EUR-Lex -  62018CN0749 - CS

11.3.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/27

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour administrative (Lucembursko) dne 30. listopadu 2018 – B, C, D v. Administration des contributions directes

(Věc C-749/18)

(2019/C 93/37)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour administrative

Účastnice původního řízení

Odvolatelky: B, C, D

Odpůrkyně: Administration des contributions directes

Předběžné otázky

1.

Musí být články 49 a 54 SFEU vykládány v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu týkající se režimu daňové integrace, která na jednu stranu umožňuje konsolidaci výsledků společností z téže skupiny, přípustnou výlučně v rámci vertikální daňové integrace mezi rezidentní mateřskou společností nebo tuzemskou stálou provozovnou nerezidentní mateřské společnosti a jejich rezidentními dceřinými společnostmi a která takto na druhou stranu brání čistě horizontální daňové integraci samotných dceřiných společností nerezidentní mateřské společnosti, která nemá tuzemskou stálou provozovnu, i rezidentní či nerezidentní mateřské společnosti, která tuzemskou stálou provozovnu má?

2.

Je-li odpověď na první otázku kladná, musí být články 49 a 54 SFEU vykládány v tom smyslu, že brání téže právní úpravě členského státu týkající se režimu daňové integrace, a konkrétně striktnímu oddělení režimu vertikální integrace (mezi zastřešující společností a jejími přímými či nepřímými dceřinými společnostmi) od režimu integrace horizontální (mezi dvěma nebo více rezidentními dceřinými společnostmi jediné zastřešující společnosti, která se daňové integrace neúčastní), vyplývajícímu z této právní úpravy, a rovněž z toho plynoucí povinnosti ukončit dřívější vertikální daňovou integraci předtím, než bude možné vytvořit horizontálně daňově integrovanou skupinu, a to v případě, kdy

—

byla dříve vytvořena vertikální daňová integrace s integrující zastřešující společností na vnitrostátní úrovni, která je rezidentem dotyčného členského státu (a zároveň je dceřinou společností působící jako mezičlánek ve vztahu k hlavní mateřské společnosti, která je rezidentem jiného členského státu), a rezidentními dceřinými společnostmi zastřešující společnosti, a to z důvodu, že právní úprava dotyčného členského státu připouštěla pouze vertikální daňovou integraci, aby bylo možné daný režim uplatnit bez ohledu na to, že hlavní mateřská společnost je rezidentem jiného členského státu,

—

je sesterským společnostem integrující zastřešující společnosti dotyčného členského státu (a tudíž zároveň dceřiným společnostem hlavní mateřské společností, která je rezidentem jiného členského státu) odepřena účast na stávající daňové integraci z důvodu vzájemné neslučitelnosti těchto dvou režimů vertikální a horizontální daňové integrace a

—

začlenění těchto sesterských společností do konsolidace výsledků společností skupiny by předpokládalo zrušení dřívější vertikální daňové integrace – se souvisejícími negativními daňovými dopady z důvodu nedodržení minimální doby trvání integrace podle vnitrostátní právní úpravy – a zavedení nové, horizontální daňové integrace, přestože se jedná o stejnou integrující rezidentní společnost (na jejíž úrovni by se konsolidovaly výsledky daňově integrovaných společností)?

3.

Je-li odpověď na druhou otázku rovněž kladná, musí být články 49 a 54 SFEU, spolu se zásadou užitečného účinku unijního práva, vykládány v tom smyslu, že brání téže právní úpravě členského státu týkající se režimu daňové integrace, a konkrétně použití lhůty, kdy každá žádost o připuštění do režimu daňové integrace musí být povinně podána příslušnému orgánu před skončením prvního zdaňovacího období, pro které se o uplatnění tohoto režimu žádá, a to v případě, kdy

—

v souladu s kladnými odpověďmi na první dvě otázky tato právní úprava vylučovala – způsobem neslučitelným se svobodou usazování – horizontální daňovou integraci mezi samotnými dceřinými společnostmi jedné a téže mateřské společnosti a změnu stávající vertikálně daňově integrované skupiny přičleněním sesterských společností integrující společnosti,

—

vnitrostátní správní praxe a judikatura dotyčného členského státu před zveřejněním rozsudku [Soudního dvora Evropské unie] ze dne 12. června 2014 (spojené věci C-39/13, C-40/13 a C-41/13) uznává platnost této právní úpravy,

—

několik společností podalo po zveřejnění rozsudku ze dne 12. června 2014 a ještě před koncem roku 2014 žádost o účast ve stávající daňově integrované skupině tím způsobem, že by se připustila horizontální daňová integrace s integrující společností stávající skupiny s odvoláním na rozsudek ze dne 12. června 2014, a

—

tato žádost se týká nejen zdaňovacího období 2014, které v okamžiku podání žádosti ještě nebylo ukončeno, ale také dřívějšího zdaňovacího období 2013, od kterého dotyčné společnosti splňovaly všechny materiální podmínky slučitelné s unijním právem pro připuštění do režimu daňové integrace?

Full & Egal Universal Law Academy