Prozatímní vydání
STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
EVGENIJE TANČEVA
přednesené dne 4. července 2019(1)
Věc C-56/18 P
Evropská komise
proti
Gmina Miasto Gdynia
a Port Lotniczy Gdynia Kosakowo
„Kasační opravný prostředek – Státní podpory – Článek 108 odst. 2 SFEU – Investiční podpory – Provozní podpory – Letištní infrastruktury – Rozhodnutí prohlašující podporu za neslučitelnou s vnitřním trhem a nařizující její navrácení – Zrušení Tribunálem – Podstatné formální náležitosti – Procesní práva zúčastněných stran“
1. Kasačním opravným prostředkem podaným v projednávané věci se Evropská komise domáhá zrušení rozsudku Tribunálu vydaného ve věci T-263/15(2) v rozsahu, v němž zrušil články 2 až 5 rozhodnutí Komise (EU) 2015/1586(3). V uvedeném rozhodnutí dospěla Komise k závěru, že polské obce Gdyně a Kosakowo poskytly státní podporu neslučitelnou s vnitřním trhem společnosti Port Lotniczy Gdynia-Kosakowo sp. z o.o. (dále jen „PLGK“) s cílem pokrýt investiční náklady na přeměnu vojenského letiště Gdyně-Oksywie na severu Polska na civilní letiště (dále jen „investiční podpora“) a provozní náklady budoucího letiště (dále jen „provozní podpora“). Komise přezkoumala poskytnutí finančních prostředků v celkové hodnotě přibližně 207,48 milionů polských zlotých (PLN) (přibližně 48,7 milionů eur). Sporné rozhodnutí nahradilo předchozí rozhodnutí v téže věci, rozhodnutí Komise 2014/883/EU(4), které Komise zrušila.
2. Projednávaná věc vyžaduje, aby Soudní dvůr uvážil zejména to, zda je povinnost požádat zúčastněné strany o vyjádření jejich názoru v průběhu řízení o státní podpoře, v návaznosti na podstatnou změnu právního režimu, podstatnou formální náležitostí (jejíž porušení by vedlo k tomu, že rozhodnutí bude zrušeno nezávisle na dopadu, který by tato změna na rozhodnutí případně mohla mít), nebo zda taková povinnost existuje pouze v případě, že by tato podstatná změna mohla mít takový dopad na rozhodnutí; v tomto stanovisku docházím k závěru, že platí druhá z uvedených alternativ.
I. Skutečnosti předcházející sporu a sporné rozhodnutí
3. Poměrně složité pozadí sporu je podrobně popsáno v bodech 1 až 25 napadeného rozsudku. Pro účely tohoto řízení o kasačním opravném prostředku uvádím pouze následující shrnutí.
4. Dne 7. září 2012 oznámilo Polsko Komisi z důvodu zachování právní jistoty plánované financování shora uvedeného projektu. Později Polsko potvrdilo, že oznámené finanční prostředky již ve skutečnosti byly neodvolatelně přiznány.
5. V návaznosti na korespondenci mezi Komisí a Polskem Komise rozhodnutím ze dne 2. července 2013 zahájila formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU a vyzvala zúčastněné strany k podání připomínek [rozhodnutí C(2013) 4045 final, ze dne 2. července 2013, týkající se opatření SA.35388 (2013/C) (ex 2013/NN a ex 2012/N) – Polsko – Výstavba letiště Gdyně-Kosakowo (Úř. věst. 2013, C 243, s. 25, dále jen „rozhodnutí o zahájení řízení“)]. Komise od Polska ani zúčastněných stran neobdržela žádné připomínky; poté, dne 11. února 2014, přijala Komise rozhodnutí 2014/883, v němž dospěla k závěru, že dotčená státní podpora (a to jak investiční, tak provozní podpora) je neslučitelná s vnitřním trhem. Komise přezkoumávala tuto podporu z hlediska výjimky zakotvené v čl. 107 odst. 3 písm. a) SFEU a Pokynů k regionální podpoře na období 2007–2013 (Úř. věst. C 54, s. 13; dále jen „pokyny k regionální podpoře“).
6. Obce Kosakowo a Gdyně, jakož i společnost PLGK, napadly rozhodnutí 2014/883 u Tribunálu (věci T-215/14 a T-217/14). Polsko bylo v obou věcech vedlejším účastníkem řízení. V mezidobí, dne 7. května 2014, vydal okresní soud Gdańsk-Północ rozhodnutí, kterým vyhlásil úpadek společnosti PLGK a nařídil její likvidaci. V průběhu řízení před Tribunálem Komise dne 26. února 2015 rozhodnutí 2014/883 zrušila a nahradila je sporným rozhodnutím. A to z toho důvodu, že v rozhodnutí o zahájení řízení dospěla Komise k závěru, že investice do výstavby budov a vybavení pro jednotky požární ochrany, celníky, pracovníky ochrany letiště, zaměstnance policie a pohraniční stráže nepředstavují státní podporu, a Komise měla za to, že by v závěrečném rozhodnutí o daném opatření neměla tento závěr zpochybňovat.
7. V období mezi vydáním rozhodnutí 2014/883 a vydáním sporného rozhodnutí vstoupilo dne 4. dubna 2014 v platnost „Sdělení Komise – Pokyny ke státní podpoře letišť a leteckých společností“ ze dne 31. března 2014 (Úř. věst. 2014, C 99, s. 3; dále jen „pokyny z roku 2014“) a nahradilo pokyny pro letectví z roku 2005 (dále jen „pokyny z roku 2005“)(5). Ve sporném rozhodnutí dospěla Komise k závěru, že s ohledem na bod 172 pokynů z roku 2014 se zásady těchto pokynů nepoužijí na investiční podporu poskytnutou před 4. dubnem 2014, jsou ale ihned použitelné na podporu provozní.
8. Ve 244. bodě odůvodnění sporného rozhodnutí Komise uvedla, že své posouzení provozní podpory v 227. bodě odůvodnění rozhodnutí 2014/883 založila na závěru, že „poskytnutí provozní podpory s cílem zajistit realizaci investičního projektu, který využívá investiční podporu neslučitelnou s vnitřním trhem, je ze své podstaty s vnitřním trhem neslučitelné“. Bez neslučitelné investiční podpory by letiště v Gdyni neexistovalo, neboť se z této podpory zcela financuje, a provozní podpora nemůže být poskytnuta neexistující letištní infrastruktuře. Ve 245. bodě odůvodnění sporného rozhodnutí Komise uvedla, že závěr učiněný na základě pokynů z roku 2005 je platný stejnou měrou i na základě pokynů z roku 2014 a dostačuje k zjištění, že provozní podpora poskytnutá provozovateli letiště je neslučitelná s vnitřním trhem. Ve 246. a 247. bodě odůvodnění sporného rozhodnutí Komise připomíná první podmínku slučitelnosti stanovenou v pokynech z roku 2014 (v bodě 113 těchto pokynů) a rozhodnutí 2014/883, přičemž vysvětluje, že pokud tato podpora nebyla slučitelná s pokyny z roku 2005, nebude slučitelná ani s pokyny z roku 2014. A konečně ve 248. a 249. bodě odůvodnění sporného rozhodnutí Komise pro úplnost analyzuje slučitelnost provozní podpory s pokyny k regionální podpoře.
II. Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek
9. Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 15. května 2015 podaly Gdyně a společnost PLGK (v tomto kasačním opravném prostředku společně dále jen „odpůrkyně“) proti spornému rozhodnutí žalobu. Polsko bylo v řízení o této žalobě vedlejším účastníkem podporujícím žalobkyně. Napadeným rozsudkem shledal Tribunál třetí výtku šestého žalobního důvodu uváděného Gdyní a společností PLGK, v níž Komisi vytýkají, že porušila jejich procesní práva zúčastněných stran (tím, že jim odňala možnost předložit připomínky k použití nových pokynů z roku 2014), důvodnou.
III. Ke kasačnímu opravnému prostředku
A. K prvnímu a druhému důvodu kasačního opravného prostředku
1. K první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku (nesprávná právní kvalifikace práva zúčastněných stran předložit připomínky)
a) Stručné shrnutí argumentů účastníků řízení
10. Komise uvádí, že zjištění o neslučitelnosti provozní podpory s vnitřním trhem, které učinila ve sporném rozhodnutí, vycházelo ze dvou na sobě nezávislých důvodů. Hlavním důvodem byla skutečnost, že samotná investiční podpora je s vnitřním trhem neslučitelná; nesplnění první podmínky pokynů z roku 2014 (provozní podpora přispívající k dosažení jasně vymezeného cíle společného zájmu) bylo pouze druhým, doplňkovým důvodem. Odůvodnění rozhodnutí Tribunálu však vycházelo z předpokladu, že neslučitelnost provozní podpory s vnitřním trhem vychází výhradně z použití pokynů z roku 2014.
11. Podle první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku Tribunál pochybil při právní kvalifikaci „práva zúčastněných stran na podání připomínek“ podle čl. 108 odst. 2 SFEU způsobem, který je v rozporu s rozsudkem ze dne 8. května 2008, Ferriere Nord v. Komise (C-49/05 P, nezveřejněný, EU:C:2008:259; dále jen „Ferriere Nord“, body 78 až 84).
12. Komise uvádí, že Polsko nepodalo proti spornému rozhodnutí žalobu pro porušení jeho práva na obhajobu či práva na sporné řízení, proto je nepřípustné, aby nyní v tomto ohledu vznášelo námitky.
13. Dále Komise tvrdí, vzhledem k tomu, že porušení práva zúčastněných stran na podání připomínek nepředstavuje podstatnou formální náležitost, Tribunál měl tuto třetí výtku šestého žalobního důvodu prohlásit za nepřípustnou a tento žalobní důvod neměl být přezkoumáván z úřední povinnosti.
14. Odpůrkyně namítají, že přístup Komise minimalizuje význam práva zúčastněných stran být vyslechnut před přijetím rozhodnutí. Odpůrkyně se domnívají, že rozsudek ze dne 11. prosince 2008, Komise v. Freistaat Sachsen (C-334/07 P, EU:C:2008:709; dále jen „Freistaat Sachsen“, bod 56), jasně uvádí, že pokud se právní režim změní před přijetím rozhodnutí, musí Komise vyzvat zúčastněné strany, aby se ke slučitelnosti této podpory vyjádřily. Odpůrkyně mají za to, že mezi případem Ferriere Nord a projednávanou věcí existují významné faktické a právní rozdíly. Ve věci Ferriere Nord bylo rozhodnutí o zahájení řízení totožné s konečným rozhodnutím ve věci. V uvedeném případu byly navíc právní režimy, které na sebe navazovaly, v podstatě totožné, což Soudnímu dvoru umožnilo dospět k závěru, že Komise nebyla povinna strany k podání připomínek vyzývat.
15. V projednávaném případě v konečném důsledku podstatné rozdíly mezi dotčenými právními režimy a povinnost Komise dostatečně definovat parametry svého hodnocení vedly Tribunál k tomu, že povinnost Komise umožnit zúčastněným stranám podat připomínky kvalifikoval jako podstatnou formální náležitost. Na rozdíl od argumentace Komise odpůrkyně uvádějí, že povinnost vyzvat strany k podání vyjádření ke změnám právního režimu není determinována dopadem případných připomínek na konečné rozhodnutí, ale spíše tím, že povaha této změny je podstatná.
16. Polská vláda se domnívá, že právo zúčastněných stran předkládat připomínky v rámci formálního vyšetřovacího řízení musí být analyzováno obecněji jako podstatný prvek řádného výkonu spravedlnosti podle článku 41 Listiny základních práv Evropské unie. Komise je povinna ve svých postupech dodržovat Listinu, která jí v tomto ohledu ukládá přísnější povinnosti, než platily před vsrupem Listiny v platnost. Polská vláda se domnívá, že ve věci Freistaat Sachsen (bod 55 rozsudku) Soudní dvůr rozhodl, že povinnost Komise umožnit zúčastněným stranám předložit připomínky je podstatnou formální náležitostí. Dále v bodu 56 uvedeného rozsudku stanovil Soudní dvůr výjimku z této zásady pro případ nepodstatné změny právního režimu před přijetím uvedeného rozhodnutí. Tato výjimka by měla být vykládána restriktivně a v projednávané věci by mělo být její uplatnění odmítnuto vzhledem k tomu, že pokyny z roku 2014 vedly k podstatné změně právního režimu. A konečně, jednání Komise porušilo právo Polska na obhajobu, které mu náleží jako členskému státu, jenž je adresátem sporného rozhodnutí.
b) Posouzení
17. Soudní dvůr se poprvé zabýval otázkou práva zúčastněných stran podat vyjádření ve věci Ferriere Nord, bod 83, v němž Soudní dvůr konstatoval, že „Komise z nového režimu nečerpala zásady a kritéria hodnocení, které by změnily její analýzu, a za těchto konkrétních okolností není nutné provést nové projednání s dotčenými stranami, neboť takové projednání by nemohlo sporné rozhodnutí změnit“. Podotýkám, že Soudní dvůr se výslovně vyjádřil k možnému dopadu změny právního režimu na dotčené rozhodnutí.
18. Dále se Soudní dvůr k této otázce vyjádřil ve věci Freistaat Sachsen, body 55 a 56. V tomto rozsudku Soudní dvůr nepoukázal výslovně na případný dopad změny právního režimu na rozhodnutí, ale konstatoval, že „když se Komise rozhodne zahájit formální vyšetřovací řízení ohledně záměru podpory, musí zúčastněným stranám, mezi které patří dotčený podnik nebo podniky, umožnit předložit jejich připomínky. Toto pravidlo má povahu podstatné formální náležitosti. […] Z toho vyplývá, že pokud se právní režim, za jehož platnosti členský stát oznámil zamýšlenou podporu, změní před přijetím rozhodnutí Komise, musí Komise pro účely rozhodnutí, které je povinna přijmout na základě nových pravidel, vyzvat zúčastněné strany, aby se vyjádřily ke slučitelnosti této podpory s těmito pravidly. Jinak je tomu pouze v případě, že nový právní režim neobsahuje podstatné změny oproti režimu, který byl předtím platný“ (kurzívou zvýraznil autor stanoviska; Soudní dvůr cituje rozhodnutí ve věci Ferriere Nord, body 68 až 71).
