ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (desátého senátu)
2. května 2019 ( *1 )
„Řízení o předběžné otázce – Energetická účinnost – Směrnice 2012/27/EU – Článek 11 odst. 1 – Náklady na přístup k informacím o měření a vyúčtování – Právo konečných zákazníků dostávat veškerá vyúčtování a informace o vyúčtování za jejich spotřebu energie bezplatně – Poplatek za přístup k distribuční soustavě elektřiny – Sleva z poplatku za přístup k distribuční soustavě elektřiny, poskytovaná dodavatelem elektřiny zákazníkům, kteří si zvolili možnost dostávat vyúčtování v elektronické podobě“
Ve věci C‑294/18,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím markkinaoikeus (obchodní soud, Finsko) ze dne 19. dubna 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 27. dubna 2018, v řízení zahájeném
Oulun Sähkönmyynti Oy,
SOUDNÍ DVŮR (desátý senát),
ve složení C. Lycourgos, předseda senátu, E. Juhász a I. Jarukaitis (zpravodaj), soudci,
generální advokát: N. Wahl,
vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření předložená:
–
za Energiavirasto P. Malénem, lakimies,
–
za finskou vládu H. Leppo, jako zmocněnkyní,
–
za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s P. G. Marronem, avvocato dello Stato,
–
za Evropskou komisi M. Huttunenem a K. Talabér-Ritz, jako zmocněnci,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 11 odst. 1 Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU ze dne 25. října 2012 o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES (Úř. věst. 2012, L 315, s. 1).
2
Tato žádost byla předložena v rámci řízení zahájeného Oulun Sähkönmyynti Oy, společností, která se zabývá maloobchodním prodejem elektřiny, ve věci rozhodnutí Energiavirasto (Energetická agentura, Finsko) týkajícího se slevy z poplatku za přístup k distribuční soustavě elektřiny poskytované měsíčně konečným zákazníkům, kteří si zvolili možnost dostávat vyúčtování v elektronické podobě.
Právní rámec
Unijní právo
3
Body 32 a 33 odůvodnění směrnice 2012/27 uvádějí:
„(32)
Dopad ustanovení týkajících se měření a vyúčtování podle směrnic[e] [Evropského parlamentu a Rady] 2006/32/ES [ze dne 5. dubna 2006 o energetické účinnosti u konečného uživatele a o energetických službách a o zrušení směrnice Rady 93/76/EHS (Úř. věst. 2006, L 114, s. 64)], [směrnice Evropského parlamentu a Rady] 2009/72/ES [ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 2003/54/ES (Úř. věst. 2009, L 211, s. 55)] a [směrnice Evropského parlamentu a Rady] 2009/73/ES [ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 2003/55/ES (Úř. věst. 2009, L 211, s. 94)] na úspory energie je omezený. V mnohých částech Unie tato ustanovení nevedla k tomu, aby zákazníci dostávali aktuální informace o spotřebě energie nebo vyúčtování založené na skutečné spotřebě v takových intervalech, které jsou – jak ukazují studie – potřebné, aby zákazníkům umožnily regulovat jejich spotřebu energie. V oblasti vytápění a teplé vody v budovách s více bytovými jednotkami vedlo nedostatečně přesné vymezení těchto ustanovení rovněž k četným stížnostem občanů.
