23.4.2018
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 142/13
Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 28. února 2018 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Landesarbeitsgericht Bremen – Německo) – Hubertus John v. Freie Hansestadt Bremen
(Věc C-46/17) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Sociální politika - Směrnice 1999/70/ES - Rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřená mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS - Po sobě jdoucí pracovní smlouvy na dobu určitou - Ustanovení 5 bod 1 - Opatření zaměřená na předcházení zneužívání po sobě jdoucích smluv na dobu určitou - Směrnice 2000/78/ES - Článek 6 odst. 1 - Zákaz diskriminace založené na věku - Vnitrostátní právní úprava, která umožňuje odložit ukončení pracovní smlouvy, stanovené k okamžiku dosažení běžného věku odchodu do důchodu pouze z důvodu, že pracovník nabyl nárok na starobní důchod“)
(2018/C 142/17)
Jednací jazyk: němčina
Předkládající soud
Landesarbeitsgericht Bremen
Účastníci původního řízení
Žalobce: Hubertus John
Žalovaný: Freie Hansestadt Bremen
Výrok
1)
Článek 2 odst. 2 směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání takovému vnitrostátnímu ustanovení, jako je ustanovení dotčené ve věci v původním řízení, které odklad data skončení pracovní činnosti zaměstnance, jenž dosáhl zákonem stanoveného věku pro nabytí nároku na starobní důchod, podmiňuje souhlasem zaměstnavatele uděleným na dobu určitou.
2)
Ustanovení 5 bod 1 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené dne 18. března 1999, která je obsažena v příloze směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, je nutné vykládat v tom smyslu, že nebrání takovému vnitrostátnímu ustanovení, jako je ustanovení dotčené v původním řízení, které umožňuje stranám pracovní smlouvy odložit bez časového omezení a dalších podmínek datum dohodnutého skončení pracovního poměru, spojené s dosažením běžného věku odchodu do důchodu, prostřednictvím dohody uzavřené za trvání pracovního poměru, popřípadě i opakovaně, a to pouze z důvodu, že zaměstnanec má na základě dosažení běžného věku odchodu do důchodu nárok na starobní důchod.
(1) Úř. věst. C 144, 8.5.2017.