24.7.2017
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 239/19
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Consiglio di Stato (Itálie) dne 1. února 2017 – Autorità Garante della Concorrenza e del Mercato v. Wind Telecomunicazioni SpA
(Věc C-54/17)
(2017/C 239/26)
Jednací jazyk: italština
Předkládající soud
Consiglio di Stato
Účastnice původního řízení
Navrhovatelka: Autorità Garante della Concorrenza e del Mercato
Odpůrkyně: Wind Telecomunicazioni SpA
Předběžné otázky (1)
1)
Brání články 8 a 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 (2) výkladu odpovídajících vnitrostátních ustanovení, kterými byly tyto články provedeny (t.j. v uvedeném pořadí články 24 a 25 italského spotřebitelského zákoníku), podle něhož lze kvalifikovat jako „nepatřičné ovlivňování“, tedy jako „agresivní obchodní praktiku“, která může „výrazně“ zhoršit svobodnou volbu nebo chování průměrného spotřebitele, postup telefonního operátora spočívající v neposkytnutí informací o přednastavení určitých telefonních služeb (a sice hlasové odkazové služby nebo internetové služby) na SIM kartách, a to zejména v situaci, kdy dotčený telefonní operátor není povinen učinit žádný další konkrétní úkon?
2)
Lze bod 29 přílohy I směrnice 2005/29/ES […] vykládat v tom smyslu, že se o „setrvačný prodej“ jedná tehdy, jestliže mobilní operátor požádá zákazníka o zaplacení ceny za hlasovou odkazovou službu a internetovou službu, a to v situaci, kterou charakterizují následující skutečnosti:
—
při uzavírání smlouvy o poskytování mobilních telefonních služeb telefonní operátor neinformoval řádně spotřebitele o tom, že hlasová odkazová služba a internetová služba jsou na SIM kartě předem nastavené a spotřebitel může proto uvedené služby případně využívat, aniž by učinil zvláštní úkon (setting);
—
spotřebitel musí v každém případě učinit příslušné úkony, které jsou nutné k využívání uvedených služeb (například zadat číslo hlasové odkazové služby nebo aktivovat příkazy spouštějící prohlížení internetu);
—
vůbec se nejedná o výtky týkající se technických a provozních podmínek, na základě kterých spotřebitel dané služby konkrétně využívá, ani informací o těchto podmínkách a o ceně samotných služeb, přičemž operátorovi se vyčítá jen neoznámení skutečnosti, že služby jsou na SIM kartě předem nastavené?
3)
Brání smysl a účel „obecné“ směrnice č. 2005/29 jako „bezpečnostní sítě“ na ochranu spotřebitelů, jakož i bod 10 odůvodnění a čl. 3 odst. 4 této směrnice vnitrostátní právní úpravě, podle níž spadá posuzování dodržování zvláštních povinností na ochranu spotřebitelů stanovených odvětvovou směrnicí č. 2002/22/ES (3) do působnosti obecné směrnice č. 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách, čímž je vyloučen zásah orgánu příslušného k odstraňování porušování odvětvové směrnice, a to ve všech případech, které mohou zahrnovat i prvky nekalé obchodní praktiky?
4)
Má být zásada přednosti lex specialis podle čl. 3 odst. 4 směrnice č. 2005/29/ES vykládána jako zásada upravující vztahy mezi systémy právní úpravy (obecnou a odvětvovou právní úpravou) nebo vztahy mezi právními předpisy (obecnými a zvláštními předpisy) či vztahy mezi orgány odpovědnými za regulaci a dohled v příslušných odvětvích?
5)
Lze mít za to, že je jedná o „rozpor“ uvedený v čl. 3 odst. 4 směrnice č. 2005/29/ES jen tehdy, když existuje podstatný rozpor mezi ustanoveními právních předpisů týkajících se nekalých obchodních praktik a jinými unijními předpisy upravujícími zvláštní odvětvové aspekty obchodních praktik, nebo stačí, že dotčené právní předpisy a právní předpisy o nekalých obchodních praktikách obsahují v souvislosti se zvláštnostmi příslušného odvětví natolik odlišnou právní úpravu, že to vede ke kolizi předpisů (Normenkollision), pokud jde o stejnou konkrétní situaci?
6)
Vztahuje se pojem „pravidla Společenství“ uvedený v čl. 3 odst. 4 směrnice 2005/29/ES jen na ustanovení obsažená v unijních nařízeních a směrnicích nebo také na předpisy, kterými se uvedená ustanovení přímo provádějí, anebo zahrnuje daný pojem také právní a správní předpisy, kterými se provádějí zásady unijního práva?
7)
Brání zásada přednosti lex specialis podle bodu 10 odůvodnění a čl. 3 odst. 4 směrnice 2005/29/ES, jakož i články 20 a 21 směrnice 2002/22/ES a články 3 a 4 směrnice 2002/21/ES (4) výkladu odpovídajících vnitrostátních provádějících předpisů, podle něhož vždy, když v některém regulovaném odvětví, na které se vztahuje odvětvová „spotřebitelská“ právní úprava přiznávající regulační a sankční pravomoci příslušnému odvětvovému orgánu, dojde k postupu, který lze spojit s pojmem „agresivní praktika“ ve smyslu článků 8 a 9 směrnice 2005/29/ES nebo „za všech okolností“ agresivní podle přílohy I směrnice 2005/29/ES, je třeba uplatnit obecný právní předpis o nekalých praktikách, a to i tehdy, když existuje odvětvový právní předpis přijatý na ochranu spotřebitelů a založený na ustanoveních unijního práva, který úplně upravuje stejné „agresivní praktiky“ nebo v každém případě uvedené „nekalé praktiky“?
(1) Navazující číslování předběžných otázek je odlišné od číslování uvedeného v předkládajícím usnesení, které obsahovalo dvě skupiny otázek, které nebyly očíslovány navazujícím způsobem.
(2) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) (Úř. věst. L 149, s. 22).
(3) Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 7. března 2002 o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací (směrnice o univerzální službě) (Úř. věst. L 108, s. 51).
(4) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002, o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice) (Úř. věst. L 108, s. 33).
Full & Egal Universal Law Academy