5.11.2018
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 399/25
Kasační opravný prostředek podaný dne 19. září 2018 společností Buonotourist Srl proti rozsudku Tribunálu (druhého senátu) vydanému dne 11. července 2018 ve věci T-185/15, Buonotourist v. Komise
(Věc C-586/18 P)
(2018/C 399/34)
Jednací jazyk: italština
Účastníci řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Buonotourist Srl (zástupci: M. D’Alberti, L. Visone, advokáti)
Další účastníci řízení: Evropská komise, Associazione Nazionale Autotrasporto Viaggiatori (ANAV)
Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka) navrhuje, aby Soudní dvůr:
—
zrušil napadený rozsudek,
—
rozhodl v souladu s články 263 SFEU a 264 SFEU, že rozhodnutí Evropské komise ze dne ze dne 19. ledna 2015 v řízení týkajícím se státní podpory SA.35843 (2014/C) (ex 2012/NN) (pro 1 111 572,00 eur) je v plném rozsahu neplatné a neexistuje v rozsahu, v němž je v něm uvedeno, že částky přiznané z titulu vyrovnávací platby za závazek veřejné služby ve smyslu nařízení (EHS) č. 1191/69 (poskytnutí vyrovnávací platby podle článku 11 za tarifní závazek v odvětví místní veřejné dopravy) (1) je třeba považovat za neoznámené opatření, které představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy a je neslučitelné s vnitřním trhem,
—
rozhodl v souladu s články 263 SFEU a 264 SFEU, že rozhodnutí Evropské komise ze dne ze dne 19. ledna 2015 v řízení týkajícím se státní podpory SA.35843 (2014/C) (ex 2012/NN) (pro 1 111 572,00 eur) je v plném rozsahu neplatné v části, v níž stanoví prováděcí opatření směřující k zajištění navrácení podpory k tíži italského státu,
—
uložil Komisi náhradu nákladů řízení vzniklých společnosti Buonotourist s.r.l.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Kasační opravný prostředek vychází z pěti důvodů, na základě nichž je třeba rozsudek zrušit:
I. Nesprávnost napadeného rozsudku v rozsahu, v němž dotčenou vyrovnávací platbu kvalifikoval jako „novou podporu“
Vyrovnávací platba poskytnutá navrhovatelce byla přiznána v návaznosti na deklaratorní rozsudek Consiglio di Stato z roku 2009, v němž bylo toto právo přiznáno podle nařízení č. 1191/1969 jakožto tarifní ZVS. Tento rozsudek nemůže být vzhledem ke své podstatě v žádném případě vykládán jako zakládající vyrovnávací opatření, přičemž uznává pouze jeho existenci.
II. Nesprávnost napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž v něm bylo údajně uvedeno, že podmínky Altmark nejsou splněny
Kvalifikace hospodářských výdajů orgánů veřejné moci zcela vylučuje použitelnost pravidel týkajících se státních podpor. S ohledem na povahu protiplnění za vynaložené ZVS z toho pro podnik, který je plnil, nevyplývá žádné zvýhodnění. Kromě toho provede-li se analýza jednotlivých bodů rozsudku Altmark, prokáže se, že všechny v něm uvedené zásady jsou dodrženy.
III. Nesprávnost rozsudku v souvislosti s posouzením neslučitelnosti hospodářského opatření s unijní právní úpravou v oblasti státních podpor: k nemožnosti opatření „narušit hospodářskou soutěž“
Tribunál nezohlednil skutečnost, že trh místní veřejné dopravy v Kampánii v rozhodném období (1996-2002), jakož i v současné době byl uzavřen konkurenci a že na základě koncesí vzniklo výlučné právo. V důsledku toho nemohla existovat hospodářská soutěž „pro trh“ ani „na trhu“.
IV. Nesprávnost napadeného rozsudku v rozsahu, v němž v něm bylo uvedeno, že rozhodnutí Komise má přednost před vnitrostátní judikaturou: nesprávné uplatnění procesních záruk stanovených v nařízení č. 659/99 (2) (nařízení č. 1589/2015 (3) ); nesprávné uplatnění zásady legitimního očekávání
Tribunál nezohlednil skutečnost, že vnitrostátní rozsudek pochází z doby přesahující pět let před rozhodnutím Komise. Z tohoto důvodu judikatura, kterou uvádí, není relevantní, přičemž v projednávané věci nepředstavuje precedenty. Consiglio di Stato, která použila nařízení č. 1191/69, naproti tomu vykonala výsadu vyhrazenou tomuto soudu. Komise se v projednávané věci nemůže domáhat žádné výlučné rozhodovací pravomoci. Dlouhá doba, která uplynula od vydání rozsudku, který unijní právo použil na rozhodnutí Komise, konsolidovala legitimní očekávání. Nelze namítat, že Consiglio di Stato ignorovala použitá pravidla, ale pouze jiný výklad ze strany Komise.
V. Nesprávnost rozsudku vzhledem k neoprávněnému použití nařízení (ES) č. 1370/2007 (4) pro účely posouzení slučitelnosti podpory s unijní právní úpravou: nedostatečné odůvodnění
Komise rozhodnutí přijala na základě nesprávného právního základu vzhledem k tomu, že nařízení č. 1370/2007 nebylo použitelné, neboť vstoupilo v platnost po deklaratorním rozsudku přiznávajícím právo na vyrovnávací platbu, který Consiglio di Stato vydala na základě nařízení č. 1191/69.
(1) Nařízení Rady (EHS) č. 1191/69 ze dne 26. června 1969 o postupu členských států ohledně závazků vyplývajících z pojmu veřejné služby v dopravě po železnici, silnici a vnitrozemských vodních cestách (Úř. věst. 1969, L 156, s. 1).
(2) Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (Úř. věst. 1999, L 83, s. 1).
(3) Nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 Smlouvy o fungování Evropské unie (Úř. věst. 2015, L 248, s. 9).
(4) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 ze dne 23. října 2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1191/69 a č. 1107/70 (Úř. věst. 2007, L 315, s. 1).
Full & Egal Universal Law Academy