USNESENÍ TRIBUNÁLU (druhého senátu)
ze dne 24. září 2019 ( *1 )
„Žaloba na neplatnost – Státní podpory – Režim podpory zavedený Itálií ve prospěch některých poskytovatelů sociálních a zdravotnických služeb – Náklady spojené s nepřítomností zaměstnanců z důvodu mateřství a pomoci rodinným příslušníkům, kteří se nacházejí ve stavu nemohoucnosti – Příspěvky placené státem soukromým podnikům – Rozhodnutí nevznášet námitky – Nepostavení do nevýhodného soutěžního postavení – Neexistence bezprostředního dotčení – Nepřípustnost“
Ve věci T‑491/17,
Istituzione pubblica di assistenza e beneficenza „Opere Pie d’Onigo“, se sídlem v Pederobba (Itálie), zastoupená G. Masem, advokátem,
žalobkyně,
proti
Evropské komisi, zastoupené L. Armati a D. Recchia, jako zmocněnkyněmi,
žalované,
jejímž předmětem je návrh podaný na základě článku 263 SFEU a znějící na zrušení rozhodnutí Komise ze dne 27. března 2017 nevznášet námitky proti režimu podpory zavedenému Itálií ve prospěch některých soukromých poskytovatelů sociálních a zdravotnických služeb [státní podpora SA.38825 (2016/NN)] (Úř. věst. 2017, C 219, s. 1),
TRIBUNÁL (druhý senát),
ve složení M. Prek, předseda, F. Schalin (zpravodaj) a J. Costeira, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,
vydává toto
Usnesení
Skutečnosti předcházející sporu
1
Žalobkyně, Istituzione pubblica di assistenza e beneficienza „Opere Pie d’Onigo“, je italskou autonomní veřejnoprávní neziskovou entitou, která má postavení veřejně prospěšné a dobročinné organizace (IPAB), jež poskytuje sociální a zdravotnickou pomoc, například starším nebo zdravotně postiženým osobám. Dne 20. května 2014 obdržela Evropská komise stížnost žalobkyně, která byla následně podpořena jinými autonomními veřejnoprávními neziskovými entitami, IPAB nebo veřejnými společnostmi osobních služeb (APSP) (dále jen „stěžovatelé“). Devatenáct z nich má sídlo v Benátsku (Itálie).
2
Ve stížnostech bylo uvedeno, že na rozdíl od autonomních veřejnoprávních neziskových entit, jako jsou IPAB a APSP, mají z následujících vnitrostátních režimů (dále jen „dotčená vnitrostátní opatření“) prospěch pouze soukromí poskytovatelé sociálních a zdravotnických služeb:
–
přístup k systému pojištění spravovanému Istituto nazionale per la previdenza sociale (Národní institut sociálního zabezpečení, dále jen „INPS“) v souvislosti s náklady stanovenými předpisy v oblasti ochrany a podpory mateřství a otcovství podle decreto legislativo n. 151 – Testo unico delle disposizioni legislative in materia di tutela e sostegno della maternità e della paternità, norma dell’ articolo 15 della legge 8 marzo 2000, n. 53 (legislativní nařízení č. 151 o konsolidovaném znění právních předpisů v oblasti ochrany a podpory mateřství a otcovství na základě článku 15 zákona č. 53 ze dne 8. března 2000) ze dne 26. března 2001 (běžný doplněk k GURI č. 93, ze dne 26. dubna 2001, s. 1), a
–
náhrada nákladů, které zaměstnavatelé nesou v souvislosti s dovolenými pro zaměstnance, kteří poskytují pomoc svým rodinným příslušníkům s těžkým zdravotním postižením podle článku 33 legge n. 104 – Legge quadro per 1’assistenza, 1’integrazione sociale e i diritti delle persone handicappate (zákon č. 104, nazvaný „rámcový zákon pro poskytování pomoci, sociální integraci a práva zdravotně postižených osob) ze dne 5. února 1992 (GURI č. 39 ze dne 17. února 1992 – běžný doplněk k GURI č. 30), jakož i s dvouletými placenými dovolenými stanovenými v čl. 42 odst. 5 legislativního nařízení č. 151 (článek 33 zákona č. 104) a jinými druhy dovolené (legislativní nařízení č. 151, ve znění legislativního nařízení č. 115 ze dne 23. dubna 2003).
