21.1.2019
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 25/19
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Giudice di pace di Bologna (Itálie) dne 22. října 2018 – UX v. Governo della Repubblica italiana
(Věc C-658/18)
(2019/C 25/24)
Jednací jazyk: italština
Předkládající soud
Giudice di pace di Bologna
Účastníci původního řízení
Navrhovatelka: UX
Odpůrce: Governo della Repubblica italiana (vláda Italské republiky)
Předběžné otázky
1)
Zahrnuje pojem řádný soud členského státu Unie, který má pravomoc podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podle článku 267 SFEU, smírčího soudce, který je předkládajícím soudem, ačkoli vnitrostátní právo takovémuto soudci nepřiznává z důvodu nestálosti jeho profesní situace pracovní podmínky rovnocenné pracovním podmínkám profesionálních soudců, přestože vykonává stejné soudní funkce a je součástí vnitrostátní soudního systému, v rozporu se zárukami nezávislosti a nestrannosti řádných soudů členských států Unie, které Soudní dvůr uvedl v rozsudcích ze dne 19. září 2006, Wilson (C-506/04, EU:C:2006:587, body 47 až 53), ze dne 27. února 2018, Associaçâo Sindical dos Juizes Portugueses (C-64/16, EU:C:2018:117, bod 32 a body 41 až 45), a ze dne 25. července 2018, Minister for Justice and Equality (C-216/18 PPU, EU:C:2018:586, body 50 až54)?
2)
V případě kladné odpovědi na první otázku, spadá služba smírčí soudkyně, která je navrhovatelkou, pod pojem „zaměstnanec v pracovním poměru na dobu určitou“ podle čl. 1 odst. 3 a článku 7 směrnice 2003/88 (1), ve spojení s ustanovením 2 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou, provedené směrnicí 1999/70 (2), a čl. 31 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie, ve světle výkladu podaného Soudním dvorem v rozsudcích ze dne 1. Března 2012, O’ Brien (C-393/10, EU:C:2012:110) a ze dne 29. Listopadu 2017, King (C-214/16, EU:C:2017:914), a v případě kladné odpovědi může být pro účely uplatnění stejných pracovních podmínek podle ustanovení 4 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou, provedené směrnicí 1999/70, řádný soudce nebo profesionální soudce považován za srovnatelného zaměstnance v pracovním poměru na dobu neurčitou ve vztahu k zaměstnanci v pracovním poměru na dobu určitou, kterým je smírčí soudce?
3)
V případě kladné odpovědi na první a druhou otázku, brání článek 47 Listiny základních práv Evropské unie, ve spojení s článkem 267 SFEU, ve světle judikatury Soudního dvora EU v oblasti odpovědnosti italského státu za zjevné porušení právních předpisů Společenství ze strany soudu posledního stupně v rozsudcích ze dne 30. září 2003, Köbler (C-224/01, EU:C:2003:513), ze dne 13. června 2006, Traghetti del Mediterraneo (C-173/03, EU:C:2006:391) a ze dne 24. listopadu 2011, Komise v. Italská republika (C-379/10, nezveřejněný, EU:C:2011:775], článku 2 odst. 3 a 3a legge 13 aprile 1988, n. 117, sulla responsabilità civile dei magistrati (zákon č. 117 ze dne 13. dubna 1988 o občanskoprávní odpovědnosti soudců), který stanoví odpovědnost soudců za úmyslné protiprávní jednání nebo hrubou nedbalost „v případě zjevného porušení zákona a práva Evropské unie“ a staví vnitrostátní soud před volbu – přičemž ať se rozhodne jakkoli, jeho volba povede k založení občanskoprávní a disciplinární odpovědnosti vůči státu v řízeních, v nichž hraje významnou roli samotná veřejná správa, zejména tehdy, když soudcem rozhodujícím ve věci je smírčí soudce v pracovním poměru na dobu určitou bez jakékoli účinné právní, hospodářské a sociální ochrany – jako je tomu v projednávané věci, zda postupovat v rozporu s vnitrostátní právní úpravou tím, že se tato právní úprava neuplatní a uplatní se právo Evropské unie, jak jej vykládá Soudní dvůr, nebo naopak postupovat v rozporu s právem Evropské unie tím, že se uplatní vnitrostátní předpisy, které brání přiznání ochrany a jsou v rozporu s čl. 1 odst. 3 a článkem 7 směrnice 2003/88, s ustanoveními 2 a 4 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou, provedené směrnicí 1999/70, a s čl. 31 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie?
