24.10.2016
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 392/47
Žaloba podaná dne 31. srpna 2016 – Česká republika v. Komise
(Věc T-627/16)
(2016/C 392/61)
Jednací jazyk: čeština
Účastnice řízení
Žalobkyně: Česká republika (zástupci: M. Smolek, J. Pavliš, J. Vláčil, zmocněnci)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
—
zrušil prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2016/1059 ze dne 20. června 2016, kterým se z financování Evropskou unií vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) (oznámeno pod číslem C(2016) 3753) (dále jen „napadené rozhodnutí“) v části, v níž vylučuje výdaje vynaložené Českou republikou v souvislosti s jednotnou platbou na plochu (SAPS) v celkové výši 84 272,83 EUR, v části, v níž vylučuje výdaje vynaložené Českou republikou v souvislosti s investicemi v odvětví vína v celkové výši 636 516,20 EUR a v části, v níž vylučuje výdaje vynaložené Českou republikou v souvislosti s požadavky podmíněnosti v celkové výši 29 485 612,55 EUR, a
—
uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobkyně ve vztahu k jednotné platbě na plochu (SAPS) jeden žalobní důvod, který vychází z porušení čl. 52 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013 ze dne 17. prosince 2013 o financování, řízení a sledování společné zemědělské politiky. Komise rozhodla o vyloučení výdajů z financování Unií, přestože nedošlo k porušení unijního ani vnitrostátního práva.
Ve vztahu k investicím v odvětví vína předkládá žalobkyně jeden žalobní důvod, který vychází z porušení čl. 52 odst. 1 nařízení č. 1306/2013. Komise rozhodla o vyloučení výdajů z financování Unií, přestože nedošlo k porušení unijního ani vnitrostátního práva.
Ve vztahu k požadavkům podmíněnosti předkládá žalobkyně dva žalobní důvody.
—
První žalobní důvod vychází z porušení čl. 52 odst. 1 nařízení č. 1306/2013. Komise rozhodla o vyloučení výdajů z financování Unií, přestože nedošlo k porušení unijního ani vnitrostátního práva.
—
Podpůrně předkládá žalobkyně druhý žalobní důvod, který vychází z porušení čl. 52 odst. 2 nařízení č. 1306/2013. I kdyby výtky rozporované v prvním žalobním důvodu představovaly porušení unijního práva (quod non), tak Komise nesprávně posoudila závažnost tohoto porušení a finanční újmu Unii.
Full & Egal Universal Law Academy