3
Podle stěžovatelů nesou IPAB a APSP, jež zastupují, přímo náklady odpovídající dotčeným vnitrostátním opatřením, aniž mají možnost platit příspěvky INPS a mít prospěch z odpovídajících plnění (mateřská a otcovská dovolená) a aniž získali od INPS (a v konečném důsledku od státu) jakoukoli náhradu za jiné druhy dovolené. Podle jejich názoru má tato situace za následek selektivní výhodu a představuje státní podporu ve prospěch soukromých poskytovatelů sociálních a zdravotnických služeb ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.
4
Stěžovatelé mimoto tvrdili, že i když byli historicky považováni za veřejnoprávní entity podléhající kontrole státu, pokud jde o oprávněnost a opodstatněnost jejich správy, a aby se zabránilo rozptýlení jejich majetku, jsou ve skutečnosti autonomními entitami, které se samofinancují, a musí být proto považováni za osoby soukromého práva. Tvrdili, že italský stát musí změnit jejich postavení a umožnit jim požívat výhod plynoucích z režimu sociálního zabezpečení založeného na pojištění, tzn. režimu spravovaného INPS.
5
Stěžovatelé jinými slovy poukázali na nerovné zacházení mezi veřejnými a soukromými poskytovateli sociálních služeb, pokud jde o krytí některých plnění poskytovaných zaměstnancům, jakož i na skutečnost, že je italský stát kvalifikuje jako veřejnoprávní, a nikoli jako soukromoprávní entity.
6
Dopisy ze dne 6. a 8. srpna 2014 zaslaly útvary Komise italským orgánům nedůvěrné verze stížností. Italské orgány odpověděly dopisem ze dne 25. září 2014. Útvary Komise požádaly o další informace dne 10. prosince 2014. Dne 7. května 2015 útvary Komise telefonicky požádaly italské orgány, aby poskytly další informace. Italské orgány odpověděly dopisem ze dne 5. června 2015. Dopisem ze dne 5. srpna 2015 zaslaly útvary Komise italským orgánům novou žádost o informace, na kterou italské orgány odpověděly dopisem ze dne 12. října 2015.
7
Dne 16. března 2016 zaslaly útvary Komise stěžovatelům dopis obsahující předběžné posouzení, ve kterém dospěly k závěru, že dotčené opatření nepředstavuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Stěžovatelé na něj odpověděli ve dnech 13. a 22. dubna 2016, přičemž poskytli další informace a požádali útvary Komise, aby přehodnotily svůj postoj. Dopisem ze dne 19. května 2016 útvary Komise potvrdily své předběžné posouzení, podle kterého dotčené opatření nepředstavuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Dopisem ze dne 26. května 2016 stěžovatelé požádali, aby byla předběžná zjištění útvarů Komise zaznamenána ve formálním rozhodnutí. Komise proto dne 27. března 2017 přijala rozhodnutí C (2017) 1939 final o státní podpoře SA.38825 „Předpokládaná státní podpora ve prospěch soukromých poskytovatelů sociálních a zdravotnických služeb“ (dále jen „napadené rozhodnutí“). Vzhledem k tomu, že kritéria stanovená v článku 107 SFEU k tomu, aby opatření bylo kvalifikováno jako státní podpora, jsou kumulativní, Komise za účelem konstatování, že uvedená opatření nepředstavují státní podpory, konečně rozhodla pouze o kritériu selektivnosti a jen pro úplnost o kritériu týkajícím se existence výhody.
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
8
Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 1. srpna 2017 podala žalobkyně projednávanou žalobu.
9
Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 9. listopadu 2017 vznesla Komise námitku nepřípustnosti podle čl. 130 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu.
10
Z tohoto důvodu bylo projednávání návrhů na vstup vedlejšího účastníka do řízení podaných Ipab di Vicenza dne 13. října 2017, Ipab Casa Gino e Pierina Marani dne 23. října 2017, Ipab Centro Residenziale per Anziani di Cittadella dne 9. listopadu 2017, Azienda Pubblica dei Servizi alla Persona „Grimani Buttari – residenze per Anziani in Osimo“ dne 10. listopadu 2017 na podporu návrhových žádání žalobkyně, a Italskou republikou dne 22. listopadu 2017 na podporu návrhových žádání Komise, přerušeno v souladu s čl. 144 odst. 3 jednacího řádu.