(33)
V zájmu posílení postavení konečných zákazníků, pokud jde o přístup k informacím týkajícím se měření a vyúčtování jejich individuální spotřeby energie, a s ohledem na příležitosti spojené s procesem zavádění inteligentních měřicích systémů a zavádění inteligentních měřičů v členských státech, je důležité, aby se zlepšila srozumitelnost požadavků právních předpisů Unie v této oblasti. To by mělo pomoci snížit náklady na zavádění inteligentních měřicích systémů vybavených funkcemi zvyšujícími úspory energie a napomoci rozvoji trhů s energetickými službami a pro řízení poptávky. Zavedení inteligentních měřicích systémů umožní časté provádění vyúčtování založeného na skutečné spotřebě. Je ovšem také třeba upřesnit požadavky na přístup k informacím a na spravedlivé a přesné vyúčtování založené na skutečné spotřebě v případech, kdy inteligentní měřiče nebudou před rokem 2020 k dispozici, a to i ve vztahu k měření a vyúčtování individuální spotřeby, pokud jde o vytápění, chlazení a teplou vodu v budovách s více bytovými jednotkami s dálkovým vytápěním nebo chlazením nebo s vlastním společným systémem vytápění umístěným v těchto budovách.“
4
Článek 1 směrnice 2012/27, nadepsaný „Předmět a oblast působnosti“, stanoví:
„1. Tato směrnice zavádí společný rámec opatření na podporu energetické účinnosti v Unii s cílem zajistit do roku 2020 splnění hlavního 20 % cíle Unie pro energetickou účinnost a vytvořit podmínky pro další zvyšování energetické účinnosti i po tomto datu.
[…]
2. Požadavky stanovené touto směrnicí jsou minimálními požadavky a nebrání členským státům, aby si ponechaly či zavedly přísnější opatření. Tato opatření musí být slučitelná s právem Unie. V případě, že vnitrostátní právní předpisy stanoví přísnější opatření, členské státy je oznámí Komisi.“
5
Článek 10 této směrnice, nadepsaný „Informace o vyúčtování“, v odstavci 3 uvádí:
„Bez ohledu na to, zda inteligentní měřiče byly nainstalovány nebo ne, členské státy:
[…]
b)
zajistí, aby konečným zákazníkům byla nabízena možnost elektronické formy informací o vyúčtování a elektronického vyúčtování a aby tito zákazníci na požádání obdrželi jasné a srozumitelné vysvětlení způsobu, jakým bylo jejich vyúčtování vypracováno, především v případech, kdy vyúčtování není založeno na skutečné spotřebě;
[…]“
6
Článek 11 uvedené směrnice, nadepsaný „Náklady na přístup k informacím o měření a vyúčtování“, v odstavci 1 stanoví:
„Členské státy zajistí, aby koneční zákazníci dostávali veškerá vyúčtování a informace o vyúčtování za spotřebu energie bezplatně a aby koneční zákazníci rovněž měli přístup k údajům o své spotřebě, a to vhodným způsobem a bezplatně.“
7
Příloha VII směrnice 2012/27, nadepsaná „Minimální požadavky na vyúčtování a informace o vyúčtování na základě skutečné spotřeby“, v bodě 1.1, který se týká „[v]yúčtování na základě skutečné spotřeby“, upřesňuje následující:
„Aby koneční zákazníci mohli svou spotřebu energie regulovat, mělo by být vyúčtování prováděno na základě skutečné spotřeby alespoň jednou ročně a informace o vyúčtování by měly být poskytovány alespoň jednou za čtvrt roku, a to na požádání nebo pokud si spotřebitelé zvolili možnost dostávat vyúčtování v elektronické podobě, a v ostatních případech dvakrát ročně. Z tohoto požadavku lze vyjmout plyn užívaný pouze pro účely vaření.“
Finské právo
8
Článek 11 odst. 1 směrnice 2012/27 byl proveden do finského právního řádu prostřednictvím § 69 sähkömarkkinalaki (588/2013) [zákon (588/2013) o trhu s elektřinou]. Toto ustanovení, nadepsané „Vyúčtovaní provedené dodavatelem zajišťujícím maloobchodní prodej elektřiny“, v pátém pododstavci stanoví, že „[v]yúčtování a informace týkající se cen a spotřeby stanovené v [uvedeném] článku musí být poskytovány konečnému zákazníkovi vhodným způsobem a bezplatně“ a že „[k]onečný spotřebitel může, pokud si to přeje, dostávat vyúčtování a informace týkající se spotřeby v elektronické formě“.