19. Dovoluji si upozornit na skutečnost, že rozhodnutí ve věci Freistaat Sachsen a obzvláště jeho bod 56 se zabývaly odlišnou právní otázkou, než která byla předmětem řízení ve věci Ferriere Nord. Případ Freistaat Sachsen se týkal otázky, zda Komise porušila zásadu zákazu zpětné působnosti, když ve svém rozhodnutí v předmětné věci použila nařízení č. 70/2001. Toto nařízení bylo tehdy nové a stanovilo, že určité kategorie státní podpory ve prospěch malých a středních podniků jsou slučitelné s vnitřním trhem a nepodléhají oznamovací povinnosti podle čl. 108 odst. 3 SFEU. Toto nařízení vstoupilo v platnost poté, co byla podpora oznámena Komisi. Komise vyzvala zúčastněné strany, aby se vyjádřily k použití uvedeného nařízení, a bod 56 uvedeného rozsudku by měl být proto vnímán z tohoto úhlu pohledu.
20. Podle mého názoru je projednávaná věc podobná případu Ferriere Nord, kde Komise se zúčastněnými stranami neprojednala podmínky slučitelnosti stanovené v pokynech, které vstoupily v platnost před přijetím sporného rozhodnutí. A právě v rámci těchto skutkových okolností Soudní dvůr nepovažoval takové projednání za úkon, který by měl povahu podstatné formální náležitosti.
21. Navzdory rozsudku Ferriere Nord v napadeném rozsudku Tribunál uvedl, že skutečnost, že nové pokyny z roku 2014 nebyly projednány se zúčastněnými stranami, představuje porušení podstatné formální náležitosti, jehož důsledkem je zrušení vadného aktu, aniž je nutné zkoumat, zda by se byl výsledek řízení lišil, pokud by k této procesní vadě nedošlo (body 81 a 83).
22. Jak je uvedeno v bodě 2 tohoto stanoviska, v projednávané věci jsem dospěl k závěru, že požadavek projednání se zúčastněnými stranami v průběhu řízení existuje pouze tehdy, pokud by podstatná změna právního režimu mohla mít dopad na konečné rozhodnutí.
23. Domnívám se totiž, že přístup, který by tento dopad vůbec nebral v potaz, by nebyl v souladu s judikaturou Soudního dvora. Soudní dvůr usiluje o zachování podstatné, a tedy výjimečné povahy náležitostí, které představují podstatné formální náležitosti. Jak zdůraznila generální advokátka E. Sharpston ve svém stanovisku ve věci Španělsko v. Komise, C-114/17 P, EU:C:2018:309, bod 95, „Soudní dvůr došel k závěru, že nedodržení podstatné procesní náležitosti má za následek prohlášení neplatnosti aktu, kterého se nedodržení týká. […] V této souvislosti […] [jsou] podstatné […] pouze procesní náležitosti, které jsou neoddělitelně spjaty s tvorbou a vyjádřením vůle orgánu, jenž daný akt přijímá. Jejich dodržování je v obecném zájmu. […] Tyto náležitosti jsou tak zásadní, že jakékoli porušení má za následek prohlášení následného aktu za neplatný bez ohledu na to, zda mohl být výsledek řízení jakkoli odlišný, pokud by byly uvedené náležitosti dodrženy“(6).
24. Mimoto je, zaprvé, důležité podotknout, že Tribunál zřejmě nebere v úvahu skutečnost, že v případech státní podpory nemají zúčastněné strany právo na obhajobu ani právo na kontradiktorní diskusi s Komisí, jejich úlohou je pouze poskytnout všechny informace, které mají vést Komisi(7).
25. Správní řízení o kontrole státních podpor je řízením zahájeným pouze proti členskému státu odpovědnému za poskytnutí podpory. Tento členský stát je rovněž adresátem konečného rozhodnutí Komise, což odůvodňuje zvýhodněné postavení členského státu co do kontaktů s Komisí(8) a zejména jejich práva na obhajobu(9).
26. Oproti tomu stojí v případech týkajících se státní podpory omezená procesní práva zúčastněných stran: jediným účelem projednání s těmito stranami je získat od nich všechny potřebné informace, aby mohla Komise při svých budoucích krocích vycházet ze všech relevantních skutečností(10). Základní úlohou zúčastněných stran je proto být „zdrojem informací“ Komise(11). Dokonce i polská vláda ve svém vyjádření připouští, že právo zúčastněných stran předkládat připomínky „není totožné“ s právy na obhajobu, která jsou přiznávána dotčeným členským státům.
27. Zúčastněné strany tedy nemají v řízení zvláštní úlohu a zjevně se nemohou dovolávat tak širokých práv, jaká svědčí žalovanému členskému státu(12) – právo být vyslechnut v řízení je nárokem přiznávaným osobám, proti nimž bylo řízení zahájeno(13). Zejména si zúčastněné osoby nemohou nárokovat právo diskutovat o otázkách s Komisí stejným způsobem, jakým může činit členský stát(14). Jejich jediným právem je se dotčeného správního řízení účastnit do té míry, jak bude pro účely konkrétních okolností daného případu nezbytné(15).
28. Proto, jak Tribunál správně rozhodl, obecné právní zásady, jako jsou právo na spravedlivý proces, právo být vyslechnut, zásada řádné správy nebo zásada zákazu diskriminace, nemohou dovolit unijním soudům rozšířit procesní práva přiznaná zúčastněným stranám v rámci řízení o kontrole státních podpor Smlouvou a sekundárním právem(16). Řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU je tudíž řízením kontradiktorním pouze ve vztahu k dotčenému členskému státu, nikoli ve vztahu k zúčastněným stranám(17).
29. Zadruhé je potřeba zdůraznit, že v napadeném rozsudku Tribunál nerozhodl, že Komise měla zahájit nové formální řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU jako takové. Tribunál Komisi vytýká pouze to, že porušila podstatnou formální náležitost tím, že neumožnila zúčastněným stranám předložit připomínky k pokynům z roku 2014.
30. Souhlasím s Komisí v tom, že z bodů 55 a 56 rozsudku ve věci Freistaat Sachsen vyplývá, že pokud jde o zúčastněné strany v řízeních o státní podpoře, je nezbytné rozlišovat mezi „podstatnou formální náležitostí“ vyplývající z čl. 108 odst. 2 SFEU na jedné straně a jinými procesními právy (jež nejsou neoddělitelně spjaty s vyjádřením záměru Komise v rozhodnutí vydaném na základě čl. 108 odst. 2 SFEU) na straně druhé(18). Tato práva zahrnují práva zúčastněných stran předkládat připomínky k ustanovením, která Komise zamýšlí použít k posouzení dotyčného opatření. Právě o toto právo se jednalo ve věci Ferriere Nord, přičemž v uvedeném rozsudku je Soudní dvůr nekvalifikoval jako „podstatnou formální náležitost“ (to uznává dokonce i polská vláda v bodě 13 své odpovědi).
