FulLegal · İçtihat Detay

Irlanda 11.12.2018 CS

EUR-Lex - 62017TO0565 - CS

Avrupa Adalet Divanı

Karar Metni

USNESENÍ TRIBUNÁLU (druhého senátu)

11. prosince 2018 ( *1 )

„Ochranná známka Evropské unie – Námitkové řízení – Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie Cheapflights – Postoupení přihlášky ochranné známky průzkumovému referentovi k posouzení absolutních důvodů pro zamítnutí zápisu – Zpochybnění majitelem starší ochranné známky – Odůvodnění napadeného rozhodnutí obsahující závěr ohledně platnosti starší ochranné známky – Zpochybnění majitelem starší ochranné známky – Částečná nepřípustnost – Vedlejší návrhová žádání předložená podle čl. 8 odst. 3 nařízení (ES) č. 216/96 – Zpětvzetí odvolání k odvolacímu senátu – Částečné nevydání rozhodnutí ve věci samé“

Ve věci T-565/17,

CheapFlights International Ltd, se sídlem ve Speenoge (Irsko), zastoupená A. von Mühlendahlem a H. Hartwigem, advokáty,

žalobkyně,

proti

Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), zastoupenému A. Folliard-Monguiralem, jako zmocněncem,

žalovanému,

přičemž další účastnicí řízení před odvolacím senátem EUIPO byla

Momondo Group Ltd, se sídlem v Londýně (Spojené království),

jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí velkého odvolacího senátu EUIPO ze dne 1. června 2017 (R 1893/2011 G), týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi CheapFlights International a Momondo Group,

TRIBUNÁL (druhý senát),

ve složení M. Prek (zpravodaj), předseda, F. Schalin a M. J. Costeira, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,

s přihlédnutím k žalobě došlé soudní kanceláři Tribunálu dne 18. srpna 2017,

s přihlédnutím k vyjádření k žalobě došlému soudní kanceláři Tribunálu dne 6. listopadu 2017,

s přihlédnutím k písemným otázkám Tribunálu položeným účastníkům řízení a odpovědím na tyto otázky došlým soudní kanceláři Tribunálu ve dnech 29. června a 4. července 2018,

vydává toto

Usnesení

Skutečnosti předcházející sporu

Dne 30. října 2003 podal právní předchůdce společnosti Momondo Group Ltd, která je vedlejší účastnicí v řízení u odvolacího senátu, u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) přihlášku ochranné známky Evropské unie na základě nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), ve znění pozdějších předpisů [nahrazeného nařízením Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1), ve znění pozdějších předpisů, které bylo nahrazeno nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1)].

Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je následující obrazové označení:

Výrobky a služby, pro které byl zápis požadován, náležejí do tříd 9, 16, 35, 38, 39 a 41 až 44 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957 ve znění změn a doplňků a pro každou z těchto tříd odpovídají následujícímu popisu:

–

třída 9: „ Počítačový hardware a počítačový software; počítačový software; počítačový software pro vyhledávání v databázích s použitím přirozeného jazyka; příručky pro použivatele a instrukce uvedené do elektronické podoby“;

–

třída 16: „Tiskoviny; katalogy; brožury a letáky; časopisy; instruktážní a uživatelské manuály“;

–

třída 35: „Sbírání, skladování, analýzy a vyhledání dat a informací; uchovávání informačních materiálů, vytváření jejich rejstříků a jejich elektronická distribuce; vytváření rejstříků informací, webových stránek a jiných informačních zdrojů; vytváření rejstříků informací, stránek a jiných zdrojů dostupných v globální počítačové síti“;

–

třída 38: „Poskytování a/nebo provozování vyhledávačů; služby umožňující uživatelům globální počítačové sítě provádět vyhledávání informací v širokém rozsahu témat; poskytování online spojení na informace v oblasti zábavy, zdraví, rodiny, osobních financí, nakupování a cestování“;

–

třída 39: „Cestovní služby, cestovní kanceláře, služby rezervace a prodeje jízdenek; služby pronájmu automobilů; doprava a rezervace cest o dovolené a prázdninách, informační služby pro cestovatele a rekreanty, příprava zpráv týkajících se cestovních informací pro turisty, plánování tras, poskytování databází (s cestovními informacemi) pro turisty, poskytování a/nebo provozování rezervačních systémů pro leteckou dopravu a cestování; konzultační a poradenské služby pro vše výše uvedené“;

–

třída 41: „Zábava pro rekreanty; zajišťování zpráv pro cestovatele; organizace soutěží“;

–

třída 42: „Počítačové služby; zakázkový vývoj funkce dotazů a odpovědí webových stránek, údržba, sledování a analýza provozu těchto webových stránek; počítačové programování; výzkum a návrhy týkající se počítačového hardwaru a softwaru (služby); meteorologické zprávy, grafické návrhy, návrhy webových stránek, poskytování databází (informace o počasí) cestovatelům“;

–

třída 43: „Hotelové a ubytovací služby; zajišťování ubytování o dovolených, poskytování databází (informace o ubytování) cestovatelům; poskytování a/nebo provozování systémů zajišťujících rezervaci hotelů“;

–

třída 44: „Lékařské služby pro cestující“.

Přihláška ochranné známky byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 49/2004 ze dne 6. prosince 2004.

Dne 2. března 2005 podala žalobkyně, společnost CheapFlights International Ltd, proti zápisu přihlášené ochranné známky námitky pro výrobky a služby uvedené výše v bodě 3.