Spor v původním řízení a předběžné otázky
9
Cenu elektřiny prodávané společností Oulun Sähkönmyynti tvoří fixní měsíční tarif jakožto poplatek za přístup k distribuční soustavě elektřiny a cena energie založená na spotřebě elektřiny. Běžný poplatek za přístup k distribuční soustavě elektřiny činí 2,50 eura za měsíc. Od 1. ledna 2016 poskytovala společnost Oulun Sähkönmyynti slevu ve výši 1 euro na měsíční poplatek za přístup k distribuční soustavě elektřiny zákazníkům, kteří si zvolili možnost dostávat vyúčtování v elektronické podobě, ale nikoliv zákazníkům, kteří si zvolili jiné prostředky vyúčtování, jako je vyúčtování v papírové podobě, svolení k inkasu, a zákazníkům, kterými jsou podniky, pokud si zvolili on-line vyúčtování.
10
V rozhodnutí ze dne 20. června 2017 měla Energetická agentura za to, že tato sleva pro zákazníky, kteří si nezvolili možnost dostávat vyúčtování v elektronické podobě, znamená povinnost zaplatit částku ve výši 1 euro za jejich vlastní vyúčtování. Energetická agentura tudíž společnosti Oulun Sähkönmyynti uložila, aby praxi vyúčtování změnila a zaručila svým zákazníkům právo dostávat vyúčtování bezplatně. Mimoto prostřednictvím téhož rozhodnutí společnost Oulun Sähkönmyynti vyzvala, aby vrátila část poplatků, která byla od 1. ledna 2016 neoprávněně vybírána od jejích zákazníků, kteří si nezvolili možnost dostávat vyúčtování v elektronické podobě.
11
Společnost Oulun Sähkönmyynti podala proti tomuto rozhodnutí žalobu u markkinaoikeus (obchodní soud, Finsko), který je předkládajícím soudem.
12
Na podporu této žaloby společnost Oulun Sähkönmyynti tvrdí, že všichni její zákazníci dostávají vyúčtování nezávisle na druhu vyúčtování, který si zvolili, bezplatně. Nicméně podle této společnosti požadavek, že vyúčtování má být poskytováno bezplatně, neznamená, že zákazníkům, kteří si zvolili možnost dostávat vyúčtování v elektronické podobě, nesmí poskytnout slevu z poplatku za přístup k distribuční soustavě elektřiny. Mimoto sleva poskytovaná těmto zákazníkům podle ní nespočívá na skutečném snížení nákladů, ale na odhadu účinků této slevy. Frekvence vyúčtování neovlivňuje výši poplatku za přístup k distribuční soustavě elektřiny ani výši slevy, neboť zákazníci si ostatně mohou zvolit mezi čtyřmi, šesti a dvanácti vyúčtováními za rok. Mimoto elektronické vyúčtování umožňuje snížit administrativní náklady.
13
Energetická agentura tvrdí, že sleva, o níž jde ve věci v původním řízení, představuje obcházení pravidla, podle něhož všichni zákazníci dostávají vyúčtování bezplatně. Z pohledu konečného zákazníka není podle ní relevantní, zda je za vyúčtování účtován zvláštní poplatek, nebo zda je poplatek za přístup k distribuční soustavě elektřiny vyšší z důvodu, že si tento zákazník zvolil vyúčtování v jiné podobě než elektronické. Podle Energetické agentury je relevantní rozdíl v ceně mezi různými druhy vyúčtování. Energetická agentura dodává, že jedině jí zastávaný výklad může zajistit, aby koneční zákazníci, kteří nemají přístup k elektronickým službám a často se také nacházejí ve slabším postavení, dostávali vyúčtování elektřiny bezplatně.
