STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
GERARDA HOGANA
přednesené dne 7. března 2019 ( 1 )
Věc C‑32/18
Tiroler Gebietskrankenkasse
proti
Michael Moser
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud, Rakousko)]
„Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Nařízení (ES) č. 883/2004 – Článek 5 – Nařízení (ES) č. 987/2009 – Článek 60 – Sociální zabezpečení migrujících pracovníků – Rodinná dávka – Nárok na vyrovnávací doplatek mezi rodičovským příspěvkem poskytovaným v přednostně příslušném členském státě a rodičovským příspěvkem členského státu příslušného jako dalšího v pořadí“
I. Úvod
1.
Projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se v zásadě týká výkladu čl. 60 odst. 1 druhé věty nařízení (ES) č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení ( 2 ). Soudní dvůr je rovněž vyzván, aby uvedl, který „příjem“ má být zohledněn při výpočtu výše požadované rodinné dávky.
2.
Žádost byla podána v řízení mezi Michaelem Moserem a Tiroler Gebietskrankenkasse (tyrolská oblastní zdravotní pojišťovna, Rakousko), které se týká jeho žádosti o vyplacení vyrovnávacího doplatku mezi takzvaným „Elterngeld“ (německý rodičovský příspěvek) a „Kinderbetreuungsgeld“ (rakouský rodičovský příspěvek). Před posouzením skutkových okolností této věci je však třeba nejprve uvést podrobnosti příslušné právní úpravy.
II. Právní rámec
A. Unijní právo
1. Nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení ( 3 )
3.
Body 9, 10, 11 a 12 odůvodnění nařízení (EC) č. 883/2004 zní takto:
„(9)
Soudní dvůr několikrát vyjádřil stanovisko k možnosti rovného zacházení v případě dávek, příjmů a skutečností; tato zásada by měla být výslovně přijata a rozvíjena, přičemž je třeba respektovat obsah a smysl soudních rozhodnutí.
(10)
Zásada zacházení s některými skutečnostmi a událostmi, které nastaly na území jiného členského státu, jako by nastaly na území členského státu, jehož právní předpisy jsou použitelné, by však neměla být v rozporu se zásadou sčítání získaných dob pojištění, zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo bydliště podle právních předpisů jiného členského státu s těmi dobami, které byly získány podle právních předpisů příslušného členského státu. Doby získané podle právních předpisů jiného členského státu by proto měly být brány v úvahu výhradně při uplatňování zásady sčítání dob.
(11)
Stejné posuzování skutečností nebo událostí, které nastaly v členském státě, nemůže v žádném případě způsobit, že se jiný členský stát stane příslušným nebo jeho právní předpisy se stanou použitelnými.
(12)
S ohledem na přiměřenost je třeba dbát na to, aby bylo zajištěno, že zásada stejného posuzování skutečností nebo událostí nepovede k objektivně nezdůvodněným výsledkům nebo k případům souběhu dávek téhož druhu za tutéž dobu.“
4.
Článek 4 nařízení (ES) č. 883/2004 je nadepsaný „Rovnost zacházení“ a uvádí: „Nestanoví-li toto nařízení jinak, požívají osoby, na které se toto nařízení vztahuje, stejné dávky a mají podle právních předpisů kteréhokoliv členského státu stejné povinnosti jako jeho státní příslušníci“.
5.
Článek 5 nařízení (ES) č. 883/2004 je nadepsaný „Rovné nakládání s dávkami, příjmy, skutečnostmi nebo událostmi“ a dále uvádí:
„Nestanoví-li toto nařízení jinak a s ohledem na zvláštní prováděcí předpisy, použije se toto:
a)
jsou-li podle právních předpisů příslušného členského státu pobírání dávek sociálního zabezpečení a jiného příjmu přiznávány určité právní účinky, příslušná ustanovení těchto právních předpisů se použijí také na pobírání rovnocenných dávek získaných podle právních předpisů jiného členského státu a na příjem získaný v jiném členském státě;
b)
jsou-li podle právních předpisů příslušného členského státu právní účinky připisovány existenci některých skutečností nebo událostí, přihlíží tento členský stát k podobným skutečnostem nebo událostem, které nastaly v kterémkoli členském státě tak, jako by k nim došlo na jeho území.“
6.
