1.4.2019
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 122/22
Žaloba podaná dne 4. února 2019 — Vlaamse Gemeenschap en Vlaams Gewest v. Parlament a Rada
(Věc T-66/19)
(2019/C 122/25)
Jednací jazyk: nizozemština
Účastníci řízení
Žalobci: Vlaamse Gemeenschap a Vlaams Gewest (zástupci: T. Eyskens, N. Bonbled a P. Geysens, advokáti)
Žalovaní: Evropský parlament a Rada Evropské unie
Návrhová žádání
Žalobci navrhují, aby Tribunál:
—
prohlásil žalobu za přípustnou a opodstatněnou,
—
zrušil nařízení (EU) 2018/1724,
—
uložil Evropskému parlamentu a Radě náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládají žalobci pět žalobních důvodů.
1.
První žalobní důvod vycházející z porušení čl. 4 odst. 2 SEU
Jazykové povinnosti, které ukládá nařízení (EU) 2018/1724 (1) odporují vnitrostátní právní úpravě o používání jazyků ve správním řízení, která je zakotvena v belgické ústavě. Tento vnitrostátní jazykový režim je součástí základní politické a ústavní struktury belgického státu a jeho národní identity. Nařízení 2018/1724 tedy odporuje čl. 4 odst. 2 SEU, podle kterého Unie musí respektovat národní identitu členských států.
2.
Druhý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 5 odst. 1 a 4 SEU a protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality
Jazykové povinnosti, které ukládá nařízení 2018/1724 nejsou slučitelné se zásadou svěření pravomocí (1) ani se zásadou proporcionality (2).
(1)
žádné ustanovení Smlouvy nesvěřuje Unii pravomoc upravit používání jazyků v rámci orgánů a orgány členských států.
(2)
povinnost poskytnout veřejnosti k dispozici překlad „v úředním jazyce Unie, kterému obecně rozumí co nejvyšší počet přeshraničních uživatelů“ (čl. 12 odst. 1 nařízení 2018/1724) není slučitelná se zásadou proporcionality a neobsahuje v tomto ohledu žádné odůvodnění. Jazykové požadavky uložené nařízením 2018/1724 jsou vzhledem ke sledovanému cíli nepřiměřené.
3.
Třetí žalobní důvod vycházející z porušení čl. 3 odst. 3 SEU, článku 22 Listiny základních práv Evropské unie, obecné zásady zákazu diskriminace na základě jazyka a zásady rovného zacházení mezi členskými státy
Nařízení 2018/1724 porušuje čl. 3 odst. 3 SEU, článek 22 Listiny, obecnou zásadu zákazu diskriminace na základě jazyka a zásadu rovného zacházení mezi členskými státy, protože odrazuje občany, kteří se chtějí usadit v členském státě, který není jejich vlastním členským státem, od toho, aby se naučili úřední jazyk nebo jeden z úředních jazyků tohoto státu, a dále, protože ukládá obecné používání jediného komunikačního jazyka, který se takovým způsobem ve skutečnosti stává evropským jazykem orgánů a veřejné správy.
4.
Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení obecných zásad právní jistoty a normativní jasnosti, jakož i bodu 2 interinstitucionální dohody mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Evropskou komisí o zdokonalení tvorby právních předpisů ze dne 13. dubna 2016
Jazykové povinnosti, které nařízení 2018/1724 ukládá členským státům, zjevně odporují zásadám jasnosti, přesnosti, předvídatelnosti a soudržnosti. Povinnost překladu uložená nařízením 2018/1724 není ani jasná, ani přesná, ani předvídatelná, ani soudržná, pokud jde o jazyk, do kterého je třeba překlad provést.
5.
Pátý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 291 odst. 2 SFEU.
Výkon povinnosti překladu uložené nařízením 2018/1724 vyžaduje, aby bylo jasně a výslovně určeno, do jakého jazyka je třeba překlad provést. Institucionální pravidla nařízení 2018/1724 jsou v této souvislosti také velmi nejasná. Nařízení 2018/1724 navíc není v souladu ani s křehkou institucionální rovnováhou zakotvenou v článku 291 SFEU a v nařízení (EU) č. 182/2011 (2) („nařízení o postupu projednávání ve výborech“), protože tato právní úprava Evropské komisi skutečně umožňuje obcházet postup stanovený v nařízení č. 182/2011 a přijímat právní úpravu neformální cestou.
(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1724 ze dne 2. října 2018, kterým se zřizuje jednotná digitální brána pro poskytování přístupu k informacím, postupům a k asistenčním službám a službám pro řešení problémů a kterým se mění nařízení (EU) č. 1024/2012 (Úř. věst. 2018, L 295, s. 1).
(2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. 2011, L 55, s. 13).
Full & Egal Universal Law Academy