30.1.2017
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 30/32
Kasační opravný prostředek podaný dne 24. listopadu 2016 Radou Evropské unie proti rozsudku Tribunálu (devátého senátu) vydanému dne 15. září 2016 ve věci T-139/14, PT Wilmar Bioenergi Indonesia a PT Wilmar Nabati Indonesia v. Rada
(Věc C-603/16 P)
(2017/C 030/36)
Jednací jazyk: angličtina
Účastnice řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Rada Evropské unie (zástupci: H. Marcos Fraile, zmocněnec, N. Tuominen, advokát)
Další účastnice řízení: PT Wilmar Bioenergi Indonesia, PT Wilmar Nabati Indonesia, Evropská komise, European Biodiesel Board (EBB)
Návrhová žádání účastnice podávající kasační opravný prostředek
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:
—
zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 15. září 2016, doručený Radě dne 16. září 2016, ve věci T-139/14, PT Wilmar Bioenergi Indonesia a PT Wilmar Nabati Indonesia v. Rada Evropské unie;
—
zamítl žalobu na neplatnost napadeného nařízení podanou v prvním stupni; a
—
uložil žalobkyním v prvním stupni náhradu nákladů řízení vynaložených Radou v prvním stupni řízení a v řízení o kasačním opravném prostředku.
Podpůrně:
—
vrátil věc zpět Tribunálu k novému posouzení;
—
rozhodl, že o nákladech vynaložených v prvním stupni řízení a v řízení o kasačním opravném prostředku bude rozhodnuto později.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
1.
Zaprvé, Tribunál použil nesprávné právní kritérium při posouzení, zda Rada měla důkazy umožňující rozhodnout, že domácí ceny surovin obsažené v záznamech příslušných indonéských vývozců byly dostatečně zkresleny, aby odůvodňovaly, že k nim nebude přihlíženo a Rada použije metodu uvedenou v čl. 2 odst. 5 druhém pododstavci základního nařízení (1). Tribunál tím uložil orgánu příliš těžké důkazní břemeno.
2.
Zadruhé, závěr Tribunálu, že důkazy předložené orgány nebyly dostatečné k tomu, aby ukázaly, že v důsledku systému diferencované vývozní daně („DET system“) došlo k citelnému zkreslení cen hlavních surovin v Indonésii, není řádně odůvodněn.
3.
Zatřetí, výroková část napadeného rozsudku, která ruší antidumpingové clo v rozsahu, v němž se vztahují na žalobkyně, je nepřiměřená vzhledem k jedinému důvodu pro zrušení, který Tribunál připustil, a zjištění protiprávnosti má v důsledku toho neoprávněné účinky.
4.
Rada prokáže, že napadený rozsudek je stižen několika nesprávnými právními posouzeními, která mají vliv na jeho platnost. Rada dále tvrdí, že skutečnosti, o něž se opírá šestý žalobní důvod uvedený žalobkyněmi, jsou dostatečně prokázány, takže Soudní dvůr může o tomto žalobním důvodu rozhodnout a žalobu zamítnout.
5.
Rada tedy zdvořile žádá o zrušení napadeného rozsudku a zamítnutí žaloby na neplatnost napadeného nařízení, kterou podaly žalobkyně v prvním stupni.
(1) Nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. 2009, L 343, s. 51) („základní nařízení“).