14
Předkládající soud objasňuje, že jak čl. 11 odst. 1 směrnice 2012/27, tak § 69 pátý pododstavec zákona o trhu s elektřinou (588/2013) stanoví, že vyúčtování a informace o vyúčtování musí být konečným zákazníkům poskytovány vhodným způsobem a bezplatně. Podle pokynu Evropské komise týkajícího se článků 9 až 11 směrnice 2012/27 [SWD/2013/0448 final] nicméně požadavek bezplatnosti vyúčtování a informací o vyúčtování nebrání tomu, aby dodavatel zajišťující maloobchodní prodej elektřiny poskytl slevu nebo bonus konečným zákazníkům, kteří si zvolí možnost dostávat vyúčtování v elektronické podobě.
15
Předkládající soud poukazuje na jedné straně na skutečnost, že i když tento pracovní dokument Komise není závazným pramenem práva ve smyslu článku 288 SFEU a nemění právní účinky směrnice 2012/27, dokládá, že čl. 11 odst. 1 této směrnice lze vykládat ve smyslu uváděném společností Oulun Sähkönmyynti, a sice že relevantní je pouze bezplatnost vyúčtování. Nicméně, jak tvrdí Energetická agentura, může být na druhé straně situace, kdy je konečnému zákazníkovi, který si nezvolil možnost dostávat vyúčtování v elektronické podobě, účtován vyšší poplatek za přístup k distribuční soustavě elektřiny, považována za situaci, kdy je požadován zvláštní poplatek jako protiplnění za vyúčtování v papírové podobě.
16
Mimoto předkládající soud upřesňuje, že z okolností věci v původním řízení nevyplývá, že Finská republika přijala vnitrostátní opatření, která jsou přísnější než opatření stanovená v čl. 11 odst. 1 směrnice 2012/27.
17
Za těchto okolností se markkinaoikeus (obchodní soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1)
Je třeba vykládat čl. 11 odst. 1 [směrnice 2012/27] v tom smyslu, že skutečnost, že sleva z poplatku za přístup k distribuční soustavě elektřiny je poskytována konečnému zákazníkovi z důvodu způsobu vyúčtování, který si zvolil, znamená, že konečným zákazníkům, kterým není sleva poskytována, nejsou vyúčtování a informace o vyúčtování poskytovány bezplatně?
2)
Bude-li odpověď na první předběžnou otázku záporná a poskytování výše uvedené slevy z ceny může být přípustné, vyplývá ze směrnice 2012/27, že je třeba při posuzování přípustnosti slevy zohlednit zvláštní doplňkové podmínky, například zda sleva odpovídala snížení nákladů dosaženého zvoleným způsobem vyúčtování, zda je sleva poskytována při každém vyúčtování, nebo zda se sleva může vztahovat na kategorii konečných zákazníků, jejíž volba způsobu vyúčtování vedla ke snížení nákladů?
3)
Pokud poskytnutí slevy uvedené v první předběžné otázce znamená, že od jiných konečných zákazníků, kteří si nezvolili možnost dostávat určitý způsob vyúčtování, byly poplatky vybírány v rozporu s čl. 11 odst. 1 směrnice 2012/27, vyplývají z unijního práva zvláštní požadavky, které musí být zohledněny při rozhodování o vrácení těchto poplatků?“
K předběžným otázkám
K první a druhé otázce
18
Podstatou první a druhé otázky předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda čl. 11 odst. 1 směrnice 2012/27 musí být vykládán v tom smyslu, že za takových podmínek, jako jsou podmínky, o které jde ve věci v původním řízení, brání slevě z poplatku, kterou dodavatel zajišťující maloobchodní prodej elektřiny poskytuje pouze konečným zákazníkům, kteří si zvolili možnost dostávat vyúčtování v elektronické podobě.
19
Jak vyplývá z žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, předkládající soud vznáší tyto otázky z důvodu, že z jeho hlediska může poskytování slevy z poplatku za přístup k distribuční soustavě elektřiny konečným zákazníkům, kteří si zvolili možnost dostávat vyúčtování v elektronické podobě, znamenat, že ostatní zákazníci nedostávají vyúčtování bezplatně.
