Věc C-535/17: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hoge Raad der Nederlanden (Nizozemsko) dne 11. září 2017 – NK, správce konkurzních podstat OJ BV a PI v. BNP Paribas Fortis NV
C4122017CS1610120170911CS0024161161
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hoge Raad der Nederlanden (Nizozemsko) dne 11. září 2017 – NK, správce konkurzních podstat OJ BV a PI v. BNP Paribas Fortis NV
(Věc C-535/17)2017/C 412/24Jednací jazyk: nizozemština
Předkládající soud
Hoge Raad der Nederlanden
Účastníci původního řízení
Navrhovatel: NK, správce konkurzních podstat OJ BV a PI
Odpůrkyně: BNP Paribas Fortis NV
Předběžné otázky
1)
Spadá žaloba na náhradu škody, kterou podává podle čl. 68 odst. 1 zákona o úpadku správce podstaty, jehož úkolem je správa a likvidace majetku podstaty, jménem všech věřitelů úpadce proti třetí osobě, která způsobila těmto věřitelům újmu, přičemž výnos získaný v případě, že tato žaloba bude mít úspěch, připadá podstatě, pod výjimku stanovenou v čl. 1 odst. 2 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ( 1 )?
2)
Bude-li na první otázku zodpovězeno kladně, a pokud se tudíž na dotčenou žalobu vztahuje nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení ( 2 ), je rozhodným právem pro tuto žalobu právo členského státu, na jehož území bylo úpadkové řízení zahájeno, na základě čl. 4 dost. 1 tohoto nařízení, jak stran aktivní legitimace správce podstaty k podání této žaloby, tak i stran uplatnitelného hmotného práva?
3)
V případě kladné odpovědi na druhou otázku: musí soud členského státu, který řízení zahájil, zohlednit alespoň per analogiam:
a)
ustanovení článku 13 nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení v tom smyslu, že strana, jejíž odpovědnost je předmětem sporu, se může proti žalobě podané správcem podstaty jménem všech věřitelů bránit tím, že prokáže, že v důsledku jejích úkonů jí nevznikla odpovědnost podle práva, jež by bylo právem rozhodným pro žalobu, pokud by se její odpovědnosti nedovolával správce konkurzní podstaty ale individuální věřitel;
b)
ustanovení článku 17 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. června 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) ( 3 ), ve spojení s článkem 13 nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení, tj. pravidla týkající se bezpečnosti a chování, jež se použijí v údajném místě škodné události, jako jsou pravidla chování stanovená pro banky ve finanční oblasti?
( 1 ) – Úř. věst. 2001, L 12, s. 1; Zvl. vyd. 19/04, s. 42.
( 2 ) – Úř. věst. 2000, L 160, s. 1; Zvl. vyd. 19/01, s. 191.
( 3 ) – Úř. věst. 2007, L 199, s. 40.
Full & Egal Universal Law Academy