3.4.2017
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 104/32
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesarbeitsgericht (Německo) dne 27. prosince 2016 – Max-Planck-Gesellschaft zur Förderung der Wissenschaften eV v. Tetsuji Shimizu
(Věc C-684/16)
(2017/C 104/46)
Jednací jazyk: němčina
Předkládající soud
Bundesarbeitsgericht
Účastníci původního řízení
Žalobce: Max-Planck-Gesellschaft zur Förderung der Wissenschaften eV
Žalovaný: Tetsuji Shimizu
Předběžné otázky
1.
Brání čl. 7 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby (dále jen „směrnice 2003/88/ES“) (1) nebo čl. 31 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) vnitrostátní právní úpravě, jež je stanovena v § 7 spolkového zákona o dovolené (Bundesurlaubsgesetz), která jako podmínku pro splnění nároku na dovolenou na zotavenou stanoví, že zaměstnanec musí s uvedením svého přání ohledně časového rozvrhu dovolené o svou dovolenou požádat, aby mu nárok na dovolenou na konci referenčního období nezanikl bez náhrady, a která zaměstnavatele tedy nezavazuje k tomu, aby sám jednostranně a pro zaměstnance závazně stanovil dobu čerpání dovolené v rámci referenčního období?
2.
V případě kladné odpovědi na první otázku:
Platí to i v případě, kdy existoval pracovní poměr mezi soukromými osobami?
(1) Úř. věst. L 299, s. 9