20.3.2017
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 86/7
Kasační opravný prostředek podaný dne 7. prosince 2016 Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví proti rozsudku Tribunálu (šestého senátu) vydanému dne 28. září 2016 ve věci T-476/15, European Food SA v. Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví
(Věc C-634/16 P)
(2017/C 086/09)
Jednací jazyk: angličtina
Účastnice řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupkyně: M. Rajh, zmocněnkyně)
Další účastnice řízení: European Food SA a Société des produits Nestlé SA
Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:
—
zrušil napadený rozsudek
—
uložil společnosti European Food náhradu nákladů řízení vynaložených Úřadem.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Zaprvé, Tribunál nerespektoval skutečnost, že nařízení č. 207/2009 (1) a č. 2868/95 (2) stanoví dva druhy lhůt pro předkládání důkazů v rámci řízení před Úřadem: ty, které jsou uvedeny v samotných právních předpisech, a které tedy nemohou být Úřadem prodlouženy, a ty, které jsou stanovovány Úřadem v každém jednotlivém případě za účelem řádné organizace řízení a které mohou být na žádost účastníků prodlouženy, jestliže to odůvodňují zvláštní okolnosti. V důsledku toho je tvrzení Tribunálu, podle něhož se na řízení na prohlášení neplatnosti z absolutních důvodů nevztahuje žádná lhůta, chybné.
Zadruhé, Tribunál špatně pochopil smysl a účinek čl. 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009. Tento článek se uplatní na všechny typy sporů před Úřadem a na všechny použitelné lhůty, tedy i) ty, které jsou stanoveny přímo nařízeními č. 207/2009 a č. 2868/95, a ii) ty, které stanoví EUIPO v rámci své pravomoci v oblasti organizace řízení, která před ním probíhají.
Zatřetí, Tribunál tím, že se soustředil na třetí pododstavec pravidla 50 odst. 1 nařízení č. 2868/95, nerespektoval ústřední aspekt tohoto pravidla, který spočívá v jeho prvním pododstavci, tedy to, že odvolací senát podléhá týmž procesním ustanovením jako oddělení, které vydalo napadené rozhodnutí. První pododstavec se neomezuje na námitková řízení, ale uplatní se všechna řízení, včetně ta o prohlášení neplatnosti.
Začtvrté, napadený rozsudek porušil čl. 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009 tím, že i) Tribunál neuplatnil toto ustanovení na lhůty stanovené Úřadem a že ii) zbavil odvolací senát jeho pravomoci ověřit na základě čl. 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009, zda mají být poprvé předložené důkazy považovány za „nové“, a, pokud by tomu tak nebylo, uplatnit svoji posuzovací pravomoc, pokud jde o přípustnost těchto důkazů.
A konečně, napadený rozsudek narušuje rovnováhu procesních práv účastníků řízení tím, že poskytuje všem účastníkům řízení o prohlášení neplatnosti bezpodmínečné právo předložit v jakékoliv fázi řízení před Úřadem jakýkoliv důkaz. To zbavuje osobu, proti které směřuje návrh, jedné etapy správního přezkumu, pokud se navrhovatel prohlášení neplatnosti svévolně rozhodne nepředkládat před zrušovacím oddělením skutečností nebo důkazy či relevantní poznatky. Navíc přiznání bezpodmínečného práva předložit v jakékoliv fázi řízení jakýkoliv důkaz všem účastníkům řízení o prohlášení neplatnosti je rovněž v rozporu se zásadami hospodárnosti řízení a řádné správy.
(1) Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1).
(2) Nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 40/94 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1995, L 303, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 189).
Full & Egal Universal Law Academy