Námitky byly založeny zejména na starší národní obrazové ochranné známce, která byla zapsána pod irským č. 227053 a vztahovala se na služby náležející do tříd 35, 36, 38, 39 a 41 až 44, jež je vyobrazena níže:

Důvodem uplatněným na podporu námitek bylo nebezpečí záměny mezi kolidujícími označeními.

Dne 22. června 2007 námitkové oddělení námitky zamítlo pro výrobky a služby náležející do tříd 9, 16, 35 a pro některé služby náležející do třídy 42 a sice „počítačové služby; počítačové programování; výzkum a návrhy týkající se počítačového hardwaru a softwaru (služby); grafické návrhy“.

Naproti tomu námitkám vyhovělo pro ostatní služby náležející do třídy 42, a sice „zakázkový vývoj funkce dotazů a odpovědí webových stránek, údržba, sledování a analýza provozu těchto webových stránek; meteorologické zprávy, návrhy webových stránek, poskytování databází (informace o počasí) cestovatelům“, jakož i pro služby náležející do tříd 38, 39, 41, 43 a 44.

Dne 21. srpna 2007 podala další účastnice řízení u EUIPO odvolání proti rozhodnutí námitkového oddělení v rozsahu, v němž bylo vyhověno námitkám žalobkyně.

Rozhodnutím ze dne 31. srpna 2009 čtvrtý odvolací senát EUIPO vyhověl odvolání podanému další účastnicí řízení u EUIPO z důvodu, že mezi kolidujícími ochrannými známkami neexistuje nebezpečí záměny.

Návrhem došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 16. listopadu 2009 podala žalobkyně žalobu proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 31. srpna 2009, která byla zapsána do rejstříku pod číslem věci T-460/09.

Rozsudkem ze dne 5. května 2011, CheapFlights International v. OHIM – Cheapflights (Cheapflights) (T-460/09, nezveřejněný, EU:T:2011:198), Tribunál vyhověl žalobnímu důvodu vycházejícímu z nebezpečí záměny a rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu zrušil.

Rozhodnutím prezidia odvolacích senátů ze dne 20. září 2011 byla věc postoupena velkému odvolacímu senátu pod č. R 1893/2011-G k novému rozhodnutí.

Předběžným rozhodnutím ze dne 4. července 2012 (dále jen „předběžné rozhodnutí“) velký odvolací senát postoupil přihlášku ochranné známky průzkumovému referentovi k posouzení absolutních důvodů pro zamítnutí zápisu.

Dvěma rozhodnutími ze dne 30. listopadu 2016 a ze dne 14. února 2017 průzkumový referent zamítl zápis přihlášené ochranné známky pro služby náležející do tříd 38, 39, 41, 43, 44 a pro služby náležející do třídy 42, a sice „zakázkový vývoj funkce dotazů a odpovědí webových stránek, údržba, sledování a analýza provozu těchto webových stránek; meteorologické zprávy, návrhy webových stránek, poskytování databází (informace o počasí) cestovatelům“, ve vztahu k nimž námitkové oddělení námitkám vyhovělo. Průzkumový referent rovněž zamítl zápis přihlášené ochranné známky pro „počítačový software; počítačový software; počítačový software pro vyhledávání v databázích s použitím přirozeného jazyka“, náležející do třídy 9, a pro „tiskoviny; katalogy; brožury a letáky; časopisy“, náležející do třídy 16, ve vztahu k nimž námitkové oddělení námitky zamítlo.

Rozhodnutím ze dne 1. června 2017 (dále jen „napadené rozhodnutí“) velký odvolací senát z opětovného přezkumu absolutních důvodů pro zamítnutí zápisu na jedné straně dovodil, že přihláška ochranné známky byla zamítnuta pro všechny služby, ve vztahu k nimž námitkové oddělení námitkám vyhovělo, a že se tudíž námitkové řízení i odvolací řízení stala bezpředmětnými a musela být ukončena.

Na druhé straně prohlásil, že zápis přihlášené ochranné známky byl povolen pro „[p]očítačový hardware; příručky pro použivatele a instrukce uvedené do elektronické podoby“, náležející do třídy 9, [i]nstruktážní a uživatelské manuály“, náležející do třídy 16, „[s]bírání, skladování, analýzy a vyhledání dat a informací; uchovávání informačních materiálů, vytváření jejich rejstříků a jejich elektronická distribuce; vytváření rejstříků informací, webových stránek a jiných informačních zdrojů; vytváření rejstříků informací, stránek a jiných zdrojů dostupných v globální počítačové síti“, náležející do třídy 35, a pro „[p]očítačové služby; počítačové programování; výzkum a návrhy týkající se počítačového hardwaru a softwaru (služby); grafické návrhy“, náležející do třídy 42.

Návrhová žádání účastníků řízení

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

–

zrušil napadené rozhodnutí,

–

uložil EUIPO, jakož i majitelce přihlášené ochranné známky, pokud vstoupí do tohoto řízení, náhradu nákladů řízení.

EUIPO navrhuje, aby Tribunál:

–

žalobu zamítl,

–

uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

Dne 16. ledna 2018, po podání projednávané žaloby, EUIPO informoval Tribunál, že další účastnice řízení vzala dne 21. prosince 2017 zpět své odvolání podané k odvolacímu senátu dne 21. srpna 2007, jež bylo zmíněno v bodě 10 výše. EUIPO z tohoto zpětvzetí dovodil, že se třetí žalobní důvod stal bezpředmětným.

Dopisem ze dne 13. února 2018 předložila žalobkyně své vyjádření k dopisu EUIPO ze dne 16. ledna 2018. V tomto dopise odmítla tvrzení, že se její třetí žalobní důvod stal bezpředmětným.

