3.9.2018
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 311/6
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Székesfehérvári Törvényszék (Maďarsko) dne 5. června 2018 – Hochtief AG v. Fővárosi Törvényszék
(Věc C-362/18)
(2018/C 311/06)
Jednací jazyk: maďarština
Předkládající soud
Székesfehérvári Törvényszék
Účastníci původního řízení
Žalobkyně: Hochtief AG
Žalovaný: Fővárosi Törvényszék
Předběžné otázky
1)
Mají být základní zásady a ustanovení unijního práva (konkrétně čl. 4 odst. 3 SEU a požadavek jednotného výkladu), jak je vyložil Soudní dvůr, zejména v rozsudku vydaném ve věci Köbler, vykládány v tom smyslu, že určení odpovědnosti soudu členského státu, který rozhoduje v posledním stupni, za rozsudek porušující unijní právo, může být založeno výhradně na vnitrostátním právu nebo na kritériích stanovených vnitrostátním právem? Mají být v případě záporné odpovědi základní zásady a ustanovení unijního práva, zejména tři kritéria pro určení odpovědnosti „státu“, které Soudní důr Evropské unie stanovil ve věci Köbler, vykládány v tom smyslu, že splnění podmínek odpovědnosti členského státu za porušení unijního práva, kterého se dopustily soudy tohoto státu, se má posuzovat na základě vnitrostátního práva?
2)
Mají být základní zásady a ustanovení unijního práva (zejména čl. 4 odst. 3 SEU a požadavek účinné soudní ochrany), zejména rozsudky Soudního dvora Evropské unie týkajíce se odpovědnosti členského státu vydané mimo jiné ve věcech Francovich a další, Brasserie du pêcheur a Köbler, vykládány v tom smyslu, že nabytí právní moci rozsudků, které porušují unijní právo, vydaných soudy členského státu, které rozhodovaly v posledním stupni, vylučuje určení odpovědnosti členského státu za škodu?
3)
Mají být zásada „efektivity“ a zásada rovnocennosti, zavedené směrnicemi 89/665/ES (1), 92/13/ES (2) a 2007/66/ES (3) a rozsudky Soudního dvora Kühne & Heitz, Kapferer, Impresa Pizzarotti, a Transportes Urbanos y Servicios Generales, vykládány v tom smyslu, že v rámci přezkumného řízení se účastník již nemůže dovolávat posouzení obsažených v rozsudku Soudního dvora vydaného v rámci řízení o předběžné otázce zahájeného na návrh soudu druhého stupně v původním řízení, s ohledem na to, že ve sporu v původním řízení nebyla tato posouzení zohledněna, konkrétně v případě, kdy soud členského státu rozhodující ve vyšším stupni zamítl opravný prostředek podaný proti rozsudku vydanému v původním řízení na základě okolnosti, že účastník řízení neuplatnil posouzení obsažená v rozsudku Soudního dvora včas?
4)
Mají být směrnice uvedené ve třetí předběžné otázce, z nich vycházející judikatura Soudního dvora, konkrétně rozsudky Impresa Pizzarotti (C 213/13), Kapferer (C 234/04), Kühne & Heitz (C 453/00) a Transportes Urbanos y Servicios Generales (C 118/08), ve vztahu k přípustnosti návrhu na přezkum, a základní zásady stanovené Soudním dvorem ve věcech C 470/99, C 327/00 a C 241/06, ve vztahu ke lhůtám stanoveným vnitrostátním právem pro řízení o opravném prostředku v oblasti veřejných zakázek, vykládány v tom smyslu, že vnitrostátní soudy jednají správně, když nezohlední – z důvodu pozdního uplatnění účastníkem řízení ve druhém stupni – rozsudek Soudního dvora vydaný na žádost soudu druhého stupně v řízení, o kterém rozhoduje, nebo rozsudek Soudního dvora, jehož znění v úředním jazyce členského státu nebylo až do řízení ve druhém stupni dostupné, a když přesto zamítne návrh na přezkum podaný účastníkem řízení na základě uplatňovaných rozsudků Soudního dvora, aniž by byly zohledněny, a skutkových okolností relevantních pro účely uvedených rozsudků?