Článek 6 nařízení (ES) č. 883/2004 jednoznačně uvádí, že „nestanoví-li toto nařízení, příslušné instituce členského státu, jehož právní předpisy podmiňují získání, zachování, trvání nebo opětné nabytí nároku na dávky, použití některých právních předpisů, nebo přístup k povinnému, dobrovolnému pokračujícímu nebo dobrovolnému pojištění nebo vynětí z něj, získáním dob pojištění, zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo bydlení, přihlíží v nezbytném rozsahu k získaným dobám pojištění, zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo bydlení získaným podle právních předpisů kteréhokoli jiného členského státu, jako by byly získány podle právních předpisů, které tato instituce uplatňuje“.
7.
Kapitola 8 Hlavy III nařízení (ES) č. 883/2004 se týká rodinných dávek. Článek 67 (který je nadepsaný „Rodinní příslušníci bydlící v jiném členském státě“) uvádí, že:
„Osoba má nárok na rodinné dávky v souladu s právními předpisy příslušného členského státu, včetně dávek pro rodinné příslušníky, kteří bydlí v jiném členském státě, jako by bydleli v příslušném členském státě. Důchodce však má nárok na rodinné dávky v souladu s právními předpisy členského státu příslušného pro poskytování jeho důchodu.“
8.
Článek 68 nařízení (ES) č. 883/2004 v téže kapitole stanoví pravidla přednosti v případě souběhu:
„1. Jsou-li během stejné doby poskytovány stejným rodinným příslušníkům rodinné dávky podle právních předpisů více než jednoho členského státu, použijí se tato pravidla přednosti:
a)
u dávek poskytovaných více než jedním členským státem z různých důvodů platí toto pořadí přednosti: na prvním místě jsou nároky přiznané z důvodu zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti, na druhém místě jsou nároky přiznané z důvodu pobírání důchodu, a nakonec nároky přiznané z důvodu místa bydliště;
b)
u dávek poskytovaných více než jedním členským státem ze stejného důvodu je stanoveno pořadí přednosti na základě těchto pomocných kritérií:
i)
v případě nároků přiznaných z důvodu zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti: místo bydliště dětí, za předpokladu, že taková činnost je vykonávána, a podpůrně případné nejvyšší dávky poskytované podle kolidujících právních předpisů. Ve druhém případě jsou náklady na dávky rozděleny v souladu s kritérii stanovenými prováděcím nařízením;
[…]
2. V případě souběhu nároků se rodinné dávky poskytují v souladu s právními předpisy, které mají v souladu s odstavcem 1 přednost. Nároky na rodinné dávky z důvodu kolidujících právních předpisů se pozastavují až do částky stanovené prvními právními předpisy a v nezbytných případech se poskytuje vyrovnávací doplatek ve výši, která tuto částku přesahuje
[…]“
2. Nařízení (ES) č. 987/2009
9.
Článek 60 odst. 1 nařízení (ES) č. 987/2009 stanoví:
„Žádost o poskytnutí rodinných dávek se zasílá příslušné instituci. Pro účely článků 67 a 68 základního nařízení [č. 883/2004] se přihlíží k situaci celé rodiny, jako by se na všechny dotyčné osoby vztahovaly právní předpisy dotčeného členského státu a všechny dotyčné osoby v tomto členském státě měly bydliště, zejména pokud jde o nárok určité osoby na takové dávky.
[…]“
B. Rakouské právo
1. Zákon o rodičovském příspěvku
10.
