15.4.2019
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 139/10
Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 26. února 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesfinanzhof — Německo) — X-GmbH v. Finanzamt Stuttgart — Körperschaften
(Věc C-135/17) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Volný pohyb kapitálu - Pohyb kapitálu mezi členskými státy a třetími zeměmi - Doložka standstill - Vnitrostátní právní úprava členského státu týkající se zprostředkovatelských společností usazených ve třetích zemích - Změna této právní úpravy následovaná znovuzavedením předchozí právní úpravy - Příjmy společnosti usazené ve třetí zemi plynoucí z držby pohledávek u společnosti usazené v členském státě - Započtení těchto příjmů do základu daně osoby povinné k dani, která je daňovým rezidentem členského státu - Omezení volného pohybu kapitálu - Odůvodnění“)
(2019/C 139/07)
Jednací jazyk: němčina
Předkládající soud
Bundesfinanzhof
Účastníci původního řízení
Žalobkyně: X-GmbH
Žalovaný: Finanzamt Stuttgart — Körperschaften
Výrok
1)
Doložka standstill obsažená v čl. 64 odst. 1 SFEU musí být vykládána v tom smyslu, že se čl. 63 odst. 1 SFEU nedotýká použití omezení pohybu kapitálu do nebo ze třetích zemí zahrnujícího přímé investice, které ve své podstatě existovalo ke dni 31. prosince 1993 podle právní úpravy členského státu, přestože rozsah tohoto omezení byl po tomto datu rozšířen na účasti nezahrnující přímé investice.
2)
Doložka standstill obsažená v čl. 64 odst. 1 SFEU musí být vykládána v tom smyslu, že se zákaz obsažený v čl. 63 odst. 1 SFEU vztahuje na omezení pohybu kapitálu do nebo ze třetích zemí zahrnujícího přímé investice, pokud vnitrostátní daňové předpisy, které byly základem tohoto omezení, byly po 31. prosinci 1993 zásadně změněny z důvodu přijetí zákona, který nabyl účinnosti, ale ještě před tím, než byl v praxi použit, byl nahrazen právní úpravou, jež je ve své podstatě totožná s úpravou použitelnou ke dni 31. prosince 1993, ledaže by použitelnost tohoto zákona byla podle vnitrostátního práva odložena, takže navzdory jeho nabytí účinnosti nebyl tento zákon použitelný na přeshraniční pohyb kapitálu uvedený v čl. 64 odst. 1 SFEU, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.
3)
Článek 63 odst. 1 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání právní úpravě členského státu, podle které jsou příjmy dosažené společností usazenou ve třetí zemi, jež neplynou z vlastní činnosti této společnosti, jako jsou příjmy kvalifikované jako „mezitímní příjmy povahy kapitálového vkladu“ ve smyslu této právní úpravy, započteny úměrně drženému podílu do základu daně osoby povinné k dani — rezidenta v tomto členském státě, pokud tato osoba povinná k dani má podíl ve výši nejméně 1 % v uvedené společnosti a pokud tyto příjmy podléhají v této třetí zemi nižší úrovni zdanění než v dotyčném členském státě, ledaže by existoval právní rámec stanovující zejména smluvní závazky, jež by daňové orgány uvedeného členského státu opravňovaly k tomu, aby případně přezkoumaly věrohodnost informací o této společnosti, jež byly předloženy k prokázání, že účast uvedené osoby povinné k dani v posledně zmíněné společnosti nevyplývá z vykonstruovaného opatření.
(1) Úř. věst. C 221, 10.7.2017.
Full & Egal Universal Law Academy