7.8.2017
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 256/8
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Budai Központi Kerületi Bíróság (Maďarsko) dne 16. května 2017 – Zoltán Rózsavölgyi a Zoltánné Rózsavölgyi v. Unicredit Leasing Hungary Zrt. a Unicredit Leasing Immo Truck Zrt.
(Věc C-259/17)
(2017/C 256/07)
Jednací jazyk: maďarština
Předkládající soud
Budai Központi Kerületi Bíróság
Účastníci původního řízení
Žalobci: Zoltán Rózsavölgyi a Zoltánné Rózsavölgyi
Žalované: Unicredit Leasing Hungary Zrt. a Unicredit Leasing Immo Truck Zrt.
Předběžné otázky
1)
S ohledem zejména na to, že pokud se vymezení hlavního předmětu smlouvy kvalifikuje jako zneužívající, je smlouva zcela (nikoli částečně) neplatná, může být s prohlášením neplatnosti klauzule z důvodu zneužívající povahy klauzule vymezující hlavní předmět smlouvy o úvěru (z čehož plyne, že pro spotřebitele už z uvedené klauzule neplynou povinnosti), spojen následek (například na základě uplatnění soudního rozhodnutí, zvláštního právního následku stanoveného ve vnitrostátním právním předpisu, ustanovení právního předpisu či soudního rozhodnutí vydaného pro účely sjednocení judikatury), z něhož plyne zejména změna právní kvalifikace smlouvy ze skutkového hlediska či z hlediska jejích účinků, jako je konkrétně skutečnost, že smlouva o úvěru v cizí měně (v níž se pohledávky plynoucí ze smlouvy o úvěru určují a zaznamenávají v cizí měně – dále jen „měna pohledávky“ – a povinnost tyto pohledávky hradit se plní v domácí měně – dále jen „měna plnění“) se bude považovat za smlouvu o úvěru ve forintech?
1.1
Za předpokladu, že s prohlášením neplatnosti klauzule vymezující hlavní předmět smlouvy o úvěru z důvodu zneužívající povahy klauzule může být spojen následek, z něhož plyne změna právní kvalifikace smlouvy ze skutkového hlediska či z hlediska jejích účinků, může být s touto změnou právní kvalifikace spojen následek (například na základě uplatnění soudního rozhodnutí, zvláštního právního následku stanoveného ve vnitrostátním právním předpisu, ustanovení právního předpisu či soudního rozhodnutí vydaného pro účely sjednocení judikatury) spočívající v tom, že určité parametry právního vztahu, které mají hospodářský význam, se změní dokonce i v neprospěch spotřebitele (například retroaktivní uplatnění základní úrokové sazby centrální banky či tržní úrokové sazby uplatňované na úvěry ve forintech místo nižší úrokové sazby stanovené ve smlouvě)?
2)
Má právní následek zneužívající povahy absolutní účinky a představuje čistě právní otázku, nebo je při vyvozování právních následků zneužívající povahy třeba připisovat význam:
(1)
smluvní praxi uplatňované při jiných typech smluv, než je smlouva, která je zneužívající,
(2)
údajné zranitelnosti určitých subjektů, které jsou přímo dotčené z hospodářského hlediska (například v případě úvěrů v cizí měně kategorie dlužníků v cizí měně a bankovní systém), nebo
(3)
zájmům určitých třetích osob či skupin, které nejsou přímo dotčené z hospodářského hlediska, například skutečnosti, že v důsledku neplatnosti se dokonce většina dlužníků v cizí měně může v konečném důsledku s ohledem na matematické vyčíslení účtů dostat do lepší situace než dlužníci ve forintech?
3)
Lze pro účely čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 2, článku 5 a čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13/EHS (1) (teda pro účely posuzování zneužívající povahy a jejích právních následků) vycházet z toho, že klauzule, na základě které spotřebitel přebírá devizové riziko (teda ustanovení či soubor ustanovení smlouvy, která upravují převzetí rizika), se skládá z více částí?