Podle předkládajícího soudu Kinderbetreuungsgeldgesetz (rakouský zákon o rodičovském příspěvku; dále jen „KBGG“) ( 4 ) původně předpokládal, že „Kinderbetreuungsgeld“ bude rodinnou dávkou. Od té doby byl však „Kinderbetreuungsgeld“ vyplácen paušálně nezávisle na jakékoliv předchozí výdělečné činnosti. Dotčený zákon původně stanovil tři alternativní volitelné varianty ve formě tří paušálních částek, které umožňují pobírání příspěvku za období do dokončeného 30. resp. 36. měsíce, 20. resp. 24. měsíce a 15. resp. 18. měsíce života dítěte, přičemž výše paušální částky je závislá na zvolené variantě (době čerpání). Zákon zveřejněný v BGBl I 2009 pod č. 116 nejenže přidal čtvrtou paušální variantu (12 + 2 měsíce), ale zakotvil také právo na pobírání „Kinderbetreuungsgeld“ jako náhradu výdělku, jehož výše se odvíjí od předchozího výdělku.
11.
Ustanovení § 6 odst. 3 (ve znění zákona zveřejněného v BGBl I 2009 pod č.116) stanoví, že:
„Nárok na ‚Kinderbetreuungsgeld‘ v rozsahu, v jakém má dotčená osoba nárok na srovnatelné rodinné dávky v jiném státě, je založen na výši dávek vyplácených v jiném státě. Rozdíl mezi srovnatelnými rodinnými dávkami vyplácenými v jiném státě a ‚Kinderbetreuungsgeld‘ bude připsán ke ‚Kinderbetreuungsgeld‘, jakmile se srovnatelné rodinné dávky v jiném státě přestanou vyplácet.“
12.
Ustanovení § 24 (ve znění zákona zveřejněného v BGBl I 2013 pod č. 117) stanoví, že:
„1) Pro účely tohoto oddílu má rodič […] nárok na ‚Kinderbetreuungsgeld‘ na své dítě[…], pokud
1.
jsou splněny podmínky pro vznik nároku podle § 2 odst. 1 bodů 1, 2, 4 a 5,
2.
tento rodič v posledních 6 měsících bezprostředně předcházejících narození dítěte, na které má být ‚Kinderbetreuungsgeld‘ čerpán, nepřetržitě vykonával výdělečnou činnost podle odst. 2 a zároveň v tomto období neobdržel žádné dávky z pojištění v nezaměstnanosti, přičemž přerušení v celkové délce maximálně 14 kalendářních dnů nemá na posouzení nároku negativní dopad.
2) Výdělečnou činností ve smyslu tohoto spolkového zákona se rozumí skutečný výkon výdělečné činnosti, která v Rakousku podléhá povinnému sociálnímu pojištění.
[…]“
13.
Ustanovení § 24a (ve znění zákona zveřejněného v BGBl I 2011 pod č. 139) stanoví, že:
„1) ‚Kinderbetreuungsgeld‘ činí denně:
1.
pro ženu pobírající mateřskou dávku 80 % z mateřské dávky připadající podle rakouských právních předpisů na jeden kalendářní den, která náleží z důvodu narození dítěte, ohledně kterého je žádáno o ‚Kinderbetreuungsgeld‘, […]
3.
pro otce 80 % z výpočtu fiktivní mateřské dávky připadající na jeden kalendářní den, která by z důvodu narození dítěte, ohledně kterého je žádáno o ‚Kinderbetreuungsgeld‘, náležela ženě na jeho místě.
2) ‚Kinderbetreuungsgeld‘ podle odst. 1 v každém případě činí nejméně denní částku podle odst. 1 bodu 5, maximálně však 66 eur denně“.
14.
Podle § 24b (ve znění zákona zveřejněného v BGBl I 2009 pod č. 116) platí, že „pokud nárok na ‚Kinderbetreuungsgeld‘ uplatní jen jeden rodič, náleží příspěvek nejdéle do dosažení 12. měsíce života dítěte. Pokud nárok na tuto dávku uplatní i druhý rodič, prodlužuje se doba trvání nároku o dobu, na kterou vznesl nárok druhý rodič, nejvýše však do dosažení 14. měsíce života dítěte. Za uplatněné se považují pouze doby skutečného čerpání dávky“.
2. Obecný zákon o sociálním zabezpečení
15.
Ustanovení § 162 odst. 3 Allgemeines Sozialversicherungsgesetz (rakouského obecného zákona o sociálním zabezpečení) zní takto:
„Mateřská dávka náleží ve výši, která odpovídá průměrnému výdělku za posledních 13 týdnů ([…] za poslední 3 kalendářní měsíce) před pojistnou událostí – mateřstvím, vyjádřená jako sazba za jeden kalendářní den, ponížená o zákonné srážky
[…]“
III. Skutkový základ sporu v původním řízení
16.
