FulLegal · İçtihat Detay

Polonya 21.07.2017 CS

EUR-Lex - 62017TO0130 - CS

Avrupa Adalet Divanı

Karar Metni

USNESENÍ PŘEDSEDY TRIBUNÁLU

21. července 2017 ( *1 )

„Řízení o předběžných opatřeních – Vnitřní trh se zemním plynem – Směrnice 2009/73/ES – Návrh Bundesnetzagentur, jehož cílem je změnit podmínky pro výjimku z unijních pravidel pro provoz plynovodu OPAL – Rozhodnutí Komise o přezkumu podmínek pro výjimku z unijních pravidel – Návrh na odklad vykonatelnosti – Nedostatek naléhavosti“

Ve věci T‑130/17 R,

Polskie Górnictwo Naftowe i Gazownictwo S.A., se sídlem ve Varšavě (Polsko), zastoupená M. Jeżewskim, advokátem,

navrhovatelka,

proti

Evropské komisi, zastoupené O. Beynet a K. Herrmann, jako zmocněnkyněmi,

odpůrkyni,

podporované

Spolkovou republikou Německo, zastoupenou T. Henzem a R. Kanitzem, jako zmocněnci,

vedlejší účastnicí,

jejímž předmětem je návrh podaný na základě článků 278 a 279 SFEU, který směřuje k odkladu vykonatelnosti rozhodnutí Komise C(2016) 6950 final, ze dne 28. října 2016, o přezkumu podmínek pro výjimku pro plynovod OPAL z pravidel stanovených směrnicí 2003/55/ES pro přístup třetích osob a pro regulaci sazeb,

PŘEDSEDA TRIBUNÁLU

vydává toto

Usnesení

Skutečnosti předcházející sporu

Rozhodnutím C(2009) 4694 ze dne 12. června 2009 požádala Komise Evropských společenství Bundesnetzagentur (dále jen „BNetzA“, spolková agentura pro sítě, Německo) na základě článku 22 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/55/ES ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 98/30/ES (Úř. věst. 2003, L 176, s. 57; Zvl. vyd. 12/02, s. 230), aby změnila své rozhodnutí ze dne 25. února 2009, které vylučovalo přepravní kapacity v rámci projektu plynovodu Ostseepipeline-Anbindungsleitung (dále jen „OPAL“), který je pozemní části plynovodu Nord Stream 1 na východě, jehož vstupní bod se nachází v blízkosti obce Lubmin, nedaleko Greifswaldu, v Německu, a výstupní bod se nachází v obci Brandov v České republice, z působnosti pravidel pro přístup třetích osob stanovených v článku 18 uvedené směrnice a sazebních pravidel upravených v čl. 25 odst. 2 až 4 téže směrnice.

Rozhodnutí Komise ze dne 12. června 2009 stanovilo následující podmínky:

„a)

Aniž je dotčeno pravidlo obsažené v písm. b), podnik v dominantním postavení na jednom či několika, předcházejících nebo navazujících velkých trzích se zemním plynem, pokrývajících Českou republiku, je oprávněn rezervovat si v průběhu jednoho roku nejvýše 50 % přepravní kapacity plynovodu OPAL na českých hranicích. Rezervace podniků, které patří do téže skupiny, jako Gazprom a Wingas, budou posuzovány společně. Rezervace podniků v dominantním postavení nebo skupin podniků v dominantním postavení, které uzavřely značné dlouhodobé smlouvy o dodávkách plynu, budou posuzovány souhrnně […].

Dotčený podnik je oprávněn překročit 50 % kapacitní limit, uvolní-li trhu na základě otevřeného, transparentního a nediskriminačního řízení (‚program uvolňování plynu‘) plyn v objemu 3 miliardy m3 z plynovodu OPAL. Společnost provozující plynovod nebo podnik, který je povinen realizovat program, musí zajistit dostupnost odpovídajících přepravních kapacit a volný výběr výstupního bodu (‚program postoupení kapacit‘). Podoba programů ‚uvolňování plynu‘ a ‚postoupení kapacit‘ podléhá schválení ze strany BNetzA.“

Dne 7. července 2009 změnila BNetzA své rozhodnutí ze dne 25. února 2009 tím, že jej přizpůsobila výše uvedeným podmínkám stanoveným v rozhodnutí Komise ze dne 12. června 2009. BNetzA udělila výjimku z pravidel na dobu 22 let.

Plynovod OPAL byl uveden do provozu dne 13. července 2011 a jeho kapacita je přibližně 36,5 miliardy m3. Na základě rozhodnutí Komise ze dne 12. června 2009 a rozhodnutí BNetzA ze dne 25. února 2009, ve znění rozhodnutí ze dne 7. července 2009, byly kapacity plynovodu OPAL zcela vyňaty z působnosti pravidel o regulovaném přístupu třetích osob a sazebních pravidlech na základě směrnice 2003/55.

Nerezervovaných 50 % kapacity tohoto plynovodu nebylo nikdy použito, protože společnost Gazprom nezahájila program uvolňování plynu upravený v rozhodnutí Komise ze dne 12. června 2009. O vstupní kapacitu plynovodu u Greifswaldu mají zájem pouze třetí osoby, které jsou schopny zavést plyn do plynovodu v tomto bodě. Dosavadní technické řešení umožňuje dodávky zemního plynu v tomto vstupním bodě pouze z plynovodu Nord Stream 1, který užívá skupina Gazprom pro přepravu plynu z ruských nalezišť, takže je a priori využíváno patrně pouze 50 % přepravní kapacity plynovodu OPAL.