11
Dne 5. ledna 2018 předložila žalobkyně vyjádření k námitce nepřípustnosti.
12
Rozhodnutím předsedy druhého senátu Tribunálu ze dne 13. dubna 2018 bylo řízení v souladu s čl. 69 písm. b) jednacího řádu přerušeno do vydání rozhodnutí Soudního dvora, kterým bude ukončeno řízení ve spojených věcech Scuola Elementare Maria Montessori v. Komise, Komise v. Scuola Elementare Maria Montessori a Komise v. Ferracci, zapsaných do rejstříku pod čísly C‑622/16 P až C‑624/16 P.
13
Rozsudkem ze dne 6. listopadu 2018, Scuola Elementare Maria Montessori v. Komise, Komise v. Scuola Elementare Maria Montessori a Komise v. Ferracci (C‑622/16 P až C‑624/16 P, EU:C:2018:873) Soudní dvůr potvrdil přípustnost žalob v uvedených věcech na základě čl. 263 čtvrtého pododstavce poslední části věty SFEU.
14
Organizačním procesním opatřením ze dne 7. listopadu 2018 byly účastnice řízení vyzvány, aby Tribunálu uvedly důsledky, které pro projednávanou věc vyvozují z rozsudku ze dne 6. listopadu 2018, Scuola Elementare Maria Montessori v. Komise, Komise v. Scuola Elementare Maria Montessori a Komise v. Ferracci (C‑622/16 P až C‑624/16 P, EU:C:2018:873). Komise a žalobkyně odpověděly na otázku položenou Tribunálem dne 19. a 23. listopadu 2018.
15
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
–
zrušil napadené rozhodnutí;
–
konstatoval existenci druhého opatření státní podpory, které spočívá v tom, že umožňuje požívat výhod z režimu pojištění spravovaného INPS v souvislosti s náklady stanovenými předpisy v oblasti ochrany a podpory mateřství a otcovství pouze soukromým provozovatelům sociálních a zdravotnických služeb;
–
prohlásil, že jedno z opatření státní podpory nebo obě mohou být odstraněna prostřednictvím legislativních změn;
–
prohlásil, že obě výše uvedená opatření představují státní podpory, neboť jsou splněny podmínky zakládající státní podporu ve smyslu článku 107 SFEU, které Komise zkoumala ve svých dvou předběžných stanoviscích ze dne 16. března a 19. května 2016 a které nezkoumala v napadeném rozhodnutí;
–
uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
16
Komise navrhuje, aby Tribunál:
–
odmítl žalobu z důvodu nepřípustnosti;
–
uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
17
Podle čl. 130 odst. 1 a 7 jednacího řádu může Tribunál, požaduje-li to žalovaný, vydat rozhodnutí o nepřípustnosti, nedostatku pravomoci nebo nepříslušnosti, aniž by se zabýval věcí samou.
18
Vzhledem k tomu, že Komise v projednávané věci navrhla, aby bylo vydáno rozhodnutí o nepřípustnosti, a Tribunál má věc za dostatečně objasněnou na základě podkladů obsažených v soudním spise, rozhodne o tomto návrhu bez pokračování v řízení.
19
Komise v námitce nepřípustnosti tvrdí, že skutkové a právní okolnosti, o které se žalobkyně opírá, nevyplývají uceleně a srozumitelně z textu žaloby a že návrhová žádání přesahují předmět žaloby na neplatnost. Rovněž tvrdí, že žaloba není přípustná ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce poslední části věty SFEU.