Pán a paní Moserovi žijí s oběma dcerami v Německu. Paní Moser je od 1. července 1996 zaměstnána v Rakousku jako příhraniční pracovnice. Pan Moser je od roku 1992 zaměstnán v Německu.
17.
Po narození druhé dcery dne 29. srpna 2013 si paní Moser se svým rakouským zaměstnavatelem sjednala „Karenz“ (rakouská rodičovská dovolená) do 28. května 2015. Žalovaná Tiroler Gebietskrankenkasse vyplatila paní Moser na druhou dceru určité dorovnání k rakouskému „Kinderbetreuungsgeld“ podmíněnému výší příjmu. Tyto dodatečné platby dosáhly 785,84 eura za období 188 dnů od 25. října 2013 do 30. dubna 2014 a 129,58 eur za období 31 dnů od 1. května 2014 do 31. května 2014.
18.
Z důvodu péče o druhou dceru si M. Moser od 29. června 2014 do 28. srpna 2014 vzal „Elternzeit“ (německá rodičovská dovolená) a v Německu obdržel „Elterngeld“ ve výši 3600 eur.
19.
Paní Moser v prvním řízení vedeném u Landesgericht Innsbruck (Zemský soud Innsbruck, Rakousko) jako u pracovního a sociálního soudu úspěšně požadovala dodatečné dorovnání ke „Kinderbetreuungsgeld“ za období od 25. října 2013 do 28. června 2014 a od 29. srpna 2014 do 28. října 2014. Michael Moser ve druhém řízení vedeném u téhož soudu požadoval dorovnání ke „Kinderbetreuungsgeld“ podmíněného výší příjmu ve výši 66 eur denně za období své rodičovské dovolené v Německu od 29. června 2014 do 28. srpna 2014.
20.
Obě řízení byla spojena ke společnému projednání a rozhodnutí. Řízení zahájené paní Moser bylo skončeno rozhodnutím ze dne 20. prosince 2017. Její nárok na dorovnání byl pravomocně vyřešen. Naproti tomu však Landesgericht Innsbruck (Zemský soud Innsbruck) jako pracovní a sociální soud žalobu M. Mosera zamítl.
21.
Na základě odvolání soud druhého stupně [Oberlandesgericht Innsbruck (Vrchní zemský soud Innsbruck, Rakousko)] rozhodnutí soudu prvního stupně změnil. Uložil Tiroler Gebietskrankenkasse, aby M. Moserovi vyplatila dorovnání ke „Kinderbetreuungsgeld“ podmíněnému výší příjmu ve výši 29,86 eura denně za období od 29. června 2014 do 28. srpna 2014, celkem 1821,46 eura. Ve zbývající části žalobu zamítl.
22.
Proti tomuto rozhodnutí podala Tiroler Gebietskrankenkasse opravný prostředek k Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud, Rakousko). Navrhuje, aby žaloba byla zamítnuta jako celek. Naskýtá se tedy otázka, zda má M. Moser nárok na vyplacení rozdílu mezi německým „Elterngeld“ a rakouským „Kinderbetreuungsgeld“ podmíněným výší příjmu za období své rodičovské dovolené v Německu od 29. června 2014 do 28. srpna 2014.
23.
Podle M. Mosera rakouská sekundární příslušnost vyplývá z trvajícího pracovního poměru jeho manželky u rakouského zaměstnavatele. Ustanovení § 24 odst. 2 KBGG by bylo v rozporu s unijním právem, pokud by požadovalo skutečný výkon výdělečné činnosti, která v Rakousku podléhá povinnému sociálnímu pojištění.
24.