Dne 13. května 2016 oznámila BNetzA na základě článku 36 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 2003/55 (Úř. věst. 2009, L 211, s. 94) Komisi svůj záměr změnit některá ustanovení výjimky udělené v roce 2009 týkající se části plynovodu OPAL, kterou spravuje Opal Gastransport GmbH& Co. KG (dále jen „OGT“).

Komise dne 28. října 2016 přijala na základě čl. 36 odst. 9 směrnice 2009/73/ES rozhodnutí C(2016) 6950 final o přezkumu podmínek pro výjimku pro plynovod OPAL z pravidel stanovených směrnicí 2003/55 pro přístup třetích osob a pro regulaci sazeb (dále jen „napadené rozhodnutí“), které je určeno BNetzA.

Komise zachovala v napadeném rozhodnutí výjimku z pravidel pro přístup třetích osob poskytnutou pro plynovod OPAL, zahrnující část plynovodu od vstupního bodu nacházejícího se u Greifswaldu po výstupní bod nacházející se v Brandově, pro nejvýše 50 % kapacity, kterou již schválila ve svém rozhodnutí ze dne 12. června 2009. Zbývajících 50 % kapacity této části plynovodu – dosud nevyužívaných, protože společnost Gazprom nezahájila program uvolňování plynu – bylo naproti tomu uvolněno, to znamená podřízeno pravidlům o přístupu třetích osob. K tomuto uvolnění má dojít v podobě rozdělení přepravních kapacit, které je provozovatel plynovodu povinen přidělit v rámci transparentní a nediskriminační aukce.

Protože toto transparentní a nediskriminační zpřístupnění přepravních kapacit, které byly takto uvolněny, může de facto vést i k jejich využívání společností Gazprom eksport, zvýšila Komise limit navržený BNetzA týkající se propojovací kapacity typu FZK (feste frei zuordenbare Kapazitäten, volně přidělitelné pevné kapacity) ve výstupním bodu plynovodu, aby zajistila, že třetí osoby mohou mít k „uvolněným“ kapacitám skutečně přístup. Provozovatel plynovodu OPAL tak bude v rámci aukce povinen zpřístupnit i jiným uživatelům než společnosti v dominantním postavení na českém trhu zemního plynu propojovací kapacitu FZK v počátečním objemu 3,2 milionu kWh. Pokud se však během roční aukce ukáže, že je poptávka po kapacitě typu FZK ve výstupním bodu v Brandově vyšší než 90 % nabízené kapacity, BNetzA je povinna zvýšit objem kapacity FZK dostupné během následující roční aukce o 1,6 milionu kWh. Dostupná kapacita FZK může mít v konečném měřítku objem 6,4 milionu kWh, tj. 20 % z celkové kapacity plynovodu OPAL.

Komise vzhledem k stoupajícím nabídkám v aukci a s cílem zabránit přeplacení jakékoliv nabídky subjektem v dominantním postavení na českém trhu kromě toho zavedla dodatečnou podmínku, že takový subjekt může podat nabídku v rámci aukce pro kapacity FZK pouze ve výši základní ceny kapacit, což znamená, že nabídnutá cena nemůže v témže roce překročit průměrnou základní cenu regulovaného sazebníku pro přenosovou soustavu přepravující plyn z obchodní oblasti Gaspool v Německu do České republiky u srovnatelných produktů.

BNetzA dne 28. listopadu 2016 změnila v souladu s napadeným rozhodnutím výjimku udělenou provozovateli plynovodu OPAL rozhodnutím ze dne 25. února 2009.

Řízení a návrhová žádání účastnic řízení

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 1. března 2017 podala společnost Polskie Górnictwo Naftowe i Gazownictwo S. A. (dále jen „PGNiG“) žalobu směřující ke zrušení napadeného rozhodnutí.

Samostatným podáním došlým kanceláři Tribunálu téhož dne podala PGNiG projednávaný návrh na předběžné opatření, v němž v podstatě navrhuje, aby předseda Tribunálu:

–

odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí do vyhlášení rozsudku, kterým se ukončí hlavní řízení;

–

nařídil Komisi, aby od BNetzA požadovala, aby tato agentura přijala všechna možná právní opatření za účelem odložit výkon rozhodnutí, uskutečňování narovnání, plnění smlouvy veřejného práva nebo jakákoliv jiná prováděcí opatření, kterými se mění, doplňuje nebo zrušuje rozhodnutí BNetzA ze dne 25. února 2009, ve znění ze dne 7. července 2009, nebo která se jej jiným způsobem dotýkají, a to do vyhlášení rozsudku, kterým se ukončí hlavní řízení;

–

nařídil BNetzA, aby přijala všechna nezbytná právní opatření za účelem odložit výkon rozhodnutí, uskutečňování narovnání, plnění smlouvy o narovnání nebo jakýchkoli jiných prováděcích opatření, kterými se mění, doplňuje nebo zrušuje rozhodnutí BNetzA ze dne 25. února 2009, ve znění ze dne 7. července 2009, nebo která se jej jiným způsobem dotýkají, a to do vyhlášení rozsudku, kterým se ukončí hlavní řízení;

–

nařídil Komisi, aby od OGT požadovala, aby se tato společnost do vyhlášení rozsudku, kterým se ukončí hlavní řízení, zdržela vydražování přepravních kapacit vyplývajícího z provádění napadeného rozhodnutí a poskytování přístupu k přepravním kapacitám plynovodu OPAL za jiných podmínek než podmínek určených rozhodnutím BNetzA ze dne 25. února 2009, ve znění ze dne 7. července 2009;

–

nařídil OGT, aby se tato společnost do vyhlášení rozsudku, kterým se ukončí hlavní řízení, zdržela vydražování přepravních kapacit vyplývajícího z provádění napadeného rozhodnutí a poskytování přístupu k přepravním kapacitám plynovodu OPAL za jiných podmínek, než podmínek určených rozhodnutím BNetzA ze dne 25. února 2009, ve znění ze dne 7. července 2009;

–

nařídil Komisi, aby od BNetzA, OGT, OAO Gazprom a OOO Gazprom požadovala, aby se do vyhlášení rozsudku, kterým se ukončí hlavní řízení, zdržely provádění dohody o narovnání za podmínek schválených v napadeném rozhodnutí;

–

nařídil BNetzA, OGT, OAO Gazprom a OOO Gazprom, aby se do vyhlášení rozsudku, kterým se ukončí hlavní řízení, zdržely provádění dohody o narovnání za podmínek schválených v napadeném rozhodnutí.

