20.6.2016
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 222/32
Žaloba podaná dne 29. dubna 2016 – Banca Tercas v. Komise
(Věc T-196/16)
(2016/C 222/40)
Jednací jazyk: italština
Účastnice řízení
Žalobkyně: Tercas-Cassa di risparmio della provincia di Teramo SpA (Banca Tercas SpA) (Teramo, Itálie) (zástupci: A. Santa Maria, M. Crisostomo, E. Gambaro, F. Mazzocchi, advokáti)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
—
zrušil rozhodnutí Evropské komise C (2015) 9526 final ze dne 23. prosince 2015, oznámené žalobkyni dne 22. února 2016, týkající se státní podpory SA.39451 (2015/C) (ex 2015/NN), kterou Itálie poskytla Banca Tercas (Cassa di risparmio della provincia di Teramo S.p.A.),
—
podpůrně z důvodů uvedených v sedmém žalobním důvodu zrušil články 2, 3 a 4 výše uvedeného rozhodnutí,
—
uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Rozhodnutí, jež je předmětem této žaloby, je totéž rozhodnutí, které je napadáno ve věci T-98/16, Itálie v. Komise.
Na podporu žaloby předkládá žalobkyně 7 žalobních důvodů.
1.
V rámci prvního žalobního důvodu Banca Tercas (dále jen „žalobkyně“ nebo „Tercas“) uplatňuje, že Komise porušila a nesprávně použila čl. 107 odst. 1 SFEU a článek 296 SFEU z důvodu vad či nedostatku odůvodnění s ohledem na skutečnost, zda jsou splněny požadavky týkající se „státních prostředků“ a „přičitatelnosti státu“, jelikož Komise upřednostnila analýzu kritéria státních prostředků před analýzou kritéria přičitatelnosti a samostatně neověřila, zda je splněn požadavek týkající se státních prostředků, který je znakem, který zakládá státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.
2.
V rámci druhého žalobního důvodu žalobkyně uplatňuje, že Komise porušila a nesprávně použila čl. 107 odst. 1 SFEU v tom, že nesprávně konstatovala, že Fondo di Garanzia di Tutela dei Depositi (záruční fond pro ochranu vkladů, dále jen „fond“ nebo „ZFOV“) použil státní prostředky. Podle žalobkyně se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, jelikož prostředky ZFOV nemohou být s ohledem na kritéria vytýčená v judikatuře Soudního dvora považovány za prostředky podléhající veřejné kontrole nebo prostředky, kterými může italský stát disponovat. Pokud jde o předmět, rozsah a konkrétní podmínky alternativních zásahů do vyplacení vkladatelů, italský zákonodárce v plném rozsahu odkázal na smluvní autonomii záručních systémů. Alternativní zásahy uvedené v článku 29 stanov fondu může fond provést, jestliže lze předpokládat, že náklady budou nižší oproti nákladům, které vyplývají ze zásahu v případě likvidace podniku, a odpovídají především soukromým zájmům sdružených bank a nelze je přičítat výkonu veřejného mandátu.
3.
V rámci třetího žalobního důvodu žalobkyně uplatňuje, že Komise porušila a nesprávně použila čl. 107 odst. 1 SFEU v rozsahu, v němž považuje opatření ve prospěch Tercas za opatření přičitatelná italskému státu. Žalobkyně v tomto ohledu tvrdí, že ZFOV provedl zásah dobrovolně a že tvrzení Komise, podle kterého je Banca d’Italia orgánem, který spravuje (údajně) veřejné prostředky, je nesprávné a neodpovídá skutečnému smyslu funkcí, jež jsou svěřeny centrální bance v italském právním řádu. Cílem činnosti Banca d’Italia je zajistit dodržování pravidel zdravého a obezřetného řízení pouze na základě kontroly zákonnosti a legitimity, aniž je dotčeno svobodné individuální rozhodování subjektů, nad kterými Banca d’Italia vykonává svůj dohled. Mimoto konkrétní nepřímé důkazy o zásahu veřejných orgánů, které uvedla Komise s poukazem na zásah ve prospěch Tercas, zjevně nejsou s to podpořit závěry Komise.
4.
V rámci čtvrtého žalobního důvodu žalobkyně uplatňuje porušení čl. 107 odst. 1 SFEU v souvislosti s nesprávným použitím kritéria soukromého investora v tržním hospodářství. Žalobkyně v této souvislosti tvrdí, že Komise neověřila, zda zásah ZFOV splňoval kritérium hospodářské účelnosti s ohledem na faktory, které ZFOV důkladně zohlednil při hodnocení možných budoucích dopadů zásahu. Žalobkyně Komisi zejména vytýká, že neověřila, zda by za podobných okolností soukromý investor velikosti srovnatelné s ZFOV uskutečnil hospodářské transakce v obdobném rozsahu, v jakém jsou vytýkány fondu. Konečně vyloučení nákladů na vyplacení vkladatelů z uplatnění kritéria soukromého investora – jako vyjádření povinností, které stát musí zajišťovat ve svém postavení veřejného orgánu – není v této věci odůvodněno a je v rozporu s nedávnou judikaturou soudů Evropské unie.
5.
V rámci pátého žalobního důvodu žalobkyně uvádí důvody, proč se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, když považovala dotčená opatření za neslučitelná s vnitřním trhem. Komise se konkrétně dopustila pochybení v tom, že konstatovala, že znehodnocení podřízeného dluhu, stanovené ratione temporis pouze v jejím sdělení o bankovnictví z roku 2013, je zásadním požadavkem pro to, aby opatření mohla být považována za slučitelná s vnitřním trhem. Komise konkrétně nezohlednila právní nemožnost uložit spoluúčast na nákladech držitelům podřízených dluhových nástrojů. Mimoto Komise nezohlednila skutečnost, že náklady za zásah byly již značně sníženy početnými opatřeními spočívajícími ve sdílení nákladů (burden sharing). Slučitelnost opatření vyplývá i z plánu návratu Tercas k ziskovosti a z přijetí opatření určených k omezení údajného narušení hospodářské soutěže, ke kterému mělo dojít v důsledku zásahu ZFOV. Žalobkyně tudíž uplatňuje i zjevný nedostatek šetření.
6.
V rámci šestého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila nesprávného posouzení a nesprávné právní kvalifikace, když považovala záruku ve výši 30 milionů eur za uvolněnou a když nahlížela na toto opatření jako na nevratný příspěvek ve prospěch Tercas, a tedy jako na státní podporu.
7.
Konečně v rámci sedmého žalobního důvodu Tercas podpůrně uplatňuje porušení čl. 16 odst. 1 nařízení (EU) č. 2015/1589 v tom, že Komise uložila italskému státu vymáhat podporu, přestože je to v rozporu s obecnými zásadami EU, jako je zásada právní jistoty, legitimního očekávání a zásada proporcionality.