20
Žalobkyně zpochybňuje argumenty Komise. Tvrdí, že žaloba je dostatečně jasná a že Tribunál může prohlásit, že dotčená vnitrostátní opatření jsou státními podporami, i když Komise v napadeném rozhodnutí rozhodla pouze o kritériu selektivnosti a jen pro úplnost o kritériu týkajícím se existence výhody ve smyslu článku 107 SFEU. Žalobkyně tvrdí, že žaloba je přípustná s ohledem na čl. 263 čtvrtý pododstavec poslední část věty SFEU. Napadené rozhodnutí je totiž nařizovacím aktem, který nevyžaduje přijetí prováděcích opatření a bezprostředně se dotýká jejího právního postavení. V tomto ohledu žalobkyně odkazuje na rozsudek ze dne 6. listopadu 2018, Scuola Elementare Maria Montessori v. Komise, Komise v. Scuola Elementare Maria Montessori a Komise v. Ferracci (C‑622/16 P až C‑624/16 P, EU:C:2018:873).
21
Tribunál považuje za vhodné zkoumat přípustnost žaloby nejprve z hlediska čl. 263 čtvrtého pododstavce poslední části věty SFEU a poté případně zkoumat další důvody nepřípustnosti vznesené Komisí. Jak je uvedeno v bodě 20 výše, z uvedeného ustanovení vyplývá, že každá fyzická nebo právnická osoba může podat žalobu proti nařizovacím aktům, které se jí bezprostředně dotýkají a nevyžadují přijetí prováděcích opatření. Vzhledem k okolnostem projednávané věci považuje Tribunál za vhodné zkoumat nejprve kritérium bezprostředního dotčení a poté případně i další kritéria čl. 263 čtvrtého pododstavce poslední části věty SFEU.
22
Pokud jde o kritérium bezprostředního dotčení, žalobkyně zejména tvrdí, že je napadeným rozhodnutím bezprostředně dotčena v rozsahu, v němž toto rozhodnutí Italské republice umožňuje uplatňovat vůči soukromým podnikům poskytujícím sociální a zdravotnické služby režim výhod v oblasti nákladů na pracovní sílu, a že toto rozhodnutí vyvolává právní účinky čistě automaticky pouze na základě práva Evropské unie a bez dalších zprostředkujících předpisů, což Italské republice umožňuje uplatnit dotčený režim výhod. Žalobkyně připomíná, že Komise nezpochybňuje, že stejně jako 21 dalších veřejnoprávních entit, které v roce 2014 zaslaly Komisi stížnost týkající se protiprávních státních podpor, působí na italském trhu poskytování sociálních a zdravotnických služeb, a to v konkurenčním vztahu se soukromými poskytovateli. Veřejnoprávní entity mají stejné příjmy jako soukromí poskytovatelé, avšak musí čelit vyšším nákladům z důvodu dotčených vnitrostátních opatření. Stížnost podaná 21 veřejnoprávními entitami a žaloba vyčíslily rozsah skutečné újmy, které jsou veřejnoprávní poskytovatelé sociálních a zdravotnických služeb vystaveni z toho důvodu, že se na ně nemohou vztahovat dotčená vnitrostátní opatření, jelikož jsou vyhrazena soukromým poskytovatelům. Žalobkyně totiž v podstatě vysvětluje, že jelikož mzdové náklady představují pro poskytovatele sociálních a zdravotnických služeb nejvyšší výdaj (přibližně 70 % obratu), vzniká jí škoda ve výši přibližně 528000 EUR ročně z důvodu, že se na ni dotčená vnitrostátní opatření nemohou vztahovat. Žalobkyně rovněž vysvětluje, že skutkovou situací relevantní pro účely článku 107 SFEU, která ji jakožto veřejný podnik odlišuje od soukromých podniků poskytujících totožné služby, je trh poskytovatelů sociálních a zdravotnických služeb, jak je vymezen legge no 328 – Legge quadro per la realizzazione del sistema integrato di interventi e servizi sociali (zákon č. 328, nazvaný „rámcový zákon o zavedení integrovaného systému zásahů a sociálních služeb“) ze dne 8. listopadu 2000 (GURI č. 265 ze dne 13. listopadu 2000 – běžný doplněk k GURI č. 186, s. 1).