Tiroler Gebietskrankenkasse popírá, že by měla povinnost platit dorovnání. Tvrdí, že otec nesplňuje vnitrostátní předpoklady pro uplatnění nároku, protože v období 6 měsíců před narozením druhé dcery nevykonával nepřetržitě výdělečnou činnost, která podléhá povinnému sociálnímu pojištění, nebo naroveň postavenou činnost. Nařízení č. 883/2004 se pouze omezuje na koordinaci v případech existence několika nároků v různých státech. Tvrdí, že tudíž chybí přeshraniční prvek ve smyslu nařízení č. 883/2004.
25.
Předkládající soud upřesňuje, že u omezení pouze na výdělečnou činnost podléhající povinnému sociálnímu pojištění vykonávanou v Rakousku, které je obsaženo v § 24 odst. 1 bodu 2 ve spojení s § 24 odst. 2 KBGG, Oberstes Gerichtshof (Nejvyšší soud) konstatoval jeho rozpor s unijním právem.
26.
Dále předkládající soud vychází z toho, že M. Moser splňuje časové podmínky pro vznik nároku podle vnitrostátního práva v podobě minimálně dvouměsíční doby čerpání (§ 5 odst. 4 KBGG) a minimálně šestiměsíční nepřetržité výdělečné činnosti před narozením dítěte (§ 24 odst. 1 bod 1 a odst. 2 KBGG).
27.
V této souvislosti má Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud) pochybnosti o výkladu relevantních ustanovení nařízení č. 883/2004 a nařízení č. 987/2009. Konkrétně jsou v případě rodiny Moserových sporné dvě otázky.
28.
Zaprvé, zda způsob posuzování situace rodiny podle čl. 60 odst. 1 druhé věty nařízení č. 987/2009 podle unijního práva zakládá otci nárok na vyrovnání rozdílu oproti rakouskému „Kinderbetreuungsgeld“ podmíněnému výší příjmu, je-li Rakousko dalším příslušným státem výlučně jako stát zaměstnání matky a matce již poskytlo dorovnání do výše jí náležejícího „Kinderbetreuungsgeld“ podmíněného výší příjmu. Zadruhé, zda rovné nakládání s dávkami, skutečnostmi nebo událostmi, vyžadované článkem 5 nařízení č. 883/2004, může hovořit pro to, že výpočet výše „Kinderbetreuungsgeld“ podmíněného výší příjmu a vyrovnávacího doplatku má vycházet z příjmu M. Mosera dosaženého v Německu.
IV. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce a řízení před Soudním dvorem
29.
Za těchto podmínek se Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1.
Musí být článek 60 odst. 1 věta druhá nařízení č. 987/2009 […] vykládán v tom smyslu, že členský stát příslušný jako další v pořadí (Rakousko) má rodiči s bydlištěm a zaměstnáním v členském státě, který je přednostně příslušný (Německo) podle čl. 68 odst. 1 písm. b) bodu i) nařízení č. 883/2004, jako rodinnou dávku vyplatit vyrovnávací doplatek mezi „Elterngeld“ (rodičovský příspěvek), poskytovaným v přednostně příslušném členském státě, a „Kinderbetreuungsgeld“ (rodičovský příspěvek) druhého členského státu podmíněným výší příjmu, jestliže oba rodiče se společnými dětmi bydlí v přednostně příslušném členském státě a v dalším příslušném členském státě je jako příhraniční pracovník zaměstnán jen druhý rodič?
V případě, že první otázka bude zodpovězena kladně:
2)
Vyměřuje se „Kinderbetreuungsgeld“ podmíněný výší příjmu podle příjmu skutečně dosahovaného ve státě zaměstnání (Německo), nebo podle příjmu, kterého by mohlo být hypoteticky dosaženo ze srovnatelné výdělečné činnosti v dalším příslušném členském státě (Rakousko)?“
30.
Písemná vyjádření předložili žalobce a žalovaná v původním řízení, česká a rakouská vláda, jakož i Evropská komise.
31.
Žalobce, rakouská vláda a Evropská komise se dále zúčastnili jednání konaného dne 30. ledna 2019 a přednesli ústní vyjádření Soudnímu dvoru.
V. Analýza
32.
Aniž bych jakkoliv předjímal odpověď Soudního dvora na první otázku, na žádost Soudního dvora nicméně navrhuji v tomto stanovisku omezit své úvahy na druhou otázku položenou Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud).
