4.3.2019
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 82/65
Žaloba podaná dne 11. ledna 2019 – Noguer Enríquez a další v. Komise
(Věc T-22/19)
(2019/C 82/77)
Jednací jazyk: španělština
Účastníci řízení
Žalobci: Roser Noguer Enríquez (Andorra la Vella, Andorra), Ramón Cierco Noguer (Andorra la Vella), Successors D’Higini Cierco García, SA (Andorra la Vella), Cierco Martínez 2 2003, SL (Andorra la Vella) (zástupci: J. Álvarez González a S. San Felipe Menéndez, advokáti)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobci navrhují, aby Tribunál přijal návrh na určení mimosmluvní odpovědnosti Evropské unie za škody způsobené Evropskou komisí při výkonu svých funkcí, jak stanoví článek 268 a čl. 340 odst. 2 SFEU, a po provedení příslušných úkonů a zahájení příslušného řízení vynesl rozsudek, kterým se určí mimosmluvní odpovědnost Evropské unie vyplývající z nedbalostního a laxního jednání Evropské komise a uloží povinnost vyplatit žalobcům náhradu škody ve výši 50 220 800 eur, určenou na základě výpočtů a vyčíslení obsažených ve znaleckém posudku přiloženém k žalobě, nebo podpůrně ve výši vyplývající ze znaleckého posudku vypracovaného znalcem určeným Tribunálem, zvýšené o příslušné zákonné úroky, a v každém případě aby žalované výslovně uložil náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládají žalobci následující žalobní důvody.
1.
Nesplnění povinností vyplývajících z měnové dohody uzavřené mezi Evropskou unií a Andorrským knížectvím a nesprávné provedení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ze dne 15. května 2014, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012 (1) Andorrským knížectvím, které Komise umožnila. Komise konkrétně:
—
nesplnila svou povinnost ověřit „částečné“, předčasné, zištné a vadné provedení směrnice 2014/59/EU Andorrským knížectvím, které záměrně nezahrnulo práva a záruky akcionářů a vkladatelů, jež unijní právní úprava stanoví coby nezbytnou protiváhu při zásazích tohoto typu, a dokonce zavedlo další opatření, která jsou diskriminační ve vztahu k ostatním akcionářům; a
—
nesplnila svou povinnost oznámit společnému výboru a případně Soudnímu dvoru Evropské unie nesplnění povinností vyplývajících z dohody Andorrským knížectvím, spočívající v protiprávním provedení směrnice 2014/59/EU, v důsledku kterého byli žalobci zbaveni vlastnického práva ke svým akciím, a to bez sebemenšího odůvodnění existujícím veřejným zájmem, bez dodržení základních zásad, jako je proporcionalita, a bez současného stanovení jakéhokoli odškodnění nebo náhrady vyžadovaných právem. Vše výše uvedené představuje závažné porušení nejvyšších zásad právního systému, resp. právního státu, a základních práv. Komise samozřejmě nevytkla (a to ani k dnešnímu dni) Andorrskému knížectví nesplnění jeho povinností ani pro účely vypovězení dohody.
2.
Porušení základních práv a záruk žalobců, zakotvených v Listině základních práv Evropské unie i v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, zejména práva na vlastnictví, práva na řádnou správu, práva na účinnou právní ochranu, zásady legitimního očekávání a zásady právní jistoty.
—
V této souvislosti žalobci uvádějí, že v důsledku skutečnosti, že Evropská komise nesplnila své povinnosti, mohlo dojít k tomu, že po řešení krize instituce Banca Privada de Andorra byli všichni akcionáři, mimo jiné žalobci, kteří vlastní 75,52 % akcií dané obchodní společnosti, zbaveni veškerého svého kapitálu, aniž za to obdrželi jakoukoli náhradu a aniž mohli vůči tomu cokoli namítat.
—
Tvrdí také, že nečinnost hlavního garanta dohody vedla k tomu, že žalobcům není v andorrské právní úpravě přiznáno právo obdržet po řešení krize BPA (Banca privada de Andorra) stejnou částku, jakou by získali v řádném insolvenčním nebo konkurzním řízení, přičemž takové právo je výslovně a taxativně přiznáno právní úpravou Evropské unie v oblasti ozdravných postupů a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků, kterou mělo Andorrské knížectví na základě dohody provést.
—
Konečně nebylo do andorrského právního řádu zavedeno ani právo akcionářů na to, aby byla zhodnocena situace, ve které se octli po řešení krize finanční instituce, na náhrady, které by jim případně mohly být přiznány, ani na vznesení námitek a na obranu proti takovému výsledku řešení krize dané instituce.
3.
Nesplnění nejzákladnější povinnosti Evropské komise, a sice povinnosti chránit dodržování a uplatňování unijního práva a smlouvy Evropské unie, bývalý článek 17 Smlouvy o Evropské unii, které třetím státům umožňuje bezostyšně porušovat jeho ustanovení, zjevně na úkor právní jistotě, věrohodnosti unijních orgánů a legitimnímu očekávání, které v ně vkládají občané.
4.
Nečinnost Evropské unie vedoucí k dostatečně závažnému porušení právních norem přiznávajících práva nebo chránících jednotlivce, jež nelze odůvodnit stupněm posuzovací pravomoci přiznané těmito normami ani jejich komplexností či nepřesností. Tato nedbalost Komise způsobila žalobcům konkrétní, skutečnou a nepochybnou škodu, přičemž mezi touto škodou a jednáním Komise existuje jasná příčinná souvislost.
5.
Podpůrně žalobci namítají odpovědnost Evropské komise za její nedbalost při sjednávání a podepisování měnové dohody s Andorrským knížectvím, která pro dotčené jednotlivce nestanoví žádný mechanismus obrany či k podávání stížností.
(1) Úř. věst. 2014, L 173, s. 190.
Full & Egal Universal Law Academy