Právní otázky

Na podporu své žaloby uplatňuje žalobkyně čtyři žalobní důvody. První tři žalobní důvody vycházejí z porušení čl. 65 odst. 6 nařízení č. 207/2009 (nyní čl. 72 odst. 6 nařízení 2017/1001), čl. 75 druhé věty nařízení č. 207/2009 (nyní čl. 94 odst. 1 druhá věta nařízení 2017/1001), a čl. 8 odst. 3 nařízení Komise (ES) č. 216/96 ze dne 5. února 1996, kterým se stanoví jednací řád odvolacích senátů Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (Úř. věst. 1996, L 28, s. 11). V rámci čtvrtého žalobního důvodu žalobkyně v podstatě tvrdí, že některé důvody napadeného rozhodnutí zpochybňují nebo popírají platnost starší národní ochranné známky, jejíž majitelkou je žalobkyně.

Je nutno konstatovat, že v prvním a druhém žalobním důvodu zpochybňuje žalobkyně legalitu napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž velký odvolací senát v tomto rozhodnutí ukončil odvolací řízení ve vztahu ke službám náležejícím do tříd 16, 38, 39, 41 až 43 uvedeným v bodě 16 výše, pro které průzkumový referent zamítl zápis přihlášené ochranné známky. V rámci třetího žalobního důvodu žalobkyně zpochybňuje legalitu napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž velký odvolací senát ukončil odvolací řízení ve vztahu k výrobkům a službám náležejícím do tříd 9, 16, 35 a 42 uvedeným v bodě 18 výše, pro které námitkové oddělení zamítlo námitky a o kterých žalobkyně tvrdí, že pro ně podala vedlejší odvolání ve svém vyjádření předloženém odvolacímu senátu v návaznosti na odvolání podané další účastnicí řízení. V rámci čtvrtého žalobního důvodu žalobkyně v podstatě zpochybňuje legalitu napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž obsahovalo stanovisko k platnosti starší národní ochranné známky, jejíž majitelkou je žalobkyně.

Podle článku 129 jednacího řádu Tribunálu může Tribunál kdykoli bez návrhu po vyslechnutí hlavních účastníků řízení rozhodnout usnesením s odůvodněním o tom, zda jsou splněny nepominutelné podmínky řízení.

Tribunál pokládá na základě písemností ve spise projednávanou věc za dostatečně objasněnou a rozhodne, aniž by pokračoval v řízení.

K žalobě v rozsahu, v němž směřuje proti ukončení odvolacího řízení ve vztahu ke službám náležejícím do tříd 9, 16, 38, 39, 41 až 43, pro které průzkumový referent zamítl zápis přihlášené ochranné známky

Jak vyplývá z bodu 15 výše, velký odvolací senát předběžným rozhodnutím postoupil přihlášku ochranné známky průzkumovému referentovi, aby provedl posouzení s ohledem na absolutní důvody pro zamítnutí zápisu.

V bodě 13 předběžného rozhodnutí odvolací senát shledal, že se zamítnutí námitek žalobkyně pro výrobky a služby náležející do tříd 9, 16, 35 a pro některé služby náležející do třídy 42, a sice „[p]očítačové služby; počítačové programování; výzkum a návrhy týkající se počítačového hardwaru a softwaru (služby); grafické návrhy“, stalo konečným. V témže bodě odvolací senát zdůraznil, že pozastavuje námitkové řízení ve vztahu ke službám, pro které bylo námitkám žalobkyně vyhověno, a že přihlášku ochranné známky postupuje v souvislosti s těmito službami průzkumovému referentovi.

V rámci prvního žalobního důvodu žalobkyně vytýká odvolacímu senátu, že v rozporu s tím, co mu ukládá čl. 72 odst. 6 nařízení 2017/1001, nepřijal opatření vyplývající z rozsudku ze dne 5. května 2011, Cheapflights (T-460/09, nezveřejněný, EU:T:2011:198). Žalobkyně v podstatě tvrdí, že uvedený rozsudek ukládal odvolacímu senátu povinnost provést posouzení existence nebezpečí záměny kolidujících ochranných známek ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001 na základě posouzení stupně popisného charakteru výrazu „cheapflights“ ve vztahu k dotčeným službám. Odvolací senát tedy tím, že se rozhodl postoupit přihlášku ochranné známky průzkumovému referentovi, neposoudil podle žalobkyně nebezpečí záměny kolidujících ochranných známek, čímž porušil čl. 72 odst. 6 nařízení 2017/1001. Odvolací senát rovněž nesprávně v předběžném rozhodnutí vyložil rozsudek ze dne 5. května 2011, Cheapflights (T-460/09, nezveřejněný, EU:T:2011:198) jako zpochybňující způsobilost přihlášené ochranné známky k zápisu.

V rámci druhého žalobního důvodu žalobkyně vytýká odvolacímu senátu, že ukončil řízení, aniž ji informoval o svém záměru uzavřít věc bez meritorního posouzení námitek žalobkyně. Má za to, že s ohledem na radikální změnu přístupu, kterou odvolací senát hodlal učinit, měla být žalobkyně předem konzultována. Odvolací senát tím, že takto nepostupoval, porušil podle žalobkyně čl. 94 odst. 1 druhou větu nařízení 2017/1001.

Na dotaz položený v rámci organizačních procesních opatření ohledně zájmu žalobkyně na podání žaloby proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž toto rozhodnutí ukončilo odvolací řízení bez posouzení relativního důvodu pro zamítnutí zápisu podle čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001, odůvodnila žalobkyně existenci tohoto zájmu na podání žaloby s odkazem na porušení čl. 72 odst. 6 nařízení 2017/1001 a čl. 94 odst. 1 druhé věty tohoto nařízení, kterého se podle ní dopustil velký odvolací senát.