Usneseními ze dne 23. prosince 2016, PGNiG Supply & Trading v. Komise (T‑849/16 R) a Polsko v. Komise (T‑883/16 R) vyhověl předseda Tribunálu na základě čl. 157 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu návrhům na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, podaným navrhovatelkami v těchto dvou věcech, až do vydání usnesení, kterými se ukončují příslušná řízení o předběžném opatření.

Ve svých vyjádřeních k návrhu na předběžné opatření došlých kanceláři Tribunálu dne 15. března 2017 Komise v zásadě navrhuje, aby předseda Tribunálu:

–

tento návrh zamítl;

–

uložil PGNiG náhradu nákladů řízení.

Dne 22. března 2017 podala společnost Gazprom eksport návrh na vstup do tohoto řízení o předběžném opatření jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání Komise. Komise a PGNiG předložily k tomuto návrhu svá vyjádření dne 4. dubna 2017.

Návrhem podaným kanceláři Tribunálu dne 30. března 2017 požádala OGT o vstup do tohoto řízení o předběžném opatření jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání Komise. Komise a PGNiG předložily k tomuto návrhu svá vyjádření dne 6. dubna 2017.

Dne 28. dubna 2017 vyhověl předseda Tribunálu návrhu Spolkové republiky Německo na vstup do řízení jako vedlejší účastnice, podanému dne 28. března 2017, k němuž Komise a PGNiG neměly ve svých vyjádřeních podaných dne 7. dubna 2017 žádné námitky. Spis vedlejší účastnice, který předložila Spolková republika Německo na podporu návrhových žádání Komise, zaregistrovala kancelář Tribunálu dne 15. května 2017. Komise a PGNiG předložily k tomuto spisu svá vyjádření dne 29. května 2017.

Dopisem ze dne 22. června 2017 byly účastnice řízení vyzvány k účasti na slyšení stanovené na 5. července 2017, aby přednesly své argumenty o podmínkách týkajících se naléhavosti a vážení zájmů.

OGT a Gazprom byly rovněž vyzvány k účasti na slyšení, aby zde přednesly své argumenty týkající se vážení zájmů, aniž bylo dotčeno konečné rozhodnutí o připuštění jejich vstupu do řízení jako vedlejších účastnic.

Dne 5. července 2017, PGNiG, Komise a Spolková republika Německo, jakož i obě žadatelky o vedlejší účastenství přednesly na slyšení své argumenty a odpověděly na otázky položené předsedou Tribunálu. Ačkoliv bylo OGT a Gazprom povoleno přednést argumenty týkající se vážení dotčených zájmů v rámci projednávaného návrhu na předběžné opatření, stanovil předseda Tribunálu, že o jejich vstupu do tohoto řízení bude s konečnou platností rozhodnuto později.

Právní otázky

Obecné úvahy

Z článků 278 a 279 SFEU ve spojení s čl. 256 odst. 1 SFEU vyplývá, že soudce rozhodující o předběžném opatření může nařídit odklad vykonatelnosti aktu napadeného před Tribunálem či nezbytná předběžná opatření, má-li za to, že to okolnosti vyžadují, a to na základě článku 156 jednacího řádu. Článek 278 SFEU nicméně zakotvuje zásadu, že žaloby nemají odkladný účinek vzhledem k tomu, že pro akty přijaté orgány Evropské unie platí domněnka legality. Soudce rozhodující o předběžném opatření tedy může nařídit odklad vykonatelnosti aktu napadeného před Tribunálem nebo nařídit předběžné opatření pouze výjimečně (usnesení ze dne 19. července 2016, Belgie v. Komise, T‑131/16 R, EU:T:2016:427, bod 12).

Článek 156 odst. 4 první věta jednacího řádu kromě toho stanoví, že návrh na předběžné opatření musí označit „předmět sporu, okolnosti, které dokládají naléhavost, jakož i skutkové a právní důvody, které prima facie odůvodňují nařízení navrhovaných předběžných opatření“.

Soudce rozhodující o předběžném opatření tudíž může vyhovět návrhu na odklad vykonatelnosti aktu nebo návrhu na jiné předběžné opatření, pokud bylo prokázáno, že jejich nařízení je prima facie odůvodněno skutkově i právně (fumus boni iuris) a je naléhavé v tom smyslu, že je k zabránění závažné a nenapravitelné újmy na zájmech navrhovatele nezbytné, aby byla uvedená předběžná opatření nařízena a nabyla účinnosti před rozhodnutím v hlavním řízení. Tyto podmínky jsou kumulativní, takže návrhy na předběžná opatření musí být zamítnuty, pokud jedna z těchto podmínek není splněna. Soudce rozhodující o předběžném opatření rovněž případně přistoupí k vážení dotčených zájmů (viz usnesení ze dne 2. března 2016, Evonik Degussa v. Komise, C‑162/15 P-R, EU:C:2016:142, bod 21 a citovaná judikatura).