33.
Soudní dvůr se zabýval podobnou otázkou ve věci Bergström ( 5 ). V této věci vyměřil Soudní dvůr výši rodinné dávky ve prospěch osoby, která v plné délce dosáhla doby výdělečné činnosti potřebné ke vzniku tohoto nároku na území jiné smluvní strany, s přihlédnutím k hypotetickým příjmům osoby, která má srovnatelnou zkušenost a kvalifikaci a která na území členského státu, v němž je o tuto dávku žádáno, vykonává srovnatelnou činnost.
34.
Rovné nakládání s dávkami, skutečnostmi nebo událostmi, vyžadované článkem 5 nařízení č. 883/2004, může však podle názoru předkládajícího soudu hovořit pro to, že výpočet výše „Kinderbetreuungsgeld“ podmíněného výší příjmu a vyrovnávacího doplatku má vycházet z příjmu M. Mosera dosaženého v Německu. Co se mne týče, tento názor nicméně nesdílím. Mám za to, že odůvodnění uvedené v rozsudku ze dne 15. prosince 2011 ve věci Bergström ve skutečnosti věc neřeší. Jakýkoliv jiný závěr by se rovnal popření smyslu tohoto dřívějšího rozsudku bez jakéhokoliv právního či skutkového podkladu ( 6 ).
A. Rozsudek ze dne 15. prosince 2011, Bergström (C‑257/10, EU:C:2011:839)
35.
Jak jsem již uvedl, v rozsudku ze dne 15. prosince 2011 ve věci Bergström Soudní dvůr odmítl považovat příjmy ze zaměstnání dosažené ve třetí zemi za tuzemské příjmy, které podle dotčeného vnitrostátního práva slouží k výpočtu výše požadované rodinné dávky.
36.
V dané věci se žalobkyně, švédská státní příslušnice, usadila ve Švýcarsku, kde až do narození své dcery v roce 2002 vykonávala výdělečnou činnost. Poté se s manželem vrátila do Švédska. Její manžel začal vykonávat výdělečnou činnost, ale žalobkyně zůstala doma, aby mohla pečovat o svou dceru. Elisabeth Bergström poté požádala o přiznání rodičovské dávky vypočtené na základě příjmů z její výdělečné činnosti ve Švýcarsku.
37.
Podle použitelného vnitrostátního práva předmětná rodinná dávka dosahovala výše denních dávek, které byly stanoveny podle pravidel o pojištění v nemoci. Předmětná rodinná dávka závisí na ročních příjmech pojištěnce z výdělečné činnosti.
38.
Za takové situace Soudní dvůr uvedl, že je tudíž pro účely výpočtu výše rodinných dávek této konkrétní kategorie třeba přihlédnout k příslušným pravidlům stanoveným v nařízení použitelném v dané době, konkrétně v nařízení (EHS) č. 1408/71 ( 7 ), která se v rámci sociálního zabezpečení týkají „nemoci“.
39.
Podle článku 23 nařízení č. 1408/71 se příjem stanoví v závislosti na příjmech během dob získaných podle právních předpisů příslušné instituce nebo s přihlédnutím k paušálním příjmům za doby získané podle uvedených právních předpisů (tedy v případě E. Bergström podle švédských právních předpisů).
40.
Protože E. Bergström neměla během referenčního období ve Švédsku žádné příjmy, Soudní dvůr uvedl, že „aby měl […] [článek] 72 nařízení č. 1408/71 […] užitečný účinek a aby byl splněn požadavek rovnosti zacházení zakotvený v […] čl. 3 odst. 1 uvedeného nařízení, musí být referenční příjem E. Bergström vypočítán s přihlédnutím k příjmům osoby, která ve Švédsku vykonává srovnatelnou činnost a má též srovnatelnou odbornou zkušenost a kvalifikaci jako dotčená ( 8 )“.
41.
