13.11.2017
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 382/59
Žaloba podaná dne 26. září 2017 – Port autonome du Centre et de l’Ouest a další v. Komise
(Věc T-673/17)
(2017/C 382/73)
Jednací jazyk: francouzština
Účastníci řízení
Žalobci: Port autonome du Centre et de l’Ouest SCRL (La Louvière, Belgie) Port autonome de Namur (Namur, Belgie), Port autonome de Charleroi (Charleroi, Belgie), Port autonome de Liège (Liège, Belgie) a Région wallonne (Jambes, Belgie) (zástupce: J. Vanden Eynde, advokát)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobci navrhují, aby Tribunál:
—
prohlásil žalobu za přípustnou s ohledem na každého žalobce a v důsledku toho zrušil rozhodnutí Komise SA.38393 (2016CP, ex 2015/E) – Daňový režim přístavů v Belgii [C(2017)5174 final];
—
prohlásil tuto žalobu za přípustnou a opodstatněnou;
—
v důsledku toho zrušil rozhodnutí Evropské komise, v němž považovala skutečnost, že hospodářská činnost belgických přístavů, a zejména valonských přístavů, nepodléhá dani z příjmů právnických osob, za státní podporu neslučitelnou s vnitřním trhem;
—
uložil žalované náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládají žalobci v podstatě jediný žalobní důvod. Podle žalobců nezohlednila Komise bez dalšího článek 93 SFEU, který stanoví zvláštní pravidla pro odvětví dopravy a tedy i přístavů, když nezohlednila vůli evropského normotvůrce.
Posouzení Komise není odůvodněné ani z faktického i z právního hlediska a je v rozporu se zněním článku 1 belgického zákona o dani z příjmu (CIR) a s výsadami vnitrostátních orgánů definovat činnosti nehospodářské povahy obecného zájmu.
Stanovisko Komise není rovněž v souladu s návrhem směrnice ze dne 16. března 2011 (COM/2011/0121 final) o společném konsolidovaném základu daně z příjmu právnických osob (CCCTB), který stanoví, rovněž i pro obchodní společnosti, osvobození od daně v případě dotací přímo související s pořízením, výstavbou nebo zhodnocením dlouhodobých aktiv.
Krom toho, Komise se tím, že vyzvala Belgii, aby změnila svou daňovou právní úpravu, pokusila zasáhnout do daňové pravomoci členských států, když stanovila daňovou harmonizaci, která nespadá do její pravomoci podle článku 113 SFEU. Nezohledňuje tedy výsadní práva členských států v oblasti definice veřejných služeb a oblasti působnosti přímého zdanění, povinnosti zajistit řádné fungování služeb obecného zájmu, které jsou nezbytné pro sociální a hospodářskou soudržnost, jakož i organizaci služeb obecného zájmu podle vlastního uvážení. Evropský normotvůrce totiž přenesl na členské státy pravomoc osvobodit od daně činnosti, které členské státy samy definovaly.
Podle žalobců jsou zásadní činnosti vnitrostátních valonských přístavů služby obecného zájmu, na které se nevztahují v souladu s unijní právní úpravou pravidla hospodářské soutěže.
Konečně, evropská kritéria pro definici státní podpory nejsou v projednávaném případě splněna, zejména pokud jde o kritérium selektivity.