6.6.2017
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 178/3
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landesverwaltungsgerichts Oberösterreich (Rakousko) dne 14. února 2017 – Gmalieva s.r.o. a další v. Landespolizeidirektion Oberösterreich
(Věc C-79/17)
(2017/C 178/03)
Jednací jazyk: němčina
Předkládající soud
Landesverwaltungsgericht Oberösterreich (Zemský správní soud v Horním Rakousku)
Účastníci původního řízení
Navrhovatelky: Gmalieva s.r.o. a další
Odpůrce: Landespolizeidirektion Oberösterreich (Zemské policejní ředitelství v Horním Rakousku)
Předběžné otázky
1)
Je třeba považovat vnitrostátní právní režim monopolu na hazardní hry za režim, který je v souladu s články 56 a dalšími SFEU, s ohledem na soudní řízení, v němž
a)
lze skutkový stav zjišťovat a posuzovat s využitím důkazů předkládaných veřejnými orgány a soukromoprávními osobami, jež jsou účastníky řízení, jakož i na základě veřejně známých skutečností (v této souvislosti viz věc C-685/15) a
b)
právní stanovisko jiných soudů v rámci vnitrostátní soudní soustavy, které se neopírá o nezávislý přezkum soudržnosti, není závazné (v tomto ohledu viz věc C-589/16),
a které je i přes tyto uvedené výhrady považováno za řízení, které odpovídá zásadě spravedlivého procesu, která je zakotvena v článku 6 EÚLP a v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie,
a které vymezilo hlavní body kontextu, v němž se nachází tento právní režim, tím, že stanovilo, že
—
hráčská závislost nepředstavuje společenský problém, který by odůvodňoval zásah státu,
—
zakázané hazardní hry nejsou považovány za trestnou činnost (ale často) za pouhý správní přečin proti veřejnému pořádku,
—
příjmy, které plynou státu z hazardních her, dosahují každoročně více než 500 milionů eur (tj. 0,4 % celkového státního rozpočtu) a
—
cílem propagace uskutečňované držiteli licence je zejména nabádat ke hraní hazardních her osoby, které je dosud neprovozovaly?
2)
V případě kladné odpovědi na první otázku: je třeba považovat takový režim, v souvislosti s nímž nejsou právní úpravou výslovně stanoveny cíle, které uvedený režim sleduje, a státu není uložena povinnost prokázat jejich účinné plnění, ale který ponechává na vnitrostátních soudech, aby vymezily a ověřily základní kritéria soudržnosti, takže v konečném důsledku nelze s jistotou zaručit, že bude dodržen spravedlivý proces, který je vyžadován podle čl. 6 odst. 1 EÚLP a článku 47 Listiny základních práv Evropské unie, za režim, který je v souladu se smyslem článků 56 a následujících SFEU?
3)
V případě kladné odpovědi na první nebo druhou otázku: je třeba takový režim považovat za přiměřený ve smyslu článků 56 a následujících SFEU s ohledem na zákonem stanovené široké pravomoci úředníků správních orgánů, na které se nevztahuje žádné předběžné povolení ani soudní přezkum?
4)
V případě kladné odpovědi na první, druhou a třetí otázku: je třeba takový režim považovat za přiměřený ve smyslu článků 56 a následujících SFEU, je-li známo, že pokud by byla stanovena samostatná definice přísných podmínek pro přístup bez současného stanovení počtu licencí, které mají být vydány, byl by dopad na volný pohyb služeb srovnatelně menší?
5)
V případě záporné odpovědě na některou z výše uvedených otázek: musí vnitrostátní soud, který konstatoval, že režim monopolu GSpG není v souladu s unijním právem, konstatovat, že z tohoto důvodu jsou protiprávní nejen opatření zasahující do práv a povinností, která byla přijata v jím projednávané věci, ale z úřední povinnosti zrušit rovněž související sankce, které nabyly právní moci (například správní sankce)?
Full & Egal Universal Law Academy