4)
Má být čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13/EHS (podle kterého zneužívající klauzule nejsou pro spotřebitele závazné) vykládán v tom smyslu, že určitá klauzule (nejen konkrétní část, ale celá zkoumaná klauzule) může být buď zneužívající v celém rozsahu, nebo částečně zneužívající a současně částečně nezneužívající, a navzdory tomu částečně použitelná, tedy že tato klauzule může být v jistém rozsahu (například v závislosti na posouzení konkrétního případu soudem) pro spotřebitele závazná (jinými slovy s ohledem na její účinky je klauzule v obou případech zneužívající jen do jisté míry), například na základě uplatnění soudního rozhodnutí, zvláštního právního následku stanoveného ve vnitrostátním právním předpisu, ustanovení právního předpisu či soudního rozhodnutí vydaného pro účely sjednocení judikatury?
4.1
Za předpokladu, že čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13/EHS se má vykládat v tom smyslu, že určitá klauzule může být buď zneužívající v plném rozsahu, nebo částečně zneužívající a současně částečně nezneužívající, a navzdory tomu částečně použitelná, tedy že tato klauzule může být v jistém rozsahu pro spotřebitele závazná (jinými slovy s ohledem na její účinky je klauzule v obou případech zneužívající jen do jisté míry), může být s prohlášením neplatnosti celé smlouvy o úvěru z důvodu zneužívající povahy klauzule vymezující hlavní předmět smlouvy spojený následek spočívající v tom, že s ohledem na matematické vyčíslení účtů se spotřebitel nachází celkově v horší situaci, a podnikatel, který je smluvní stranou, v celkově lepší situaci než v případě, když je smlouva o úvěru z téhož důvodu prohlášena jen za částečně zneužívající (v tom případě jsou ostatní klauzule smlouvy nadále pro smluvní strany závazné, přičemž jejich obsah se nemění)?
5)
5.1
Má se vycházet z toho, že smluvní klauzule, na základě které nese spotřebitel devizové riziko, formulovaná (jako všeobecná smluvní podmínka, kterou používá podnikatel, který je smluvní stranou, a která nebyla individuálně sjednaná) na základě informační povinnosti, která je nezbytně všeobecně stanovená v zákoně, ale v které není výslovně uvedeno, že výše splátek úvěru, které mají být placeny podle smlouvy o úvěru, může být vyšší než výše příjmů spotřebitele zjištěných v rámci posuzování úvěrové bonity provedeného podnikatelem, který je smluvní stranou, není zneužívající, tedy že je jasná a srozumitelná se zřetelem na hospodářské následky, a to i s ohledem na to, že příslušný vnitrostátní předpis vyžaduje, aby bylo riziko vymezené písemně, přičemž nestačí samotné konstatování existence rizika, jakož i s ohledem na to, že Soudní dvůr Evropské unie v bodě 74 rozsudku ve věci C-26/13 určil, že podnikatel, který je smluvní stranou, má nejen seznámit spotřebitele s rizikem, ale že je rovněž nutné, aby spotřebitel mohl na základě této informace posoudit možné významné hospodářské důsledky pro svoji osobu plynoucí z devizového rizika, které přebírá, a teda i celkové náklady svého úvěru?
5.2
Má se vycházet z toho, že smluvní klauzule, na základě které nese spotřebitel devizové riziko, formulovaná (jako všeobecná smluvní podmínka, kterou používá podnikatel, který je smluvní stranou, a která nebyla individuálně sjednaná) na základě informační povinnosti, která je nezbytně všeobecně stanovená v zákoně, ale v které není výslovně uvedeno, že výše zbývající jistiny ve kterémkoli okamžiku podle smlouvy o úvěru může být vyšší než hodnota majetku, kterým disponuje spotřebitel pro účely splácení dluhu, zjištěná v rámci posuzování úvěrové bonity provedeného podnikatelem, který je smluvní stranou, není zneužívající, tedy že je jasná a srozumitelná se zřetelem na hospodářské následky, a to i s ohledem na to, že příslušný vnitrostátní předpis vyžaduje, aby bylo riziko vymezené písemně, přičemž nestačí samotné konstatování existence rizika, jakož i s ohledem na to, že Soudní dvůr Evropské unie v bodě 74 rozsudku ve věci C-26/13 určil, že podnikatel, který je smluvní stranou, má nejen seznámit spotřebitele s rizikem, ale že je rovněž nutné, aby spotřebitel mohl na základě této informace posoudit možné významné hospodářské důsledky pro svoji osobu plynoucí z devizového rizika, které přebírá, a teda i celkové náklady svého úvěru?
