26.11.2018
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 427/80
Žaloba podaná dne 29. srpna 2018 – FAKRO v. Komise
(Věc T-515/18)
(2018/C 427/107)
Jednací jazyk: polština
Účastnice řízení
Žalobkyně: FAKRO sp. z o. o. (Nowy Sącz, Polsko) (zástupkyně: A. Radkowiak-Macuda, právní rádkyně)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
—
určil, že rozhodnutí Komise ze dne 14. června 2018, vydané v řízení zahájeném na základě stížnosti na zneužívání dominantního postavení skupinou VELUX (sp. zn. AT.40026 VELUX), kterou ke Komisi podala FAKRO sp. z o. o. dne 12. července 2012, je neplatné,
—
uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobkyně tři žalobní důvody.
První žalobní důvod, vycházející ze zjevně nesprávného posouzení a z nedostatku odůvodnění napadeného rozhodnutí, spočívajících v závěru, že neexistuje zájem Evropské unie na dalším pokračování v řízení.
Žalobkyně tvrdí, že Komise nezaujala konečné stanovisko ani ve vztahu k předpokladům, jimiž je podmíněna možnost konstatovat zneužití dominantního postavení, ani ve vztahu k žádné ze sedmi vytýkaných kategorií skutků. Při posuzování námitky, že podnik v dominantním postavení uplatňoval predátorské ceny, Komise v rozhodnutí nekriticky vycházela z argumentů dotyčného podniku bez přihlédnutí k argumentům žalobkyně a neprovedla ani jen zjednodušenou analýzu problému. Žalobkyně se domnívá, že účelem zavedení útočné značky podnikem v dominantním postavení bylo výlučně znemožnit jeho konkurentům vstoupit na trh nebo se na něm rozvíjet a že investiční slevy uplatňované tímto podnikem mají selektivní, exkluzivní a diskriminační povahu, což představuje porušení článku 102 SFEU. Tvrdí, že důkazní materiál jasně svědčí o tom, že podnik v dominantním postavení uzavíral exkluzivní smlouvy v rozporu s článkem 102 SFEU, a že provedení příslušného vyšetřovacího řízení by nevyžadovalo značné zdroje a postačilo by ověřit údaje a důkazy, které předložila.
Druhý žalobní důvod, vycházející z porušení zásady řádné správy a ze zjevně nesprávného posouzení spočívajícího v závěru o neexistenci zájmu Evropské unie na dalším pokračování v řízení.
Od podání stížnosti do vydání rozhodnutí o jejím zamítnutí uplynulo více než 71 měsíců. Liknavost Komise nelze odůvodnit žádnými zvláštními okolnostmi. Komisi je velmi dobře známa situace na evropském trhu se střešními okny. Průtahy v činnosti Komise mohou vést k tomu, že vzhledem k promlčecí lhůtě upravené vnitrostátním právem žalobkyně nebude moci uplatnit svá práva před vnitrostátními orgány ochrany hospodářské soutěže.
Třetí žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 8 odst. 1 nařízení č. 773/2004, spočívajícího v odepření přístupu žalobkyně ke spisu, v důsledku čehož byla žalobkyně zbavena práva na účinnou procesní obranu.
Podle platných předpisů má navrhovatel v případě, kdy jej Komise informuje o svém úmyslu zamítnout jeho návrh, právo na přístup k dokumentům, na kterých Komise zakládá své prozatímní posouzení. V projednávané věci Komise neposkytla žalobkyni takový přístup. Komise se navíc dopustila porušení práva v oblasti pravidel posuzování zájmu Evropské unie, neboť řádně neposoudila povahu a účinky skutků vytýkaných podniku v dominantním postavení.
Full & Egal Universal Law Academy