31. Povinnost Komise umožnit zúčastněným stranám předložit své připomínky v návaznosti na zahájení formálního vyšetřovacího řízení skutečně představuje podstatnou formální náležitost (Freistaat Sachsen, body 55 a 56). V projednávané věci Komise tuto povinnost splnila zveřejněním rozhodnutí o zahájení řízení. Vzhledem k tomu, že Komise nevycházela z nových skutečností, nebyla povinna znovu zahajovat formální vyšetřovací řízení a opětovně vyzývat zúčastněné strany k předložení připomínek. Soudní dvůr rozhodl, že pokud v průběhu řízení dojde ke změně právního režimu, platí, že byla-li tato novelizace v podstatě totožná a nebyla způsobilá vést ke změně původní analýzy navržené Komisí, není nové projednání se zúčastněnými stranami nezbytné (Ferriere Nord, body 79 až 83) – a, jak vysvětlím níže, v projednávané věci nastala právě tato situace.
32. Pokud by projednání se zúčastněnými stranami mohlo být považováno za podstatnou formální náležitost za situace, kdy se právní režim změní v průběhu řízení (jak se stalo v projednávané věci), pak by Soudní dvůr ve věci Ferriere Nord nepřikročil k analýze dopadu nových právních ustanovení na zjištění Komise. Tento závěr by navíc znamenal přiznání práva zúčastněných stran na obhajobu, což by bylo v rozporu s výše citovanou judikaturou. Nicméně i v takovém případě z ustálené judikatury vyplývá, že porušení práva na obhajobu, které je právem silnějším než právo předkládat připomínky, má za následek zrušení sporného rozhodnutí pouze tehdy, je-li zjištěno, že v případě neexistence tohoto porušení mohl být výsledek řízení jiný(19).
33. Pokud by totiž povinnost, jako je povinnost, o níž jde v projednávané věci, byla považována za podstatnou formální náležitost vedoucí k automatickému zrušení rozhodnutí porušujícího tuto povinnost, mohli bychom se ocitnout v situaci, kdy budou práva zúčastněných stran chráněna lépe než stejná práva svědčící samotným účastníkům řízení (aby totiž mohlo porušení práva na obhajobu vést ke zrušení rozhodnutí, musí se toto porušení v zásadě nepříznivě dotknout adresáta tohoto rozhodnutí).
34. To platí tím spíše, že by to bylo v rozporu s judikaturou týkající se práva členských států na obhajobu (které představuje silnější právo než právo předkládat připomínky): Soudní dvůr například rozhodl, že není opodstatněné zrušit rozhodnutí přijaté po zrušení předchozího rozhodnutí týkajícího se slučitelnosti státní podpory, i když toto nové rozhodnutí zohlednilo podmínku, která nebyla s daným členským státem projednána(20). Soudní dvůr obdobně rozhodl, že rozhodnutí by nemělo být zrušeno ani v případě, že zohlednilo připomínky předložené zúčastněnými stranami, které nebyly předloženy k vyjádření dotčenému členskému státu(21) . V těchto případech Soudní dvůr výslovně posuzoval, zda sporné rozhodnutí mohlo být odlišné, pokud by se Komise zdržela použití podmínek, které nebyly předloženy danému členskému státu v rozporu s jeho právem na obhajobu.
35. Je možné dodat, že pokud by měl Soudní dvůr opomíjet analýzu dopadu přijetí nových pokynů na rozhodnutí, mohlo by to vést k tomu, že by nebyly zohledňovány situace, jako je situace v projednávané věci, kdy – přestože je pravda, že došlo ke změně právního režimu – dotčená podpora je podporou provozní a její neslučitelnost nevycházela z právního režimu použitelného na tento druh podpory, ale z neslučitelnosti hlavní podpory projektu letiště (investiční podpory).
36. Poskytnutí dotčeného kapitálu mělo pokrývat jak investiční náklady (tj. přeměnu letiště: investiční podpora), tak provozní náklady spojené s fungováním přeměněného letiště v počátcích jeho provozu (provozní podpora).
37. Procesní vada zjištěná Tribunálem se týkala pouze provozní podpory.
38. Na tomto místě poukazuji na vlastní znění 244. bodu odůvodnění sporného rozhodnutí (viz bod 8 tohoto stanoviska). Závěr v tomto bodě odůvodnění je jednoznačně samostatný a není žádným způsobem závislý na pokynech Komise. Platí jak podle pokynů z roku 2014, tak podle pokynů z roku 2005, a ostatně i podle pokynů k regionální podpoře.
39. V bodě 85 napadeného rozsudku Tribunál skutečně viděl zřejmou vazbu mezi investiční podporou a provozní podporou.
40. Poté však dospěl k závěru, že ve vztahu k právnímu režimu, na němž byla tato vazba založena, došlo k určité nepřesnosti.
41. Podle Tribunálu byl příčinou vzniku této nepřesnosti rozdíl mezi právním režimem zmíněným ve 245. bodě odůvodnění sporného rozhodnutí a právním režimem uvedeným ve 227. a 228. bodě odůvodnění rozhodnutí 2014/883, jakož i způsob, jakým bylo druhé zmíněné rozhodnutí koncipováno.
42. Přestože podaný kasační opravný prostředek uvedený rozdíl nepopírá, souhlasím s Komisí, že tento rozdíl mezi dotčenými právními režimy není v konečném důsledku v projednávané věci relevantní, neboť rozhodnutí považovat provozní podporu za neslučitelnou s vnitřním trhem vychází (především) ze zásady obecné logiky na základě článku 107 SFEU, který je použitelný v každém případě.
43. Ve 244. bodě odůvodnění sporného rozhodnutí totiž Komise poukázala na 227. bod odůvodnění rozhodnutí 2014/883 opakujíc závěr učiněný v tomto rozhodnutí, že „poskytnutí provozní podpory s cílem zajistit realizaci investičního projektu, který využívá investiční podporu neslučitelnou s vnitřním trhem, je ze své podstaty s vnitřním trhem neslučitelné“ (kurzivou zvýraznil autor stanoviska). V následující větě 244. bodu odůvodnění Komise tento závěr zdůvodnila takto: „Bez neslučitelné investiční podpory by letiště v Gdyni neexistovalo, neboť se z této podpory zcela financuje; na druhé straně nemůže být provozní podpora [a provozní podpora nemůže být] poskytnuta neexistující letištní infrastruktuře.“
44. Přespříliš formalistický přístup Tribunálu v napadeném rozsudku již byl v akademické právní literatuře kritizován(22): „[B]ez ohledu na rozdíly [mezi těmito různými pokyny] Tribunálu jeden důležitý aspekt unikl. Komise dospěla k závěru, že podpora pro letiště v Gdyni není slučitelná s vnitřním trhem, protože byla jejím prostřednictvím financována duplicitní, a tudíž zbytečná infrastruktura. Nedaleké letiště v Gdaňsku nebylo plně vytíženo a nebylo třeba budovat jiné letiště. Tribunál se nevěnoval posouzení otázky, zda by formulační rozdíly v pokynech pro regionální podporu a v pokynech pro letectví nějakým způsobem změnily zjištění Komise, že dotčená infrastruktura neslouží oprávněnému cíli veřejné politiky. Polsko se moudře zdrželo argumentace, že mrhání vlastními finančními prostředky je jeho právem. Co se teď stane? Komise pravděpodobně obnoví formální vyšetřovací řízení, vyřeší problém s právním základem dotčeného posouzení, bude se věnovat řadě dalších problémů zmíněných Soudním dvorem, například odlišné analýze provozní a investiční podpory, a opětovně vydá zamítavé rozhodnutí. Je vcelku nepředstavitelné, že by Komise připustila, že podpora nadbytečné infrastruktury je slučitelná s vnitřním trhem.“
45. Je třeba dodat, že připomínka Komise obsažená ve sporném rozhodnutí, že provozní podpora je rovněž neslučitelná podle pokynů z roku 2014, byla uvedena jednoznačně pouze „podpůrně“.