23
Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že taková podmínka, která je stanovena v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU – podle níž fyzická nebo právnická osoba musí být rozhodnutím, které je předmětem žaloby, dotčena bezprostředně – vyžaduje splnění dvou kumulativních kritérií, a sice že zpochybněné opatření jednak vyvolává bezprostřední účinky na právní postavení jednotlivce, a jednak neponechává žádnou posuzovací pravomoc adresátům pověřeným jeho provedením, takže toto provedení je čistě automatické povahy a vyplývá výlučně z unijní právní úpravy, aniž je třeba použít další zprostředkující předpisy (viz rozsudek ze dne 6. listopadu 2018, Scuola Elementare Maria Montessori v. Komise, Komise v. Scuola Elementare Maria Montessori a Komise v. Ferracci, C‑622/16 P až C‑624/16 P, EU:C:2018:873, bod 42 a citovaná judikatura).
24
Pokud jde konkrétně o pravidla týkající se státních podpor, je třeba zdůraznit, že jejich cílem je zachování hospodářské soutěže. V této oblasti tedy skutečnost, že rozhodnutí Komise zachovává v plném rozsahu účinky vnitrostátních opatření, v souvislosti s nimiž žalobkyně ve stížnosti adresované tomuto orgánu uvedla, že nejsou slučitelná s tímto cílem a způsobují, že je v nevýhodném soutěžním postavení, umožňuje dospět k závěru, že tímto rozhodnutím je bezprostředně dotčeno její právní postavení, zvláště její právo vyplývající z ustanovení Smlouvy o FEU v oblasti státních podpor, aby v důsledku dotčených vnitrostátních opatření nebyla narušena hospodářská soutěž (viz rozsudek ze dne 6. listopadu 2018, Scuola Elementare Maria Montessori v. Komise, Komise v. Scuola Elementare Maria Montessori a Komise v. Ferracci, C‑622/16 P až C‑624/16 P, EU:C:2018:873, bod 43 a citovaná judikatura).
25
Je přitom třeba připomenout, že bezprostřední dotčení žalobce nelze vyvozovat pouze z potenciality konkurenčního vztahu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. listopadu 2018, Scuola Elementare Maria Montessori v. Komise, Komise v. Scuola Elementare Maria Montessori a Komise v. Ferracci, C‑622/16 P až C‑624/16 P, EU:C:2018:873, bod 46 a citovaná judikatura).
26
Vzhledem k tomu, že podmínka týkající se bezprostředního dotčení vyžaduje, aby zpochybněný akt vyvolával bezprostřední účinky na právní postavení žalobce, unijní soud musí ověřit, zda žalobce patřičným způsobem uvedl důvody, pro něž rozhodnutí Komise může způsobit, že se bude nacházet v nevýhodném soutěžním postavení, a tudíž vyvolat účinky na jeho právní postavení (rozsudek ze dne 6. listopadu 2018, Scuola Elementare Maria Montessori v. Komise, Komise v. Scuola Elementare Maria Montessori a Komise v. Ferracci, C‑622/16 P až C‑624/16 P, EU:C:2018:873, bod 47).
27
Žalobkyně v podstatě tvrdí, že jí vznikla škoda z toho důvodu, že je zatížena vyššími mzdovými náklady, než je tomu u soukromých poskytovatelů sociálních a zdravotnických služeb, na které se vztahují dotčená vnitrostátní opatření, zachovaná italským státem na základě napadeného rozhodnutí.
28
V tomto ohledu je třeba připomenout, že navrhovatelky ve věcech, ve kterých byl vydán rozsudek ze dne 6. listopadu 2018, Scuola Elementare Maria Montessori v. Komise, Komise v. Scuola Elementare Maria Montessori a Komise v. Ferracci (C‑622/16 P až C‑624/16 P, EU:C:2018:873, bod 50), pomocí důkazů na podporu svých tvrzení prokázaly, že se jejich příslušná zařízení nacházejí v bezprostřední blízkosti entit, na které se a priori vztahovala vnitrostátní opatření posuzovaná v dotčeném rozhodnutí a které vykonávaly činnosti podobné těm, které vykonávají tyto entity, a tedy působily na stejném trhu se službami a na stejném zeměpisném trhu.
