17.5.2016
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 175/28
Žaloba podaná dne 23. března 2016 – Léon Van Parys v. Komise
(Věc T-125/16)
(2016/C 175/32)
Jednací jazyk: nizozemština
Účastnice řízení
Žalobkyně: Firma Léon Van Parys NV (Antverpy, Belgie) (zástupci: P. Vlaemminck, B. Van Vooren a R. Verbeke, advokáti)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
—
zrušil rozhodnutí Komise C(2016) 95 final ze dne 20. ledna 2016 ve věci REC 07/07(REV), kterým se konstatuje, že důvodné započíst a posteriori dovozní clo a že vrácení cla je opodstatněné, pokud jde o jednoho dlužníka, a částečně opodstatněné v konkrétním případě jiného dlužníka, ale není opodstatněné, pokud jde o jinou část cla v případě tohoto jiného dlužníka, a kterým se mění rozhodnutí Komise C(2010)2858 ze dne 6. května 2010;
—
rozhodl, že článek 909 nařízení č. 2454/93 (1) v plném rozsahu působí ve prospěch stávající žalobkyně v návaznosti na rozsudek Tribunálu ze dne 19. března 2013, T-324/10, kterým Tribunál ve prospěch žalobkyně (současné i tehdejší) zrušil čl. 1 odst. 3 původního nařízení C(2010)2858, takže se podle článku 909 nařízení č. 2454/93 na současnou žalobkyni vztahuje plné vrácení celního dluhu, jakož i úroků nebo nákladů, které s celním dluhem přímo či nepřímo souvisí;
—
uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobkyně pět žalobních důvodů.
1.
První žalobní důvod vycházející z porušení článků 907 a 909 nařízení č. 2454/93 a článku 41 Listiny základních práv Evropské unie.
—
Žalobkyně tvrdí, že právní následky rozsudku ze dne 19. března 2013, Firma Vany Parys v. Komise (T-324/10, EU:T:2013:136) ve prospěch žalobkyně, jsou dostatečné per se. Žádné nové rozhodnutí Komise tak není nezbytné pro odstranění protiprávnosti konstatované Tribunálem a na žalobkyni se musí uplatnit článek 909 nařízení č. 2454/93.
2.
Druhý žalobní důvod vycházející z porušení článku 907 nařízení č. 2454/93 a článku 41 Listiny základních práv Evropské unie
—
Žalobkyně je toho názoru, že Komise zneužila pravomoc požadovat dodatečné informace, kterou má podle článku 907 nařízení č. 2454/93 s cílem zamezit použití článku 909 téhož nařízení. Žalobkyně se zejména dovolává skutečnosti, že Komise již měla požadované informace k dispozici.
3.
Třetí žalobní důvod uplatněný podpůrně, vycházející z porušení zásady řádné správy tím, že rozsudek ze dne 19. března 2013, Firma Van Parys v. Komise (T-324/10, EU:T:2013:136) musí být proveden v přiměřené lhůtě, která nesmí přesáhnout původní lhůtu devíti měsíců stanovenou v článku 907 nařízení č. 2454/93.
4.
Čtvrtý žalobní důvod, uvedený ještě podpůrněji, vycházející ze zneužití pravomoci z důvodu, že Komise vedla zcela nové šetření, ve kterém dospěla k závěru, který se liší od konstatování Tribunálu v rozsudku ze dne 19. března, Firma Van Parys v. Komise (T-324/10, EU:T:2013:136).
5.
Pátý žalobní důvod, uvedený ještě podpůrněji, vycházející z chybného výkladu právního rámce týkajícího se organizace trhu s banány a porušení zásady rovného zacházení.
—
Uzavření dohody o postoupení za účelem získání nároku na použití dovozního osvědčení představuje podle žalobkyně legální možnost v rámci nařízení č. 2362/98 (2) a obchodní praxi, která je běžně uznávána ze strany WTO.
—
Takový postup není možné považovat za nedbalost dovozce, pokud se nejedná o celního agenta nebo jiného dovozce, který použil nepřenosné dovozní povolení.
(1) Nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 253, s. 1; Zvl. vyd. 02/06, s. 3).
(2) Nařízení Komise (ES) č. 2362/98 ze dne 28. října 1998, kterým se stanoví bližší podmínky použití nařízení Rady (EHS) č. 404/93, pokud jde o režim dovozu banánů do Společenství (Úř. věst. L 293, s. 32).
Full & Egal Universal Law Academy