16.10.2017
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 347/4
Kasační opravný prostředek podaný dne 20. června 2017 společnostmi Agria Polska sp. z o.o., Agria Chemicals Poland sp. z o.o., Star Agro Analyse und Handels GmbH, Agria Beteiligungsgesellschaft mbH proti rozsudku Tribunálu vydanému dne 16. května 2017 ve věci T-480/15, Agria Polska a další v. Komise
(Věc C-373/17 P)
(2017/C 347/04)
Jednací jazyk: polština
Účastnice řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Agria Polska sp. z o.o., Agria Chemicals Poland sp. z o.o., Star Agro Analyse und Handels GmbH, Agria Beteiligungsgesellschaft mbH (zástupci: P. Graczyk a W. Rocławski)
Další účastnice řízení: Evropská komise
Návrhová žádání účastnic řízení podávajících kasační opravný prostředek
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelky“) navrhují, aby Soudní dvůr:
—
zrušil v plném rozsudku rozsudek Tribunálu ze dne 16. května 2017 ve věci T-480/15,
—
vydal ve sporu konečné rozhodnutí, kterým rozhodnutí Komise zruší,
—
uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
První důvod kasačního opravného prostředku vychází z porušení článků 101 a 102 SFEU ve spojení s čl. 17 odst. 1 větou druhou SEU, čl. 7 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 773/2004 a čl. 7 odst. 1 a 2 nařízení Rady (ES) č. 1/2003, protože Tribunál ponechal bez povšimnutí zjevná pochybení Komise při posuzování pravděpodobnosti porušení článku 101 či 102 SFEU, při posuzování existence unijního zájmu na zahájení vyšetřování a při posuzování rozsahu požadovaných důkazů.
V rámci tohoto důvodu kasačního opravného prostředku poukazují navrhovatelky mimo jiné na následující pochybení Tribunálu: i) souběžnost postupu konkurentů navrhovatelek (stížnosti k vnitrostátním orgánům) byla odůvodněna pouze na základě jejich vlastních vysvětlení, ii) nebyla zohledněna skutečnost, že většina správních rozhodnutí a sankcí vůči navrhovatelkám, k nimž na základě stížností konkurentů došlo, byla zrušena; iii) byla pominuta skutečnost, že stížnosti byly též podány nesprávným orgánům a bylo pouze konstatováno, že vzhledem k nebezpečí poškození dobrého jména či negativních důsledků na původní stav výrobků uváděných na trh by mohlo být legitimní uvědomit příslušné orgány; iv) bylo akceptováno, že Komise nevycházela z dostatečného unijního zájmu na zahájení vyšetřování, ačkoli činnosti uvedené ve stížnosti navrhovatelek se týkaly území několika členských států a nadnárodních podniků; bylo neprávem uznáno, že stížnost navrhovatelek podaná vnitrostátnímu orgánu pro hospodářskou soutěž znamenala, že má výlučnou pravomoc; v) nebyla zohledněna skutečnost, že rozsah požadovaných důkazů a nutnost vynaložit značné prostředky hovořily pro pravomoc Komise; vi) bylo uznáno, že ve věci nebyly dány podmínky takzvaného „zneužití řízení“.
Druhý důvod kasačního opravného prostředku vychází z porušení užitečného účinku (effet utile) unijního práva a z nesprávného výkladu této zásady ve vztahu k praktického použití článků 101 a 102 SFEU ve spojení s článkem 105 SFEU a čl. 17 odst. 1 SEU, protože Tribunál i) nezohlednil úlohu Komise v unijním systému ochrany hospodářské soutěže a vycházel z toho, že Komise nemá povinnost ověřit, zda mají vnitrostátní orgány k dispozici přiměřené prostředky pro splnění povinností podle nařízení č. 1/2003; ii) nezohlednil argumenty navrhovatelek o neúčinnosti prostředků nápravy před vnitrostátními soudy k soukromoprávnímu prosazení pravidel ochrany hospodářské soutěže, neboť polské právo neupravuje odpovídající řízení a promlčecí lhůty podle polského práva již uplynuly; iii) konstatoval, že navrhovatelky neprokázaly, že polský orgán pro hospodářskou soutěž (předseda Úřadu na ochranu hospodářské soutěže a spotřebitelů [UOKiK]) neměl zájem stíhat a trestat porušování, přestože je nesporné, že předseda UOKiK odmítl zahájit vyšetřování s ohledem na uplynutí tehdejší roční promlčecí lhůty.
Třetí důvod kasačního opravného prostředku vychází z porušení zásady práva na účinný prostředek nápravy (článek 13 EÚLP), práva na účinnou právní ochranu u soudu (článek 47 Listiny základních práv) a práva na řádnou správu (čl. 41 odst. 1 Listiny základních práv), protože Tribunál i) potvrdil rozhodnutí Komise o zamítnutí stížnosti navrhovatelek, aniž ověřil, zda k protiprávnímu jednání došlo, přestože vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž předtím odmítl porušování stíhat vzhledem k formálním požadavkům a přestože neexistovala reálná možnost domoci soukromoprávní cestou náhrady v podobě náhrady škody; ii) neprávem shledal, že nedošlo k porušení zásady práva na účinný prostředek nápravy, a to z důvodu, že navrhovatelky měly právo podat proti zamítavému rozhodnutí Komise stížnost; iii) pominul, že právo na účinný prostředek nápravy, na účinnou právní ochranu a na řádnou správu zahrnuje také právo na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, která v projednávané věci nebyla dodržena, neboť Komise vydala rozhodnutí, jímž odmítl zahájit řízení, teprve čtyři a půl roku po podání stížnosti navrhovatelkami.