29
V projednávané věci je třeba konstatovat, že pouhá zmínka o újmě způsobené z důvodu vyšších mzdových nákladů, než jsou náklady soukromých provozovatelů působících na italském trhu „sociálních a zdravotnických služeb“, nemůže sama o sobě náležitě ozřejmit důvody, proč napadené rozhodnutí může žalobkyni uvést do nevýhodné soutěžní situace, a tudíž vyvolat účinky na její právní postavení. V této souvislosti je třeba upřesnit, že se dotčená vnitrostátní opatření nevztahují na určité zeměpisné služby nebo trhy konkrétně, nýbrž na soukromé provozovatele v Itálii obecně. Mimoto je třeba zdůraznit, že i když se zákon č. 328 může týkat poskytovatelů sociálních a zdravotnických služeb z důvodu své povahy rámcového zákona, obsahuje informace obecné povahy o organizaci daného odvětví, a nikoli přesné údaje o relevantním trhu, takže nelze určit, zda si všichni provozovatelé, na které se vztahuje, navzájem konkurují.
30
Za těchto podmínek je nezbytné ověřit, zda žalobkyně náležitě uvedla trh, na kterém působí a upřesnila, s jakými hospodářskými subjekty, které potenciálně mají prospěch z dotčených vnitrostátních opatření, je v konkurenčním vztahu, za účelem zjištění negativního dopadu vnitrostátních opatření, která napadené rozhodnutí zachová, na její konkurenceschopnost.
31
V tomto ohledu je třeba konstatovat, že žalobkyně poskytuje sociální a zdravotnické služby a že ze spisu vyplývá, že je usazena v obci Pederobba, která se nachází v regionu Benátsko v Itálii. Žalobkyně se domnívá, že je v konkurenčním vztahu se „soukromými subjekty“ poskytujícími sociální a zdravotnické služby. Uvádí výčet některých podniků z jiných členských států Unie, které se usadily v Itálii a působí v tomtéž odvětví, aby prokázala, že kritérium ovlivnění obchodu mezi členskými státy ve smyslu článku 107 SFEU je v projednávané věci splněno.
32
Je však třeba zaprvé konstatovat, že argumenty žalobkyně, jakož i skutečnosti uvedené v bodě 31 výše neumožňují určit relevantní trh ani soutěžní situaci na tomto trhu. Žalobkyně totiž zmiňuje pouze sociální a zdravotnické služby zahrnující například poskytování péče starším osobám, a neupřesňuje podmínky, za kterých jsou tyto služby nabízeny, neupřesnila ani, zda výraz „sociální a zdravotnické služby“ odkazuje na samostatný trh, nebo na několik trhů služeb. To totiž nevyplývá jasně z písemností žalobkyně, která patrně odkazuje na odvětví spíše než na samostatný trh. Tento dojem je posílen skutečností, že žalobkyně zmiňuje několik typů služeb, stejně jako zákon č. 328, na který odkazuje. Jako příklad uvádí výčet podniků poskytujících „sociální a lékařské“ služby, „zdravotní“ služby a služby v „odvětví zdravotnických a sociálních ubytovacích zařízení“ nebo podniků, které mají „ubytovací zařízení pro seniory“.
33
Mimoto ze spisu neplyne, na jakém zeměpisném trhu žalobkyně působí. Žalobkyně bez dalšího upřesnění uvádí, že působí na italském trhu. Současně vyjmenovává zahraniční subjekty a zároveň subjekty působící v několika italských regionech, jako je Emilia-Romagna, Lazio, Ligurie, Lombardie, Piemont, Apulie, Toskánsko, Sardinie a Benátsko. Žalobkyně rovněž uvádí, že je usazena v obci Pederobba. Tyto informace však neumožňují vyvodit, na jakém zeměpisném trhu žalobkyně podle svého mínění skutečně působí, a to tím spíše, že podmínky, za kterých jsou sociální a zdravotnické služby poskytovány, nejsou upřesněny. Žalobkyně zejména neupřesňuje, zda jsou tyto služby poskytovány na místní, regionální, vnitrostátní nebo mezinárodní úrovni.