46. Dokonce bych si dovolil konstatovat, že uvedení tohoto doplňkového argumentu Komisí bylo nešťastné, neboť Tribunál se na něj zaměřil a (nesprávně) je vyložil tak, že kvůli němu je nutno sporné rozhodnutí zrušit.
47. Jsem toho názoru, že Komise měla neslučitelnost provozní podpory s vnitřním trhem ve sporném rozhodnutí založit pouze na důvodech uvedených ve 244. a 245. bodě odůvodnění uvedeného rozhodnutí (viz bod 8 tohoto stanoviska).
48. Je pravdou, že je pak nutno se ptát, proč Komise jednoduše nepřistoupila k nápravě předchozího rozhodnutí, místo aby vydávala nové rozhodnutí (což znamenalo nové řízení). Jak však Komise vysvětlila při jednání, tuto možnost v projednávané věci neměla, neboť snížení objemu finančních prostředků vyžadovalo nové použití kritéria soukromého investora (s cílem zjistit, zda existovala hospodářská výhoda).
49. Výše uvedené rovněž vyvolává otázku, v jaké fázi správního řízení se tato podstatná formální náležitost vlastně objevuje. Jak Komise tvrdila při jednání, dochází k tomu v situaci, kdy má Komise pochybnosti o slučitelnosti podpory s vnitřním trhem. Od tohoto okamžiku vzniká Komisi povinnost zveřejnit rozhodnutí o zahájení formálního šetření v Úředním věstníku. Podstatnou formální náležitostí proto je, že díky tomuto zveřejnění mají všechny zúčastněné strany (konkurence, příjemci podpory atd.) a všechny členské státy možnost předkládat připomínky týkající se daného opatření prošetřovaného Komisí.
50. Pokud tedy v průběhu řízení před Komisí dojde ke změně právního režimu a tato změna je podstatná a způsobilá ovlivnit výsledek posouzení slučitelnosti daného opatření s vnitřním trhem, může Komise vyzvat členský stát k předložení připomínek. Tak ovšem může učinit pouze členský stát (nikoli zúčastněné strany) a důležité je to, že tato situace nepředstavuje podstatnou formální náležitost.
51. Odpůrkyně však v podstatě tvrdí, že postoj Komise je v rozporu s Listinou a se skutečností, že Unie je společenstvím, jež se řídí zásadami právního státu, a porušuje právo zúčastněných stran (společnosti PLGK jako příjemce dotčené podpory) a Polska předkládat připomínky. Kromě toho uvádějí, že Listina ukládá Komisi povinnost přihlédnout k právu zúčastněných stran být vyslechnut před vydáním rozhodnutí o státní podpoře.
52. Postačí však připomenout, že vstupem Listiny v platnost nedošlo ke změně povahy práv přiznaných dle čl. 108 odst. 2 a 3 SFEU. Kontrola státních podpor navíc není správním řízením zahájeným proti příjemci podpory a účelem Listiny není měnit povahu přezkumu státní podpory dle Smlouvy o FEU, ani poskytnout třetím osobám kontrolní pravomoci, které článek 108 SFEU neupravuje(23).
53. Odpůrkyně konečně tvrdí, že správní praxe Komise v projednávané věci je v rozporu s tím, jak Komise postupuje v jiných případech: poukazují na to, že Komise zveřejnila výzvu k podání připomínek k pokynům z roku 2014 na základě čl. 108 odst. 2 SFEU. Tato výzva byla určena členským státům a letištím, která obdržela podporu, cestou formálního šetření zahájeného Komisí (Úř. věst. 2014, C 113, s. 30). Toto projednání proběhlo po přijetí rozhodnutí 2014/883, ale před přijetím sporného rozhodnutí. Odpůrkyně se domnívají, že skutečnost, že ani polská vláda, ani ony samy nemohly takové připomínky předložit, představuje diskriminaci.
54. Nedomnívám se, že by tato skutečnost zpochybňovala mé výše uvedené posouzení. Výše uvedená výzva je v podobných situacích běžná a představuje postup Komise, který je v souladu se zásadami řádné správy. Každopádně není srovnatelná s projednávanou situací a nepředstavuje rozhodnutí o zahájení nového formálního šetření, ani takové rozhodnutí nedoplňuje.
55. Z výše uvedených důvodů je třeba první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku vyhovět.
2. Ke druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku a ke druhému důvodu kasačního opravného prostředku (nesprávný výklad a použití rozsudku Ferriere Nord a rozhodnutí Komise)
a) Stručné shrnutí argumentů účastníků řízení
56. Podle druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku i za situace, že budeme stejně jako Tribunál předpokládat, že neslučitelnost provozní podpory s vnitřním trhem vycházela pouze z pokynů z roku 2014 (quod non), Tribunál nesprávně vyložil a použil rozsudek Ferriere Nord, jelikož ustanovení použitá při posuzování provozní podpory byla v podstatě stejná jako ustanovení použitá v rozhodnutí 2014/883 vydaném na základě pokynů z roku 2005, tudíž žádné připomínky k pokynům z roku 2014 nemohly mít v tomto ohledu vliv na výrok tohoto rozhodnutí.
57. Zaprvé, Komise tvrdí, že tento žalobní důvod byl v každém případě neúčinný, neboť sporné rozhodnutí je založeno na již zmíněných dvou nezávislých důvodech. Zadruhé, i za předpokladu, že sporné rozhodnutí vycházelo pouze z pokynů z roku 2014, se Komise domnívá, že Tribunál měl – po vzoru rozsudku Ferriere Nord – vzít v úvahu skutečnost, že dotčená ustanovení pokynů z roku 2014 jsou v zásadě totožná s ustanoveními pokynů z roku 2005. Zatřetí, první podmínka slučitelnosti provozní podpory poskytnuté letištím s vnitřním trhem zakotvená v bodě 113 pokynů z roku 2014 je v zásadě stejná jako podmínka stanovená v pokynech z roku 2005. A konečně, ve svém návrhu u prvoinstančního orgánu žalobkyně napadly pouze použitelnost pokynů z roku 2014, aniž by se vyjádřily k tomu, jak měly být podmínky tam obsažené použity.
