a v rozporu s analýzou Tribunálu se odlišuje od běžného muzea, které je založeno na v něm vystavených exponátech, které, na rozdíl od zámku Neuschwanstein, mohou být přemístěny.
Cílová veřejnost si nebude toto jméno vykládat jako „nová labutí skála“, jak uvádí napadený rozsudek, ale spojí si toto fantazijní označení pouze se světoznámým zámkem. Napadený rozsudek tedy nerespektoval ani podmínky zakotvené Soudním dvorem v rozsudku Windsurfing Chiemsee (2), jelikož cílová veřejnost si výrobky s označením „Neuschwanstein“ spojí se zámkem Neuschwanstein, jakožto světově proslulým turistickým cílem. Toto místo tedy nezpochybnitelně může ovlivňovat preference spotřebitelů tím, že u nich vyvolává pozitivní dojmy. Jelikož je tak označení zeměpisným označením, nemůže být chráněno. Je v obecném zájmu, aby názvy známých turistických míst byly ušetřeny jakékoliv monopolizace prostřednictvím ochranné známky, přinejmenším u typických suvenýrů, které jsou nabízeny a nakupovány za účelem vzpomínky na dané místo. Tribunál přitom neprovedl žádnou analýzu výrobků a služeb uvedených v přihlášce, aby tak ověřil, zda mohou sloužit jako suvenýry. Taková analýza však byla potřebná, zejména proto, že podaná přihláška sporné ochranné známky byla dost obecná a vztahovala se i na typické suvenýry. To, že v projednávaném případě byla přihláška podána Freistaat Bayern nemá na tyto zásady žádný dopad, jak zdůraznil Tribunál v rozsudku MEM v. OHIM (MONACO) (3), jelikož přihláška podaná územním celkem se řídí stejnými zásadami jako žádosti podané jiným subjektem.
2.
Pokud jde o důvod zamítnutí založený na nedostatku rozlišovací způsobilosti, stanovený v čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, Tribunál došel v rozporu s požadavky zakotvenými starší judikaturou k závěru, že cílová veřejnou pozná, že veškeré výrobky označené ochrannou známkou vyrobil, uvedl na trh nebo dodal Freistaat Bayern (v tomto smyslu viz bod 43 napadeného rozsudku). Lidé kupující výrobky, které jsou tradičně nabízeny u turistického místa a na nichž je uveden jeho název, přitom tento název nechápou jako odkaz na majitele daného místa a neočekávají, že by tyto výrobky byly vyrobeny nebo uváděny na trh jím. Označení „Neuschwanstein“ slouží pouze k připomenutí jejich návštěvy turistického místa a příslušné prodejny. Otázka, kdo je vyrábí, je skupinám cílových osob lhostejná.
3.
Je třeba mít za to, že přihlašovatel ochranné známky Neuschwanstein jednal ve zlé víře ve smyslu čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, jelikož cílová veřejnost a – což bylo prokázáno – přihlašovatel už před podáním sporné přihlášky ochranné známky Evropské unie věděli o tom, že v těsné blízkosti zámku Neuschwanstein jsou nabízeny k prodeji nejrůznější předměty nesoucí jméno tohoto turistického místa.
(1) Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1).
(2) Rozsudek ze dne 4. května 1999, Windsurfing Chiemsee (C-108/97 a C-109/97, EU:C:1999:230).
(3) Rozsudek ze dne 15. ledna 2015, MEM v. OHIM (MONACO) (T-197/13, EU:T:2015:16).