11.3.2019
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 93/6
Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 22. ledna 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Oberster Gerichtshof – Rakousko) – Cresco Investigation GmbH v. Markus Achatzi
(Věc C-193/17) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Listina základních práv Evropské unie - Článek 21 - Rovné zacházení v zaměstnání a povolání - Směrnice 2000/78/ES - Článek 2 odst. 2 písm. a) - Přímá diskriminace na základě náboženského vyznání - Vnitrostátní právní úprava přiznávající určitým pracovníkům den dovolené na Velký pátek - Odůvodnění - Článek 2 odst. 5 - Článek 7 odst. 1 - Povinnosti soukromých zaměstnavatelů a vnitrostátních soudů v případě neslučitelnosti vnitrostátního práva se směrnicí 2000/78“)
(2019/C 93/06)
Jednací jazyk: němčina
Předkládající soud
Oberster Gerichtshof
Účastníci původního řízení
Žalobkyně: Cresco Investigation GmbH
Žalovaný: Markus Achatzi
Výrok
1)
Článek 1 a čl. 2 odst. 2 směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátní právní úprava, podle níž je jednak Velký pátek svátkem pouze pro pracovníky, kteří jsou příslušníky určitých křesťanských církví, a jednak výlučně tito pracovníci mají nárok na dodatečnou náhradu ke mzdě za práci vykonanou v tento svátek, pokud v tento den mají pracovat, představuje přímou diskriminaci na základě náboženství.
V případě opatření, jež jsou stanovena touto vnitrostátní právní úpravou, nelze mít za to, že jsou nutnými opatřeními pro ochranu práv a svobod ostatních lidí ve smyslu čl. 2 odst. 5 uvedené směrnice, či zvláštními opatřeními, jejichž účelem je vyrovnávat znevýhodnění související s náboženským vyznáním ve smyslu čl. 7 odst. 1 téže směrnice.
2)
Článek 21 Listiny základních práv Evropské unie musí být vykládán v tom smyslu, že dokud dotčený členský stát nezmění za účelem znovunastolení rovného zacházení právní úpravu, která přiznává nárok na svátek na Velký pátek pouze pracovníkům, kteří jsou příslušníky určitých křesťanských církví, má soukromý zaměstnavatel, na kterého se tato právní úprava vztahuje, povinnost přiznat nárok na svátek na Velký pátek rovněž ostatním pracovníkům, pokud posledně uvedení pracovníci předem tohoto zaměstnavatele požádali, aby onoho dne nemuseli pracovat, a tudíž i povinnost přiznat těmto pracovníkům nárok na dodatečnou náhradu ke mzdě za práci v tento svátek, nevyhověl-li uvedený zaměstnavatel takové žádosti.
(1) Úř. věst. C 283, 28.8.2017.
Full & Egal Universal Law Academy