23.10.2017
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 357/30
Žaloba podaná dne 6. září 2017 – ICL IP Terneuzen and ICL Europe Coöperatief v. Komise
(Věc T-610/17)
(2017/C 357/39)
Jednací jazyk: angličtina
Účastnice řízení
Žalobkyně: ICL-IP Terneuzen, BV (Terneuzen, Nizozemsko) a ICL Europe Coöperatief UA (Amsterdam, Nizozemsko (zástupci: R. Cana a E. Mullier, lawyers)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
—
určil, že je žaloba přípustná a opodstatněná;
—
zrušil nařízení Komise (EU) 2017/999 ze dne 13. června 2017, kterým se mění příloha XIV nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH) (Úř. věst. 2017, L 150, s. 7), v rozsahu, v němž zahrnuje nPB do Přílohy XIV nařízení REACH;
—
uložil žalované náhradu nákladů tohoto řízení; a
—
přijal jakákoli další opatření, která bude považovat za vhodná
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládají žalobkyně šest žalobních důvodů.
1.
První žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, neboť nezohlednila všechny relevantní skutečnosti a porušil zásadu řádné správy.
—
Žalobkyně tvrdí, že Evropská komise se dopustila zjevně nesprávného posouzení, jelikož náležitě a nestranně neposoudila relevantní informace, které jí předložily a které dokládaly, že Látka nesplňuje kritéria pro prioritní látky k zařazení na seznam do Přílohy XIV nařízení REACH. Pokud by Evropská komise tyto informace zohlednila, podle žalobkyň by látka získala nižší či obdobné skóre jako jiné látky, které nebyly označeny za prioritní v tomtéž kole, a nebyla by sporným zařízením zařazena do Přílohy XIV nařízení REACH.
2.
Druhý žalobní důvod vychází z toho, že sporné nařízení porušuje článek 55 nařízení REACH, nerespektuje účel spočívající v konkurenceschopnosti a zasahuje do práva na podnikání.
—
Žalobkyně tvrdí, že sporné nařízení nerespektuje účel nařízení REACH spočívající v konkurenceschopnosti a konkrétně cíle určené v jeho hlavě VII upravující povolování látek, čímž zasahuje do konkurenceschopnosti žalobkyň a jejich práva na podnikání, neboť Látku označuje za prioritní, ačkoli se ukázalo, že tato Látka nesplňuje kritéria pro prioritní látky k zařazení do Přílohy XIV.
3.
Třetí žalobní důvod vychází z toho, Evropská komise porušila právo žalobkyň na obhajobu a porušila povinnost uvést odůvodnění.
—
Žalobkyně tvrdí, že Evropská komise porušila jejich právo na obhajobu a porušila povinnost uvést odůvodnění, když neuvedla důvody pro „seskupení“ látky s trichlorethylenem, ačkoli Evropská agentura pro chemické látky výslovně uznala (v Pokynech pro prioritní zařazení), že v případě, kdy jsou zohledněny faktory jako „seskupení“, které nejsou součástí formálních kritérií stanovených v čl. 5 odst. 8 bodu 3, musí být důvod pro prioritní zařazení jasně uveden a musí odpovídat roli a účelu doporučení v rámci povolovacího procesu.
4.
Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že napadené nařízení porušuje legitimní očekávání žalobkyň.
—
Žalobkyně tvrdí, že přijetím nařízení byla porušena jejich legitimní očekávání, neboť toto nařízení není v souladu s pokyny pro prioritní zařazení. Žalobkyně konkrétně tvrdí, že k označení nPB za prioritní k zařazení do Přílohy XIV došlo v rozporu s jejich legitimním očekáváním, že kritérium hodnotící objem a seskupení bude uplatněno způsobem, který je stanoven v Pokynech pro prioritní zařazení a v Obecných pokynech.
5.
Pátý žalobní důvod vychází z toho, že sporné nařízení porušuje zásadu proporcionality.
—
Žalobkyně tvrdí, že Evropská komise měla odložit zařazení nPB do Přílohy XIV sporného nařízení z důvodu, že by to žalobkyně méně omezovalo, neboť by nemusely nést následky zařazení do Přílohy XIV již nyní, ale teprve v okamžiku, kdy by došlo k řádnému zařazení nPB do Přílohy XIV vzhledem k jeho relativně vysoké prioritě.
6.
Šestý žalobní důvod vychází z toho, že napadené nařízení porušuje zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace.
7.
Žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí porušuje zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace, jelikož tím, že ji řadí do Přílohy XIV nařízení REACH, s Látkou nakládá jinak než s ostatními látkami včetně neapolské žluti. Podle žalobkyň jsou obě látky srovnatelné: obě byly hodnoceny ve stejném kole, obě získaly (nebo měly získat) stejné celkové skóre 17 a v obou případech jejich posouzení zahrnovalo seskupování. Žalobkyním se však údajně dostalo odlišného zacházení ze strany ECHA a Evropské komise, neboť tato látka byla doporučena a později zařazena do Přílohy XIV, zatímco neapolská žluť nebyla doporučena k zařazení a do přílohy XIV tak zařazena nebyla.