58. Odpůrkyně tvrdí, že jimi uplatněný žalobní důvod byl v řízení u Tribunálu přípustný bez ohledu na to, zda jej mohl uplatnit sám Tribunál z moci úřední, neboť představoval pouhé rozvedení argumentu, který již byl obsažen v návrhu k prvoinstančnímu orgánu. Odpůrkyně dále tvrdí, že zásadně odlišný charakter pokynů použitých Komisí je způsoben a) skutečností, že v pořadí první pokyny se týkají regionální podpory, zatímco druhé pokyny se týkají odvětvové podpory, a b) řadou aspektů, které jsou již zmíněny výše. A konečně, Tribunál neměl povinnost posuzovat otázku, zda měla změna právního režimu podstatný dopad na výsledek sporného rozhodnutí.
59. Polská vláda tvrdí, že napadený rozsudek správně identifikoval podstatné změny v pokynech z roku 2014 oproti pokynům z roku 2005. Zadruhé polská vláda uvádí, že změna právního základu těchto pokynů má významný dopad. Z porovnání znění čl. 107 odst. 3 písm. a) SFEU a čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU totiž jasně plyne, že druhé uvedené ustanovení přidává novou podmínku. Podle pokynů z roku 2014 (přijatých podle čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU) by proto měla Komise zohlednit případná narušení hospodářské soutěže způsobená poskytnutím podpory, což je podmínka, která v pokynech z roku 2005 (přijatých podle čl. 107 odst. 3 písm. a) SFEU) nebyla.
60. Ve svém druhém důvodu kasačního opravného prostředku Komise uvádí, že zjištění Tribunálu v bodě 89 napadeného rozsudku, a sice že sporné rozhodnutí je protiprávní, je založeno na nesprávném výkladu odůvodnění neslučitelnosti provozní podpory s vnitřním trhem uvedeným ve 244. bodě odůvodnění sporného rozhodnutí, podle nějž toto odůvodnění vychází z pokynů z roku 2014 a rozhodnutí 2014/883. Nesprávný výklad 244. bodu odůvodnění sporného rozhodnutí byl výsledkem nesprávného výkladu 245. bodu odůvodnění tohoto rozhodnutí.
61. Výraz „platný […] na základě [pokynů z roku 2014]“ použitý ve 245. bodě odůvodnění sporného rozhodnutí neznamená, že uvedený závěr z těchto pokynů vyplývá. Tím se míní to, že tento závěr nemůže být ovlivněn použitím ustanovení pokynů z roku 2014. Ze shora citovaného 245. bodu odůvodnění sporného rozhodnutí je patrné, že neslučitelnost provozní podpory s vnitřním trhem vyplývající z neslučitelnosti investiční podpory je na pokynech z roku 2014 nezávislá. Malá „nepřesnost“ týkající se rozhodnutí 2014/883, na kterou upozornil Tribunál v bodě 85 napadeného rozsudku, není způsobilá zpochybnit správnost shora uvedeného závěru sporného rozhodnutí z právního hlediska.
62. Komise je toho názoru, že když Tribunál v bodě 86 napadeného rozsudku dospěl k závěru, že zúčastněným stranám měla být dána možnost vyjádřit se ke slučitelnosti provozní podpory v průběhu formálního správního řízení, překročil Tribunál rámec žaloby, která u něj byla podána. Je tomu tak proto, že – jak Tribunál sám v témže bodě připouští – odůvodnění neslučitelnosti provozní podpory nevyplývá z pokynů z roku 2014. Tento závěr totiž vyplývá pouze z čl. 107 odst. 1 SFEU a názor, že tento závěr byl vyvozen v kontextu pokynů z roku 2014 nebo pokynů z roku 2005, jak rozhodl Tribunál v bodě 87 napadeného rozsudku, vychází z nesprávného právního posouzení.
63. Odpůrkyně zaprvé uvádějí, že druhý důvod kasačního opravného prostředku uváděný Komisí je zaměřen na body 84 až 87 napadeného rozsudku, nicméně tyto body uvedl Tribunál pouze podpůrně, takže tento důvod je neúčinný. Zadruhé odpůrkyně uvádějí, že druhý důvod kasačního opravného prostředku je nepřípustný, neboť se týká skutkové otázky. Zatřetí, odpůrkyně se domnívají, že protiprávnost sporného rozhodnutí je způsobena tím, že nedošlo k projednání se zúčastněnými stranami, neplyne tedy z důvodů odůvodňujících neslučitelnost.
64. Ve vztahu k druhému důvodu kasačního opravného prostředku polská vláda Komisi vytýká, že předpokládala obsah a rozsah připomínek, které by vláda a zúčastněné strany byly podaly, kdyby jim to bylo bývalo umožněno. Kromě toho Komise ve 245. bodě odůvodnění sporného rozhodnutí výslovně odkazuje na zásady stanovené v bodě 113 pokynů z roku 2014 a ve 246. bodě odůvodnění použila první podmínku stanovenou v uvedeném bodě těchto pokynů.
b) Posouzení
65. Vzhledem k tomu, že první část prvního důvodu kasačního opravného prostředku byla přijata, neboť povinnost projednat věc se stranami v situaci, kdy v průběhu řízení dojde k podstatné změně právního režimu, nepředstavuje podstatnou formální náležitost, je cílem druhé části prvního důvodu, jakož i druhého důvodu kasačního opravného prostředku Komise, aby Soudní dvůr posoudil, zda byla v projednávané věci skutečně povinna respektovat povinnost projednání věci se zúčastněnými stranami.
66. Odpůrkyně zpochybňují přípustnost druhého důvodu kasačního opravného prostředku (viz bod 63 a násl. tohoto stanoviska). Jejich argumentace však neobstojí, neboť Komise je oprávněna rozporovat body 81 až 88 napadeného rozsudku. Je tomu tak proto, že Tribunál zde reaguje na argumenty Komise týkající se rozsudku Ferriere Nord a Tribunál zakládá své odůvodnění mimo jiné i na této judikatuře. Domnívám se proto, že v projednávané věci není výklad sporného rozhodnutí (a rozhodnutí 2014/883) Tribunálem aspektem, který leží mimo rámec přezkumu Soudního dvora.
67. Podle odůvodnění uvedeného Tribunálem právo předložit nové připomínky vzniká, jakmile se v průběhu probíhajícího řízení stanou použitelnými nové pokyny. Souhlasím však s Komisí v tom, že podle rozsudku Ferriere Nord platí, že zjištění, že se Komise dopustila porušení povinnosti umožnit zúčastněným stranám předložit připomínky podle čl. 108 odst. 2 SFEU, by mohl Tribunál učinit jedině v případě, že by dospěl k závěru, že rozhodnutí, jímž byla provozní podpora shledána neslučitelnou s vnitřním trhem, vycházelo pouze z pokynů z roku 2014 a tyto pokyny podstatným způsobem měnily pokyny z roku 2005 (Tribunál by tedy musel posoudit, zda použitelnost nových pokynů mohla mít v daném případě dopady na odůvodnění sporného rozhodnutí).
