EUR-Lex -  62018TN0608 - CS

7.1.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 4/30

Žaloba podaná dne 8. října 2018 – Sammut v. Parlament

(Věc T-608/18)

(2019/C 4/41)

Jednací jazyk: maltština

Účastníci řízení

Žalobce: Mark Anthony Sammut (Foetz, Lucembursko) (zástupce: P. Borg Olivier, advokát)

Žalovaný: Evropský parlament

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil na základě článku 270 SFEU rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 6. července 2018 přijaté na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu, jímž zamítl stížnost, kterou se žalobce domáhal, aby z jeho hodnotící zprávy za rok 2016 bylo odstraněno tvrzení o údajném neinformování orgánu oprávněného ke jmenování o jeho záměru publikovat v roce 2016 knihu s názvem „L-Aqwa fl-Ewropa. Il-Panama papers u il-Poter“ [„Evropská jednička. Panamské dokumenty a moc“], a v důsledku toho

—

částečně zrušil rozhodnutí generálního ředitele generálního ředitelství překladatelské služby ze dne 4. ledna 2018 a v důsledku toho

—

nařídil odstranění uvedeného tvrzení z hodnotící zprávy (bod 3 týkající se chování žalobce — Dodržování pravidel a postupů),

—

vyčíslil újmu vzniklou žalobci v důsledku těchto rozhodnutí,

—

nařídil žalovanému zaplatit náhradu za újmu vzniklou žalobci v důsledku těchto rozhodnutí,

—

uložil orgánu oprávněnému ke jmenování náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce tři žalobní důvody.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení článku 17a služebního řádu v tom smyslu, že tímto ustanovením má být chráněno základní právo na svobodu projevu zaručené článkem 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a článkem 11 Listiny základních práv Evropské unie. Dále musí být mezi právy a povinnostmi nastolena rovnováha, neboť ne všechna práva jsou absolutní povahy.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z nesprávného výkladu článku 17a služebního řádu v tom smyslu, že se téma knihy netýká „práce Unie“, a žalobce tudíž nebyl nijak povinen informovat orgán oprávněný ke jmenování o svém záměru předem. Slova „záležitost týkající se“ odkazují na obsah dokumentu, jehož smyslem je zabývat se „prací Unie“. To znamená, že úředník je povinen informovat orgán oprávněný ke jmenování a získat jeho svolení pouze tehdy, pokud by se jakkoli zabýval prací Unie. Z toho plynoucí povinností orgánu oprávněného ke jmenování je vykládat to, co představuje „práci Unie“, striktně, a nikoli široce. Žalobce dále tvrdí, že

—

rozhodnutí není opatřeno žádným odůvodněním, neboť je založeno jen na pouhém názoru, a nikoli na faktech nebo právních úvahách,

—

povinnost uložená orgánem oprávněným ke jmenování je rozsáhlejší než povinnost stanovená ve služebním řádu,

—

rozhodnutí je založeno na nepřiměřeném výkonu posuzovací pravomoci,

—

slova „záležitost týkající se práce Unie“ se pojí ke kontextu, který lze s ohledem na činnosti Unie dovodit z jiných pokynů;

—

vzhledem k tomu, že v knize není žádná zmínka o žalobcově práci nebo o práci Unie, žalobce neporušil svou povinnost důvěry, loajálnosti a nestrannosti ve vztahu k Unii,

—

z judikatury Soudního dvora, zejména z jeho rozsudku ze dne 6. března 2001 (Connolly v. Komise (C-274/99 P, EU:C:2001:127, body 43 až 62), vyplývá řada poznatků relevantních pro posouzení žaloby a uplatňování článku 17a služebního řádu.

3.

Třetí žalobní důvod se zakládá na nemajetkové újmě vzniklé žalobci v důsledku rozhodnutí, a to jak na jeho pracovišti, tak v jeho osobním životě, a na dopadu, jaký toto rozhodnutí mělo na jeho literární tvorbu. V důsledku toho je nezbytné vyčíslit újmu a následně za ni přiznat náhradu.

Full & Egal Universal Law Academy