Je třeba podotknout, že ve znění platném v době, kdy bylo přijato předběžné rozhodnutí, článek 40 nařízení č. 207/2009 týkající se vyjádření třetích stran (nyní článek 45 nařízení 2017/1001) sice výslovně nestanovil možnost EUIPO obnovit posouzení absolutních důvodů pro zamítnutí zápisu z vlastního podnětu kdykoli před zápisem ochranné známky, neboť tato možnost byla vložena do čl. 40 odst. 3 nařízení č. 207/2009 až po změně tohoto ustanovení provedené článkem 38 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2424 ze dne 16. prosince 2015, kterým se mění nařízení č. 207/2009 a nařízení Komise (ES) č. 2868/95, kterým se provádí nařízení č. 40/94, a zrušuje nařízení Komise (ES) č. 2869/95 o poplatcích placených Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (Úř. věst. 2015, L 341, s. 21), taková možnost však pro EUIPO existovala i bez výslovného ustanovení v tomto smyslu [viz rozsudek ze dne 18. října 2007, Ekabe International v. OHIM – Ebro Puleva (OMEGA 3), T-28/05, EU:T:2007:312, bod 47 a citovaná judikatura].

Kromě toho ze struktury článků 37 a 40 až 42 nařízení č. 207/2009 (nyní články 42 a 45 až 47 nařízení 2017/1001) vyplývá, že přezkum souladu přihlášky ochranné známky s absolutními důvody pro zamítnutí zápisu je prováděn pouze v rámci řízení ex parte mezi přihlašovatelem ochranné známky a odděleními EUIPO. Pouze v rámci řízení o prohlášení neplatnosti zahájeného proti zapsané ochranné známce na základě čl. 56 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 [nyní čl. 63 odst. 1 písm. a) nařízení 2017/1001] je totiž v rámci řízení inter partes zkoumáno, zda byla uvedená ochranná známka zapsána v rozporu s některým absolutním důvodem pro zamítnutí zápisu.

Z toho nutně vyplývá, že pokud EUIPO v námitkovém řízení inter partes obnoví posouzení absolutních důvodů pro zamítnutí zápisu, zahájí tak řízení ex parte, jež je autonomní ve vztahu k námitkovému řízení a s tímto řízením souběžné.

V návaznosti na předběžné rozhodnutí byla tedy přihláška ochranné známky předmětem dvou odlišných řízení. Na jedné straně řízení inter partes týkajícího se souladu přihlášky s čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001, tj. řízení, které probíhalo před velkým senátem na základě odvolání podaného další účastnicí řízení proti rozhodnutí námitkového oddělení, které bylo po vydání předběžného rozhodnutí pozastaveno. Na druhé straně řízení ex parte týkajícího se souladu přihlášky s čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení 2017/1001, které probíhalo před průzkumovým referentem.

V rámci řízení ex parte byl na základě dvou rozhodnutí průzkumového referenta ze dnů 30. listopadu 2016 a 14. února 2017 (viz bod 16 výše) zápis přihlášené ochranné známky zamítnut z důvodu rozporu s čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení 2017/1001 pro služby, ve vztahu k nimž námitkové oddělení vyhovělo námitkám žalobkyně, jakož i pro některé výrobky a služby, ve vztahu k nimž námitkové oddělení námitky žalobkyně zamítlo. Ze spisu v řízení u EUIPO vyplývá, že tato rozhodnutí průzkumového referenta nebyla předmětem odvolání k odvolacímu senátu.

V rámci řízení inter partes velký odvolací senát přijal napadené rozhodnutí. V tomto rozhodnutí zejména vyvodil důsledky pro námitkové a odvolací řízení z odmítnutí průzkumového referenta zapsat přihlášenou ochrannou známku pro některé výrobky a služby.

Pokud jde na jedné straně o služby, pro které námitkové oddělení vyhovělo námitkám podaným žalobkyní proti přihlášené ochranné známce na základě čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001, velký odvolací senát zohledňuje odmítnutí průzkumového referenta zapsat přihlášenou ochrannou známku na základě čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) uvedeného nařízení a dospívá k závěru, že se námitkové i odvolací řízení tak stala ve vztahu k těmto službám bezpředmětnými.

Pokud jde na druhé straně o výrobky a služby, pro které námitkové oddělení námitky žalobkyně zamítlo, odvolací senát v bodě 13 předběžného rozhodnutí zdůraznil, že se zamítnutí námitek ve vztahu k uvedeným výrobkům a službám stalo konečným. V napadeném rozhodnutí odvolací senát též zohlednil odmítnutí průzkumového referenta zapsat přihlášenou ochrannou známku pro některé výrobky a služby náležející do tříd 9 a 16. Na seznamu výrobků a služeb, pro které velký odvolací senát v bodě 14 napadeného rozhodnutí zdůrazňuje, že „zápis sporné ochranné známky je povolen“, jsou totiž uvedeny výrobky a služby náležející do tříd 9, 16, 35 a 42, pro které byly námitky žalobkyně zamítnuty, s výjimkou výrobků a služeb náležejících do tříd 9 a 16, ve vztahu k nimž byl zápis přihlášené ochranné známky průzkumovým referentem zamítnut.

Za těchto podmínek má Tribunál za to, že je třeba přezkoumat přípustnost žaloby v rozsahu, v němž směřuje proti ukončení odvolacího řízení napadeným rozhodnutím ve vztahu ke službám náležejícím do tříd 9, 16, 38, 39, 41 až 43, pro které průzkumový referent zamítl zápis přihlášené ochranné známky.

