4.6.2018
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 190/38
Žaloba podaná dne 26. března 2018 – Casa Regina Apostolorum della Pia Società delle Figlie di San Paolo v. Komise
(Věc T-223/18)
(2018/C 190/63)
Jednací jazyk: italština
Účastnice řízení
Žalobkyně: Casa Regina Apostolorum della Pia Società delle Figlie di San Paolo (Albano Laziale, Itálie) (zástupce: F. Rosi, advokát)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
—
nejprve prohlásil protiprávnost napadeného rozhodnutí, protože bylo vyhotoveno v anglickém jazyce, a nikoli v italském jazyce.
—
vyhověl této žalobě, a tedy zrušil opatření Komise pro nedostatek odůvodnění a v každém případě proto, že není založeno na jasných a předem stanovených předpokladech.
—
uznal, že na italský systém zdravotní péče se použije režim SOHZ (služba obecného hospodářského zájmu), a tedy zásady uvedené v rozsudku Soudního dvora ve věci Altmark z roku 2003 s odkazem na články 106 a 107 SFEU pro účely použití státní podpory. V důsledku toho uznal, že postup regionu Lazio, pokud jde o vyplácení peněz veřejným zařízením, měl být v souladu se zásadami stanovenými ve výše uvedených ustanoveních, a tedy měl omezit platbu veřejným zdravotním zařízením na základě předpokladů o náhradě nákladů podle kritérií uvedených v rozsudku Altmark ve vztahu k tzv. průměrnému podniku, a prohlásil, že nadměrné financování představuje nadměrnou kompenzaci.
—
přiznal žalobkyni, že jí region Lazio vyplatí totéž podle zásady průměrného podniku, a tedy taktéž s přihlédnutím k rostoucím nákladům na práci, a to ve vztahu ke všem zaměstnancům, kteří pro toto zařízení pracovali v letech 2005 až 2006, se stanovením tohoto přístupu jako parametru použitelného pro následující roky.
—
uložil rovněž se všemi právními důsledky Komisi nahradit náklady řízení, které žalobkyni vznikly.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Předkládaná žaloba napadá rozhodnutí Komise C (2017) 7973 final ze dne 4. prosince 2017, kterým se zamítá stížnost žalobkyně, italské církevní nemocnice, ohledně údajné kompenzace veřejných nemocnic v Laziu. Napadené rozhodnutí uvádí, že dotčená opatření nepředstavují státní podporu.
Na podporu žaloby předkládá žalobkyně tři žalobní důvody.
1.
Zaprvé je napadeno použití anglického jazyka jakožto závazného jazyka pro vypracování konečného znění.
2.
V rámci druhého žalobního důvodu je napadán nedostatek odůvodnění. Komise vůbec nezohlednila některé podstatné aspekty případu a odmítla některé námitky, které žalobkyně vznesla a podložila je předloženou dokumentací. Přitom Komise má povinnost reagovat na všechny námitky vznesené žalobkyní na základě zásad transparentnosti a dobré víry.
3.
V rámci třetího žalobního důvodu žalobkyně zpochybňuje skutečnost, že v italském právním systému je systém zdravotní péče charakterizován všeobecností péče, tj. tím, že 100 % zdravotnických služeb poskytuje národní zdravotní služba. Navíc žalobkyně vytýká Komisi, že nemá žádný důkaz o tom, že italský stát financuje, a tudíž pokrývá 100 % péče o své občany, což je aspekt, který vůbec neodpovídá realitě. Žalobkyně namítla, že všeobecnost není abstraktním pojmem, ale musí být konkrétně identifikována, musí být ověřitelná, citelná a nemůže být považována za existující pouze na základě toho, že to uvádí italská vláda.
Full & Egal Universal Law Academy