34
Zadruhé je třeba konstatovat, že žalobkyně neupřesnila, s jakými hospodářskými subjekty, které mohou mít potenciálně prospěch z dotčených vnitrostátních opatření, je podle svého mínění v konkurenčním vztahu. Při neexistenci konkrétních informací v tomto ohledu totiž žalobkyně nemůže prokázat, že se nachází v nevýhodném soutěžním postavení. V tomto ohledu je třeba upřesnit, jak je uvedeno v bodě 25 výše, že bezprostřední dotčení žalobkyně nelze vyvozovat pouze z potenciality konkurenčního vztahu. Nestačí tedy zmínit, jak činí žalobkyně, abstraktní výraz jako „soukromí provozovatelé“ nebo vyjmenovat podniky působící v tomtéž odvětví, nýbrž vysvětlit, proč a jak mají být uvedené podniky považovány za konkurenty žalobkyně.
35
S ohledem na tyto úvahy je třeba rozhodnout, že při neexistenci upřesnění uvedených v bodech 32 až 34 výše žalobkyně v souladu s judikaturou citovanou v bodě 26 výše náležitě neuvedla důvody, pro které ji napadené rozhodnutí může postavit do nevýhodné soutěžní situace, a tudíž vyvolat účinky na její právní postavení, takže kritérium bezprostředního dotčení není v projednávané věci splněno.
36
Z toho vyplývá, že není nutné se vyjadřovat k ostatním kritériím čl. 263 čtvrtého pododstavce poslední části věty SFEU a dalším důvodům nepřípustnosti vzneseným Komisí a je třeba odmítnout žalobu v plném rozsahu jako nepřípustnou.
37
Článek 144 odst. 3 jednacího řádu stanoví, že vznese-li žalovaný námitku nepřípustnosti, nedostatku pravomoci nebo nepříslušnosti podle čl. 130 odst. 1 jednacího řádu, rozhodne se o návrzích na vstup vedlejšího účastníka do řízení až po zamítnutí námitky nebo po rozhodnutí o jejím přezkoumání spolu s věcí samou. Kromě toho v souladu s čl. 142 odst. 2 jednacího řádu je vedlejší účastenství závislé na sporu mezi hlavními účastníky řízení a stává se bezpředmětným zejména tehdy, je-li žaloba prohlášena za nepřípustnou.
38
Vzhledem k tomu, že v projednávané věci byla žaloba odmítnuta v plném rozsahu, není již důvodné rozhodovat o návrzích na vstup vedlejšího účastníka do řízení podaných Ipab di Vicenza, Ipab Casa Gino e Pierina Marani, Ipab Centro Residenziale per Anziani di Cittadella, Azienda Pubblica dei Servizi alla Persona „Grimani Buttari – residenze per Anziani in Osimo“ a Italskou republikou.
K nákladům řízení
39
Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
40
Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Komisí.
41
Kromě toho podle čl. 144 odst. 10 jednacího řádu ponesou entity Ipab di Vicenza, Ipab Casa Gino Marani e Pierina Marani, Ipab Centro Residenziale per Anziani di Cittadella, Azienda Pubblica dei Servizi alla Persona „Grimani Buttari – residenze per Anziani in Osimo“ a Italská republika vlastní náklady řízení související s návrhy na vstup do řízení jako vedlejší účastníci.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (druhý senát)
rozhodl takto:
1)
Žaloba se odmítá jako nepřípustná.
2)
Není již důvodné rozhodovat o návrzích na vstup vedlejšího účastníka do řízení podaných Ipab di Vicenza, Ipab Casa Gino e Pierina Marani, Ipab Centro Residenziale per Anziani di Cittadella, Azienda Pubblica dei Servizi alla Persona „Grimani Buttari – residenze per Anziani in Osimo“ a Italskou republikou.
3)
Istituzione pubblica di assistenza e beneficenza „Opere Pie d’Onigo“ se ukládá náhrada nákladů řízení.
4)
Ipab di Vicenza, Ipab Casa Gino e Pierina Marani, Ipab Centro Residenziale per Anziani di Cittadella, Azienda Pubblica dei Servizi alla Persona „Grimani Buttari – residenze per Anziani in Osimo“ a Italská republika ponesou vlastní náklady řízení související s návrhy na vstup vedlejšího účastníka do řízení.
V Lucemburku dne 24. září 2019.
Vedoucí soudní kanceláře
E. Coulon
Předseda
M. Prek
( *1 ) – Jednací jazyk: italština.