Podle ustálené judikatury je přípustnost žaloby na neplatnost podmíněna tím, že fyzická nebo právnická osoba, která ji podává, má zájem na zrušení napadeného aktu. Tento zájem musí být vzniklý a trvající a posuzuje se ke dni podání žaloby ve smyslu judikatury [viz rozsudek ze dne 20. října 2016, Lufthansa AirPlus Servicekarten v. EUIPO – Mareea Comtur , T-14/15, nezveřejněný, EU:T:2016:622, bod 22 a citovaná judikatura].

Právní zájem na podání žaloby je zásadní a prvotní podmínkou každé soudní žaloby. Právní zájem žalobce na podání žaloby musí existovat ve vztahu k předmětu žaloby ve fázi jejího podání, neboť jinak by byla nepřípustná (viz rozsudek ze dne 20. října 2016, , T-14/15, nezveřejněný, EU:T:2016:622, bod 23 a citovaná judikatura). Právní zájem na podání žaloby musí existovat až do vydání soudního rozhodnutí, neboť jinak by nebylo vydáno rozhodnutí ve věci samé (viz rozsudek ze dne 7. června 2007, Wunenburger v. Komise, C-362/05 P, EU:C:2007:322, bod 42 a citovaná judikatura).

Existence právního zájmu na podání žaloby předpokládá, že žaloba musí být s to svým výsledkem přinést prospěch účastníku řízení, který ji podal (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. června 2007, Wunenburger v. Komise, C-362/05 P, EU:C:2007:322, body 42 až 44 a citovaná judikatura).

Je nutno konstatovat, že zrušení napadeného rozhodnutí, ať již k němu dojde na základě prvního nebo druhého žalobního důvodu, není s to přinést žalobkyni prospěch.

Zaprvé, takovéto zrušení by nemělo žádný vliv na legalitu zamítnutí zápisu přihlášené ochranné známky z úřední povinnosti ve vztahu k některým výrobkům a službám z důvodu rozporu s čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení 2017/1001.

Z důvodů uvedených výše v bodech 33 až 37 velký odvolací senát totiž tím, že postoupil věc průzkumovému referentovi, nedal podnět k zahájení incidenčního řízení týkajícího se platnosti přihlášky ochranné známky – jehož výsledek by případně mohl být zpochybněn v rámci žaloby podané proti rozhodnutí velkého odvolacího senátu – ale samostatného a souběžného řízení ex parte probíhajícího před průzkumovým referentem. I v případě, že by napadené rozhodnutí bylo zrušeno, by rozhodnutí průzkumového referenta tedy nadále vyvolávala účinky.

Zadruhé, je každopádně třeba podotknout, že postoupení věci odvolacím senátem průzkumovému referentovi mělo za následek pouze to, že zápis přihlášené ochranné známky nebyl pro uvedené výrobky a služby zamítnut z důvodu existence nebezpečí záměny podle čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001, jak to požadovala žalobkyně v rámci svých námitek, ale z důvodu existence absolutního důvodu pro zamítnutí zápisu podle čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) téhož nařízení. Vzhledem k tomu, že není žádný rozdíl mezi účinky zamítnutí zápisu ochranné známky podle toho, zda je založeno na článku 7, nebo na článku 8 nařízení 2017/1001, musí být z toho dovozeno, že by zrušení napadeného rozhodnutí nepřineslo žalobkyni žádný prospěch.

Z výše uvedeného vyplývá, že žaloba musí být prohlášena za nepřípustnou v rozsahu, v němž směřuje proti ukončení odvolacího řízení ve vztahu k výrobkům a službám náležejícím do tříd 9, 16, 38, 39, 41 až 43, pro které průzkumový referent zamítl zápis přihlášené ochranné známky.

K žalobě v rozsahu, v němž směřuje proti ukončení odvolacího řízení ve vztahu k výrobkům a službám náležejícím do tříd 9, 16, 35 a 42, pro které námitkové oddělení námitky zamítlo

V rámci třetího žalobního důvodu, vycházejícího z porušení čl. 8 odst. 3 nařízení č. 216/96, žalobkyně vytýká velkému odvolacímu senátu, že neposoudil vedlejší návrhová žádání obsažená ve vyjádření, které žalobkyně předložila během původního řízení před odvolacím senátem.

Žalobkyně tvrdí, že zpochybnění rozhodnutí námitkového oddělení – v rozsahu, v němž zamítlo její námitky pro výrobky a služby náležející do tříd 9, 16, 35 a pro některé služby náležející do třídy 42, a sice „[p]očítačové služby; počítačové programování; výzkum a návrhy týkající se počítačového hardwaru a softwaru (služby); grafické návrhy“ – bylo v souladu s požadavky stanovenými v čl. 8 odst. 3 nařízení č. 216/96, a že odvolacímu senátu byla tudíž předložena vedlejší návrhová žádání, o kterých měl velký odvolací senát rozhodnout.

EUIPO tvrdí, že žalobkyně nepředložila vedlejší návrhová žádání ve smyslu čl. 8 odst. 3 nařízení č. 216/96. Tento žalobní důvod je podle EUIPO každopádně nepřípustný, neboť odvolací senát dospěl v předběžném rozhodnutí k závěru, že se zamítnutí námitek žalobkyně stalo ve vztahu k uvedeným výrobkům a službám konečným. Konečně v dopise ze dne 16. ledna 2018 (viz bod 21 výše) má EUIPO za to, že se tento žalobní důvod stal bezpředmětným v důsledku zpětvzetí odvolání ze dne 21. srpna 2007 proti rozhodnutí námitkového oddělení ze strany další účastnice řízení u EUIPO.

