24.7.2017
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 239/55
Žaloba podaná dne 29. května 2017 – Air Canada v. Komise
(Věc T-326/17)
(2017/C 239/68)
Jednací jazyk: angličtina
Účastnice řízení
Žalobkyně: Air Canada (Saint-Laurent, Québec, Kanada) (zástupci: T. Soames, G. Bakker a I. Z. Prodromou-Stamoudi, advokáti, a J. Joshua, Barrister)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
—
zrušil rozhodnutí Komise C (2017) 1742 final ze dne 17. března 2017 v řízení podle článku 101 SFEU, článku 53 Dohody o EHP a článku 8 Dohody mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o letecké dopravě (AT.39258 – letecká nákladní doprava), v celém rozsahu nebo částečně, v rozsahu, v němž se týká žalobkyně;
—
zrušil nebo podpůrně výrazně snížil výši pokuty;
—
uložil Evropské komisi náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobkyně šest žalobních důvodů.
1.
První žalobní důvod vycházející z porušení práva na obhajobu, porušení práva být vyslechnut a porušení podstatných formálních náležitostí.
Podle žalobkyně Evropská komise nezmínila ve svých výtkách teorii, z nichž vychází celá věc, jak byla poprvé uvedena v napadeném rozhodnutí, a zabránila tím žalobkyni, aby se hájila, což jsou dostatečné důvody pro zrušení nařízení v celém rozsahu.
2.
Druhý žalobní důvod vycházející z porušení práva na obhajobu, neuvedení důvodů a porušení podstatných formálních náležitostí.
Podle žalobkyně Evropská komise porušila její právo na obhajobu tím, že i) neuvedla žádné nebo odpovídající odůvodnění na podporu závěru o existenci jediného a trvajícího protiprávního jednání na všech trasách; ii) nedefinovala povahu a rozsah údajného protiprávního či údajných protiprávních jednání s podrobností, jako vyžaduje zákon, a iii) neopravila vnitřní rozpor mezi jediným a trvajícím protiprávním jednáním a čtyřmi samostatnými protiprávními jednáními, která vedla ke zrušení rozhodnutí Komise C (2010) 7694 final ze dne 9. listopadu 2010, což jsou dostatečné důvody pro zrušení nařízení v celém rozsahu.
3.
Třetí žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu a zjevně nesprávného právního posouzení v souvislosti s nemožností dopravců mimo EU/EHP působit na trasách v rámci Evropy.
Žalobkyně poukazuje na to, že Evropská komise i) v čl. 1 odst. 1 a 4 napadeného rozhodnutí nesprávně konstatovala, že žalobkyně se podílela na protiprávním jednání či protiprávních jednáních na trasách v rámci EHP a mezi letišti v Evropské unii a letišti ve Švýcarsku, na kterých nebyla oprávněna poskytovat služby letecké nákladní dopravy; ii) opominula nebo nepochopila mezinárodní a unijní právní režim, kterým se řídí práva letecké dopravy; iii) nesprávně použila příslušnou judikaturu, když konstatovala, že neexistují žádné „nepřekonatelné překážky“ bránící žalobkyni poskytovat služby na trasách v rámci Evropy, a označila tak nesprávně žalobkyni za potenciálního soutěžitele na těchto trasách. Podle žalobkyně všechny tyto skutečnosti obsahují zjevně nesprávná posouzení skutkového stavu a zjevně nesprávná posouzení a jednotlivě nebo společně představují dostatečné důvody pro zrušení nařízení v celém rozsahu, nebo podpůrně jeho čl. 1 odst. 1 a 4.
4.
Čtvrtý žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného právního posouzení a nesprávného posouzení skutkového stavu v souvislosti se soudní příslušností.
Žalobkyně poukazuje na to, že napadené rozhodnutí je stiženou vadami spočívajícími v nesprávných právních posouzeních a nesprávných posouzeních skutkového stavu v souvislosti s i) tím, že rozhodnutí nesprávně vychází z jednání, které je plně v souladu s právem na trasách do třetích zemí, při prokázání nebo odůvodnění protiprávního jednání na trasách v rámci Evropy (což je důvodem pro zrušení nařízení v celém rozsahu), a ii) nesprávným určením příslušnosti v souvislosti s údajnou koluzní dohodou o „příchozí“ dopravě na trasách do třetích zemí (což je důvodem pro zrušení nařízení v celém rozsahu nebo podpůrně jeho čl. 1 odst. 2 a 3).
5.
Pátý žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení důkazů uplatňovaných proti žalobkyni.
Podle žalobkyně Evropská komise i) neuplatnila správně právní úpravu týkající se prokázání jediného a trvajícího protiprávního jednání; ii) neshromáždila soubor věrohodných důkazů a neprokázala právně dostačujícím způsobem skutečnosti, které jsou žalobkyni vytýkány, a iii) neprávem odmítla akceptovat zpětvzetí špatně formulované žádosti žalobkyně o shovívavost a nezohlednila účinek tohoto zpětvzetí na důkazy uplatňované proti žalobkyni, což jsou dostatečné důvody pro zrušení nařízení v celém rozsahu.
6.
Šestý žalobní důvod: v souladu s prvním, druhým, třetím, čtvrtým a pátým žalobním důvodem žalobkyně žádá Soudní dvůr, aby zrušil pokutu uloženou článkem 3 nebo, podpůrně, ji výrazně snížil na základě své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci podle článku 261 SFEU, článku 31 nařízení č. 1/2003 a ustálené judikatury.
Full & Egal Universal Law Academy