26.9.2016
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 350/23
Žaloba podaná dne 29. července 2016 – SJM Coordination Center v. Evropská komise
(Věc T-420/16)
(2016/C 350/29)
Jednací jazyk: angličtina
Účastnice řízení
Žalobkyně: St. Jude Medical Coordination Center (SJM Coordination Center) (Zaventem. Belgie) (zástupci: F. Louis a J. Ylinen, advokáti)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
—
zrušil rozhodnutí Komise ze dne 11. ledna 2016 o systému státní podpory týkající se režimu zdaňování nadměrného zisku SA.37667 (2015/C) (ex 2015/NN) zavedeného Belgickým královstvím,
—
alternativně, zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž zahrnuje žalobce mezi příjemce údajné státní podpory,
—
alternativně, zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž ukládá povinnost vymáhat od žalobce částku údajné státní podpory,
—
uložil Evropské komisi náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobkyně deset žalobních důvodů.
1.
První žalobní důvod vychází z nedostatku pravomoci.
Žalobce tvrdí, že Komise nemá pravomoc přijmout napadené rozhodnutí, a že napadené rozhodnutí porušuje zásadu zveřejnění pravomocí, jež vymezuje pravomoci Unie.
2.
Druhý žalobní důvod vychází z porušení práva být vyslechnut.
Žalobce poukazuje na to, že protichůdné postoje Komise v jejím úvodním rozhodnutí a v napadeném rozhodnutí způsobily porušení práva žalobce být vyslechnut.
3.
Třetí žalobní důvod vychází z nesprávného posouzení jako režimu státní podpory.
Žalobce tvrdí, že napadené rozhodnutí chybně konstatuje existenci režimu, a že přistup Komise je v rozporu s její povinností provést úplný, podrobný a nestranný přezkum vyšetřovaných skutečností.
4.
Čtvrtý žalobní důvod vychází z nedostatku odůvodnění.
Žalobce namítá, že Komise neuvedla dostatečné důvody, na kterých se zakládá napadené rozhodnutí.
5.
Pátý žalobní důvod vychází z nesprávného konstatování selektivnosti podle čl. 107 odst 1 SFEU.
Žalobce uvádí, že napadené rozhodnutí je ve více aspektech chybné, pokud jde o všechny tři kroky týkající se určení selektivity: i) čl. 185 odst. 2 písm. b) belgického zákona o dani z přijmu („Code des impôts sur les revenus 1992“ nebo „CIR“) a pravidlo nadměrného zisku nelze vyloučit z příslušného systému; ii) rozhodnutí, jehož adresátem byl žalobce se neodchyluje ani (a) od zásady obvyklých tržních, a ani (b) od belgického systému korporátních daní z přijmu; a (iii) údajný odklon by byl odůvodněný potřebou zamezit dvojímu zdanění.
6.
Šestý žalobní důvod vychází z neexistence poskytnutí výhody.
Žalobce tvrdí, že napadené rozhodnutí neanalyzuje existenci výhody. Žalobce uvádí, že nezískal žádnou výhodu, a že benefit, který získal, je v souladu se zásadou obvyklých tržních podmínek podle článku 9 daňové úmluvy OECD, jejímž provedením do belgického práva je právě čl. 185 odst. 2 CIR.
7.
Sedmý žalobní důvod vychází z porušení zásady rovného zacházení.
Žalobce namítá, napadené rozhodnutí porušuje zásadu rovného zacházení, neboť (i) tvrdí, že zásada obvyklých tržních podmínek opravňuje daňové úřady zvýšit daňový základ nadnárodních společností („MNE“) a současně požaduje konkrétně riziko dvojitého zdanění k umožnění úprav směrem dolů, a (ii) omezuje analýzu zvýhodnění na úroveň belgické MNE.
8.
Osmý žalobní důvod vychází z porušení zásad právní jistoty a zásady legality.
Napadené rozhodnutí porušuje zásadu právní jistoty, a to (i) tím, že se odchyluje od dřívější judikatury a dřívější rozhodovací praxe samotné Komise, a (ii) neidentifikuje údajné zvýhodnění.
9.
Devátý žalobní důvod vychází z toho, že vymáhání má za následek dvojí zdanění.
Žalobce uvádí, že napadené rozhodnutí nesprávně předpokládá, že nemůže existovat žádná obava z dvojího zdanění v důsledku toho, že by žalobce měl v rámci řízení o vymáhaní zaplatit jakoukoli částku. Podle žalobce proto musí být napadené rozhodnutí zrušeno v rozsahu, v němž ukládá Belgii povinnost vymáhat jakoukoli částku od žalobce.
10.
Desátý žalobní důvod vychází z toho, že vymáhání nemůže podléhat diskreční pravomoci Komise.
Žalobce uvádí, že se zdá, že napadené rozhodnutí uděluje Komisi diskreční pravomoc odmítnout úpravy zdanitelného základu osoby povinné k dani na základe skutkových okolností v čase vydání daňového rozhodnutí.