Na dotaz položený v rámci organizačních procesních opatření ohledně trvajícího zájmu na zrušení napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž ukončilo odvolací řízení bez posouzení vedlejších návrhových žádání údajně předložených žalobkyní, žalobkyně uvedla, že tento zájem na podání žaloby trvá. Poukázala na to, že další účastnice řízení u velkého odvolacího senátu nebyla již s to vzít své odvolání ze dne 21. srpna 2007 zpět.

Článek 8 odst. 3 nařízení č. 216/96 stanoví:

„V jednáních inter partes může strana obhajoby [odpůrce] ve své odpovědi [svém vyjádření v odpověď] žádat o rozhodnutí, kterým se ruší nebo mění napadené rozhodnutí na základě bodu neuvedeného v odvolání. Taková podání [návrhová žádání] se stávají bezpředmětnými v případě, kdy [účastník řízení, který podal odvolání k odvolacímu senátu] v řízení nepokračuje.“

Zaprvé, je třeba rovnou odmítnout argument EUIPO vycházející z toho, že tento aspekt zpochybnění napadeného rozhodnutí je nepřípustný z důvodu opožděnosti. Tento argument vychází z postulátu, podle kterého odvolací senát ukončil před ním probíhající řízení, pokud jde o výrobky a služby, ve vztahu k nimž námitkové oddělení zamítlo předběžným rozhodnutím námitky žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalobkyně mohla od tohoto data předběžné rozhodnutí zpochybnit, rozhodnutí napadené v rámci projednávané žaloby má ve vztahu k uvedeným výrobkům a službám charakter potvrzujícího rozhodnutí.

Pouze akt, kterým jeho původce vymezuje svůj postoj jednoznačným a konečným způsobem ve formě umožňující identifikovat jeho povahu, představuje rozhodnutí, které může být předmětem žaloby na neplatnost, avšak za podmínky, že toto rozhodnutí nepředstavuje potvrzení dřívějšího aktu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. května 1982, Německo a Bundesanstalt für Arbeit v. Komise, 44/81, EU:C:1982:197, bod 12).

Je nutno konstatovat, že předběžné rozhodnutí nemá konečnou povahu tvrzenou EUIPO.

V bodě 13 předběžného rozhodnutí je sice uvedeno, že se zamítnutí námitek pro výrobky a služby, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka a které náležejí do tříd 9, 16, 35 a 42, stalo konečným, avšak toto stanovisko odvolacího senátu nebylo nijak převzato ve výroku uvedeného rozhodnutí, neboť ten se týká pouze postoupení věci průzkumovému referentovi a pozastavení řízení až do přijetí konečného rozhodnutí o způsobilosti označení k zápisu.

Bez ohledu na důvody, na kterých je založeno rozhodnutí odvolacího senátu, pouze výrok tohoto rozhodnutí může mít právní účinky, a tudíž nepříznivě zasahovat do právního postavení. Naproti tomu závěry uvedené v odůvodnění rozhodnutí odvolacího senátu nemohou být jako takové předmětem žaloby podle článku 72 nařízení 2017/1001. Tyto závěry mohou podléhat přezkumu legality unijním soudem pouze tehdy, představují-li jakožto odůvodnění aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení nezbytný podklad pro výrok tohoto aktu (viz obdobně rozsudek ze dne 11. června 2015, Laboratoires CTRS v. Komise, T-452/14, nezveřejněný, EU:T:2015:373, bod 51 a citovaná judikatura).

Z toho nutně vyplývá, že účinkem předběžného rozhodnutí nebylo ukončit řízení probíhající před odvolacím senátem, pokud jde o výrobky a služby, ve vztahu k nimž námitkové oddělení zamítlo námitky žalobkyně a na které odvolací senát odkazuje v bodě 13 odůvodnění.

Zadruhé, je třeba posoudit důsledky, které může mít zpětvzetí odvolání podaného dne 21. srpna 2007 proti rozhodnutí námitkového oddělení ze strany další účastnice řízení u EUIPO.

Jak měl Tribunál příležitost zdůraznit, ze znění čl. 8 odst. 3 nařízení č. 216/96 jasně vyplývá, že možnost podat návrhová žádání znějící na zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí na základě bodu neuvedeného v odvolání je omezena na řízení inter partes. Tato návrhová žádání je třeba formulovat ve vyjádření v odpověď předložených v rámci uvedených řízení. Právě proto toto ustanovení stanovilo, že se tato návrhová žádání stanou bezpředmětnými, pokud odvolatel v řízení před odvolacím senátem nepokračuje. Pro účely zpochybnění rozhodnutí námitkového oddělení je tedy samostatné odvolání podle článku 60 nařízení č. 207/2009 (nyní článek 68 nařízení 2017/1001) jediným opravným prostředkem, který umožňuje s jistotou uplatnit důvody odvolání [rozsudek ze dne 4. února 2016, Meica v. OHIM – Salumificio Fratelli Beretta (STICK MiniMINI Beretta), T-247/14, EU:T:2016:64, bod 24].

Zaprvé je třeba uvést, že na rozdíl od toho co tvrdí žalobkyně v odpovědi na otázku, kterou jí položil Tribunál, měla další účastnice řízení stále možnost vzít své odvolání podané dne 21. srpna 2007 k odvolacímu senátu zpět, i když velký odvolací senát ukončil odvolací řízení napadeným rozhodnutím.

