11.11.2019
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 383/16
Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 11. září 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Consiglio di Stato- Itálie) – Caseificio Sociale San Rocco Soc. coop. arl a další. v. Agenzia per le Erogazioni in Agricoltura (AGEA), Regione Veneto
(Věc C-46/18) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Odvětví mléka a mléčných výrobků - Kvóty - Doplňková dávka - Nařízení (EHS) č. 3950/92 - Článek 2 - Výběr dávky odběratelem - Dodávky přesahující disponibilní referenční množství producenta - Výše ceny mléka - Povinné uplatnění srážky - Vrácení přeplatku dávky - Nařízení (ES) č. 1392/2001 - Článek 9 - Odběratel - Nesplnění povinnosti srazit doplňkovou dávku - Producenti - Nedodržení povinnosti platit měsíční platbu - Ochrana legitimního očekávání“)
(2019/C 383/15)
Jednací jazyk: italština
Předkládající soud
Consiglio di Stato
Účastníci původního řízení
Žalobci: Caseificio Sociale San Rocco Soc. coop. arl, S.s. Franco e Maurizio Artuso, Claudio Matteazzi, Roberto Tellatin, Sebastiano Bolzon
Žalovaní: Agenzia per le Erogazioni in Agricoltura (AGEA), Regione Veneto
Výrok
1)
Článek 2 nařízení Rady (EHS) č. 3950/92 ze dne 28. prosince 1992, kterým se zavádí doplňková dávka v odvětví mléka a mléčných výrobků, ve znění nařízení Rady (ES) č. 1256/1999 ze dne 17. května 1999, musí být vykládán v tom smyslu, že konstatování neslučitelnosti vnitrostátní právní úpravy upravující způsoby výběru doplňkové dávky odběratelem od producentů s tímto ustanovením neznamená, že producenti, na které se vztahuje tato právní úprava, již nejsou dlužníky této dávky.
2)
Článek 2 odst. 4 nařízení č. 3950/92, ve znění nařízení č. 1256/1999, ve spojení s článkem 9 nařízení Komise (ES) č. 1392/2001 ze dne 9. července 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 3950/92, musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která stanoví, že přeplatek doplňkové dávky musí být přednostně vrácen producentům, kteří na základě ustanovení vnitrostátního práva neslučitelného s čl. 2 odst. 2 nařízení č. 3950/92, ve znění nařízení č. 1256/1999, splnili povinnost platit měsíční platbu.
3)
Zásada ochrany legitimního očekávání musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání tomu, aby v takové situaci, jako je situace dotčená v původním řízení, byla přepočítána částka doplňkové dávky dlužná producenty, kteří nesplnili povinnost provádět měsíční platby této dávky stanovenou použitelnou vnitrostátní právní úpravou.
(1) Úř. věst. C 142, 23.4.2018.