V rámci tohoto celkového přezkumu má soudce rozhodující o předběžném opatření širokou posuzovací pravomoc, a protože neexistuje žádná právní norma ukládající mu předem určený postup analýzy k posouzení nutnosti nařídit předběžné opatření, je na něm, aby s ohledem na okolnosti projednávaného případu určil způsob, jakým musí být tyto jednotlivé podmínky ověřeny, a pořadí tohoto přezkumu [viz usnesení ze dne 19. července 2012, Akhras v. Rada, C‑110/12 P(R), nezveřejněné, EU:C:2012:507, bod 23 a citovaná judikatura].

Za okolností projednávané věci, aniž je třeba rozhodovat o námitkách nepřípustnosti vznesených Komisí, je nejprve nutné zkoumat, zda je splněna podmínka naléhavosti.

K naléhavosti

Za účelem ověření naléhavosti navrhovaných předběžných opatření je třeba připomenout, že účelem řízení o předběžném opatření je zaručit plnou účinnost budoucího konečného rozhodnutí, aby bylo zabráněno mezeře v právní ochraně zajišťované unijním soudem. Pro dosažení tohoto cíle je nutno naléhavost posuzovat s ohledem na nezbytnost předběžně rozhodnout, aby bylo zabráněno tomu, že účastníkovi řízení, který požaduje předběžnou ochranu, bude způsobena závažná a nenapravitelná újma. Je na tomto účastníku řízení, aby prokázal, že nemůže vyčkat výsledku řízení ve věci samé, aniž utrpí závažnou a nenapravitelnou újmu (viz usnesení ze dne 14. ledna 2016, AGC Glass Europe a další v. Komise, C 517/15 P-R, EU:C:2016:21, bod 27 a citovaná judikatura).

V projednávané věci má PGNiG obavy, že v případě, že by byl návrh na předběžné opatření zamítnut, utrpěla by újmu, která v zásadě spočívá jednak ve ztrátě přístupu k diverzifikovaným zdrojům zásobování a jednak ve ztrátě možnosti zajistit bezpečnost a kontinuitu zásobování konečných zákazníků v Polsku.

Má totiž za to, že napadené rozhodnutí omezí možnou diverzifikaci jejích zdrojů pro nákup plynu buď z důvodu zvýšení míry závislosti na zásobování od společnosti Gazprom, nebo z důvodu nezbytného vynaložení vyšších nákladů na dodávky plynu alternativními subjekty. Toto omezení by mělo dopad na bezpečnost a kontinuitu dodávek, které je PGNiG povinna zajišťovat na základě „zákona o energii“ a jejích stanov.

V první řadě, co se týče tvrzení o ztrátě jejího přístupu k diverzifikovaným zdrojům zásobování, PGNiG zdůrazňuje, že rezervace přepravních kapacit, které jsou vydražovány v souladu s novými podmínkami pro užívání plynovodu OPAL, mohou být učiněny na dobu patnácti let. Tvrdí přitom, že je třeba očekávat, že si Gazprom bude na tuto dobu rezervovat podstatnou část přepravních kapacit, čímž udrží danou situaci na dobu příštích patnácti let.

PGNiG totiž tvrdí, že výkon napadeného rozhodnutí umožní společnosti Gazprom rezervovat nejméně 90 % přepravní kapacity plynovodu OPAL. Napadené rozhodnutí upravuje aukci 50 % celkové přepravní kapacity plynovodu OPAL. Podle PGNiG by však v důsledku podmínek pro právní výjimku, které jsou stanoveny v napadeném rozhodnutí, mohla společnosti Gazprom získat alespoň 80 % částečně regulované přepravní kapacity plynovodu OPAL vydražované v aukci. Jelikož ostatních 50 % přepravní kapacity plynovodu OPAL je vyloučeno z unijního práva i z pravidel pro přístup třetích stran a je celkově poskytnuto společnosti Gazprom, mohla by tato společnost ve skutečnosti využívat zaručeného přístupu k nejméně 90 % celkové přepravní kapacity plynovodu OPAL. Napadené rozhodnutí by tedy umožnilo společnosti Gazprom využívat téměř veškeré této přepravní kapacity po dobu patnácti let a změnilo by tak výrazně polský trh distribuce zemního plynu.

PGNiG dále upřesňuje, že dlouhodobá rezervace nově „uvolněné“ dodatečné přepravní kapacity plynovodu OPAL společností Gazprom bude mít nezvratný dopad na navazující smlouvy uzavírané provozovateli zúčastněnými na přepravě, distribuci a na dodávkách plynu od společnosti Gazprom. Podle PGNiG totiž budou rezervace ve formě soukromoprávních ujednání napříště zdrojem práv a povinností fyzických nebo právnických osob podléhajících ochraně bez ohledu na výsledek řízení o hlavním návrhu. Ke zrušení smluv o přepravě nebo dodávkách plynu prostřednictvím plynovodu OPAL tedy nebude moci vést ani zrušení napadeného rozhodnutí. Zdůrazňuje rovněž, že uvedené smlouvy o přepravě povedou souběžně k uzavření smluv v rámci obchodování s plynem, což způsobí dodatečnou překážku pro ukončení smluv o přepravě.

PGNiG má tak za to, že z důvodu komplexnosti vztahů mezi správními orgány a jednotlivými zúčastněnými subjekty a z důvodu právních vazeb mezi těmito subjekty, které budou jednat na základě aktů chráněných presumpcí legality napadeného rozhodnutí, již nebude možné dosáhnout nápravy její újmy.