Podle čl. 71 odst. 3 nařízení 2017/1001 totiž „[r]ozhodnutí odvolacího senátu nabývá účinku dnem uplynutí lhůty [k podání žaloby k Tribunálu] nebo, byla-li v uvedené lhůtě podána žaloba k Tribunálu, ode dne zamítnutí nebo odmítnutí této žaloby nebo jakéhokoli kasačního opravného prostředku podaného k Soudnímu dvoru proti rozhodnutí Tribunálu“.

V důsledku žaloby podané žalobkyní k Tribunálu tedy bod 1 výroku napadeného rozhodnutí – který ukončuje námitkové a odvolací řízení – nenabyl účinku. Další účastnice řízení měla tedy možnost vzít své odvolání podané dne 21. srpna 2007 k odvolacímu senátu zpět.

V této souvislosti lze podotknout, že právě odkladný účinek žaloby k Tribunálu mu umožní zohlednit ještě v tomto stádiu zpětvzetí přihlášky ochranné známky nebo námitek [usnesení ze dne 3. července 2003, Lichtwer Pharma v. OHIM – Biofarma (Sedonium), T-10/01, EU:T:2003:182, body 16 až 18] nebo zrušení ochranné známky, na jejímž základě byly podány námitky [usnesení ze dne 14. února 2017, Helbrecht v. EUIPO – Lenci Calzature (SportEyes), T-333/14, EU:T:2017:108, bod 26].

Zadruhé má tedy podle judikatury citované v bodě 61 výše zpětvzetí odvolání podaného dne 21. srpna 2007 ze strany další účastnice řízení za následek to, že odvolací senát každopádně již nemusí rozhodovat o vedlejších návrhových žádáních, o kterých má žalobkyně za to, že je předložila ve svém vyjádření k uvedenému odvolání.

Pro případ, že by žalobě podané žalobkyní bylo vyhověno a napadené rozhodnutí zrušeno z důvodu, že velký odvolací senát měl posoudit vedlejší návrhová žádání předložená žalobkyní, věc bude vrácena velkému odvolacímu senátu, který bude muset shledat jednak to, že další účastnice řízení vzala odvolání zpět, a jednak to, že se uvedená vedlejší návrhová žádání stala podle čl. 8 odst. 3 nařízení č. 216/96 bezpředmětnými.

V důsledku tohoto zpětvzetí není tedy tento aspekt projednávané žaloby, kterou žalobkyně podala k Tribunálu, již s to svým výsledkem přinést žalobkyni prospěch, a žalobkyně proto již nemá právní zájem na podání žaloby. Podle judikatury citované v bodech 42 a 43 výše je přitom zájem na podání žaloby zásadní a prvotní podmínkou každé soudní žaloby a musí existovat až do vydání soudního rozhodnutí, neboť jinak by nebylo vydáno rozhodnutí ve věci samé.

Není tedy již důvodné rozhodnout o žalobě v rozsahu, v němž směřuje proti ukončení odvolacího řízení ve vztahu k výrobkům a službám náležejícím do tříd 9, 16, 35 a 42, pro které námitkové oddělení zamítlo námitky žalobkyně.

K žalobě v rozsahu, v němž směřuje proti existenci určitých závěrů obsažených v napadeném rozhodnutí

V rámci čtvrtého žalobního důvodu žalobkyně vytýká velkému odvolacímu senátu jednak to, že v bodě 7 napadeného rozhodnutí shrnul stanovisko Tribunálu obsažené v rozsudku ze dne 5. května 2011, Cheapflights (T‑460/09, nezveřejněný, EU:T:2011:198), jako „potvrzující popisný charakter slova „cheapflights“ a vyobrazení letadla pro služby související s organizováním cest […]“, a jednak to, že v bodě 16 napadeného rozhodnutí při rozdělování nákladů řízení zdůraznil, že „částečné zamítnutí přihlášky ochranné známky se zakládá na popisném významu slova ‚cheapflights‘ pro výrobky a služby, na které se zamítnutí vztahuje, a tudíž na odůvodnění, které se použije stejně i na posouzení rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky, která obsahuje naprosto stejné slovo“. Rovněž podle bodu 16 napadeného rozhodnutí tedy „z důvodů spravedlnosti velký odvolací senát rozhodl, že každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení“. Žalobkyně připomíná, že zápis irské ochranné známky, jejíž je majitelkou, byl povolen, aniž musela prokázat získání rozlišovací způsobilosti užíváním.

EUIPO má za to, že tento žalobní důvod je nepřípustný, neboť je v rozporu s čl. 177 odst. 1 písm. d) jednacího řádu, jelikož se neopírá o žádný právní základ ani o žádnou konkrétní judikaturu. Kromě toho poznamenává, že uvedená tvrzení byla uplatněna pouze ve vztahu k rozdělení nákladů řízení, které žalobkyně nezpochybňuje. Konečně zdůrazňuje, že se uvedená tvrzení týkají pouze slovního prvku „cheapflights“, a nikoli ochranných známek, jejichž majitelkou je žalobkyně.

Na dotaz položený v rámci organizačních procesních opatření ohledně přípustnosti žaloby v rozsahu, v němž směřuje proti existenci určitých závěrů ohledně popisného charakteru slova „cheapflights“ v napadeném rozhodnutí, měla žalobkyně v podstatě za to, že je oprávněna zpochybnit tento aspekt napadeného rozhodnutí, neboť správné posouzení rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky mohlo odvolací senát vést k přijetí odlišného rozhodnutí.