5)
Mají být směrnice uvedené ve třetí předběžné otázce a z nich vycházející judikatura Soudního dvora, konkrétně rozsudky Impresa Pizzarotti (C 213/13), Kapferer (C 234/04), Kühne & Heitz (C 453/00) a Transportes Urbanos y Servicios Generales (C 118/08), vykládány v tom smyslu, že v případě, kdy strana sporu odkáže na rozsudek Soudního dvora ve věci Kempter (C 2/06) — podle kterého není třeba se na ně odvolávat, protože je má soud uplatnit bez návrhu — vnitrostátní soudy jednají správně, když na základě vnitrostátních procesních předpisů nezohledňují rozsudky Soudního dvora, a v rozporu s tím, co je uvedeno v rozsudku [Kempter], takže tato okolnost není vůbec zmíněna v usnesení, kterým se ukončuje řízení či v jeho odůvodnění, a když přesto zamítnou návrh na přezkum podaný účastníkem řízení na základě uplatňovaných rozsudků Soudního dvora, aniž by byly zohledněny, a skutkových okolností relevantních pro účely uvedených rozsudků?
6)
Má být požadavek týkající se dostatečně závažného porušení stanovený v rozsudcích Köbler a Traghetti del Mediterraneo vykládán v tom smyslu, že o takové porušení nejde, pokud soud rozhodující v posledním stupni nepřipustí návrh na přezkum ve zjevném rozporu s ustálenou judikaturou Soudního dvora, která byla citovaná s nejvyšší mírou podrobnosti – a která se dokonce opírá o různá právní stanoviska –, bez odkazu na ní, bez jakéhokoli odůvodnění tohoto rozhodnutí s ohledem na unijní právo a jasně bez toho, aby přezkoumal či alespoň odkázal na potřebu předat věc Soudnímu dvoru, navzdory tomu, že pro účely odůvodnění této potřeby byla s nejvyšší mírou podrobnosti citována relevantní judikatura Soudního dvora? Má vnitrostátní soud s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora CILFIT (C 283/81) odůvodnit své rozhodnutí, když odchylně od závazného výkladu ustálené judikatury Soudního dvora nepřipustí návrh na přezkum a v tomto ohledu odmítne položit předběžnou otázku bez uvedení odůvodnění?
7)
Mají být zásada účinné soudní ochrany a zásada ekvivalence uvedené v článku 19 SEU a čl. 4 odst. 3 SEU, svoboda usazování a volný pohyb služeb stanovené v článku 49 SFEU, a směrnice Rady 93/37/EHS ze dne 14. června 1993 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, jakož i směrnice 89/665/EHS, 92/13/EHS a 2007/66/ES vykládány v tom smyslu, že [nebrání tomu], aby příslušné orgány a soudy ve zjevném rozporu s použitelným unijním právem postupně zamítly všechny opravné prostředky podané žalobcem z toho důvodu, že se nemohl účastnit postupu zadávání veřejných zakázek, přičemž při podání uvedených opravných prostředků je třeba vypracovat řadu dokumentů, které vyžadují vynaložení značného množství času a peněz, nebo se účastnit slyšení, a ačkoli je pravda, že teoreticky existuje možnost určit odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu soudní moc, relevantní právní úprava žalobci odnímá možnost žádat od soudu náhradu škody způsobené v důsledku protiprávních opatření?
8)
Mají být zásady stanovené v rozsudcích Köbler, Traghetti del Mediterraneo a Sa[n] Giorgio vykládány v tom smyslu, že nelze nahradit škodu způsobenou tím, že soud členského státu rozhodující v posledním stupni v rozporu s ustálenou judikaturou Soudního dvora nevyhověl návrhu na obnovu řízení včas podanému jednotlivcem, který v jeho rámci mohl žádat o náhradu vynaložených nákladů?
9)
Pokud je v souladu s vnitrostátním právem nutné připustit přezkumné řízení z důvodu existence nového usnesení Ústavního soudu a to v zájmu obnovení ústavnosti, nemělo by přezkumné řízení být připuštěno, s ohledem na zásadu rovnocennosti a na obsah rozsudku Soudního dvora ve věci Transportes Urbanos y Servicios Generales (C 118/08), také v případě, kdy ve sporu v hlavním řízení nebyly na základě ustanovení vnitrostátního práva týkajících se procesních lhůt zohledněny dříve vydaný rozsudek Soudního dvora v jiné věci, rozsudek Soudního dvora vydaný na žádost soudu ve sporu v hlavním řízení a okolnosti relevantní pro účely uvedených rozsudků?
(1) Směrnice Rady 89/665/EHS ze dne 21. prosince 1989 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce (Úř. věst. 1989, L 395, s. 33).
(2) Směrnice Rady 92/13/EHS ze dne 25. února 1992 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se uplatňování pravidel Společenství pro postupy při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a telekomunikací (Úr. věst. L 76, 23.3.1992, s. 14).
(3) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/66/ES ze dne 11. prosince 2007 , kterou se mění směrnice Rady 89/665/EHS a 92/13/EHS, pokud jde o zvýšení účinnosti přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek (Úř. věst. 2007, L 335, s. 31).
Full & Egal Universal Law Academy