5.3
Má se vycházet z toho, že smluvní klauzule, na základě které nese spotřebitel devizové riziko, formulovaná (jako všeobecná smluvní podmínka, kterou používá podnikatel, který je smluvní stranou, a která nebyla individuálně sjednaná) na základě informační povinnosti, která je nezbytně všeobecně stanovená v zákoně, ale v které není výslovně uvedeno, že 1) změny směnného kurzu nemají horní hranici, 2) skutečná možnost změny směnného kurzu, tedy, že k ní může v době platnosti smlouvy o úvěru skutečně dojít, 3) proto se výše splátek může bez omezení zvyšovat, 4) v důsledku změn směnného kurzu se může bez omezení zvyšovat nejen výše splátek, ale také částka jistiny, 5) rozsah možných ztrát je neomezený, 6) potřebná zajišťovací opatření mají omezené účinky a vyžadují soustavnou pozornost, 7) podnikatel, který je smluvní stranou, není povinný tuto pozornost zajistit, není zneužívající, tedy že je jasná a srozumitelná se zřetelem na hospodářské následky, a to i s ohledem na to, že příslušný vnitrostátní předpis vyžaduje, aby bylo riziko vymezené písemně, přičemž nestačí samotné konstatování existence rizika, jakož i s ohledem na to, že Soudní dvůr Evropské unie v bodě 74 rozsudku ve věci C-26/13 určil, že podnikatel, který je smluvní stranou, má nejen seznámit spotřebitele s rizikem, ale že je rovněž nutné, aby spotřebitel mohl na základě této informace posoudit možné významné hospodářské důsledky pro svoji osobu plynoucí z devizového rizika, které přebírá, a teda i celkové náklady svého úvěru?
5.4
Zejména s ohledem na to, že je možné či se dokonce stalo, že ve vnitrostátní judikatuře či právní úpravě byl učiněn závěr, že v případě úvěrů v cizí měně spotřebitel uzavřel smlouvu o úvěru v cizí měně z důvodu, že úroková sazba platná v posuzovaném období byla výhodnější než úroková sazba v případě úvěrů ve forintech, a zároveň v plném rozsahu nese účinky změn směnného kurzu, jakož i s ohledem na to, že je možné či se dokonce stalo, že ve vnitrostátní judikatuře či právní úpravě byl učiněn závěr, že přenesení smluvních povinností na jednu ze smluvních stran po uzavření smlouvy o úvěru, které nebylo možné předvídat, nelze hodnotit podle kritérií zneužívající povahy, jelikož důvody neplatnosti musí existovat v okamžiku uzavření smlouvy, a to i s přihlédnutím k tomu, že příslušný vnitrostátní předpis vyžaduje, aby bylo riziko vymezeno písemně, přičemž nestačí pouhé konstatování existence rizika a jeho připrání, jakož i s ohledem na to, že Soudní dvůr Evropské unie v bodě 74 rozsudku ve věci C-26/13 určil, že podnikatel, který je smluvní stranou, má nejen seznámit spotřebitele s rizikem, ale také mu musí umožnit posoudit riziko, má se vycházet z toho, že smluvní klauzule, na základě které nese spotřebitel devizové riziko, formulovaná a používaná (jako všeobecná smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednaná) podnikatelem, který je smluvní stranou, na základě informační povinnosti, která je nezbytně všeobecně stanovená v zákoně, ale ve které není výslovně uvedený předpokládaný vývoj změn směnného kurzu v době platnosti smlouvy (aspoň v počáteční fázi) a nejsou v ní výslovně uvedeny ani minimální a/nebo maximální hodnoty tohoto kurzu (například na základě metody výpočtu forwardového směnného kurzu a/nebo zásady úrokové parity – podle které se dá pro účely úvěrů v cizí měně velmi přesně předpovídat, že výhoda v oblasti úroků, teda skutečnost, že úroková sazba LIBOR [London Interbank Offered Rate] či EURIBOR [Euro Interbank Offered Rate] je nižší než úroková sazba BUBOR [Budapest Interbank Offered Rate], způsobí ztrátu v oblasti směnného kurzu pro spotřebitele, teda že směnný kurz měny plnění se zhorší v porovnání s směnným kurzem měny pohledávky), není zneužívající, tedy že je jasná a srozumitelná s ohledem na hospodářské následky?