20
Článek 11 odst. 1 směrnice 2012/27 stanoví, že „[č]lenské státy zajistí, aby koneční zákazníci dostávali veškerá vyúčtování a informace o vyúčtování za spotřebu energie bezplatně a aby koneční zákazníci rovněž měli přístup k údajům o své spotřebě, a to vhodným způsobem a bezplatně“.
21
Podle ustálené judikatury Soudního dvora je pro výklad ustanovení unijního práva třeba vzít v úvahu nejen jeho znění, nýbrž i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí [rozsudky ze dne 2. září 2015, Surmačs, C‑127/14, EU:C:2015:522, bod 28, a ze dne 16. listopadu 2016, DHL Express (Austria), C‑2/15, EU:C:2016:880, bod 19].
22
Ze znění čl. 11 odst. 1 směrnice 2012/27 vyplývá, že toto ustanovení stanoví pouze povinnost členských států zajistit, aby dodavatelé zajišťující maloobchodní prodej elektřiny zajistili, že jejich koneční zákazníci dostanou vyúčtování a informace o vyúčtování za svou spotřebu energie bezplatně, a neukládá žádný dodatečný požadavek týkající se této povinnosti. Vzhledem k tomu, že vyúčtování a informace o vyúčtování jsou konečným zákazníkům předávány bezplatně, nebrání uvedené ustanovení tomu, aby byla dotyčnému zákazníkovi poskytována sleva z poplatku za přístup k distribuční soustavě elektřiny.
23
Tento jazykový výklad čl. 11 odst. 1 směrnice 2012/27 je potvrzen kontextem, do něhož je toto ustanovení zasazeno a cíli sledovanými touto směrnicí.
24
Směrnice 2012/27 totiž v souladu se svým článkem 1 zavádí společný rámec opatření na podporu energetické účinnosti v Unii s cílem zajistit do roku 2020 splnění 20 % cíle Unie pro energetickou účinnost a vytvořit podmínky pro další zvyšování energetické účinnosti i po tomto datu (rozsudek ze dne 7. srpna 2018, Saras Energía, C‑561/16, EU:C:2018:633, bod 24).
25
Konkrétně z bodů 32 a 33 odůvodnění této směrnice vyplývá, že směrnice klade hlavní důraz zejména na nezbytnost posílení postavení konečných zákazníků, pokud jde o přístup k informacím týkajícím se měření a vyúčtování jejich individuální spotřeby energie, zavádění inteligentních měřicích systémů, časté provádění vyúčtování založeného na skutečné spotřebě, přístup k informacím nebo ještě spravedlivé a přesné vyúčtování.
26
Vedle toho z čl. 10 odst. 3 písm. b) uvedené směrnice, podle něhož členské státy „zajistí, aby konečným zákazníkům byla nabízena možnost elektronické formy informací o vyúčtování a elektronického vyúčtování“, vyplývá vůle podporovat vyúčtování v elektronické podobě.
27
Je třeba uvést, že možnost, nabízená prostřednictvím vyúčtování v elektronické podobě, v širší míře zpřístupnit informace týkající se vyúčtování a individuální spotřeby energie a zvýšit jejich frekvenci, může přispět k dosažení cílů směrnice 2012/27 z hlediska energetické účinnosti.
28
Poskytnutí slevy z poplatku za přístup k distribuční soustavě elektřiny při dodržení požadavku čl. 11 odst. 1 směrnice 2012/27, podle něhož jsou vyúčtování a informace týkající se vyúčtování předávány konečným zákazníkům bezplatně, není tudíž v rozporu s cíli sledovanými touto směrnicí.
