21.8.2017
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 277/56
Žaloba podaná dne 10. července 2017 – Portigon v. SRB
(Věc T-420/17)
(2017/C 277/81)
Jednací jazyk: němčina
Účastníci řízení
Žalobkyně: Portigon AG (Düsseldorf, Německo) (zástupci: D. Bliesener a V. Jungkind, advokáti)
Žalovaný: Jednotný výbor pro řešení krizí (SRB)
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
—
zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 11. dubna 2017 o předem hrazených příspěvcích do Jednotného fondu pro řešení krizí za rok 2017 (č. SRB/ES/SRF/2017/05) v rozsahu, v němž se rozhodnutí týká žalobkyně, a
—
uložil žalovanému náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobkyně sedm žalobních důvodů.
1.
První žalobní důvod vycházející z porušení čl. 70 odst. 2 prvního až třetího pododstavce nařízení (EU) č. 806/2014 (1), ve spojení s čl. 8 odst. 1 písm. b) prováděcího nařízení (EU) 2015/81 (2), ve spojení s čl. 103 odst. 7 směrnice 2014/59/EU (3).
—
Žalovaný uložil žalobkyni neoprávněně povinnost odvést příspěvek do fondu, neboť v nařízení (EU) č. 806/2014 ani ve směrnici 2014/59/EU není stanovena povinnost institucí v likvidaci odvádět tento příspěvek. Žalobkyně má za to, že článek 114 SFEU zakazuje výběr příspěvků od takových institucí, jako je žalobkyně, jejíž zbývající činnosti podléhají likvidaci. Podmínky vyžadované k přijetí opatření podle čl. 114 odst. 1 SFEU nebyly ve vztahu k žalobkyni splněny. Výběru poplatků je v rozporu i se čl. 114 odst. 2 SFEU.
—
Žalovaný uložil žalobkyni povinnost odvádět poplatek do fondu neoprávněně, neboť instituce není vystavena riziku, postup řešení krize podle nařízení (EU) č. 806/2014 je vyloučen a instituce není významná z hlediska stability finančního systému. Tím došlo k porušení čl. 103 odst. 7 písm. a), d) a g) směrnice 2014/59/EU.
—
Žalobkyně neprovozuje od počátku roku 2012 žádnou novou podnikatelskou činnost a na základě rozhodnutí Komise o poskytnutí státní podpory se nachází v procesu řešení. Převážnou část jejích zbývajících pasiv drží svěřenou ve prospěch jiného právního subjektu, který převzal odpovědnost za příležitosti a rizika související s touto transakcí.
—
Nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 (4) je v rozporu s článkem 114 SFEU, jakož i s čl. 103 odst. 7 směrnice 2014/59/EU, jelikož je podstatným prvkem pro výpočet příspěvků (Čl. 290 odst. 1 druhý pododstavec SFEU). Kromě toho na žalovaného nelze dále přenést pravomoc stran stanovení příslušných ukazatelů rizik (Čl. 290 odst. 1 SFEU).
2.
Druhý žalobní důvod vycházející z porušení článků 16 a 20 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina), které spočívá v tom, že jelikož je situace žalobkyně odlišná od jiných úvěrových institucí, jež mají povinnost odvádět příspěvek, je rozhodnutí v rozporu s obecnou zásadou rovného zacházení. Rozhodnutí je dále nepřiměřeným zásahem do svobody podnikání žalobkyně.
3.
Podpůrně třetí žalobní důvod vycházející z porušení čl. 70 odst. 2 nařízení (EU) č. 806/2014, ve spojení s čl. 103 odst. 7 směrnice 2014/59/EU, z toho důvodu, že žalovaný při výpočtu výše příspěvku neoprávněně nezohlednil skutečnost, že svěřenecká operace žalobkyně, která není riziková z hlediska rozvahy, má být vyňata ze závazků relevantních pro výběr příspěvku.
4.
Podpůrně čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 70 odst. 6 nařízení (EU) č. 806/2014, ve spojení s čl. 5 odst. 3 a 4 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/63, které spočívalo v tom, že žalovaný vypočítal příspěvek žalobkyně neoprávněně na základě derivátové smlouvy v hrubém vyjádření.
5.
Podpůrně pátý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 70 odst. 6 nařízení (EU) č. 806/2014, ve spojení s čl. 6 odst. 8 písm. a) nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/63, které spočívalo v tom, že žalovaný měl při výpočtu příspěvku v případě žalované neoprávněně za to, že se jedná o instituci, u níž byla zahájena reorganizace, čímž musel být nahrazen ukazatel rizika podle čl. 6 odst. 5 písm. c) nařízení v přenesené pravomoci (EU) minimální hodnotou.
6.
Šestý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 41 odst. 1 a odst. 2 písm. a) Listiny, které spočívalo v neexistenci slyšení žalobkyně.
7.
Sedmý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 41 odst. 1 a odst. 2 písm. c) Listiny, které spočívalo v nedostatečném odůvodnění rozhodnutí.
(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 ze dne 15. července 2014 , kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup pro řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí a Jednotného fondu pro řešení krizí a mění nařízení (EU) č. 1093/2010 (Úř. věst. 2014, L 225, s. 1).
(2) Prováděcí nařízení Rady (EU) 2015/81 ze dne 19. prosince 2014 , kterým se stanoví jednotné podmínky uplatňování nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014, pokud jde o příspěvky předem do Jednotného fondu pro řešení krizí (Úř. věst. 2015, L 15, s. 1).
(3) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ze dne 15. května 2014 , kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. 2014, L 173, s. 190).
(4) Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 ze dne 21. října 2014 , kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU, pokud jde o příspěvky předem do mechanismů financování k řešení krizí (Úř. věst. 2015, L 11, s. 44).