6.2.2017
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 38/20
Žaloba podaná dne 20. prosince 2016 – Evropská komise v. Rada Evropské unie
(Věc C-659/16)
(2017/C 038/26)
Jednací jazyk: francouzština
Účastnice řízení
Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: A. Bouquet, E. Paasivirta a Ch. Hermes, zmocněnci)
Žalovaná: Rada Evropské unie
Návrhová žádání žalobkyně
—
částečně zrušit rozhodnutí Rady ze dne 10. října 2016 přijaté v poznámce k bodu „I/A“ o stanovisku Unie k 35. výročnímu zasedání Komise pro zachování živých mořských zdrojů v Antarktidě (CCAMLR) (Hobart, Austrálie, od 17. do 28. října 2016), pokud jde o zřízení tří chráněných mořských oblastí a zvláštních oblastí pro vědecké studie (dokumenty 12523/16 a 12445/16);
—
uložit Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Komise navrhuje, aby Soudní dvůr zrušil rozhodnutí Rady ze dne 10. října 2016 v rozsahu, v němž Rada stanovila, že návrhy Komisi pro zachování živých mořských zdrojů v Antarktidě, pokud jde o zřízení tří chráněných mořských oblastí ve Weddelově moři, Rossově moři a Východní Antarktidě, a systému zvláštních oblastí pro vědecké studie, budou předloženy či podporovány jménem Unie a jejích členských států a nikoli pouze jménem Unie.
Komise má za to, že rozhodnutí je nezákonné v rozsahu, v němž uvádí, že daná oblast spadá do sdílené pravomoci a že v důsledku toho musí být diskusní dokument přijat na základě konsensu a být předložen jménem Unie a jejích členských států, takže Komisi brání, aby tento dokument předložila pouze jménem Unie, a porušuje tak výlučnou pravomoc Unie v dané oblasti (a pravomoc Komise zastupovat Unii).
Na podporu své žaloby na zrušení napadeného rozhodnutí vznáší Komise dva žalobní důvody.
Zaprvé Komise tvrdí, že Rada přijetím napadeného rozhodnutí porušila výlučnou pravomoc Unie v oblasti zachování biologických mořských zdrojů, jak je upravena v čl. 3 odst. 1 bodu d) SFEU (první žalobní důvod). Komise se zaprvé domnívá, že Rada nezohlednila právní kontext opatření přijatého v napadeném aktu, a to jak v rámci Úmluvy o zachování živých mořských zdrojů v Antarktidě tak i v rámci Unie. Zadruhé má Komise za to, že Rada porušila cíl a obsah tohoto opatření.
Zadruhé (podpůrně) Komise tvrdí, že i kdyby opatření nebylo kvalifikováno jako opatření pro zachování biologických mořských zdrojů ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. d) SFEU porušila Rada každopádně přijetím napadeného aktu výlučnou pravomoc Unie, jelikož Unie má v dané oblasti vnější výlučnou pravomoc, neboť zamýšlené opatření může mít dopad na pravidla Unie nebo pozměnit jejich dosah ve smyslu čl. 3 odst. 2 SFEU (druhý žalobní důvod). Komise má zaprvé za to, že Rada nezohlednila, že zamýšlené opatření může mít vliv na dvě nařízení sekundárního práva (nařízení (ES) č. 600/2004 a (ES) č, 601/2004) či je pozměnit. Zadruhé se Komise domnívá, že Rada nepřihlédla ke skutečnosti, že může být narušena či pozměněna rámcová pozice Unie z června 2014.