Skutečný význam věci Bergström spočívá ve skutečnosti, že Soudní dvůr odmítl argument, že nařízení č. 1408/71 považovalo příjmy E. Bergström ze zaměstnání dosažené ve Švýcarsku za tuzemské příjmy, které ve Švédsku sloužily k výpočtu požadované rodinné dávky. Protože E. Bergström neměla žádné relevantní příjmy dosažené ve Švédsku pro tyto účely, Soudní dvůr uvedl, že aby měla veškerá ustanovení nařízení č. 1408/71 užitečný účinek a aby byl splněn požadavek rovnosti zacházení zakotvený v čl. 3 odst. 1 uvedeného nařízení, referenční příjem musel být vypočítán s přihlédnutím k fiktivním příjmům hypotetického švédského zaměstnance, který má srovnatelnou odbornou zkušenost a kvalifikaci.
B. Použití na projednávanou věc
42.
Při posuzování významu rozhodnutí ve věci Bergström je třeba připomenout, že pravidla, která Soudní dvůr využil jako podklad pro své závěry, to znamená čl. 3 odst. 1, článek 23 a článek 72 nařízení č. 1408/71, se stále použijí v rozsahu, v jakém je dotčeno nařízení č. 883/2004 ( 9 ).
43.
Skutečnost, že se M. Moser nepřestěhoval z Německa do Rakouska – na rozdíl od E. Bergström, která se přestěhovala ze Švýcarska do Švédska – nemá na toto hledisko vliv. Rozhodnutí ve věci Bergström nezávisí na skutečnosti, že žalobkyně v uvedené věci vykonala právo na volný pohyb. Naopak stěžejní skutečnost, pokud šlo o odůvodnění Soudního dvora, spočívala v tom, že skutečné příjmy E. Bergström dosažené ve Švýcarsku nemohly být zohledněny pro účely výpočtu rodinné dávky, která jí měla být vyplácena ve Švédsku. Právní aspekt je tedy podobný v obou situacích: dávka je stanovena podle pravidel upravujících mateřskou dávku (jako je tomu ve věci v původním řízení) nebo nemocenské pojištění (jako je tomu ve věci Bergström), které jsou obě spojeny s příjmem dříve dosaženým dotčenou osobou a na něž se vztahují tatáž ustanovení v nařízení č. 883/2004 ( 10 ).
44.
Je pravda, že předkládající soud je toho názoru, že článek 5 nařízení č. 883/2004 může hovořit pro to, že výpočet výše „Kinderbetreuungsgeld“ podmíněného výší příjmu a vyrovnávacího doplatku musí vycházet z příjmu M. Mosera dosaženého v Německu – to znamená „skutečného“ příjmu, kterého dosáhl.
45.
Podle čl. 5 písm. b) nařízení č. 883/2004 platí, že „jsou-li podle právních předpisů příslušného členského státu právní účinky připisovány existenci některých skutečností nebo událostí, přihlíží tento členský stát k podobným skutečnostem nebo událostem, které nastaly v kterémkoli členském státě tak, jako by k nim došlo na jeho území“. 46. Je pravda, že toto pravidlo nebylo zahrnuto do nařízení č. 1408/71. Článek 5 nařízení č. 883/2004 nicméně představuje pouze objasnění zásady rovného zacházení stanovené v článku 4 uvedeného nařízení.
47.
Z tohoto hlediska mám za to, že toto ustanovení nemůže mít vliv na vyměření výše rodinných dávek, alespoň pokud se to týká projednávané věci. Na tomto místě je třeba poznamenat, že bod 10 odůvodnění nařízení č. 883/2004 výslovně uvádí, že „zásada zacházení s některými skutečnostmi a událostmi, které nastaly na území jiného členského státu, jako by nastaly na území členského státu, jehož právní předpisy jsou použitelné, by však neměla být v rozporu se zásadou sčítání získaných dob pojištění, zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo bydliště podle právních předpisů jiného členského státu s těmi dobami, které byly získány podle právních předpisů příslušného členského státu ( 11 )“. Toto je přesně zásada stanovená v článku 72 nařízení č. 1408/71 použitá Soudním dvorem v rozsudku ze dne 15. prosince 2011ve věci Bergström (C‑257/10, EU:C:2011:839, bod 52) a která je nyní obsažena v článku 6 nařízení č. 883/2004.
48.