Aniž je třeba posuzovat případně hypotetickou povahu jednání společnosti Gazprom při aukčním vydražování přepravní kapacity uvolněné napadeným rozhodnutím, postačí uvést, že tvrzená újma se jeví a priori odvislou od dlouhodobé nezvratnosti situací vzniklých v rámci právního režimu umožněného napadeným rozhodnutím.

Jeví se totiž, že PGNiG má za to, že možnost společnosti Gazprom učinit dlouhodobé rezervace během nastávajících ročních aukcí, pokud jde o část 50 % přepravní kapacity uvolněné napadeným rozhodnutím, bude mít za následek udržení situace tak, že právní účinky napadeného rozhodnutí budou dalece přesahovat dobu jeho právní existence.

Nicméně je třeba poznamenat, že tento rozbor vychází z nesprávného chápání fungování právního řádu zavedeného Smlouvami (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. července 1964, Costa, 6/64, EU:C:1964:66, s. 1158). V případě zrušení napadeného rozhodnutí se již neuplatní podmínky pro užívání plynovodu OPAL, jak byly schváleny uvedeným rozhodnutím. Nebude tedy moci být prováděn žádný soukromoprávní akt založený na těchto podmínkách. Komise tuto skutečnost správně zdůrazňovala ve svých písemnostech a na slyšení konaném dne 5. července 2017, stejně jako Spolková republika Německo na tomto slyšení.

V této souvislosti kromě právních překážek, jejichž existenci nelze připustit, jak bylo připomenuto v bodě 36 výše, namítá PGNiG dále existenci praktických potíží při provádění takového zrušení. Rovněž tuto námitku je nicméně třeba odmítnout. Jak totiž kategoricky zdůraznila Komise ve svých vyjádřeních ke spisu vedlejší účastnice Spolkové republiky Německo a na slyšení konaném dne 5. července 2017, jakož i Spolková republika Německo na tomto slyšení, pokud Tribunál zruší napadené rozhodnutí, nebudou moci být plněny smlouvy o rezervaci kapacitních produktů pro období po vyhlášení rozsudku Tribunálu. Na uvedeném slyšení dále Komise zdůraznila, že zaprvé z obecných smluvních podmínek vztahujících se na přepravu plynu plynovodem OPAL vyplývá, že smlouva o přepravě uzavřená mezi uživateli sítě a OGT ohledně získání kapacitních produktů prostřednictvím aukce by mohla být vypovězena okamžitě z podstatných důvodů, mezi něž bezpochyby patří zrušení napadeného rozhodnutí Tribunálem; zadruhé toto zrušení by bylo nepředvídatelnou událostí s právním dopadem na smlouvu v tom smyslu, že by odůvodňovalo změnu podmínek uvedené smlouvy, a zatřetí tyto obecné podmínky navíc opravňují OGT v budoucnu změnit smluvní podmínky, je-li to nezbytné k zohlednění změny právní situace, například, byl-li vydán rozsudek mezinárodního soudu. Nejeví se ostatně jako a priori vyloučené, aby s ohledem na spor projednávaný před Tribunálem byla do všech podepsaných smluv týkajících se nastávajících aukcí (například navazující smlouvy uzavírané provozovateli zúčastněnými na přepravě, distribuci a dodávkách plynu od společnosti Gazprom, ale rovněž smlouvy uzavírané v rámci obchodování s plynem) vložena ochranná doložka upravující důsledky případného dalšího odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí nebo jeho zrušení. Každopádně jelikož byla před Tribunálem zahájena řízení proti napadenému rozhodnutí, existuje bezesporu obchodní riziko, jež nemohou účastníci trhu ignorovat.

Nakonec PGNiG zdůrazňuje, že navzdory usnesením ze dne 23. prosince 2016, PGNiG Supply & Trading v. Komise (T‑849/16 R) a ze dne 23. prosince 2016, Polsko v. Komise (T‑883/16 R) byl plynovod OPAL provozován v míře, která svědčí o užívání kapacit organizovaných před odkladem vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle podmínek schválených tímto rozhodnutím. V tomto ohledu zaprvé postačí uvést, že i kdyby mohly vyvstat legitimní otázky ohledně okolností týkajících se využívání přepravní kapacity plynovodu OPAL, které nastaly po přijetí uvedených usnesení, vyplývá ze skutečností ve spise, které byly potvrzeny na slyšení dne 5. července 2017, že stávající užívání tohoto plynovodu se napříště řídí podmínkami platnými před přijetím napadeného rozhodnutí a zadruhé, že Spolková republika Německo, ačkoliv na uvedeném slyšení potvrdila, že některé smlouvy vázané na aukce pořádané před přijetím usnesení ze dne 23. prosince 2016, PGNiG Supply & Trading v. Komise (T‑849/16 R) a ze dne 23. prosince 2016, Polsko v. Komise (T‑883/16 R) byly provedeny v rozporu s účinky odkladu nařízeného soudcem příslušným k rozhodování o předběžném opatření v jeho usneseních, zdůraznila, že v této situaci byla zmatena. V návaznosti na přijetí uvedených usnesení bylo totiž zahájeno řízení před Oberlandesgericht Düsseldorf (vrchní zemský soud, Düsseldorf, Německo), které vedlo k přijetí rozhodnutí ze dne 30. prosince 2016, jímž se odkládá provádění dohody uzavřené mezi OGT a BNetzA ze dne 28. listopadu 2016. Spolková republika Německo tak měla za to, a to nesprávně, jak uznala na slyšení, že se jednalo jen o pořádání aukcí do budoucna bez jakéhokoliv dopadu na plnění smluv vázaných na aukce minulé. S ohledem na informace následně sdělené v rámci tohoto řízení má Spolková republika Německo za to, že takový nesprávný výklad již nebude znovu zastáván pro případ jak dalšího odkladu vykonatelnosti nařízeného soudcem příslušným k rozhodování o předběžném opatření, tak zrušení napadeného rozhodnutí Tribunálem. V tomto ohledu Spolková republika Německo upřesnila, že německé právní předpisy jí poskytují nařizovací pravomoci vůči BNetzA, které by dostatečně zajistily plný účinek rozhodnutí přijatých Tribunálem a soudcem příslušným k rozhodování o předběžném opatření. Nelze se tedy jakkoliv domnívat, že by jak další odklad vykonatelnosti nařízený v případě podání příslušného návrhu k soudci příslušnému k rozhodování o předběžném opatření, na základě článku 160 jednacího řádu, tak zrušení napadeného rozhodnutí, neměly mít účinky, které jsou s takovými soudními rozhodnutími spojeny.