29
Konečně účelem slevy poskytované zákazníkům, kteří si zvolí možnost dostávat vyúčtování v elektronické podobě, je zejména snížení administrativních nákladů dodavatele zajišťujícího maloobchodní prodej elektřiny. Přitom, aby tento dodavatel mohl racionalizovat administrativní náklady, musí mít k dispozici prostředky, jež mohou konečné zákazníky podpořit v tom, aby snadněji přijali změny svých návyků, pokud jde o vyúčtování, které popřípadě vyvolá přijetí vyúčtování v elektronické podobě. Výklad čl. 11 odst. 1 směrnice 2012/27 v tom smyslu, že zakazuje dodavateli zajišťujícímu maloobchodní prodej elektřiny poskytovat slevu z poplatku za přístup k distribuční soustavě elektřiny konečným zákazníkům, kteří si zvolí možnost dostávat vyúčtování v elektronické podobě, by takového dodavatele této možnosti zbavil.
30
Kromě toho na rozdíl od toho, co tvrdí finská vláda, nelze poskytování slevy z poplatku za přístup k distribuční soustavě elektřiny konečným zákazníkům, kteří si zvolili možnost dostávat vyúčtování v elektronické podobě, považovat za takových okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, za obcházení pravidla bezplatnosti vyúčtování a informací o vyúčtování, stanoveného v čl. 11 odst. 1 směrnice 2012/27.
31
Z předkládacího rozhodnutí totiž vyplývá, že společnost Oulun Sähkönmyynti poskytla slevu konečným zákazníkům, kteří si zvolili možnost dostávat vyúčtování v elektronické podobě, z již existujícího poplatku za přístup k distribuční soustavě elektřiny a že před zavedením takové slevy nebylo společnosti Oulun Sähkönmyynti nikdy vytýkáno, že tuto povinnost bezplatnosti vyúčtování a informací o vyúčtování nedodržela. Mimoto po zavedení uvedené slevy koneční zákazníci, kteří si zvolili jiný druh vyúčtování než vyúčtování v elektronické podobě, nadále dostávali vyúčtování a informace o vyúčtování za spotřebu energie bezplatně, jakož i nadále platili poplatek za přístup k distribuční soustavě elektřiny ve stejné výši. Je rovněž zřejmé, že zákazníci platí poplatek za přístup k distribuční soustavě elektřiny nezávisle na svém přání dostávat vyúčtování a informace o vyúčtování čtyřikrát, šestkrát nebo dvanáctkrát ročně. Za takových okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení tedy nelze slevu z poplatku za přístup k distribuční soustavě elektřiny poskytovanou konečným zákazníkům, kteří si zvolili možnost dostávat vyúčtování v elektronické podobě, považovat za poplatek, který je ve skutečnosti ukládán ostatním konečným zákazníkům, a v důsledku toho za obcházení pravidla stanoveného v čl. 11 odst. 1 směrnice 2012/27.
32
Ze všech předcházejících úvah vyplývá, že je třeba na první a druhou otázku odpovědět, že čl. 11 odst. 1 směrnice 2012/27 musí být vykládán v tom smyslu, že za takových podmínek, jako jsou podmínky, jež jsou dány ve věci v původním řízení, nebrání slevě z poplatku za přístup k distribuční soustavě elektřiny, kterou dodavatel zajišťující maloobchodní prodej elektřiny poskytuje pouze konečným zákazníkům, kteří si zvolili možnost dostávat vyúčtování v elektronické podobě.
K třetí otázce
33
Třetí otázka byla položena pro případ kladné odpovědi Soudního dvora na první otázku. Vzhledem k tomu, že tato odpověď byla, jak vyplývá z bodů 18 až 32 tohoto rozsudku, záporná, není namístě odpovídat na třetí otázku.
K nákladům řízení
34
Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (desátý senát) rozhodl takto:
Článek 11 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU ze dne 25. října 2012 o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES, musí být vykládán v tom smyslu, že za takových podmínek, jako jsou podmínky, jež jsou dány ve věci v původním řízení, nebrání slevě z poplatku za přístup k distribuční soustavě elektřiny, kterou dodavatel zajišťující maloobchodní prodej elektřiny poskytuje pouze konečným zákazníkům, kteří si zvolili možnost dostávat vyúčtování v elektronické podobě.
Podpisy.
( *1 ) – Jednací jazyk: finština.