8.1.2018
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 5/18
Kasační opravný prostředek podaný dne 22. září 2017 Polskou republikou proti usnesení Tribunálu (osmého senátu) vydanému dne 13. června 2017 ve věci T-137/16, Uniwersytet Wrocławski v. Výkonná agentura pro výzkum (REA)
(Věc C-561/17 P)
(2018/C 005/26)
Jednací jazyk: polština
Účastníci řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Polská republika (zástupce: B. Majczyna, zmocněnec)
Další účastníci řízení: Uniwersytet Wrocławski, Výkonná agentura pro výzkum (REA)
Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:
—
v plném rozsahu zrušil usnesení Tribunálu Evropské unie (osmého senátu) ze dne 13. června 2017 ve věci T-137/16, Uniwersytet Wrocławski v. Výkonná agentura pro výzkum (REA);
—
vrátil věc Tribunálu k novému rozhodnutí;
—
rozhodl, že každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení;
—
přidělil věc velkému senátu v souladu s čl. 16 třetím pododstavcem statutu Soudního dvora Evropské unie.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Zaprvé Polská republika tvrdí, že napadené usnesení porušuje čl. 19 třetí a čtvrtý pododstavec statutu tím, že ho nesprávně vykládá. Napadené usnesení vychází z judikatury unijních soudů, podle níž požadavek nezávislosti právníka vyplývající z článku 19 statutu je nutně spojen s absencí pracovního poměru mezi právníkem a jeho mandantem. Polská republika se domnívá, že tato linie judikatury je v zásadě nesprávná a je třeba ji změnit.
Krom toho, ačkoli napadené usnesení vychází z judikatury unijních soudů, přesto překračuje meze touto judikaturou vytyčené. V napadeném usnesení se totiž požadavek nezávislosti spojuje nejen s absencí pracovního poměru, ale i absencí občanskoprávního vztahu a rizika, že profesní prostředí bude mít vliv na právníka a ovlivní jeho právní názor.
Důsledkem takového přístupu je rozsáhlé omezení práva na obranu před unijními soudy. Přitom jde o omezení spočívající na velmi nejasných kritériích podléhajících posouzení, které nemá výslovně stanovený základ v ustanoveních unijního práva a neslouží cíli, který lze pochopit.
Zadruhé Polská republika tvrdí, že napadené usnesení porušuje zásadu právní jistoty. Napadené usnesení zavádí novou neurčitou podmínku pro nezávislost zmocněnců, a to takovou, že nesmí existovat žádné riziko ovlivnění profesním prostředím, ale neudává žádné pokyny týkající se způsobu její posouzení. V důsledku toho navrhovatel není schopen posoudit, zda zmocněnec, kterého si zvolil, splňuje podmínky nezávislosti, a zda jeho žaloba bude prohlášena za přípustnou.
Zatřetí Polská republika tvrdí, že napadené usnesení není dostatečně odůvodněno tak, aby bylo možné pochopit důvody, proč se Tribunál domnívá, že zmocněnec nesplňuje požadavek nezávislosti, a proč odmítl jím podepsanou žalobu.
Tribunál konkrétně nevysvětlil, proč se takový vztah, jako je vztah mezi zmocněncem a Uniwersytetem Wrocławskim, přes absenci podřízenosti rovná zaměstnaneckému poměru. Navíc Tribunál nevysvětlil, z jakých důvodů zohlednil jiné okolnosti než okolnosti týkající se poskytnutí právní pomoci zmocněncem. Tribunál ani nevysvětlil, jak se má v případě občanskoprávní smlouvy pojímat pojem profesního prostředí a jaký druh vlivu působí na zmocněnce. Krom toho z napadeného usnesení nevyplývá, jaký druh rizika je spojen s tímto druhem smlouvy a v čem spočívá omezení nezávislosti, což bylo důvodem pro to, aby byl zmocněnec vyloučen.
Full & Egal Universal Law Academy