Věc T-371/18: Žaloba podaná dne 18. června 2018 – Reiner Stemme Utility Air Systems v. EASA
Žaloba podaná dne 18. června 2018 – Reiner Stemme Utility Air Systems v. EASA
(Věc T-371/18)
2018/C 276/90Jednací jazyk: angličtinaÚčastnice řízení
Žalobkyně: Reiner Stemme Utility Air Systems GmbH (Wildau, Německo) (zástupci: O. Alexander a P. Stompfe, advokáti)
Žalovaná: Evropská agentura pro bezpečnost letectví (EASA)
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
—
určil, že oznámení o vyúčtování poplatků – faktura č. 90091554 ze dne 28. dubna 2017, kterou vydala žalovaná – v podobě rozhodnutí odvolacího senátu EASA ze dne 19. dubna 2018 je neplatné;
—
určil, že nařízení Komise (EU) č. 319/2014 ( 1 ) ze dne 27. března 2014 o poplatcích a platbách vybíraných Evropskou agenturou pro bezpečnost letectví se v projednávané věci nepoužije;
—
odložil vykonatelnost faktury č. 90091554 ze dne 28. dubna 2017 až do dne vydání rozsudku Tribunálu; a
—
uložil žalované náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobkyně čtyři žalobní důvody.
1.
První žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Komise uložením daní v oblasti letecké bezpečnosti překročila svou pravomoc.
Žalobkyně tvrdí, že „poplatky“ pro letadla v kategorii 2000 – 5700 kg se v důsledku „dramatického skoku“„paušálního poplatku“ o více než 1700 procent stávají daněmi. V tomto konkrétním případě je služba žalované pro občana poskytovaná za „poplatek“ byla tak zanedbatelná (minimální), že ji nelze považovat za službu žalované poskytovanou jako protihodnotu, ale představuje zdanění.
Komise však podle jejího názoru nemá žádnou pravomoc ukládat daně v oblasti letecké bezpečnosti. Nařízení Komise (EU) č. 319/2014 tedy stanoví paušální poplatek ve výši 263800 eur za certifikační činnosti pro letadla jako je letadlo žalobkyně, který v převážné míře nemá žádný vztah ke skutečným úkolům vykonávaným žalovanou, a podle žalobkyně tudíž nepředstavuje protihodnotu za služby poskytnuté žalovanou a porušuje zásadu svěření pravomocí.
2.
Druhý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že napadená faktura představuje v podobě, jak byla potvrzena napadeným rozhodnutím, porušení článku 16 Listiny základních práv Evropské unie
Podle žalobkyně jsou poplatky, které jí byly uloženy na základě nařízení (EU) č. 319/2014 za danou certifikační činnost nepřiměřené vůči sledovanému cíli, a tedy představují porušení jejího práva na svobodu podnikání podle článku 16 Listiny základních práv Evropské unie.
3.
Třetí žalobní důvod vycházející z tvrzení, že napadená faktura představuje v podobě, jak byla potvrzena napadeným rozhodnutím, diskriminační zacházení, a tudíž je v rozporu s článkem 20 Listiny základních práv Evropské unie
Napadená faktura, kterou vydala žalovaná na základě nařízení (EU) č. 319/2014 podle žalobkyně nesplňuje požadavky podle článku 20 Listiny základních práv Evropské unie, jelikož se žalobkyní bylo podle jejího názoru zacházeno odlišně ve srovnání s jinými výrobci letadel žádajícími o typové osvědčení, ačkoli v této situaci mělo být uplatněno rovné zacházení.
4.
Čtvrtý žalobní důvod vycházející tvrzení, že došlo k porušení čl. 13 odst. 2 SEU
Žalobkyně konečně uvádí, že čl. 7 odst. 2 nařízení (EU) č. 319/2014 nepřiznává žádný prostor pro uvážení žalované, pokud jde o platbu poplatků za certifikační úkoly. Podle jejího názoru naopak určuje, zda má jít o paušální poplatek nebo proměnlivý poplatek. Komise tím překročila své oprávnění přijmout nařízení, a tedy porušila institucionální rovnováhu Unie stanovenou v čl. 13 odst. 2 SEU.
( 1 ) – Nařízení Komise (EU) č. 319/2014 ze dne 27. března 2014 o poplatcích a platbách vybíraných Evropskou agenturou pro bezpečnost letectví a o zrušení nařízení (ES) č. 593/2007 (Úř. věst. 2014, L 93, s. 58).