Z předchozího vyplývá, že i v případě prokázání jistého jejich charakteru s požadovanou mírou pravděpodobnosti, nemohou všechny důsledky spojené s událostmi popsanými výše v bodech 30 až 32 zdaleka pokrývat období patnácti let, neboť jejich působení je ve skutečnosti omezeno na dobu předcházející vyhlášení rozsudku Tribunálu, jímž se ukončuje hlavní řízení.

V období před přijetím rozsudku Tribunálu by tedy mohl případně nastat pouze případ popsaný v bodech 30 a 31 výše, zamýšlený společností PGNiG. Tato hypotéza, která spočívá ve využití alespoň 90 % přepravní kapacity plynovodu OPAL společností Gazprom, přitom sama o sobě nepředstavuje újmu tvrzenou společností PGNiG, neboť tato újma závisí na dlouhodobém přetrvání uvedené situace. I pokud by tedy byly důsledky plynoucí z této hypotézy nezvratné, nebyl by splněn požadavek prokázání závažné a nenapravitelné újmy společností PGNiG, která by odůvodňovala přijetí navrhovaných předběžných opatření.

Zadruhé, co se týče tvrzení týkajícího se ztráty možnosti zajišťovat bezpečnost a kontinuitu dodávek plynu koncovým zákazníkům v Polsku, PGNiG upřesňuje, že jakožto přednostní prodejce odpovídá za dodávky plynu zákazníkům v Polsku, jak plyne z jejích stanov.

Má přitom za to, že jelikož napadené rozhodnutí povede ke zvýšení přepravní kapacity prostřednictvím plynovodu OPAL, sníží se užívání jiných plynovodů umožňující vývoz plynu společností Gazprom do západní Evropy, zejména plynovodů Jamal-Evropa a Bratrství. Tento pokles užívání by vedl ke zvýšení cen za přepravu ze západu. Zvýšení cen za přepravu by tak snížilo konkurenceschopnost alternativních dodavatelů plynu ze západu a z jihu v porovnání se společností Gazprom, která na východě využívá „monopolizovaných“ vstupních bodů polské přepravní sítě. Tím by se snížila možná diverzifikace zdrojů pro nákup plynu společností PGNiG, což by se dotklo bezpečnosti a kontinuity dodávek, neboť podle navrhovatelky by společnost Gazprom mohla na základě napadeného rozhodnutí z roku 2016 omezit své dodávky plynovodem Jamal-Evropa. PGNiG zdůrazňuje, že by tím automaticky vzniklo bezprostřední riziko pro plnění jejích úkolů směřujících zejména k zajištění bezpečnosti a kontinuity dodávek, včetně dodávek chráněným zákazníkům ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 994/2010 ze dne 20. října 2010 o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu a o zrušení směrnice Rady 2004/67/ES (Úř. věst. 2010, L 295, s. 1). Navrhovatelka by navíc musela učinit řadu kroků (najít nové dodavatele, uzavřít nové smlouvy), které by podstatně změnily její postavení na trhu.

V tomto případě nebylo třeba posuzovat případný hypotetický charakter událostí popsaných výše v bodě 42, ke kterým společnost PGNiG předložila určité informace a dokumenty, jež mají prokázat dostatečnou jistotu, která je nicméně Komisí a Spolkovou republikou Německo zpochybňována, ani existenci příčinné souvislosti mezi uvedenými událostmi a napadeným rozhodnutím, postačí pouze uvést, že v projednávaném případě není dána bezprostřednost tvrzené újmy.

Jak bylo připomenuto v bodě 27 výše, podle ustálené judikatury se musí naléhavost návrhu na předběžné opatření posuzovat s ohledem na nezbytnost předběžně rozhodnout, aby bylo zabráněno tomu, že účastníkovi řízení, který navrhuje nařízení předběžného opatření před rozhodnutím o hlavním návrhu na neplatnost, bude způsobena závažná a nenapravitelná újma, přičemž je na tomto účastníku řízení, aby dostatečně prokázal, že nemůže vyčkat výsledku řízení o hlavním návrhu, aniž utrpí takovou újmu.

V projednávaném případě přitom z návrhu na předběžné opatření vyplývá, že v současné době platí pro účely zásobování trhů západní Evropy, včetně Polska, pro přepravu zemního plynu polskou částí plynovodu Jamal-Evropa až do roku 2020 přepravní smlouva uzavřená se společností Gazprom a smlouva uzavřená mezi PGNiG a společností Gazprom na dodávky zemního plynu, jejíž platnost uplyne na konci roku 2022. V uvedeném návrhu společnost PGNiG upřesňuje, že je vysoce pravděpodobné, ne-li jisté, že po uplynutí platnosti, v roce 2020, smlouvy mezi navrhovatelkou a společností Gazprom o přepravě plynu plynovodem Jamal-Evropa budou přepravní kapacity tohoto plynovodu využívány jen do výše 2,9 miliardy kubických metrů za rok a že by po uplynutí platnosti v roce 2022 smlouvy mezi uvedenými dvěma subjekty o dodávkách plynu na polský trh mohly být přepravní kapacity uvedeného plynovodu zcela deaktivovány.

