EUR-Lex -  62018TN0707 - CS

11.2.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 54/22

Žaloba podaná dne 29. listopadu 2018 – Tilly-Sabco v. Rada a Komise

(Věc T-707/18)

(2019/C 54/37)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Tilly-Sabco (Guerlesquin, Francie) (zástupci: R. Milchior a S. Charbonnel, advokáti)

Žalované: Evropská komise, Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—

připustil k projednání žalobu na neplatnost nařízení Rady (EU) 2018/1277 ze dne 18. září 2018, kterým se stanoví vývozní náhrady pro drůbeží maso v nulové výši (Úř. věst. 2018, L 239, s. 1);

a v důsledku toho

—

zrušil nařízení Rady (EU) 2018/1277 ze dne 18. září 2018, kterým se stanoví vývozní náhrady pro drůbeží maso v nulové výši (Úř. věst. 2018, L 239, s. 1);

—

rozhodl, že Rada nese odpovědnost za pochybení spočívající v přijetí nařízení (EU) 2018/1277 ze dne 18. září 2018, jež bude zrušeno;

—

podpůrně rozhodl, že Komise nese odpovědnost za pochybení spočívající v tom, že nechala Radu přijmout nařízení (EU) 2018/1277 ze dne 18. září 2018, jež bude zrušeno, ovšem jen tehdy, kdyby odpovědnost Komise nebyla uznána v řízení ve věci T-437/18;

—

ještě podpůrněji rozhodl, že Rada a Komise nesou odpovědnost za pochybení spočívající v přijetí nařízení (EU) 2018/1277 ze dne 18. září 2018, jež bude zrušeno, ovšem jen tehdy, kdyby odpovědnost Komise nebyla uznána v řízení ve věci T-437/18;

—

rozhodl, že v důsledku pochybení Rady nebo Komise vznikla společnosti Tilly-Sabco újma;

a v důsledku toho

—

primárně

—

rozhodl, že Rada zaplatí žalobkyni částku 3 238 000 eur, z toho:

—

2 848 000 eur odpovídajících nevyplaceným náhradám z prodejů uskutečněných v období od 19. července do 31. prosince 2013;

—

390 000 eur náhrad v souvislosti s ušlým ziskem v důsledku neuskutečněných prodejů dalších 3 550 tun do zemí Blízkého východu v témž období;

—

uložil Radě povinnost zaplatit částku 3 238 000 eur

—

zvýšenou o vyrovnávací úroky plynoucí od zrušeného nařízení (EU) č. 689/2013 do vyhlášení rozsudku v této věci, a to v sazbě roční inflace konstatované v dotčeném období Eurostatem (Statistický úřad Evropské unie) v členském státě, ve kterém je tato společnost usazena;

—

zvýšenou o úroky z prodlení plynoucí od vyhlášení tohoto rozsudku do úplného zaplacení, a to v sazbě stanovené Evropskou centrální bankou (ECB) pro její hlavní refinanční operace, zvýšené o dva procentní body;

—

podpůrně

—

rozhodl, Komise zaplatí žalobkyni částku 3 238 000 eur, z toho:

—

2 848 000 eur odpovídajících nevyplaceným náhradám z prodejů uskutečněných v období od 19. července do 31. prosince 2013;

—

390 000 eur náhrad v souvislosti s ušlým ziskem v důsledku neuskutečněných prodejů dalších 3 550 tun do zemí Blízkého východu v témž období;

—

uložil Komisi povinnost zaplatit částku 3 238 000 eur

—

přehodnocenou o vyrovnávací úroky plynoucí od zrušeného nařízení (EU) č. 689/2013 do vyhlášení rozsudku v této věci, a to v sazbě roční inflace konstatované v dotčeném období Eurostatem (Statistický úřad Evropské unie) v členském státě, ve kterém je tato společnost usazena;

—

zvýšenou o úroky z prodlení plynoucí od vyhlášení tohoto rozsudku do úplného zaplacení, a to v sazbě stanovené Evropskou centrální bankou (ECB) pro její hlavní refinanční operace, zvýšené o dva procentní body;

—

rozhodl, že částku, jejíž zaplacení bude v této věci uloženo Komisi, s příslušenstvím bude možné snížit o částku, jejíž zaplacení může být Komisi uloženo ve věci T-437/18;

—

uložil Komisi povinnost zaplatit náhradu nemajetkové újmy způsobené jejím dvojím pochybením, a to ve výši určené ex aequo et bono na 20 000 eur;

—

dále podpůrněji

—

rozhodl, že Rada a Komise zaplatí žalobkyni částku 3 238 000 eur s tím, že Tribunál určí, v jakém poměru se tato částka mezi tyto orgány rozdělí, z toho:

—

2 848 000 eur odpovídajících nevyplaceným náhradám z prodejů uskutečněných v období od 19. července do 31. prosince 2013;

—

390 000 eur náhrad v souvislosti s ušlým ziskem v důsledku neuskutečněných prodejů dalších 3 550 tun do zemí Blízkého východu v témž období;

—

uložil Radě a Komisi povinnost zaplatit částku 3 238 000 eur s tím, že Tribunál určí, v jakém poměru se tato částka mezi tyto orgány rozdělí,

—

přičemž pevná částka k tíži Rady a pevná částka k tíži Komise bude přehodnocena o vyrovnávací úroky plynoucí od zrušeného nařízení (EU) č. 689/2013 do vyhlášení rozsudku v této věci, a to v sazbě roční inflace konstatované v dotčeném období Eurostatem (Statistický úřad Evropské unie) v členském státě, ve kterém je tato společnost usazena, a

—

zvýšenou o úroky z prodlení plynoucí od vyhlášení tohoto rozsudku do úplného zaplacení, a to v sazbě stanovené Evropskou centrální bankou (ECB) pro její hlavní refinanční operace, zvýšené o dva procentní body;

—

uložil Radě a Komisi náhradu nákladů tohoto řízení s tím, že Tribunál určí, v jakém poměru se tato částka mezi tyto orgány případně rozdělí.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce šest žalobních důvodů.

1.

První žalobní důvod, vycházející ze zneužití legislativního procesu nebo porušení procesních pravidel spočívajících podle žalobkyně v tom, že v projednávaném případě nebyl dodržen postup pro nahrazení zrušeného aktu, jelikož autorkou zrušeného aktu, a sice [prováděcího] nařízení (EU) č. 689/2013 ze dne 18. července 2013, kterým se stanoví vývozní náhrady pro drůbeží maso (Úř. věst. 2013, L 196, s. 13), byla Komise a nové nařízení ze dne 18. září 2018 přijala Rada na základě jiných předpisů.

2.

Druhý žalobní důvod, vycházející z porušení pravidla rovnocennosti právních forem spočívajícího v tom, že nové nařízení nepřijala Komise, nýbrž Rada, a Komise měla navíc spolupracovat s Řídícím výborem pro společnou organizaci zemědělských trhů.

3.

Třetí žalobní důvod, vycházející z toho, že napadené nařízení postrádá právní základ, neboť čl. 43 odst. 3 SFEU, který byl zvolen jako jediný možný právní základ pro přijetí napadeného nařízení, neopravňuje Radu k přijetí takového nařízení. Právní základ, který by Radě umožňoval přijmout předpis stanovící vývozní náhrady pro drůbeží maso, proto neexistuje.

4.

Čtvrtý žalobní důvod, vycházející ze zneužití legislativního procesu spočívajícího v tom, že Komise měla za účelem splnění povinností vyplývajících z rozsudku Soudního dvora ze dne 20. září 2017, Tilly-Sabco v. Komise, (C-183/16 P, EU:C:2017:704), sama přijmout akt nahrazující zrušené nařízení, a nikoli žádat Radu, aby akt přijala „namísto ní“.

5.

Pátý žalobní důvod, vycházející z nedostatečného nebo nesprávného odůvodnění jak v souvislosti s formou, neboť v napadeném nařízení není vysvětleno, proč bylo třeba žádat o jeho přijetí Radu, ani proč a jak to, že čl. 43 odst. 3 SFEU byl jediným možným právním základem pro jeho přijetí, tak ve věci samé v souvislosti se stanovením sazby náhrady, neboť Rada – stejně jako předtím Komise – neprovedla pražádnou ekonomickou analýzu.

6.

Šestý žalobní důvod, vycházející z vnitřní nesoudržnosti napadeného nařízení spočívající v tom, že Rada bez rozmyslu a bez analýzy přijala totožné nařízení na základě nesprávného a neplatného právního základu, takže shora citovaný rozsudek Soudního dvora nezohlednila.

Podle žalobkyně bude na základě zrušení tohoto nového nařízení (EU) 2018/1277 možné domáhat se na Radě náhrady škody, která jí vznikla v důsledku jeho přijetí. Podpůrně podává žalobkyně žalobu na uplatnění odpovědnosti proti Komisi, jež navrhla přijetí tohoto nového nařízení, které musí být zrušeno. Konečně ještě podpůrněji navrhuje, aby Tribunál určil společnou a sdílenou odpovědnost Rady a Komise s tím, že pochybení obou těchto orgánů je odlišné.

Full & Egal Universal Law Academy