20.2.2017
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 53/41
Žaloba podaná dne 19. prosince 2016 – RE v. Komise
(Věc T-903/16)
(2017/C 053/50)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Žalobce: RE (Abú Dhabí, Spojené arabské emiráty) (zástupce: S. Pappas, advokát)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobce navrhuje, aby Tribunál:
—
zrušil rozhodnutí Evropské komise SEC 10.20/06/15 ze dne 12. října 2016 v části vztahující se k nařízení č. 45/2001 a uložil žalované povinnost vyplatit žalobci částku deseti tisíc eur (10 000 eur) coby spravedlivé zadostiučinění za morální újmu vzniklou z protiprávního odepření přístupu k jeho osobním údajům;
—
uložil žalované v souladu s čl. 91 písm. c) jednacího řádu Tribunálu povinnost předložit dokument vztahující se k přijímání žalobce do zaměstnání, nebo podpůrně povinnost poskytnout tento dokument Tribunálu podle článku 104 jednacího řádu, a dále povinnost vyplatit žalobci částku třiceti tisíc eur (30 000 eur) jako náhradu morální újmy vzniklé z protiprávního a neetického zpracování jeho osobních údajů v průběhu vyšetřování;
—
uložil žalované povinnost nést vlastní náklady řízení a nahradit náklady řízení vynaložené v tomto řízení žalobcem.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu této žaloby na neplatnost žalobce tvrdí, že napadené rozhodnutí je stiženo zcela absentujícím odůvodněním v souvislosti s údaji, u nichž nebyla uplatněna žádná výjimka, která by odůvodňovala odepření přístupu žalobce k dotčeným osobním údajům.
Žalobce dále uvádí, že v důsledku odepření přístupu k osobním údajům na základě výjimky týkající se ochrany vyšetřování podle čl. 20 odst. 1 písm. a) nařízení č. 45/2001 (1) musí být napadené rozhodnutí shledáno protiprávním, jelikož v něm není prokázáno, jak se tato výjimka nadále uplatňovala i po ukončení vyšetřování vedeného vůči žalobci.
Žalobce navíc tvrdí, že skutečnost, že v napadeném rozhodnutí byla zamítnuta jeho zvláštní žádost o přístup k údajům v podobě s odstraněním některých údajů, respektive v přeformulované podobě, podaná poprvé zároveň s jeho žádostí ze dne 21. září 2016, musí být shledána jako protiprávní, neboť rozhodnutí neobsahuje odůvodnění v otázce, proč nebylo v daném případě možné zpřístupnit žalobci požadované osobní údaje v podobě s odstraněním některých údajů, zejména po ukončení vyšetřování.
Na podporu návrhu na náhradu škody žalobce uvádí, že utrpěl morální újmu způsobenou protiprávním odepřením přístupu k jeho osobním údajům ze strany Generálního ředitelství pro lidské zdroje a bezpečnost, že utrpěl značnou újmu na kariérním růstu v důsledku protiprávního zpracovávání jeho osobních údajů jmenovaným generálním ředitelstvím, a konkrétně újmu způsobenou protiprávním zpřístupněním informací týkajících se vyšetřování s cílem bránit jeho kariérnímu růstu, kterou nelze nahradit jinak než zrušením napadeného rozhodnutí. V tomto kontextu žalobce navrhuje, aby Tribunál pro účely posouzení jeho návrhu na náhradu morální újmy způsobené chováním administrativy zohlednil dva dokumenty a aby žalované uložil povinnost nahradit tuto újmu.
(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. 2001 L 8, s. 1; Zvl. vyd. 13/26, s. 102; oprava Úř. věst. 2016, L 238, s. 8).
Full & Egal Universal Law Academy