4)
Představuje postup Evropské komise, která odmítá zahájit řízení o nesplnění povinnosti nebo podat k Soudnímu dvoru žalobu pro nesplnění povinnosti z důvodu jednaní členského státu v rozporu s unijním právem závažné protiprávní jednaní, které může být podle článku 2, čl. 4 odst. 2 a 3, čl. 6 odst. 1, článku 9, čl. 10 odst. 1, čl. 17 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii, ve spojení s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie důvodem pro podání žaloby na určení mimosmluvní odpovědnosti Evropské unie podle čl. 340 druhého pododstavce SFEU, a to v případě, kdy nastaly, jako v projednávané věci, tyto situace:
—
sdělením DG EMPL/B2/DA-MAT/sk (2016), došlým italským orgánům veřejné moci dne 10. června 2016, dospěla Komise v červnu 2016 k negativnímu stanovisku ve věci EU Pilot 7779/15/EMPL, čímž avizovala zahájení řízení o nesplnění povinnosti s tím, že konstatovala neslučitelnost vnitrostátní právní úpravy týkající se služby honorárních soudců, pokud jde o opakované protiprávní uzavírání smluv na dobu určitou, nerovné zacházení při odměňování oproti řádným nebo profesionálním soudcům, dovolenou a mateřskou dovolenou, s unijním právem, přičemž předmětné řízení o nesplnění povinnosti nebylo doposud zahájeno;
—
Komise ve sdělení ze dne 21. prosince 2016 C(2016) 8600 final uvedla, že v rámci diskreční pravomoci se může rozhodnout, zda a kdy zahájí řízení o nesplnění povinnosti nebo předloží věc Soudnímu dvoru, který ve své judikatuře uznává, že občané Unie nebudou mít úspěch v soudních řízeních zahájených proti Komisi týkajících se odmítnutí Komise zahájit řízení o nesplnění povinnosti?
5)
Bez ohledu na odpovědi na čtyři předchozí otázky, mohou být články 268, 274 a čl. 340 druhý pododstavec SFEU vykládány s ohledem na článek 2, čl. 4 odst. 2 a 3, čl. 6 odst. 1, článek 9, čl. 10 odst. 1, čl. 17 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii, ve spojení s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie, v tom smyslu, že žalobu na určení mimosmluvní odpovědnosti Unie nelze vyjmout z pravomoci vnitrostátních soudů v takovém případě, o jaký jde v projednávané věci, tedy v situaci, kdy je neuplatnění unijního práva zaručujícího zásadu nezávislosti a nestrannosti soudů v rámci vnitrostátního práva považováno za jednu z příčin zjevného porušení úkolů a povinností vyplývajících z funkce „strážkyně Smluv“ ze strany Komise, jakož i diskreční pravomoci Komise rozhodnout, zda a kdy zahájí řízení o nesplnění povinnosti nebo předloží věc Soudnímu dvoru, který ve své judikatuře uznává, že občané Unie nebudou mít úspěch v soudních řízeních zahájených proti Komisi týkajících se odmítnutí Komise zahájit řízení o nesplnění povinnosti, což vede k neúčinnosti pravomoci Soudního dvora výlučně rozhodovat ve věci mimosmluvní odpovědnosti Unie?
(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby (Úř. věst. 2003, L 299, s. 9).
(2) Směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS (Úř. věst. 1999, L 175, s. 43).