68. Tribunál tak neučinil. Namísto toho Tribunál, aby odmítl argumentaci Komise, jednoduše abstraktně srovnal ustanovení a právní základ pokynů z roku 2014 a pokynů z roku 2005 (viz body 73 až 77 napadeného rozsudku). Stejně tak Tribunál neučinil zjištění, že první podmínka týkající se společného zájmu (zkoumaná ve 246. bodě odůvodnění sporného rozhodnutí) se podstatně liší od podmínek stanovených v pokynech z roku 2005. V bodech 76 a 84 napadeného rozsudku vycházel Tribunál pouze z právního základu těchto dvou režimů, když dospěl k závěru, že mezi jimi stanovenými podmínkami je podobnost.
69. V rozsudku Ferriere Nord nicméně Soudní dvůr neskončil svou analýzu abstraktním srovnáním ustanovení právního režimu z roku 1994 a nového režimu z roku 2001, jak by se mohlo zdát po přečtení bodu 56 rozsudku Freistaat Sachsen. Soudní dvůr místo toho odkázal na nový režim z roku 2001, který byl použit v dotčeném rozhodnutí, a následně zkoumal, zda obsahuje ve srovnání s režimem z roku 1994 nějaké podstatné změny. Analýza Soudního dvora se tedy týkala nových ustanovení režimu z roku 2001, která Komise v daném konkrétním případě použila (viz body 78, 82 a 83 rozsudku Ferriere Nord). Z výše uvedeného vyplývá, že Tribunál se dopustil právního pochybení týkajícího se shora uvedené judikatury Soudního dvora.
70. Kromě toho je nutno zohlednit specifickou okolnost projednávané věci, která ji odlišuje od případů Freistaat Sachsen a Ferriere Nord, totiž skutečnost, že rozhodnutí 2014/883 bylo nahrazeno sporným rozhodnutím. Tribunál měl proto svou srovnávací činnost zaměřit nejen na použitá ustanovení pokynů z let 2014 a 2005 (jak tomu bylo v případu Ferriere Nord), ale měl tak činit i na základě obsahu oněch dvou rozhodnutí Komise, pokud jde o provozní podporu poskytnutou společnosti PLGK.
71. Ze sporného rozhodnutí (244. a 245. bod odůvodnění) vyplývá, že potenciální připomínky odpůrkyň nemohly mít vliv na výsledek řízení, ani nemohly ovlivnit sporné rozhodnutí či zejména posouzení slučitelnosti provozní podpory s vnitřním trhem. Důvodem je skutečnost, že neslučitelnost provozní podpory vyplývala z investiční podpory poskytnuté za účelem přeměny a zahájení provozu letiště Gdyně-Kosakowo (viz též 246. bod odůvodnění sporného rozhodnutí).
72. S Komisí souhlasím v tom, že – jak vyplývá z rozsudku Ferriere Nord – analýza vlivu porušení práva zúčastněných stran vyjádřit se k novým pokynům vyžaduje, aby byl zohledněn obsah přijatého rozhodnutí (objektivní kritérium), a nikoli pouze, jak tvrdí polská vláda a Tribunál (bod 83 napadeného rozsudku), závěr, k němuž Komise mohla na základě nových pokynů dospět (subjektivní kritérium).
73. Nadto i kdyby měla být analýza založena na těchto připomínkách (quod non), z písemného vyjádření předloženého odpůrkyněmi vyplývá, že jejich připomínky k pokynům z roku 2014 nemohly mít na výsledek řízení týkajícího se slučitelnosti provozní podpory s vnitřním trhem žádný vliv.
74. Jak bylo uvedeno výše v souvislosti s nesprávným výkladem odůvodnění neslučitelnosti provozní podpory Tribunálem, z 244. bodu odůvodnění sporného rozhodnutí vyplývá, že hlavním důvodem této neslučitelnosti byla skutečnost, že za neslučitelnou byla prohlášena samotná investiční podpora.
75. Avšak jak uvádí sám Tribunál v bodě 86 napadeného rozsudku, neslučitelnost provozní podpory založená na neslučitelnosti investiční podpory není důsledkem podmínky výslovně uvedené v pokynech k regionální podpoře nebo v pokynech z roku 2014. Navíc vzhledem k tomu, že pokyny z roku 2014 nebyly použitelné na investiční podporu, jejíž neslučitelnost rozporována není, použití pokynů z roku 2014 na provozní podporu jednoduše nemohlo výsledek sporného rozhodnutí změnit.
76. Z výše uvedených úvah vyplývá, že jak druhé části prvního důvodu, tak druhému důvodu kasačního opravného prostředku je třeba rovněž vyhovět. Napadený rozsudek tedy musí být zrušen a třetí výtka šestého žalobního důvodu v prvním stupni musí být zamítnuta jako neodůvodněná a v každém případě neúčinná. Věc musí být proto vrácena Tribunálu, aby přezkoumal zbylých pět žalobních důvodů.
B. Ke třetímu důvodu kasačního opravného prostředku (bod 1 výroku napadeného rozsudku je nepřiměřený)
77. Komise tvrdí – podpůrně, pro případ, že by Soudní dvůr předchozí důvody kasačního opravného prostředku zamítl –, že bod 1 výroku napadeného rozsudku, jímž byly v plném rozsahu zrušeny články 2 až 5 sporného rozhodnutí, je nepřiměřený a že Tribunál došel k nesprávnému závěru, že sporné rozhodnutí je nedělitelné. Odpůrkyně i polská vláda v zásadě tvrdí, že třetí důvod kasačního opravného prostředku by měl být zamítnut jako neopodstatněný.
78. Vzhledem k tomu, prvnímu i druhému důvodu kasačního opravného prostředku je třeba vyhovět a třetí důvod tohoto kasačního opravného prostředku je předkládán pouze podpůrně, domnívám se, že není nutné, aby se jím Soudní dvůr zabýval.
IV. Závěr
79. Z uvedených důvodů navrhuji, aby Soudní dvůr rozhodl tak, že:
(i) rozsudek ze dne 17. listopadu 2017 ve věci T-263/15, Gmina Miasto Gdynia a Port Lotniczy Gdynia-Kosakowo v. Komise, se zrušuje;
(ii) třetí výtka šestého žalobního důvodu v prvním stupni se zamítá jako neopodstatněná a v každém případě neúčinná;
(iii) věc se vrací Tribunálu k přezkoumání zbylých pěti žalobních důvodů; a
(iv) o nákladech řízení bude rozhodnuto později.
1– Původní jazyk: angličtina.
2– Rozsudek ze dne 17. listopadu 2017, Gmina Miasto Gdynia a Port Lotniczy Gdynia-Kosakowo v. Komise, EU:T:2017:820 (dále jen „napadený rozsudek“).
3– Rozhodnutí ze dne 26. února 2015 týkající se opatření SA.35388 (13/C) (ex 13/NN a ex 12/N) – Polsko – Výstavba letiště Gdyně-Kosakowo [oznámeno pod číslem C(2015) 1281] (Úř. věst. 2015, L 250, s. 165; dále jen „sporné rozhodnutí“).
4– Rozhodnutí ze dne 11. února 2014 o opatření SA.35388 (13/C) (ex 13/NN a ex 12/N) – Polsko – Výstavba letiště Gdyně-Kosakowo [oznámeno pod číslem C(2014) 759] (Úř. věst. 2014, L 357, s. 51; dále jen „rozhodnutí 2014/883“).