Z uvedených smluv vyplývá, že využití přepravní kapacity polské části plynovodu Jamal-Evropa je prima facie zajištěno přinejmenším do konce roku 2019 a že dodávky společností Gazprom na polský trh jsou zajištěny do roku 2022. Jak zdůrazňuje Komise ve svých vyjádřeních k projednávanému návrhu, obě uvedené smlouvy zajišťují plné využití přepravní kapacity polské části plynovodu Jamal-Evropa. V tomto ohledu je třeba připomenout, že PGNiG by mohla z důvodu nedodržení uvedených smluvních podmínek případně využít konkrétních právních prostředků. V této souvislosti lze navíc předpokládat, že by PGNiG využila postupu podle článku 160 jednacího řádu, který jí v případě porušení uvedených závazků poskytuje účinnou soudní ochranu v rámci jejího sporu projednávaného před Tribunálem.

I kdyby tedy jistá povaha újmy tvrzené společností PGNiG byla dostatečně prokázána, nemohla by tato újma nastat dříve než v okamžiku uplynutí platnosti uvedených smluv, nebyla-li by tato platnost obnovena. S ohledem na průměrnou délku řízení před Tribunálem bude v projednávané věci rozsudek ve věci samé pravděpodobně vyhlášen do dvou let, tedy během roku 2019. Mimoto, pokud by se potvrdilo uplynutí platnosti uvedených smluv před tím, než Tribunál vyhlásí svůj rozsudek, není vyloučeno, že by Tribunál dospěl k závěru, že jsou dány výjimečné okolnosti k rozhodnutí této věci bez návrhu ve zrychleném řízení na základě čl. 151 odst. 2 jednacího řádu. Pokud by tak neučinil, nelze rovněž vyloučit, že bude rozhodnuto, budou-li to vyžadovat okolnosti, o projednání této věci přednostně v souladu s čl. 67 odst. 2 jednacího řádu.

Je tedy třeba poznamenat, že PGNiG nepředložila vážné důkazy o tom, že nemůže vyčkat výsledku řízení o hlavním návrhu, aniž utrpí závažnou a nenapravitelnou újmu.

V tomto ohledu je nicméně třeba poznamenat, že PGNiG uvádí, že přeprava plynu může být navzdory platnosti smluv omezena též z politických důvodů. Napadené rozhodnutí přitom podle navrhovatelky toto riziko zvyšuje tím, že umožňuje zvýšit přepravu plynu plynovodem OPAL. Na podporu svého tvrzení uvádí společnost PGNiG řadu úplných přerušení dodávek zemního plynu plynovodem Jamal-Evropa do Polska a Německa, zatímco smlouvy na dodávky plynu byly v platnosti a technicky nebylo možné přepravovat plyn jinými plynovody, což bude napříště možné z důvodu napadeného rozhodnutí. Větší možnost přesměrování objemů plynu na plynovody Nord Stream 1 a OPAL by přitom výrazně zvýšila riziko opakovaného výskytu obdobných situací do budoucna.

V této fázi není třeba posuzovat případný hypotetický charakter událostí popsaných výše v bodě 49 a existenci příčinné souvislosti mezi uvedenými událostmi a napadeným rozhodnutím, postačí zaprvé uvést, že nelze vyloučit, že by případy přerušení dodávek, které navrhovatelka vysvětluje politickými důvody, mohly být vysvětleny důvody technickými. Každopádně by tvrzená újma musela být způsobována dlouhodobými výpadky dodávek plynu, aby měla závažnou a nenapravitelnou povahu. Z písemností ve spise přitom nevyplývá, že by byla taková obava odůvodněná, neboť kdyby taková situace nastala, nejpravděpodobněji by představovala novou skutečnost umožňující PGNiG obrátit se v souladu s článkem 160 jednacího řádu na soudce příslušného k rozhodování o předběžném opatření, který by tak mohl na základě čl. 157 odst. 2 jednacího řádu nařídit nové odkladné opatření inaudita altera parte s cílem dočasně obnovit právní úpravu platnou před zavedením režimu stanoveného v napadeném rozhodnutí až do okamžiku, kdy rozhodne o opodstatněnosti nového návrhu s ohledem na předložené důkazy. Zadruhé, jak zdůraznila Komise ve svých vyjádřeních k projednávanému návrhu a na slyšení dne 5. července 2017, navrhovatelka ve svém původním návrhu nepředložila dostatečné informace, které by soudci příslušnému k rozhodování o předběžných opatřeních umožňovaly posoudit nemožnost využití alternativních zdrojů dodávek plynu.

Proto je třeba dospět k závěru, že jelikož nebyla prokázána bezprostřednost tvrzené újmy, nesplnila PGNiG podmínku, podle které nemůže vyčkat výsledku řízení o hlavním návrhu, aniž utrpí z důvodu vykonání napadeného rozhodnutí závažnou a nenapravitelnou újmu.