Podle čl. 21 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie, který se v souladu s čl. 53 prvním pododstavcem téhož statutu použije na řízení před Tribunálem, a podle čl. 177 odst. 1 písm. d) jednacího řádu musí každá žaloba obsahovat mimo jiné stručný popis dovolávaných žalobních důvodů. Tyto údaje musí být natolik jasné a přesné, aby umožnily žalovanému připravit si svou obhajobu a Tribunálu rozhodnout o žalobě. Totéž platí pro každé návrhové žádání, které musí být doprovázeno žalobními důvody a argumenty umožňujícími jak žalovanému, tak soudu posoudit jejich opodstatněnost. Z toho vyplývá, že základní skutkové a právní okolnosti, na kterých je žaloba založena, musí vyplývat, přinejmenším stručně, ale uceleně a srozumitelně z textu samotné žaloby. Obdobné požadavky platí i pro výtky nebo argumenty uváděné na podporu žalobního důvodu [viz rozsudek ze dne 13. března 2013, Biodes v. OHIM – Manasul Internacional (FARMASUL), T-553/10, nezveřejněný, EU:T:2013:126, bod 22 a citovaná judikatura].

Žalobkyně v podstatě vytýká odvolacímu senátu, že se mimochodem vyjádřil k platnosti starší ochranné známky, jejíž je majitelkou, přestože k tomu nemá žádnou pravomoc. Projednávaný žalobní důvod je tudíž srozumitelný, a nelze jej bez dalšího odmítnout na základě čl. 177 odst. 1 písm. d) jednacího řádu.

Nic to však nemění na tom, že žaloba musí být v rozsahu, v němž směřuje proti existenci určitých závěrů ohledně popisného charakteru slova „cheapflights“ v napadeném rozhodnutí, prohlášena za nepřípustnou, neboť předmětné části napadeného rozhodnutí nemohou nepříznivě zasahovat do právního postavení žalobkyně.

Jak bylo již zdůrazněno v bodě 58 výše, ať je odůvodnění rozhodnutí odvolacího senátu jakékoliv, pouze jeho výrok může zakládat právní účinky, a v důsledku toho nepříznivě zasáhnout do právního postavení. Naproti tomu závěry uvedené v odůvodnění rozhodnutí odvolacího senátu nemohou být jako takové předmětem žaloby podle článku 72 nařízení 2017/1001. Mohou podléhat přezkumu legality unijním soudem pouze tehdy, představují-li jakožto odůvodnění aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení nezbytný podklad pro výrok tohoto aktu.

V projednávané věci ze systematiky napadeného rozhodnutí vyplývá, že bod 7 napadeného rozhodnutí nebyl uveden na podporu žádného bodu výroku. Pokud jde o bod 16 napadeného rozhodnutí, ten sice představuje jeden z důvodů, na kterých velký odvolací senát založil závěr obsažený v bodě 2 výroku, že každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení, jedná se však o aspekt výroku, který žalobkyně nezpochybňuje. Ze žaloby totiž vyplývá, že je zpochybňováno pouze ukončení námitkového a odvolacího řízení velkým odvolacím senátem, obsažené v bodě 1 výroku napadeného rozhodnutí, a nikoli rozdělení nákladů řízení, obsažené v bodě 2 téhož výroku.

Vzhledem k tomu, že je nelze spojit s bodem výroku napadeným žalobkyní, kritizované výrazy obsažené v odůvodnění napadeného rozhodnutí tedy nemohou být samy o sobě předmětem žaloby k Tribunálu.

Vzhledem k výše uvedenému je třeba dospět k závěru, že žaloba musí být prohlášena za nepřípustnou v rozsahu, v němž směřuje jednak proti ukončení odvolacího řízení napadeným rozhodnutím, aniž byl posouzen relativní důvod pro zamítnutí zápisu podle čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001, a jednak proti existenci určitých závěrů ohledně popisného charakteru slova „cheapflights“ v napadeném rozhodnutí, a že již není důvodné rozhodnut o žalobě v rozsahu, v němž směřuje proti absenci posouzení vedlejších návrhových žádání údajně předložených žalobkyní podle čl. 8 odst. 3 nařízení č. 216/96 ze strany odvolacího senátu.

K nákladům řízení

Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle článku 137 jednacího řádu, není-li vydáno rozhodnutí ve věci samé, rozhodne o nákladech řízení Tribunál dle volného uvážení.

Vzhledem k tomu, že projednávaná žaloba byla zčásti prohlášena za nepřípustnou a zčásti se stala bezpředmětnou, je za zvláštních okolností projednávané věci v souladu se shora uvedenými ustanoveními spravedlivé rozhodnout, že žalobkyně ponese vlastní náklady řízení a nahradí polovinu nákladů řízení vynaložených EUIPO.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (druhý senát)

rozhodl takto:

Není již důvodné rozhodnout o žalobě v rozsahu, v němž směřuje proti ukončení odvolacího řízení rozhodnutím velkého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 1. června 2017 (věc R 1893/2011-G) ve vztahu k výrobkům a službám náležejícím do tříd 9, 16, 35 a 42, pro které námitkové oddělení zamítlo námitky společnosti CheapFlights International Ltd.

Žaloba se ve zbývající části odmítá jako nepřípustná.

Společnost CheapFlights International ponese vlastní náklady řízení a nahradí polovinu nákladů řízení vynaložených EUIPO.

EUIPO ponese polovinu vlastních nákladů řízení.

V Lucemburku dne 11. prosince 2018.

Vedoucí soudní kanceláře

E. Coulon

Předseda

M. Prek

( *1 ) – Jednací jazyk: angličtina.

Full & Egal Universal Law Academy