Článek 67 nařízení č. 883/2204 navíc stanoví při řešení otázky rodinných dávek, že „[o]soba má nárok na rodinné dávky v souladu s právními předpisy příslušného členského státu, včetně dávek pro rodinné příslušníky, kteří bydlí v jiném členském státě, jako by bydleli v příslušném členském státě ( 12 )“.
49.
Ve věci, jako je projednávaná věc, kde je třeba použít článek 67 nařízení č. 883/2004, nelze ani přehlédnout skutečnost, že článek 60 nařízení č. 987/2009 stanoví, že „se přihlíží k situaci celé rodiny, jako by se na všechny dotyčné osoby vztahovaly právní předpisy dotčeného členského státu a všechny dotyčné osoby v tomto členském státě měly bydliště, zejména pokud jde o nárok určité osoby na takové dávky ( 13 )“.
50.
Použití slova „zejména“ v této souvislosti jasně naznačuje, že okolnosti uvedené v tomto ustanovení nejsou uvedeny taxativně.
51.
Tento výklad článku 5 nařízení č. 883/2004 a článku 60 nařízení č. 987/2004 navíc chrání finanční rovnováhu systému sociálního zabezpečení dotčeného členského státu, neboť nejvyšší příjmy z jiných členských států nejsou relevantní ( 14 ). Je rovněž v souladu s bodem 12 odůvodnění nařízení č. 883/2004, který stanoví, že zásada stejného posuzování skutečností nebo událostí nemůže vést k objektivně neodůvodněným výsledkům.
52.
Všechny tyto skutečnosti vedou k závěru, že na základě přímé analogie s odůvodněním ve věci Bergström by měl být referenční příjem M. Mosera pro účely vyměření výše rakouské rodinné dávky posuzován nikoliv podle příjmu, kterého skutečně dosáhl v Německu, ale naopak podle příjmu, kterého by mohlo být hypoteticky dosaženo zaměstnancem se srovnatelnou odbornou zkušeností a kvalifikací v dalším příslušném členském státě (v této věci v Rakousku).
VI. Závěry
53.
Navrhuji tedy, aby Soudní dvůr odpověděl na druhou otázku položenou Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud, Rakousko) následovně:
„ ,Kinderbetreuungsgeld‘ (rakouský rodičovský příspěvek) podmíněný výší příjmu musí být vyměřen podle příjmu, kterého by mohlo být hypoteticky dosaženo srovnatelnou výdělečnou činností v dalším příslušném členském státě.“
( 1 ) – Původní jazyk: angličtina.
( 2 ) – Úř. věst. 2009, L 284, s. 1.
( 3 ) – Úř. věst. 2004, L 166, s. 1; Zvl. vyd. 05/05, s. 72.
( 4 ) – Bundesgesetzblatt (dále jen „BGBl“) I 103/2001.
( 5 ) – Rozsudek ze dne 15. prosince 2011, Bergström (C‑257/10, EU:C:2011:839).
( 6 ) – Podotýkám také, že žádný z účastníků řízení, kteří předložili vyjádření před Soudním dvorem, nevznesl žádné tvrzení ohledně možných obtíží s vyměřením takových částek.
( 7 ) – Nařízení Rady č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství (Úř. věst. 1971, L 149, s. 2; Zvl. vyd. 05/01, s. 35), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1386/2001 ze dne 5. června 2001 (Úř. věst. 2001, L 187, s. 1; Zvl. vyd. 05/04, s. 129).
( 8 ) – Rozsudek ze dne 15. prosince 2011, Bergström (C‑257/10, EU:C:2011:839, bod 52).
( 9 ) – Viz článek 4, článek 21 a článek 6 nařízení č. 883/2004.
( 10 ) – Viz nařízení č. 883/2004, Hlava III, Kapitola 1, „Dávky v nemoci, mateřství a rovnocenné otcovské dávky“.
( 11 ) – Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.
( 12 ) – Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.
( 13 ) – Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.
( 14 ) – Lze také poznamenat, že nehrozí vážné narušení finanční rovnováhy rakouského systému sociálního zabezpečení, neboť výše „Kinderbetreuungsgeld“ podléhá zákonem stanovenému stropu.