5 – Sdělení Komise – Pokyny Společenství pro financování letišť a pro státní podpory na zahájení činnosti pro letecké společnosti s odletem z regionálních letišť (Úř. věst. 2005, C 312, s. 1).
6– Kurzivou zvýraznil autor stanoviska. Soudní dvůr odmítl tento důvod kasačního opravného prostředku jako nepřípustný, a o meritu tudíž nerozhodl. Stanovisko cituje rozsudek ze dne 20. října 1987, Španělsko v. Komise, 128/86, EU:C:1987:447, bod 25; stanovisko generálního advokáta N. Fennellyho ve věci Komise v. ICI, C-286/95 P a C-287/95 P, EU:C:1999:578, body 22 až 26; a rozsudek ze dne 6. dubna 2000, Komise v. ICI, C-286/95 P, EU:C:2000:188, body 42 a 52.
7– Viz rozsudky ze dne 12. července 1973, Komise v. Německo, 70/72, EU:C:1973:87, bod 19; ze dne 2. dubna 1998, Komise v. Sytraval a Brink's France, C-367/95 P, EU:C:1998:154, bod 59; a ze dne 24. září 2002, Falck a Acciaierie di Bolzano v. Komise, C-74/00 P a C-75/00 P, EU:C:2002:524, body 80 až 83.
8– Viz mimo jiné rozsudek ze dne 8. července 2004, Technische Glaswerke Ilmenau v. Komise, T-198/01, EU:T:2004:222, bod 61 (kasační opravný prostředek podaný proti tomuto rozsudku Soudní dvůr zamítl).
9– Rozsudek ze dne 18. listopadu 2004, Ferriere Nord v. Komise, T-176/01, EU:T:2004:336, bod 74.
10– Viz mimo jiné rozsudky ze dne 12. července 1973, Komise v. Německo, 70/72, EU:C:1973:87, bod 19, ze dne 14. ledna 2004, Fleuren Compost v. Komise, T-109/01, EU:T:2004:4, bod 41. V tomto ohledu viz také Ortiz Blanco, L. (ed.), EC Competition Procedure, druhé vydání, 2006, Oxford, s. 840 a citovaná judikatura.
11– Rozsudek ze dne 24. září 2002, Falck a Acciaierie di Bolzano v. Komise, C-74/00 P a C-75/00 P, EU:C:2002:524, body 81 a 82; a ze dne 15. listopadu 2011, Komise a Španělsko v. Government of Gibraltar a Spojené království, C-106/09 P a C-107/09 P, EU:C:2011:732, body 180 a 181. Viz také rozsudky ze dne 22. října 1996, Skibsvaerftsforeningen a další v. Komise, T-266/94, EU:T:1996:153, bod 256 (nebyl podán kasační opravný prostředek); ze dne 8. července 2004, Technische Glaswerke Ilmenau v. Komise, T-198/01, EU:T:2004:222, bod 192 (kasační opravný prostředek podaný proti tomuto rozsudku byl Soudním dvorem zamítnut); a ze dne 2. července 2015, Francie a Orange v. Komise, T-425/04 RENV a T-444/04 RENV, EU:T:2015: bod 161 (kasační opravný prostředek zamítnut).
12 – Rozsudek ze dne 24. Září 2002, Falck a Acciaierie di Bolzano v. Komise, C-74/00 P a C-75/00 P, EU:C:2002:524, bod 83.
13 – Viz mimo jiné rozsudek ze dne 18. listopadu 2004, Ferriere Nord, v. Komise, T-176/01, EU:T:2004:336, bod 74.
14– Rozsudky ze dne 24. září 2002, Falck a Acciaierie di Bolzano v. Komise, C-74/00 P a C-75/00 P, EU:C:2002:524, bod 82, a ze dne 15. listopadu 2011, Komise a Španělsko v. Government of Gibraltar a Spojené království, C-106/09 P a C-107/09 P EU:C:2011:732, bod 181. Viz také rozsudek ze dne 8. července 2004, Technische Glaswerke Ilmenau v. Komise, T-198/01, EU:T:2004:222, body 61 a 192 (kasační opravný prostředek podaný proti tomuto rozsudku byl Soudním dvorem zamítnut), a usnesení ze dne 6. listopadu 2012, Castelnou Energía v. Komise, T-57/11, nezveřejněné, EU:T:2012:580, bod 115 (kasační opravný prostředek nebyl podán).
15– Viz mimo jiné rozsudek ze dne 6. března 2003, Westdeutsche Landesbank Girozentrale a Land Nordrhein-Westfalen v. Komise, T-228/99 a T-233/99, EU:T:2003:57, bod 125 (kasační opravný prostředek nebyl podán).
16– Viz rozsudek ze dne 8. července 2004, Technische Glaswerke Ilmenau v. Komise, T-198/01, EU:T:2004:222, bod 194 (kasační opravný prostředek podaný proti tomuto rozsudku byl Soudním dvorem zamítnut).
17– Viz mimo jiné rozsudky ze dne 6. března 2003, Westdeutsche Landesbank Girozentrale a Land Nordrhein-Westfalen v. Komise, T-228/99 a T-233/99, EU:T:2003:57, bod 168 (kasační opravný prostředek nepodán), ze dne 14. ledna 2004, Fleuren Compost v. Komise, T-109/01, EU:T:2004:4, bod 43, a ze dne 8. července 2004, Technische Glaswerke Ilmenau v. Komise, T-198/01, EU:T:2004:222, bod 61 (kasační opravný prostředek podaný proti tomuto rozsudku byl Soudním dvorem zamítnut).
18– Srov. též rozlišení provedené generální advokátkou E. Sharpston v jejím stanovisku ve věci Španělsko v. Komise, C-114/17 P, EU:C:2018:309, body 95 a 96.
19– Rozsudek ze dne 5. října 2000, Německo v. Komise, C-288/96, EU:C:2000:537, bod 101 a citovaná judikatura.
20 – Rozsudek ze dne 12. listopadu 1998, Španělsko v. Komise, C-415/96, EU:C:1998:533, body 40 a 41.
21 – Rozsudek ze dne 5. října 2000, Německo v. Komise, C-288/96, EU:C:2000:537, body 101 až 104 a citovaná judikatura. Viz také judikatura Tribunálu: rozsudek ze dne 30. dubna 2014, Tisza Erőmű v. Komise, T-468/08, nezveřejněný, EU:T:2014:235, bod 217 a citovaná judikatura (kasační opravný prostředek nebyl podán).
22– Nicolaides, P., The Legal Basis of the (In)compatibility of Aid Must be Clear, na uznávaném blogu „State Aid H“, který provozuje lexxion, .
23– Viz rozsudky ze dne 9. prosince 2014, Netherlands Maritime Technology Association v. Komise, T-140/13, nezveřejněný, EU:T:2014:1029, bod 60, a ze dne 6. července 2017, SNCM v. Komise, T-1/15, nezveřejněný, EU:T:2017:470, body 85 a 86.
Full & Egal Universal Law Academy