5.5
Má se vycházet z toho, že smluvní klauzule, na základě které nese spotřebitel devizové riziko, formulovaná a používaná (jako všeobecná smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednaná) podnikatelem, který je smluvní stranou, na základě informační povinnosti, která je nezbytně všeobecně stanovená v zákoně, ale ve které není výslovně a přesně uvedeno (například vyčíslením vývoje vztahu mezi směnnými kurzy měny plnění a měny pohledávky v období, které se alespoň rovná době platnosti smlouvy uzavřené spotřebitelem, v minulosti pomocí souboru údajů či grafu) skutečné riziko pro dlužníka, které pravděpodobně vyplyne z přenesení devizového rizika na spotřebitele, není zneužívající, tedy že je jasná a srozumitelná se zřetelem na hospodářské následky, a to i s ohledem na to, že příslušný vnitrostátní předpis vyžaduje, aby bylo riziko vymezené písemně, přičemž nestačí samotné konstatování existence rizika, jakož i s ohledem na to, že Soudní dvůr Evropské unie v bodě 74 rozsudku ve věci C-26/13 určil, že podnikatel, který je smluvní stranou, má nejen seznámit spotřebitele s rizikem, ale že je rovněž nutné, aby spotřebitel mohl na základě této informace posoudit možné významné hospodářské důsledky pro svoji osobu plynoucí z devizového rizika, které přebírá, a teda i celkové náklady svého úvěru
5.6
Zejména s ohledem na to, že je možné či se dokonce stalo, že ve vnitrostátní judikatuře či právní úpravě byl učiněn závěr, že v případě úvěrů v cizí měně spotřebitel uzavřel smlouvu o úvěru v cizí měně z důvodu, že úroková sazba platná v posuzovaném období byla výhodnější než úroková sazba v případě úvěrů ve forintech, a zároveň v plném rozsahu nese účinky změn směnného kurzu, a s ohledem na to, že příslušný vnitrostátní předpis vyžaduje, aby bylo riziko vymezené písemně, přičemž nestačí samotné konstatování existence rizika a jeho připrání, jakož i s ohledem na to, že Soudní dvůr Evropské unie v bodě 74 rozsudku ve věci C-26/13 určil, že podnikatel, který je smluvní stranou, má nejen seznámit spotřebitele s rizikem, ale že je rovněž nutné, aby spotřebitel mohl riziko posoudit, má se vycházet z toho, že smluvní klauzule, na základě které nese spotřebitel devizové riziko, formulovaná a používaná (jako všeobecná smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednaná) podnikatelem, který je smluvní stranou, na základě informační povinnosti, která je nezbytně všeobecně stanovená v zákoně, ale ve které není výslovně a přesně uvedeno (například není výslovně vyčíslená na základě údajů z minulosti za období, které se alespoň rovná době platnosti smlouvy uzavřené spotřebitelem) výše zisků, které pravděpodobně vyplynou z úroků při uplatnění úrokové sazby BUBOR v případě úvěrů ve forintech a úrokových sazeb LIBOR nebo EURIBOR v případě úvěrů v cizí měně?
6)
Jak má být v souvislosti s posouzení otázky, zda smluvní klauzule, na základě které nese spotřebitel devizové riziko, formulovaná a používaná (jako všeobecná smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednaná) podnikatelem, který je smluvní stranou, na základě informační povinnosti, která je nezbytně všeobecně stanovená v zákoně, není zneužívající, rozděleno důkazní břemeno mezi spotřebitele a podnikatele, který je smluvní stranou, pro účely posouzení, zda se spotřebitel před uzavřením smlouvy o úvěru skutečně mohl seznámit se spornou klauzulí, k níž se neodvolatelně zavázal [čl. 3 odst. 3 směrnice 93/13/EHS a bod 1 písm. i) přílohy této směrnice]?
7)
Má se vycházet z toho, že pro účely smluv o úvěru v cizí měně – teda pro účely transakcí se službami, jejichž cena je závislá na pohybu směnného kurzu na finančním trhu – jsou úvěrové instituce, které uzavírají smlouvu se spotřebitelem na základě vlastního směnného kurzu cizí měny, prodejci či dodavateli, kteří nekontrolují vývoj ceny [bod 2 písm. c) přílohy směrnice 93/13/EHS]?
(1) Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících klauzulích ve spotřebitelských smlouvách (Úř. věst. L 95, s. 29; Zvl.. vyd. 15/002, s. 288).
Full & Egal Universal Law Academy