26.3.2018
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 112/20
Kasační opravný prostředek podaný dne 24. prosince 2017 Evropskou komisí proti rozsudku Tribunálu (třetího senátu) vydanému dne 13. října 2017 ve věci T-572/16, Brouillard v. Komise
(Věc C-728/17 P)
(2018/C 112/27)
Jednací jazyk: francouzština
Účastníci řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Evropská komise (zástupci: P. Mihaylova, G. Gattinara, zmocněnci)
Další účastník řízení: Alain Lauren Brouillard
Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:
—
zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 13. října 2017, Brouillard v. Komise (T-572/16),
—
zamítl žalobu v prvním stupni;
—
uložil žalovanému náhradu nákladů řízení v obou řízeních.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
První důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení a zkreslení. Tento důvod se skládá ze tří částí a týká se bodů 36, 39, 43 až 56, 62 a 63 napadeného rozsudku.
V první části Komise tvrdí, že se Tribunál při výkladu oznámení o výběrovém řízení dopustil nesprávného právního posouzení. V bodech 36, 45 a 47 až 56 napadeného rozsudku totiž nesprávně konstatoval, že přídavné jméno „úplné“, použité ve výrazu „úplné právní vzdělání“ obsaženém v oznámení o výběrovém řízení, neodkazovalo na obsah požadovaného diplomu a že slovo „odpovídající“, obsažené ve výrazu „diplom odpovídající minimálně magisterské úrovni“, neodkazovalo na diplom, ale na vzdělání. Stejně tak se Komise domnívá, že kontextuální a teleologický výklad nepodporuje závěry Tribunálu, jelikož výklad podmínek pro účast ve výběrovém řízení je třeba provést ve světle popisu úkolů zastávaných na obsazovaných místech, kterými byly podle přílohy I k oznámení o výběrovém řízení překladatelské úkoly prováděné „vysoce kvalifikovanými právními odborníky“.
V rámci druhé části se Komise dovolává nesprávného právního posouzení při výkladu článku 5 odst. 3 písm. c) bodu i) služebního řádu provedeného v bodech 46 až 49 a 52 až 53 napadeného rozsudku. Komise se domnívá, že toto ustanovení služebního řádu je zcela irelevantní pro postupy přijímání zaměstnanců, a zejména nebrání administrativě, aby při sestavování obsahu oznámení o výběrovém řízení stanovila podmínky účasti, které jsou přísnější než kritéria stanovená v tomto ustanovení. V rozporu s tím, co Tribunál uvedl, nemůže být oznámení o výběrovém řízení vykládáno s ohledem na toto ustanovení služebního řádu.
Ve třetí části se Komise dovolává zkreslení obsahu titulu magister k odborným účelům z Univerzity v Poitiers a přihlášky k výběrovému řízení žalobce v prvním stupni. Komise se domnívá, že z těchto dvou důkazů vyplývá, že žalobce nemá diplom, který by odpovídal diplomu magistr 2 v oboru právo po ukončení pětiletého studia, který vyžaduje oznámení o výběrovém řízení. Závěry Tribunálu v bodech 39 a 43 až 44 a 52 až 54 napadeného rozsudku jsou tedy nesprávné.
Druhý důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení při výkladu pravidel upravujících vymezení pravomocí výběrové komise při ověřování existence diplomu uchazeče. Tento druhý důvod, který se týká bodů 37, 52 a 54 až 56 napadeného rozsudku, zpochybňuje úvahu Tribunálu, podle které musí výběrová komise přijmout diplom žalobce v prvním stupni pouze na základě vnitrostátních ustanovení upravujících vydávání diplomu.
Třetí důvod kasačního opravného prostředku, který se týká bodů 39, 44, 47 až 48, 52 a 57-61 napadeného rozsudku, vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění, jelikož Tribunál dostatečné přesně neuvedl, na základě kterých důkazů ve spise má žalobce v prvním stupni diplom, který mu umožňuje splnit podmínku požadovanou v oznámení o výběrovém řízení. Krom toho si Tribunál protiřečí, protože i když tvrdil, že úplné právní vzdělání a diplom potvrzující úplné vysokoškolské studium jsou dvě různé věci, konstatoval existenci diplomu, aniž uvedl, jaký důkaz by mohl být považován za důkaz prokazující existenci úplného právního vzdělání. Konečně Tribunál dostatečně nevysvětlil, proč v rozsudku ve věci T-420/13, který zakládá překážku věci rozsouzené, byl diplom žalobce v zadávacím řízení na veřejnou zakázku na překladatelské služby jako „freelance“ pro administrativu Soudního dvora zamítnut, zatímco tentýž diplom nyní odůvodňuje, aby tentýž žalobce mohl být jmenován úředníkem na místo právníka – lingvisty v překladatelské službě Soudního dvora.