5.11.2018
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 399/26
Kasační opravný prostředek podaný dne 19. září 2018 CSTP Azienda della Mobilità SpA proti rozsudku Tribunálu (druhého senátu) vydanému dne 11. července 2018 ve věci T-186/15, CSTP Azienda della Mobilità v. Komise
(Věc C-587/18 P)
(2018/C 399/35)
Jednací jazyk: italština
Účastnice řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: CSTP Azienda della Mobilità SpA (zástupci: G. Capo, L. Visone, advokáti)
Další účastnice řízení: Evropská komise, Asstra Associazione Trasporti
Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:
—
zrušil napadený rozsudek,
—
v souladu s články 263 a 264 SFEU rozhodl, že rozhodnutí Evropské komise ze dne 19. ledna 2015 v řízení o státní podpoře SA.35842 (2014/C) (ex 2012/NN) (ve výši 4 951 838,25 eur) je zcela neplatné v části, v níž určuje, že poskytnutí částky jako náhrady za závazky veřejné služby ve smyslu nařízení (EHS) č. 1191/69 (1) (přiznání kompenzace na základe článku 11 za tarifní závazek v oblasti místní veřejné dopravy) je třeba považovat za neoznámené opatření představující státní podporu neslučitelnou s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 1 Smlouvy,
—
v souladu s články 263 a 264 SFEU rozhodl, že rozhodnutí Evropské komise ze dne 19. ledna 2015 v řízení o státní podpoře SA.35842 (2014/C) (ex 2012/NN) (ve výši 4 951 838,25 eur) je zcela neplatné v části, v níž stanoví prováděcí opatření na vymáhání podpory, které musí provést Italská republika,
—
uložil Komisi náhradu nákladů řízení CSTP Azienda della Mobilità S.p.A, v nucené správě.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
I. Nesprávnost napadeného rozsudku v rozsahu, v němž se dotčená kompenzace považuje za „novou podporu“
Kompenzace poskytnutá žalobkyni vychází z rozhodnutí Consiglio di Stato z roku 2009, jímž se uznává tento nárok v souladu s nařízením č. 1191/1969 na základě tarifní povahy závazků veřejné služby. Toto rozhodnutí samo o sobě nelze v žádném případě vykládat jako rozhodnutí představující kompenzační opatření, jelikož pouze uznalo jeho existenci.
II. Nesprávnost napadeného rozsudku v rozsahu, v němž uvádí, že nebyly splněny podmínky vytyčené v rozsudku Altmark
Kvalifikace hospodářské zátěže pro orgány veřejné správy jednoznačně vylučuje uplatnitelnost pravidel o státní podpoře. Vzhledem k povaze závazků veřejné služby jako protiplnění z nich nemůže vyplývat žádná výhoda pro společnost, která je převzala. Důkladnou analýzou všech bodů rozsudku Altmark se ukázalo, že byly dodrženy všechny zásady, které jsou zde vytyčeny.
III. Nesprávnost napadeného rozsudku v rozsahu, v němž uvádí, že hospodářské opatření je neslučitelné s unijní právní úpravou v oblasti státní podpory: nemožnost „narušení hospodářské soutěže“ tímto opatřením
Tribunál nezohlednil skutečnost, že trh místní veřejné dopravy byl v Kampánii v daném období (1996 – 2002), jakož i v současnosti, uzavřen pro hospodářskou soutěž a že koncese vedly ke vzniku výlučnému oprávnění. V důsledku toho nemohla existovat hospodářská soutěž ani „při zakázce“, ani „na trhu“.
IV. Nesprávnost napadeného rozsudku v rozsahu, v němž uvádí, že rozhodnutí Komise muselo mít přednost před vnitrostátní judikaturou; nesprávné použití procesních záruk stanovených v nařízení č. 659/99 (2) (nařízení č. 1589/2015 (3) ); nesprávné použití zásady ochrany legitimního očekávání
Tribunál nezohlednil vnitrostátní judikaturu, která vznikla více než pět let před vydáním rozhodnutí Komise. Z tohoto důvodu jsou rozsudky, které cituje, irelevantní a nepředstavují zvláštní precedenty. Consiglio di Stato (Státní rada) použitím nařízení č. 1191/69 uplatnila pravomoc vyhrazenou tomuto soudu. Komise nemůže v projednávané věci namítat výlučnou rozhodovací pravomoc. Dlouhé trvání období od vzniku judikatury uplatňující unijní právo do vydání rozhodnutí Komise má za následek vznik legitimního očekávání. Nelze se dovolávat toho, že Consiglio di Stato neznala uplatňovaná pravidla, lze se dovolávat pouze jiného výkladu ze strany Komise.
V. Nesprávnost napadeného rozsudku z důvodu nesprávného použití nařízení (ES) č. 1370/2007 (4) pro posouzení slučitelnosti podpory s unijní právní úpravou; nedostatečné odůvodnění
Komise při přijetí rozhodnutí vycházel z nesprávného právního základu, protože nařízení č. 1370/2007 se nepoužije, jelikož nabylo účinnost po vyhlášení deklaratorního rozsudku uznávajícího právo na kompenzaci, který vydala Consiglio di Stato na základě nařízení č. 1191/69.
(1) Nařízení Rady (EHS) č. 1191/69 ze dne 26. června 1969 o postupu členských států ohledně závazků vyplývajících z pojmu veřejné služby v dopravě po železnici, silnici a vnitrozemských vodních cestách (Úř. věst. 1969, L 156, s. 1; Zvl. vyd. 07/01, s. 19).
(2) Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 (Úř. věst. L 83, 1999, s. 1; Zvl. vyd. 08/001, s. 339).
(3) Nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 Smlouvy o fungování Evropské unie (Úř. věst. L 248, 2015, s. 9).
(4) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 ze dne 23. října 2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1191/69 a č. 1107/70 (Úř. věst. L 315, 3.12.2007, s. 1).
Full & Egal Universal Law Academy