Jen pro úplnost je třeba podotknout, že PGNiG odkazuje v rámci argumentů týkajících se prokázání své aktivní legitimace na dodatečnou újmu, která v podstatě spočívá ve ztrátě příjmů způsobené dopadem napadeného rozhodnutí na společnost Europol Gaz S. A., která vlastní plynovod Jamal-Evropa a v níž je navrhovatelka většinovým akcionářem. Očekávané přesměrování přepravy plynu z plynovodu Jamal-Evropa na plynovod Nord Stream 1 by vedlo k finančním ztrátám, jelikož by nebylo možné pokrýt pevné náklady na činnost společnosti Europol Gaz S. A. a uskutečnit zisky z přepravní činnosti. Navrhovatelka by tedy byla jakožto akcionářka společnosti Europol Gaz S. A. zbavena výhod spojených s činností této společnosti, včetně možného prospěchu z dividend.

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury nemůže být újma finanční povahy považována – s výjimkou výjimečných okolností – za nenapravitelnou, jelikož peněžitá náhrada může zpravidla navrátit poškozenou osobu do situace předcházející vzniku újmy. Taková újma by mohla být zhojena zejména v rámci žaloby na náhradu škody podané na základě článků 268 SFEU a 340 SFEU (viz usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 7. července 2016, Komise v. Bilbaína de Alquitranes a další, C‑691/15 P-R, nezveřejněné, EU:C:2016:597, bod 43 a citovaná judikatura).

Pokud má tvrzená újma finanční povahu, navrhovaná předběžná opatření jsou odůvodněná, jestliže se ukáže, že by se v případě neexistence těchto opatření navrhovatelka nacházela v situaci, která by mohla ohrozit její finanční životaschopnost před přijetím rozhodnutí, kterým se ukončuje řízení ve věci samé nebo že by se výrazně změnily její podíly na trhu zejména s ohledem na velikost a obrat jejího podniku, jakož i případně na vlastnosti skupiny, do níž náleží (viz usnesení ze dne 12. června 2014, Komise v. Rusal Armenal, C‑21/14 P-R, EU:C:2014:1749, bod 46 a citovaná judikatura).

V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že navrhovatelka nepředložila sebemenší informaci o velikosti svého podniku, svém obratu či případné příslušnosti ke skupině, a případně o vlastnostech této skupiny.

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné informace o skutečnostech uvedených výše v bodě 55, nelze dospět k závěru, že navrhovatelka, s odkazem na podstatnou změnu svého postavení na trhu, snížení své konkurenceschopnosti a pokles svých dividend a hodnoty svých akcií v důsledku snížení hodnoty společnosti, prokázala naléhavost.

Navíc z téhož důvodu, tedy z důvodu nepředložení informací o skutečnostech uvedených výše v bodě 55, nelze dospět ani k závěru, že tvrzená újma může být kvalifikována jako „objektivně značná finanční újma“ ve smyslu bodu 33 usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 7. března 2013, EDF v. Komise [C‑551/12 P(R), EU:C:2013:157].

V tomto ohledu je nutno dodat, že k tomu, aby mohl soudce příslušný k rozhodování o předběžných opatřeních posoudit, zda jsou splněny všechny podmínky uvedené výše v bodě 27, musí mít podle ustálené judikatury k dispozici konkrétní a přesné údaje podložené podrobnými a ověřenými listinnými důkazy prokazujícími situaci, v níž se nachází strana navrhující nařízení předběžných opatření, a umožňujícími posoudit důsledky, které by pravděpodobně vyplynuly z nenařízení navrhovaných opatření. Z toho vyplývá, že uvedená strana, zejména pokud uplatňuje vznik újmy finanční povahy, musí podat pravdivý a úplný obraz své finanční situace, který je podložen důkazy (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 29. února 2016, ICA Laboratories a další v. Komise, T‑732/15 R, nezveřejněné, EU:T:2016:129, bod 39 a citovaná judikatura).

Vzhledem k tomu, že navrhovatelka takové informace ve svém návrhu na předběžné opatření nepředložila, není soudce příslušný k rozhodování o předběžných opatřeních povinen tyto informace vyhledávat namísto dotčené strany.

Z toho vyplývá, že podmínka naléhavosti nebyla naplněna, a projednávaný návrh na předběžné opatření tak musí být zamítnut, aniž je nutné zabývat se podmínkou fumus boni juris či přistoupit k vážení zájmů.

Za těchto podmínek a s ohledem na judikaturu, podle které se zájem dovolávaný vedlejším účastníkem případně zohledňuje v rámci vážení zájmů (viz usnesení ze dne 26. července 2004, Microsoft v. Komise, T‑201/04 R, EU:T:2004:246, bod 34), není třeba rozhodovat o návrzích společností OGT a Gazprom na vstup do řízení jako vedlejší účastnice.

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že společnost PGNiG žádostí ze dne 13. dubna 2017 požádala o důvěrné zacházení s některými informacemi ve vztahu k OGT a Gazprom. S ohledem na bod 61 výše je třeba tuto žádost považovat za žádost o důvěrné zacházení vůči veřejnosti v souladu s článkem 66 jednacího řádu. V této souvislosti postačí uvést, že informace obsažené v tomto usnesení byly buď předneseny a projednány na veřejném slyšení, které se konalo dne 5. července 2017, nebo jejich neuvedení nebylo dostatečně odůvodněno; k vyhovění této žádosti tedy není dán legitimní důvod.

Na základě čl. 158 odst. 5 jednacího řádu je třeba o nákladech řízení rozhodnout později.

Z těchto důvodů

PŘEDSEDA TRIBUNÁLU

rozhodl takto:

Návrh na nařízení předběžného opatření se zamítá.

O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

V Lucemburku dne 21. července 2017.

Vedoucí soudní kanceláře

E. Coulon

Předseda

M. Jaeger

( *1 ) – Jednací jazyk: polština.

Full & Egal Universal Law Academy